8 C 269/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul . jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí v obci a k. ú. [obec], zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště v [obec], na listu vlastnictví [číslo] jako parcela [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 229 m2, jejíž součástí je stavba: [část obce], [adresa], bydlení a parcela [číslo] – zahrada o výměře 721 m2, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši 28 448 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se vůči žalované domáhal určení výlučného vlastnictví k nemovitým věcem nacházejícím se v k. ú. [obec] uvedeným ve výroku I. (dále jen„ nemovité věci“) s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel s žalovanou darovací smlouvu, kterou na ni převedl ideální polovinu svých nemovitých věcí. Dne [datum] po návratu do zaměstnání zjistil, že žalovaná se ve společné domácnosti nenachází. Z neočekávaného odchodu žalované ze společné domácnosti byl v naprostém šoku, snažil se žalovanou bezvýsledně telefonicky kontaktovat, avšak žalovaná reagovala pouze textovými zprávami. Jediné, co žalovaná bezprostředně po svém odchodu řešila, byly majetkové záležitosti. Žalovaná navíc nenavštívila matku žalobce po celou dobu jejího pobytu v nemocnici a ani se nezúčastnila jejího pohřbu. Dne [datum] zaslal žalované odvolání daru, žalovaná však odmítala poskytnout součinnost s revokací daru mimosoudní cestu, a proto mu nezbývá, než domáhat se určení jeho výlučného vlastnictví žalobou.

2. Žalovaná se vyjádřila tak, že odmítá, že by se vůči žalobci dopustila nevděku, tedy že by úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ublížila žalobci tak, že by zjevně porušila dobré mravy. Mezi účastníky existoval citový vztah, z něj vzešlo manželství, do kterého manželka investovala mnoho jak citově, tak finančně. Vinu za rozpad manželství přičítá chování žalobce a k dlouhodobé ignoraci upozorňování na nevyhovující stav. Mezi účastníky se situace vyhrotila na začátku listopadu [rok], kdy na ní žalobce řval, manipuloval před ní plynovou pistolí a vulgárně ji vyzval, že může odejít („ Když se jí tam nelíbí, tak se může sebrat a jít do prdele“). Měla z žalobce strach, dcera jí nabídla, že může odejít, což využila a o odchodu informovala žalobce prostřednictvím svého zetě [jméno] [příjmení]. V této době nevěděla nic o tom, že na ní byl převeden vlastnický podíl na domě v [obec] a rozhodně neplánovala svůj odchod v souvislosti s touto skutečností.

3. Podle § 2072 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. Podle § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle § 985 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala.

4. Soud má v dané věci za prokázané z oddacího listu účastníků (číslo listu, dále jen„ č. l.“, 23), že účastníci řízení byli manželé, jejich manželství bylo řádně uzavřeno dne [datum] a oba do něj vstupovali jako rozvedení. Z darovací smlouvy ze dne [datum] datované dnem [datum] (č. l. 9 a 10) má soud dále za prokázané, že účastníci uzavřeli darovací smlouvu, podle které se žalobce jako dárce zavázal převést žalované jako obdarované polovinu nemovitých věcí. Z dopisu Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrální pracoviště Tábor ze dne [datum] (č. l. 10 a 11) ve spojení s usnesením tohoto katastrálního úřadu ze dne [datum] (č. l. 11 p. v. až 12) má soud za prokázané, že účastníci řízení byli upozorněni, že navrhovaný vklad nelze povolit, neboť obsah darovací smlouvy neodůvodňuje navrhovaný vklad, a řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí návrhu na vklad účastníky. Z darovací smlouvy datované dne [datum] (č. l. 13) má soud za prokázané, že žalobce převedl do vlastnictví žalované nemovité věci, což vyplývá i z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 20). Podle [anonymizováno] zpráv (č. l. 21, 22) žalobce uvedl, že je rozrušen z odchodu manželky v listopadu, špatně spí, zemřel i otec i matka, je toho na něj moc. Z přílohového spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dne [datum] s tím, že příčinu rozvratu manželství soud spatřoval zejména v nedostatku komunikace. Ze smlouvy o správě investice ze dne [datum] (č. l. 46) má soud za prokázané, že žalobce investoval peněžité prostředky prostřednictvím správce [právnická osoba] Z emailové zprávy paní [příjmení] (č. l. 18) uvedené obchodní společnosti, podle které se manželé [celé jméno žalobce] domluvili, že investici nechají na účtu pana [celé jméno žalobce], ve spojení s celou řadou dopisů (č. l. 26, 29, 30, 36, 38, 39, 42) má soud za prokázané, že v průběhu manželství žalovaná investovala své finanční prostředky tak, že tyto byly vloženy na účet vedený na jméno žalobce a že již došlo k jejich převodu na žalovanou (č. l. 35). Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě (č. l. 24) má soud za prokázané, že uvedeného dne došlo k dopravní nehodě, když účastnicí byla jako chodec [jméno] [příjmení]. Z předložených výpisů z účtu (č. l. 57 až 67 a 79 až 85) je prokázáno, že žalovaná převedla postupně v uvedených dnech peněžní prostředky ze svého účtu na účet žalobce v částce 711 861 Kč a že ze svého účtu provedla další platby za zboží a služby v částce 750 730,62 Kč Tyto dosud uvedené skutečnosti byly navíc mezi účastníky též nesporné, jak plyne z obsahu jejich podání a dále vyjádření do protokolu (č. l. 124 p. v.).

5. Žalobní návrh žalobce se opírá o odvolání daru ze dne [datum], kterou soud považuje za platný jednostranný právní úkon, který byl řádně doručen žalované. Tento byl adresován právnické osobě [příjmení] a partneři advokátní kancelář s. r. o., přestože dle dopisu ze dne [datum] (č. l. 29) žalovaná jako svého zástupce zmocnila advokáta [titul]. [jméno] [příjmení]; ze zápatí tohoto dopisu však vyplývá, že jde právě o advokáta působícího ve výše uvedené advokátní kanceláři. Z dopisu ze dne [datum] (č. l. 41) proto logicky vyplývá, že odvolání daru ze dne [datum] se dostalo do sféry dispozice žalované, když žalovaná prostřednictvím jejího současného zástupce výslovně reaguje na toto odvolání daru ze dne [datum] O dva dny pozdější odvolání daru ze dne [datum] adresované žalované (č. l. 45) totožného znění (změny se týkají toliko oslovení a převedení stejného obsahu textu do mluvnické kategorie druhé osoby), lze proto považovat za nadbytečné.

6. Soud se neztotožnil s názorem žalované, že jde o právní úkon neurčitý, když dle tvrzení žalované z něj není patrné, z čeho je dovozován úmysl žalované ublížit žalobci a v čem je spatřováno zjevné porušení dobrých mravů (č. l. 73). Žalobce tyto uvedené okolnosti dle obsahu listiny odvolání daru ze dne [datum] spatřuje v tom (a vícekrát to opakuje), že žalovaná zcela neočekávaně (slovo s tímto základem uvedeno 4 x: 2 x neočekávaně, 1 x neočekávaný, 1 x neočekávaným) a bez jakéhokoli předchozího náznaku projevu takové vůle opustila (uvedeno 3 x: 2 x opustila, 1 x opuštění) společnou domácnost s žalobcem bez objasnění důvodů (uvedeno 2 x). Další žalobcem uváděné důvody jsou, že žalovaná se vyhýbá přímé komunikaci s žalobcem, s odchodem vyčkávala do okamžiku provedení vkladu vlastnického práva k nemovitým věcem, k neočekávanému odchodu navíc došlo v době, kdy byla matka žalobce ve vážném stavu po dopravní nehodě [anonymizováno] v nemocnici a následně se ani neúčastnila jejího pohřbu, žalobce nemá informace o jejím pobytu, životě a plánech do budoucna, žalovaná se zajímala jen o majetkové záležitosti (získání finančních prostředků, které dobrovolně investovala a odvoz věcí) a obvinila jej ze zcizení mobilního telefonu. Žalobce právě toto tvrzené jednání žalované považuje za zjevně v rozporu s dobrými mravy, kterým žalobci vědomě ublížila.

7. Vzhledem k obsahu vyjádření žalované, která nárok žalobce popírá, se soud musel zabývat dvěma otázkami, a to jednak, zda došlo k jednání žalované tvrzenému žalobcem v odvolání daru a následně, pokud ano, zda splňuje výše citovaná zákonná kritéria pro vznik nároku na odvolání daru dle shora citovaného § 2072 odst. 1 o. z.

8. Pokud jde o tvrzení žalobce v odvolání daru, že manželství účastníků bylo harmonické a bezproblémové, že žalovaná nikdy ani náznakem neprojevila jakoukoli nespokojenost a opuštění společné domácnosti tedy bylo zcela neočekávané a bez jakéhokoli předchozího náznaku, má soud naopak z provedeného dokazování za prokázané, že již před opuštěním společné domácnosti žalovanou se mezi účastníky projevovaly neshody a tyto se vyhrotily o víkendu [anonymizováno] a [datum], tedy v bezprostředně časové souvislosti před tím, než žalovaná opustila společné bydliště dne [datum]. Žalovaná jako konkrétní neshody uváděla, že jí žalobce již delší dobu zesměšňoval, což však žalobce v žádné své výpovědi nepotvrdil. Účastníci se shodli toliko na rozporech ohledně financí. Žalovaná vypověděla, že žalobci vadilo, že své starší dceři koupila kočárek na dítě a řetízek, i když to bylo z jejích výlučných peněz (č. l. 15 p. v. přílohového spisu). Žalobce se k tomu vyjádřil tak, že pokud se kupoval ten kočárek, tak mu to nevadilo, ale jen se pozastavil nad jeho cenou 50 000 Kč (č. l. 16 přílohového spisu). Byť tedy žalobce uvádí, že mu to nevadilo, sám ale v téže větě uvedl, že se nad koupí pozastavoval, tedy nevyjadřoval tvrzenou harmonii a bezproblémovost, ale naopak určitou míru nevole s rozhodnutím žalované, jak nakládá se svými penězi; je pochopitelné, že žalovaná to vnímala tak, že mu to fakticky vadilo. Z téhož protokolu vyplývá opět z výpovědí obou dvou účastníků i další neshoda. Ta se týkala finančních prostředků, které měly být darovány dceři žalobce. Jak žalovaná, tak žalobce shodně uvedli, že rozpor se týkal jejich diskuze o tom, že by mohli dát peníze dceři žalobce, když předtím žalovaná darovala své dceři vzácný kámen do řetízku; žalovaná však chtěla, aby jí tyto peníze dal žalobce ze svých výlučných prostředků.

9. Pokud jde o víkend předcházející odchodu žalované ze společného bydliště, jak žalovaná, tak svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované] (dcera žalované), ale i žalobce, se shodli na tom, že spolu příliš nekomunikovali. Žalobce dokonce uvedl, že to již dopředu svědkyni sdělil, že se jim věnovat nebude, a to kvůli nějaké práci, ačkoli sám uváděl, že svědkyně k nim často nejezdila, maximálně tak 4 x (č. l. 127). Jak žalovaná, tak svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované], shodně vypověděly, že vnímaly napětí v rodině, zejména když žalobce ani nepřišel na společný oběd (č. l. 125, 130). Vyhrocenou situaci mezi účastníky pak výstižně zachycuje elektronická komunikace mezi žalovanou a svědkyní [příjmení] [celé jméno žalované] (č. l. 120 a 121), kterou soud opatřil bezprostředně při výslechu svědkyně, tedy má za to, že je zachována její autentičnost, když svědkyně ani žádný z účastníků nemohl předpokládat, že takovýto důkaz bude prováděn. Jeho existence vyplynula až z výpovědi uvedené svědkyně, přičemž celá výpověď svědkyně z hlediska bezprostřednosti a ústnosti působila spontánně, nikoli jako reprodukce naučených informací. Soud jí tedy považuje za zcela věrohodnou, byť se jedná o nejbližší příbuznou žalované. Svědkyně po poučení podle § 126 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), mimo jiné vypověděla, že jí matka telefonicky šeptem sdělila, že jí žalobce vulgárně vyzýval k odchodu ze společné domácnosti („ na ní řval, ať táhne do prdele“, č. l. 127). Vypověděla, že toto byl kontext její zprávy matce ze dne [datum] ve [údaj o čase] hodin, kdy jí psala:,,Mami, ty bys měla brečet po tom, co řekl.“ Soud její výpověď o obsahu telefonátu považuje za vysoce věrohodnou právě ve spojení s uvedenou textovou zprávou žalované, neboť je zřejmé, že pokud by žalobce žádnou takovou vulgární výzvu, která by byla k pláči, žalované nesdělil, neměla by ani svědkyně důvod psát žalované, že by měla brečet po tom, co jí žalobce řekl. O uskutečnění telefonátu mezi žalovanou a svědkyní ohledně výzvy žalobce žalované svědčí i to, že svědkyně věděla, co žalobce žalované řekl, ačkoli se to v psané komunikaci nenachází. Tím, že žalobce vyzval žalovanou k odchodu ze společné domácnosti, a to navíc nevybíravým vulgárním způsobem, nemůže být jednání žalované, která se podle výzvy žalobce zachová, zcela neočekávané, když jí právě k takovémuto jednání sám výslovně vyzýval. Nelze mluvit o tom, že se tak stalo bez jakéhokoli předchozího náznaku projevu vůle, když žalovaná své dceři ohledně žalobce sděluje:,,Teď je v pokoji u táty a brečí asi ho to dost vzalo.“. Je přece zřejmé, že žalobce se takto vysoce emotivně choval kvůli disharmonii ve vztahu mezi účastníky, i když mu žalovaná v tento okamžik výslovně nesdělila, že odchází.

10. Textová komunikace ze dne [datum] dále prokazuje i tvrzení žalované o manipulaci žalobce s pistolí. Žalobce to nepopíral, uváděl však, že to bylo z důvodu, že zbraň jen přenášel, neboť v domě se pohyboval nezletilý nevlastní vnuk (č. l. 16 přílohového spisu, č. l. 129). Když však žalovaná svědkyni píše,,Má tady plynovou pistoli a vzal si ji k sobě, mám strach“ bylo to uvedeného dne okolo desátou hodinou večerní, tedy v době, kdy již dcera žalované i se svým synem odjeli, což tvrzení žalobce vyvrací. Komunikace ohledně pistole vyvrací i líčení žalované žalobcem jako osoby, které šlo pouze o majetek žalobce, neboť žalovaná v ní uvádí své obavy, aby si žalobce zbraní neublížil. Pokud by žalovaná měla jen majetkové zájmy, pak jako manželka a dědička po žalobci by nepsala:„ bojím se, aby si něco neudělal“, ale naopak zprávu opačného smyslu. I když žalobce žalovanou bezprostředně předtím vulgárně vykázal ze společného obydlí, žalovaná o něm v předložené komunikaci nepíše nijak negativně či dokonce vulgárně, neprojevuje žádný vypočítavý či bezcitný způsob jednání, ale naopak píše, že je z toho také špatná, pořád chodí kouřit a od ještě vyšší emociální zátěže jí chrání medikace („ Naštěstí beru ty prášky, tak mě tluměj.“). Soud souhlasí s vyjádřením žalobce, že svědkyně žalovanou uklidňovala, že si tímto typem pistole nemůže ublížit (134 p. v.), je však zřejmé, že měla obavu i o matku, neboť píše„ Pro jistotu si nenápadně sbal nejnutnější“ a“ Měj tel. u sebe“. Je to ostatně pochopitelné, neboť pokud dochází za vyhrocené situace k manipulaci se zbraní, nelze nikdy dopředu bezpečně vědět, jak takové jednání skončí. Svědek [příjmení] (zeť žalované) výslovně uvedl, že právě proto on jel vyzvednout svojí tchýni, neboť žalobce manipuloval s pistolí a nechtěl za této situace vystavit manželku potencionálnímu nebezpečí, což se také soudu jeví jako pochopitelné a odůvodněné. Soud má tedy z výše uvedených skutečností za vyvrácené tvrzení žalobce o naprosto spokojeném, harmonickém a bezproblémovém, tedy až idylickém manželství do dne [datum], kdy se okolo 17 hodiny dozvěděl o odchodu manželky.

11. Dále má soud za vyvrácené tvrzení žalobce uvedené v odvolání daru ze dne [datum], že odchod žalované z rodinné domácnosti byl,,navíc v době, kdy matka mého klienta byla ve vážném stavu po dopravní nehodě hospitalizována v nemocnici“ (č. l. 44 p. v.). Jak již bylo výše uvedeno, k odchodu ze společné domácnosti žalované došlo dne [datum]. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě předložené žalobcem však vyplývá, že k dopravní nehodě došlo až dne [datum]. K odchodu žalované ze společné domácnosti tedy nedošlo v době [anonymizováno] matky žalobce v nemocnici po dopravní nehodně, neboť k dopravní nehodě došlo až za pět dnů po odchodu žalované ze společné domácnosti. Žalovaná ani nikdo jiný nemohl dne [datum] vědět, že za pět dnů po jejím odchodu ze společné domácnosti dojde bohužel k dopravní nehodě a tuto okolnost proto nelze nijak přičítat k tíži žalované. Není ani pravdou, že by za této situace neprojevila žádný zájem, že na tyto události nijak nereagovala, když týž den po sdělení žalobce, že jeho matka je v nemocnici, je v kritickém stavu, odpovídá:,,Je mi mamky opravdu moc líto, to mi věř. Dej mi prosím vědět, jak je na tom.“ (č. l. 76). Žalovaná též projevila žalobci upřímnou soustrast, vyjádřila mu výslovně, že jí je moc líto, že jeho matka zemřela (č. l. 77) a [anonymizováno] zprávou též doložila, že v době úmrtí a pohřbu matky žalobce byla v izolaci podle tehdy platných předpisů (č. l. 78). I v těchto nepravdivých tvrzeních žalobce se projevuje jeho úporná snaha o vylíčení žalované jako bezcitné osoby s jediným zaměřením, a to na majetek žalobce, což však tyto listiny vyvrací.

12. Žalobcem tvrzený zištný přístup žalované k manželství je dále vyvracen vysokými částkami, které právě žalovaná z výlučného majetku po prodeji svého bytu v [obec] poskytovala za trvání manželství. Žalovaná předložila výše uvedené výpisy ze svého účtu, podle kterých došlo celou řadou platebních příkazů k převodu finančních prostředků z jejího účtu přímo na účet žalobce. Jednalo se přitom o platby nezanedbatelné, ale v řádu statisíců, konkrétně o částku 711 861 Kč. Žalovaná se mimoto dále podílela ze svých výlučných prostředků i na platbách věcí do společné domácnosti, jakož na platbách oprav předmětných nemovitých věcí v tehdejším výlučném vlastnictví žalobce, a to opět v řádech statisíců (konkrétně částkou 750 730,62 Kč). Mezi těmito platbami jsou i nezanedbatelné platby ve prospěch samotného žalobce, které byly určeny jen a výlučně jemu, jako například za služby zubního lékaře v částce 87 000 Kč Tyto platby z výlučných prostředků žalované v celkové výši 1 462 591,62 Kč byly mezi účastníky nesporné (č. l. 124 p. v.) a svědčí o značné materiální participaci žalované na manželství. Ne o vypočítavosti, ale o vysoké důvěře žalované svědčí to, že své ještě další peněžní prostředky v řádech milionů vložila na investiční účet vedený na jméno žalobce, stejně jako to, že žalovaná půjčila synovi žalobce bez jakéhokoli zajištění poměrně vysokou částku (sto tisíc Kč), což žalobce nijak nepopíral. Z těchto skutečností vyplývá, že žalovaná rozhodně nejednala v manželství tak, aby parazitovala na majetku žalobce. Dceři žalované a zeti žalované bylo známo, že žalovaná převedla své peníze na investiční účet vedený na jméno žalobce a nebyli s tím spokojeni (dcera – moc se mi to nezdálo, zdálo se mi to riskantní – č. l. 126; zeť – peníze poslala na účet p. [celé jméno žalobce], což není úplně standardní – č. l. 128 p. v.) a zástupce žalované vysvětlil, že se právě zeť žalované obrátil na svého advokáta [titul]. [příjmení], aby toto nějak právně ošetřil (č. l. 131). Jak již bylo výše uvedeno, mezi účastníky se v té době objevily rozpory ohledně peněz žalované a jejich využití, nelze se tedy divit ani žalované, že chtěla mít nějaký doklad o jejím vlastnictví peněz na účtu vedeném na jméno žalobce (natož v tomto spatřovat rozpor s dobrými mravy, o tom však později).

13. V řízení se dále po provedení dokazování ukázalo jako nepravdivým tvrzení žalobce v odvolání daru, že nevěděl o pobytu žalované. Svědek [příjmení] výslovně uvedl (č. l. 127 p. v., č. l. 128), že vyčkal na příjezd žalobce a žalobci řekl, že žalovaná jela k nim domů; její odvoz zajistil jeho kolega z práce. Svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované] vypověděla, že poté co žalobci sdělil místo pobytu žalované její manžel, jí žalobce několikrát volal, ona mu to zvedla a potvrdila, že její matka je u ní (č. l. 126 p. v.). Žalovaná tedy nijak před žalobcem svůj pobyt netajila, ale zajistila informovanost žalobce o svém pobytu prostřednictvím příbuzných. Nezvolila tedy možnost písemného či elektronického sdělení, ale prostřednictvím blízkých osob, od kterých žalobce mohl osobně získat ihned i případné další informace. Svědek [příjmení] dále vypověděl, že tchýni přivedl po velkém nepokoji u nich doma, kdy jeho manželka cítila velkou nepohodu své matky a řekla mu, že jí žalobce ohrožuje zbraní. Vzhledem k potencionálnímu riziku jel pro tchýni sám a pan [celé jméno žalobce] mu potvrdil manipulaci se zbraní s tím, že to byla jenom plynovka. Pokud tedy svědek uvádí, že žalovanému řekl, že je žalovaná u nich doma„ a také jsem řekl proč“, je logickým závěr, že žalobci řekl právě výše uvedené důvody, které popisuje jako důvody odchodu žalované ze společné domácnosti, tedy manipulaci se zbraní žalobcem před žalovanou, jež má soud za prokázanou (odst. 9 rozsudku). Soud proto považuje výpovědí tohoto svědka, která se jevila též jako nepřipravená a zcela spontánní, za vyvrácené i další tvrzení žalobce z odvolání daru, že mu dodnes nebyly objasněny důvody opuštění společné domácnosti žalovanou. Žalobce ostatně potvrzuje, že svědek [příjmení] na něj čekal před domem a že jej informoval o odchodu žalované. Jeho další tvrzení, že si přesný obsah rozhovoru nepamatuje, nijak nevyvrací výpověď svědka [příjmení], že mu svědek sdělil, proč žalovaná odešla a že žalovaná odjela do bydliště svědka.

14. Další tvrzení žalobce v odvolání daru, že žalovaná vyčkávala se svým odchodem do okamžiku, kdy bude proveden vklad vlastnického práva, žalovaná výslovně popřela (č. l. 72 p. v.). Soud si proto vyžádal zprávu katastrálního úřadu, kdy došlo žalované oznámení o povolení vkladu. Podle zaslané zprávy ze dne [datum] (č. l. 117) ve spojení s doručenkou (č. l. 118) se tak stalo až dne [datum], což je v souladu s tvrzením žalované, že v okamžiku odchodu ze společné domácnosti nevěděla, že už na ní byl převeden spoluvlastnický podíl na nemovitých věcech. Vyjádření žalobce z jeho závěrečného návrhu, že žalovaná se mohla podívat na internet, popř. se mohla dotázat na katastrálním úřadě, je ničím neprokazatelné. Nelze rozumně předpokládat, že by byl příslušný katastrální úřad schopen jednoznačně uvést, zda cca před dvěma lety došlo k nějakému dotazu žalované či nikoli, a pokud ano, a co bylo jeho obsahem, ani nelze nyní prokázat, zda se žalovaná dne [datum] někde podívala na internet či nikoli. Tato vyjádření žalobce zůstávají ve zcela hypotetické rovině, sám uvádí, že žalovaná tak mohla učinit, tedy ani výslovně netvrdí, že tak učinila. Soud má proto z provedených důkazů za prokázané, že žalovaná se dozvěděla o vkladu vlastnického práva dne [datum], tedy až po odchodu ze společné domácnosti, což vyvrací i další shora uvedený důvod odvolání daru.

15. Tvrzení žalobce, že žalované šlo jen o nabytí vlastnictví k nemovitým věcem, je dále znevěrohodňováno tím, že k odchodu žalované ze společné domácnosti nedošlo hned po uzavření smlouvy datované dnem [datum]. Je zřejmé, že oba účastníci byly subjektivně přesvědčeni o správnosti a vkladuschopnosti jimi uzavřené darovací smlouvy ze dne [datum], když tuto předložili katastrálnímu úřadu k zápisu. Pokud by bylo úmyslem žalované nabýt toliko podíl na nemovitých věcech žalobce, pak lze předpokládat, že jako osoba práva neznalá (tato jí podepsaná smlouva nebyla schopna zápisu do katastru nemovitostí) by se k žalobcem tvrzenému jí předem naplánovanému jednání uchýlila již po tomto podpisu. Žalovaná ani žalobce přece nevěděli, že jimi uzavřená smlouva datovaná dnem [datum] není řádná a že podle ní nebude vlastnické právo žalované vloženo. Obdobně žalovaná nemohla vědět, zda smlouva ze dne [datum] netrpí nějakou vadou, která opět znemožní zápis vlastnického práva tak, jak tomu bylo s předchozí darovací smlouvou. O vkladu se prokazatelně dozvěděla až dne [datum], přesto dne [datum] společnou domácnost opustila. Tvrzení žalobce o předchozím delším plánu žalované vyvrací též to, že žalovaná přece nemohla naplánovat výše citované vulgární vyjádření žalobce, aby odešla ze společné domácnosti, a jeho následnou manipulaci s pistolí, které byly podnětem k jejímu opuštění domácnosti, když její jednání vůči žalobci bylo dle žalované i svědkyně [příjmení] [celé jméno žalované] o tomtéž víkendu stále vstřícné (např. opakované volání žalobce k obědu). Ostatně i řešení vyhrocené situace odchodem žalované ze společné domácnosti prvotně vychází od dcery žalované, jak vyplývá jednak z elektronické komunikace, kdy žalovanou vyzývá, aby se sbalila (č. l. 121), tak i z výslovné výpovědi dcery o nabídce pobytu žalované u ní, než se situace zklidní (č. l. 125 p. v.). To opět vyvrací žalobcem tvrzený dlouhodobý plán žalované, neboť žalovaná nemohla naplánovat, že jí její dcera bude nabízet ubytování.

16. Za pravdivé tak soud považuje tvrzení žalobce v uvedeném odvolání daru, že právní zájem žalované po opuštění společné domácnosti bylo urychlené zpětné získání svých finančních prostředků i že opakovaně navštívila společnou domácnost za účelem odvozu věcí. To má soud za prokázané z výše uvedené korespondence mezi účastníky po opuštění společné domácnosti, jakož i z výslechu svědka [příjmení], který hned dne [datum] předkládal žalobci listinu, jejímž obsahem bylo uznání toho, že finanční prostředky na účtu žalobce jsou v konkrétní částce ve výlučném vlastnictví žalované. Soud má též za prokázané, že žalobce ke dni odvolání daru neměl informace o současném životě žalované ani o jejích plánech do budoucna (toto se skutečně v žádné korespondenci po ochodu žalované neobjevuje), že se vyhýbala osobnímu setkání (korespondence byla vedena přes právní zástupce) a že žalovaná opustila společnou domácnost bez výslovného varování žalobce (č. l. 130 p. v.).

17. Žalovaná nijak nerozporovala, že oznámila na policii ztrátu svého mobilního telefonu. O ní se zmínila ve výpovědi v přílohovém spisu (č. l. 15 p. v.), kde uvedla, že při další návštěvě v posledním společném bydlišti se zastavila na toaletu, ale když přišla, již nenašla svůj mobilní telefon. Lze tedy považovat za pravdivé tvrzení žalobce v odvolání daru, že se musel dostavit na policii k podání vysvětlení týkající se zcizení mobilního telefonu žalované.

18. Pro úplnost je třeba uvést, že v odvolání daru ze dne [datum] žalobce ještě jako důvod uvádí, že žalovaná dle jeho zjištění udržuje mimomanželský poměr, který vznikl již před jejím odchodem z rodinné domácnosti. Tuto skutečnost však žalobce ve své žalobě, kde detailně popisuje skutkové okolnosti, již vůbec netvrdí. Tvrzení o mimomanželském vztahu se neobjevuje ani v písemném vyjádření žalobce k návrhu na rozvod manželství a ani v jeho podrobné výpovědi v rozvodovém řízení (v tomto řízení žalobce se svým výslechem nesouhlasil). Soud proto považuje uvedené tvrzení za účelové ve snaze uvést ještě nějaký další důvod odvolání daru a jeví se až absurdní vzhledem k popisu žalobce, jak harmonické a intenzivní bylo soužití účastníků před odchodem manželky ze společné domácnosti. Soud přitom nepochybuje, že po většinu doby bylo manželství účastníků spokojené, o čemž svědčí důvěra žalované, která žalobci posílala prostředky v řádech statisíců a další peněžní prostředky v řádech milionů ukládala na účet pod jeho jménem. To však nic nemění na výše uvedených závěrech, že v průběhu času se projevily neshody mezi účastníky týkající se zejména právě vynakládání finančních prostředků, které vygradovaly až do odchodu žalované ze společné domácnosti z výše podrobně popsaných důvodů.

19. Zbývá posoudit, zda když žalovaná opustila společnou domácnost bez výslovného varování žalobce a poté neposkytovala žalobci zprávy o jejím současném životě a plánech do budoucna, s tím, že jejím hlavním zájmem po opuštění společné domácnosti bylo zpětné získání jejích finančních prostředků, odvoz věcí a dále když se vyhýbala osobnímu setkání s žalobcem a ohlásila ztrátu mobilního telefonu na policii, naplňuje toto chování žalované zjevné porušení dobrých mravů ubližujících žalobci ve smyslu citovaného § 2072 o. z., či nikoli.

20. Pojem dobrých mravů není v občanském zákoníku či v jiném právním předpise definován. Dobrými mravy se tak podle ustálené soudní praxe rozumí souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu ČR ve věci sp. zn. [ústavní nález]), anebo lze dobré mravy označit za souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihujíce podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti, a mají povahu norem základních (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Pokud se jedná o odvolání daru, odborná literatura i soudní judikatura jsou zajedno v tom, že pro jeho úspěšné uplatnění musí být porušení dobrých mravů hrubé. Konkrétně komentář k § 2072 o. z. (Hulmák, M. a kol., Občanský zákoník VI., Závazkové právo, Komentář, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, str. 22) uvádí:„ Nový občanský zákoník vychází jen z hrubého porušení dobrých mravů.“ Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NS ČR“) ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] se tento soud odvolává na svoji dosavadní judikaturu k § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění [účinnost] (dále jen„ obč. zák.“), ve které opakovaně vyložil pojem„ rozpor s dobrými mravy“. Podle jeho závěru, k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které se zřetelem na všechny okolnosti konkrétního případu z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného jednání účastníků právního vztahu nevzbuzuje z hlediska společenského a objektivizovaného (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé (podle současné právní úpravy„ zjevné“) kolizi s dobrými mravy. Pokud jde o dosavadní judikaturu NS ČR k obč. zák., tak např. není hrubým porušením dobrých mravů, pokud dochází k vzájemným slovním útokům (rozhodnutí NS ČR [spisová značka]), pokud se nestýká žalovaný se svojí dcerou, když důvodem je negativní vztah dcery k otci a jeho nezájem ([spisová značka]), ani odřezání trubek k topení bez vědomí dárkyně z důvodu nevyhovujícího kotle, když dárkyně musela tuto situaci řešit odchodem k synovi a zapůjčením kamínek ([spisová značka]), či neoprávněný výběr částky 100 000 Kč určené dárci a jeho psychické [anonymizováno] výzvami k vydání 750 000 Kč s pohrůžkou, že jinak vůči němu budou uplatněny dlužní úpisy a bránění vstupu na pozemek u domu ([spisová značka]) a ani nevěra žalovaného a částečné plnění vyživovací povinnosti či ojedinělé fyzické napadení žalobkyně ([spisová značka]), odvoz věcí dárce a odpojení elektřiny ([spisová značka]), atd. (dále např. nevhodná chování obdarovaných v rozsudcích NS ČR [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]).

21. NS ČR v rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] dále rozvinul, že pojmem zjevného porušení dobrých mravů zákonodárce patrně nezamýšlel synonymum pro dříve užívaný pojem„ hrubé porušení dobrých mravů“, ale jde-li o zjevnost, pak se tím myslí jeho očividnost navenek, kterou není třeba bez dalšího hlouběji dokazovat. Rozhodujícím má být především objektivní hledisko. Je třeba posoudit všechny skutkové okolnosti chování jak obdarovaného, tak i samotného dárce.

22. Soud si je vědom, že v každé uvedené věci šlo o jedinečnou neopakovatelnou situaci, přesto však lze zobecnit principy právní úpravy, tak jak se i děje v právních větách extrahovaných z výše uvedených rozhodnutí, ke kterým je třeba přihlížet v souladu s výše citovaným § 13 o. z. Podepsaný soud proto přihlížel při posuzování konkrétního jednání žalované právě k výše uvedené judikatuře. Podání určovací žaloby má přitom oporu přímo v citovaném § 985 o. z., neboť důvodným odvoláním daru došlým do sféry dispozice žalované jako obdarované by se ex nunc obnovilo vlastnické právo žalobce jako dárce, aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení ([příjmení], J. a kol., Občanský zákoník III., Komentář, 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2013, str. 51). Jak bylo výše podrobně vysvětleno a odůvodněno konkrétními důkazy, k opuštění společné domácnosti žalovanou dne [datum] došlo v důsledku předchozí hádky mezi účastníky ohledně finančních prostředků, kdy žalobce ve večerních hodinách dne [datum] navíc manipuloval plynovou pistolí. Vzhledem k tomu, že žalobce (dárce) vulgárně vyzval žalovanou (obdarovanou), aby opustila společnou domácnost, pak to, že tak žalovaná učinila bez varování, soud nepovažuje za rozporné s dobrými mravy, natož zjevně rozporné. Za této konkrétní situace, kdy žalobce navíc manipulací se zbraní vzbudil u žalované strach, jak je výslovně uvedeno v elektronické komunikaci mezi žalovanou a její dcerou (a to nejprve o jeho osobu, pak i o svoji vlastní, kdy byla svojí dcerou vyzývána k tomu, aby se nenápadně sbalila), je soud názoru, že vzhledem k chování žalobce žalovaná ani nemusela žalobce informovat o jejím současném životě, o svých plánech do budoucna a je též pochopitelné, že se vyhýbala osobnímu setkání s ním, tedy ani v těchto bodech dle názoru podepsaného soudu žalovaná dobré mravy zjevně neporušila. Soudu se jeví jako logické, že když byly její peníze v řádech milionů Kč na účtu, ke kterému neměla žádné dispoziční právo, z domu odešla jen s minimem věcí (č. l. 125 p. v., 130 p. v.) a neměla zajištěno žádné vlastní bydlení, chtěla mít nejprve pod kontrolou svůj vlastní majetek, ať již ve formě finančních prostředků či věcí, které se nacházely v dřívějším společném bydlišti účastníka a soud proto ani toto jednání za rozporné s dobrými mravy nepovažuje. Výše uvedeným jednáním žalobce zjevně došlo k takovému narušení důvěry mezi účastníky, že žalovaná již nechtěla obnovit vztah k žalobci, a proto žalovaná řešila jen to, co ještě účastníky pojilo, tedy majetkové záležitosti mezi účastníky. Oznámení na policii, že se žalované ztratil mobilní telefon, s tím, že policie se logicky na tuto ztrátu dotázala žalobce, který obýval nemovitost, kde mělo dojít ke ztrátě, nelze podle názoru podepsaného soudu považovat za jednání rozporné s dobrými mravy (obdobně například NS ČR ve věci sp. zn. [spisová značka]). Lze proto uzavřít, že vzhledem k tomu, že důvody odvolání daru byly jednak vyvráceny či shledány jako účelové a ve zbytku těchto důvodů nebylo soudem shledáno zjevné (očividné) porušení dobrých mravů, když žalovaná odchodem ze společné domácnosti v podstatě vyhověla v řádu dnů výzvě žalobce, nedošlo k naplnění hypotézy § 2072 o. z. Soud neshledal v jednání žalované ani nic lstivého, co by uvedlo žalobce v omyl; jak již bylo výše uvedeno, manželství účastníků bylo po většinu doby spokojené, zvrat přišel zejména po finančních neshodách v listopadu 2020 a odchod žalované ze společné domácnosti byl následkem konkrétní výše podrobně popsané vyhrocené situace. Darovací smlouvu soud považuje za platnou, nárok žalobce na odvolání daru není dán, a proto byla jeho žaloba na určení vlastnictví zamítnuta.

23. Další účastníky navržené dokazování soud již neprováděl, neboť má za to, že z provedených důkazů je skutkový stav objasněn v dostatečném rozsahu tak, aby ve věci mohlo být rozhodnuto, když lze zdůraznit, že podrobně vyslechnutí svědci byli těmi osobami, které vnímaly jednání účastníků v bezprostřední místní a časové souvislosti s opuštěním domácnosti žalovanou.

24. O náhradě nákladů bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení, a to odměna právního zástupce žalované za pět úkonů právní služby po 3 100 Kč za jeden úkon dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen a. t., (příprava a převzetí zastoupení, replika žalované k podané žalobě, jednání s protistranou na mediaci a účast při jednání před soudem; jednání trvalo tři hodiny, tedy přesáhlo dvě hodiny, a proto odměna náleží za dva úkony), tj. odměna 15 500 Kč, dále náhrada hotových výdajů advokáta za těchto pět úkonů právní služby dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 300 Kč za jeden úkon, tj. celkem náhrada hotových výdajů ve výši 1 500 Kč. Dále advokátu náleží náhrada jízdného za cestu z místa sídla advokáta k procesnímu soudu a zpět, což činí při cestě z [obec] do [obec] a zpět vzdálenost celkem 366 km, při použití osobního vozidla s průměrnou spotřebou benzinu 6,7 l na 100 km dle technického průkazu ([příjmení] 2017 [číslo]) a při ceně benzinu 95 oktanů ve výši 44,50 Kč za 1 litr dle vyhlášky č. 116/2022 Sb. a náhradě za opotřebení vozidla ve výši 4,70 Kč za 1 km dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., celkem částku jízdného po zaokrouhlení 2 811 Kč (3,66 x 6,7 x 44,50 + 366 x 4,7). Nákladem řízení byla dále náhrada za ztrátu času, když jedna cesta s [obec] do [obec] činí dvě a půl hodiny, tedy tam a zpět se jedná o deset půlhodin, a náhrada činí dle § 14 a. t. částku 100 Kč za každou půlhodinu, což představuje částku 1 000 Kč. Advokátu též náleží podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada DPH z těchto částek, to je z částky 20 811 Kč (15 500 + 1 500 + 2 811 + 1 000) ve výši 21 % v částce 4 370 Kč po zaokrouhlení. S připočtením prokázaných nákladů na odměnu mediátorky ve výši 3 267 Kč proto žalované náleží celková náhrada nákladů řízení ve výši 28 448 Kč (20 811 + 4 370 + 3 267). Platební místo k náhradě nákladů řízení plyne z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

25. Již z pojmu„ náhrada nákladů řízení“ plyne, že k těmto nákladům patří pouze náklady, jejichž vynaložení je spojeno se soudním řízením, což dovozuje i odborná literatura (viz [příjmení], [příjmení] a kol., Občanský soudní řád I. II., Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 944). Podle této literatury tedy nelze do nákladů řízení zahrnovat náklady za korespondenci stran před zahájením řízení. V dané věci bylo řízení zahájeno podáním žaloby dne [datum], a proto nelze žalované přiznat jako„ náklady řízení“ vyjádření žalované k odvolání daru sepsané dne [datum]. Dále podle výše uvedeného § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Je samozřejmě právem advokáta a jeho klienta radit se spolu tolikrát, kolikrát uznají za vhodné, avšak aby se jednalo o náklady řízení, který má nést protistrana, musí se jednat právě o účelně vynaložený náklad. Za takový soud nepovažuje účtovanou poradu advokáta s žalovanou dne [datum], neboť advokát byl se svojí klientkou v kontaktu při mediačním jednání dne [datum], za které je mu přiznána odměna, avšak od té doby dle obsahu spisu nedošlo k žádnému podání žalobce nebo k jakékoli jiné skutečnosti, kvůli které by bylo účelné pořádat poradu s klientem, a tedy za tento úkon advokátu odměna a paušální náhrada výdajů nepřísluší. Soud byl při jednání dne [datum] připraven zaprotokolovat závěrečnou řeč obou účastníků řízení, resp. jejich zástupců. Žádný úkon„ závěrečná řeč“ a. t. nezná, tedy nepřísluší za něj odměna. Pokud sami oba advokáti požádali soud o možnost podat závěrečnou řeč písemně, nemění to nic na tom, že za tento„ úkon“ odměna nepřísluší. Nelze připustit, aby si zástupci takto uměle a neúčelně navyšovali počty úkonů, když závěrečnou řeč bylo možné přednést ústně do protokolu. Proto ani za tento„ úkon“ nebyla účtovaná odměna a náhrada hotových výdajů přiznána.