8 C 264/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu titul Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce insolvenční správce dlužníka jméno příjmení , narozeného dne 3. 7. 1990, IČO bytem adresa proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 299 000 Kč

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 156 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, se zamítá.

II. Řízení se v části, ve které se žalobce domáhal vůči žalované zaplacení částky 143 000 Kč na účet majetkové podstaty dlužníka, zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vůči žalované zaplacení částky 299 000 Kč s odůvodněním, že tato se zavázala v darovací smlouvě přispívat po dobu pěti let od vydání rozhodnutí o schválení oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení] na oddlužení měsíčně částkou 13 000 Kč. Tuto povinnost však nesplnila za období od 1. 1. 2019 do 30. 11. 2020, což představuje právě částku 299 000 Kč (23 x 13 000 Kč).

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že za ní přišel manžel s právníkem, aby podepsala darovací smlouvu, protože je to nezbytné pro jeho oddlužení. Podepsat jí nechtěla, neboť věděla, že nemá peníze, ale bylo jí řečeno, že je to jen formalita. Chtěla manželovi pomoci, tento jí řekl, že kdyby bylo třeba něco platit, bude to platit on sám, a proto, i když darovací smlouvu vážně nemyslela, tuto podepsala.

3. Podle § 551 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen obč. zák.), o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Podle § 554 obč. zák. se ke zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží. Podle § 2055 odst. 1 obč. zák. darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. Podle § 392 odst. 3 zák. č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen IZ), ve znění účinném do 31. 5. 2019, není-li dále stanoveno jinak, podpis dlužníkova manžela na návrhu na povolení oddlužení se nevyžaduje. Jsou-li zde osoby ochotné poskytnout dlužníkovi za účelem splnění oddlužení dar nebo mu po dobu trvání oddlužení platit pravidelné peněžní dávky, připojí dlužník k návrhu na povolení oddlužení i písemnou darovací smlouvu nebo smlouvu o důchodu; podpisy těchto osob na smlouvách musí být úředně ověřeny.

4. Soud má v dané věci za prokázané z žalobcem předložené smlouvy o daru (číslo listu, dále jen č. l., 51), a bylo to mezi účastníky i nesporné, že mezi dlužníkem [jméno] [příjmení] (dále jen dlužník) a žalovanou došlo k uzavření písemné smlouvy o daru, která je datovaná dnem 6. 6. 2018 (dále jen darovací smlouva). Podpis žalované jako dárce je úředně ověřen a na straně obdarovaného je uveden a podepsán dlužník. Podle darovací smlouvy se žalovaná dohodla s dlužníkem, že bude po dobu pěti let od vydání rozhodnutí o oddlužení přispívat na oddlužení měsíčně částkou 13 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník již dne 26. 9. 2019 před insolvenčním soudem výslovně prohlásil, že darovací smlouva,,byla sepsána tehdy jeho právníkem a on celou dobu k situaci přistupoval tak, že by ji stejně hradil on,“ jak je prokázáno protokolem o jednání z uvedeného dne (č. l. 38 spisu), musel se soud zabývat tím, zda byly při uzavření darovací smlouvy splněny podmínky, které zákon klade na řádné právní jednání, neboť tyto musí být splněny u darovací smlouvy stejně jako u každého jiného právního jednání. Pokud by totiž bylo v řízení prokázáno tvrzení žalované, že její vůle ve skutečnosti nebyla při uzavření darovací smlouvy plnit dar do majetkové podstaty, jak se zavázala, jednalo by se o simulované právní jednání, tedy o jednání nicotné. Nicotnost přitom působí ze zákona (ex lege) a soud k ní přihlíží i bez návrhu účastníků z úřední povinnosti (ex officio) - viz [příjmení], P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 1984. Jednalo by se o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží, přestože by splňovalo veškeré formální náležitosti řádného právního jednání, v daném případě darovací smlouvy.

5. Po přezkoumání a zhodnocení všech provedených důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, dospěl soud k závěru, že v dané věci byla darovací smlouva právě takovým simulovaným právním jednáním. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], který vypovídal po poučení podle § 126 o. s. ř., má soud za prokázané, že žalovaná je jeho manželkou a při uzavření darovací smlouvy jí bylo sděleno, že jde jen o formalitu. Nemyslel si, že by žalovaná reálně do majetkové podstaty platila ze svých příjmů částku 13 000 Kč měsíčně, neboť tyto měla nízké; jeho představa byla taková, že by tyto peníze do domácnosti přinesl on a pak by je manželka poslala na účet. Takto sdělil i své manželce (č. l. 55 p. v.). Jeho výpověď soud považuje za věrohodnou, neboť je plně v souladu s jeho výpovědí před insolvenčním soudem ze dne 26. 9. 2019 (č. l. 38), kdy svědek nemohl vědět, že dojde k zahájení nyní vedeného řízení (žaloba došla soudu dne 2. 12. 2020) a tedy nemohl tehdy vypovídat účelově ve snaze odvrátit povinnost žalované, které se domáhá žalobce až v nyní probíhajícím řízení. Pokud dlužník opakovaně před soudem uváděl, že ve skutečnosti předpokládal, že by peníze do majetkové podstaty neplnila dle darovací smlouvy ze svého příjmu žalovaná, ale plnil by je ze svých příjmů on sám, je logické, že to samé sdělil i žalované. Soud proto považuje výpověď žalované v tomto směru za věrohodnou, neboť shodně uvedla, že dlužník jí sdělil, že pokud bude třeba, bude dle darovací smlouvy platit do majetkové podstaty on sám. Žalovaná (po řádném poučení) se své výpovědi shodla s dlužníkem též v tom, že jí bylo řečeno, že se jedná o pouhou formalitu a tak ona sama vážnou (skutečnou) vůli platit do majetkové podstaty částku 13 000 Kč měsíčně při uzavření darovací smlouvy neměla (č. l. 55). V té době a ani dosud neměla a nemá dostatek peněz, aby mohla takto vysokou částku darovat každý měsíc (tamtéž). Lehkovážný přístup dlužníka k uzavření darovací smlouvy, jaký plyne z výše uvedených okolností, se ostatně projevuje v celém insolvenčním řízení, kdy právě pro neplnění podmínek oddlužení bylo schválené oddlužení zrušeno a na majetek dlužníka prohlášen konkurz, neboť dlužník na výzvy žalobce nijak nereagoval a i podle žalobce jeho jednání vykazuje znaky nekalého záměru (č. l. 39). Pro neplnění povinností dlužníkem pak byl insolvenčním soudem dán podnět ke vstupu státního zastupitelství do řízení z důvodu prověření, zda dlužník svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu (č. l. 40). Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplývá, že i když předmětná darovací smlouva vykazuje na první pohled veškeré náležitosti řádné darovací smlouvy, a to včetně ověření podpisu dárce v souladu s tehdy platným výše citovaným § 392 odst. 3 IZ, ve skutečnosti zcela chyběla vůle obou jednajících osob – dárkyně a obdarovaného - takovéto právní jednání učinit. Ze samotného obsahu darovací smlouvy toto zjistitelné není, jelikož se strany právního jednání úmyslně snažily vzbudit dojem, že zde vůle k plnění dle darovací smlouvy je, ačkoli taková ve skutečnosti nebyla. Celá darovací smlouva byla uzavřena jenom proto, aby u třetích osob (konkrétně pracovníků insolvenčního soudu) vzbudila přesvědčení, že právě takové právní jednání, které bylo simulováno, bylo reálné, ačkoli tomu tak ve skutečnosti nebylo. Jsou tak naplněny veškeré znaky toho, že se jednalo o právní jednání nicotné, tedy neexistující, což má za důsledek, že se k němu nepřihlíží. Vysvětlení účastníků smlouvy, co bylo počátkem a důvodem tohoto jednání, je zcela pochopitelné a logické. Žalovaná se jako manželka dlužníka snažila manželovi pomoci splnit podmínky pro povolení oddlužení. I když v průběhu řízení též uvedla, že kdyby později získala výhodnější práci s dostatečnými příjmy, tak by podle darovací smlouvy plnila, nic to nemění na skutečnosti, že v okamžiku uzavření darovací smlouvy bylo oběma jejím účastníkům zřejmé, že podle ní plněno nebude, což opravdu nebylo - podle darovací smlouvy dosud do majetkové podstaty žalovaná vůbec nic nezaplatila. Je tedy možné shrnout, že darovací smlouva trpí vadou nedostatku vážné vůle při jejím uzavření podle této darovaní smlouvy reálně plnit a jednalo se tedy o simulované právní jednání. Vzhledem k tomuto právnímu závěru o nicotnosti darovací smlouvy nelze než uzavřít, že darovací smlouva byla jen zdánlivým právním jednáním, ke kterému nelze přihlížet, a proto žalobci, který spravuje majetkovou podstatu dlužníka, z něj nemůže vyplynout žádné právo vůči žalované a tak nezbylo, než jeho žalobu zamítnout.

6. Soud současně zastavil řízení v části, ve které vzal žalobce v průběhu řízení žalobu částečně zpět, a to v souladu s § 96 odst. 1, 4 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobce, i zcela úspěšná žalovaná, se práva na náhradu nákladů řízení vzdali.

8. Pro úplnost je třeba doplnit ohledně poplatkové povinnosti, že žalobce byl od placení soudních poplatků ze zákona zcela osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, dále jen [příjmení]), a pak tedy obecně přechází poplatková povinnost podle § 2 odst. 3 SOP na žalovaného. Je tomu však pouze v případě, pokud soud návrhu takového žalobce vyhoví a výše poplatků se určuje podle konkrétního výsledku řízení. Protože v dané věci soud návrh žalobce v části zamítl a v části bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby žalobcem, nebylo žalobě v žádné části vyhověno a žalované tedy nevznikla povinnost zaplatit soudu jakýkoli poplatek.