8 C 51/2023

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 Anonymizováno zastoupený procesním opatrovníkem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované osoby 0/1 o zaplacení 57 588 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 398 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 40 190 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 393,04 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 388,88 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 ročně % z částky 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do 30. 11. 2022 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 600 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, úrokem ve výši 25,26 % ročně z částky 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 419,21 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 6 081,74 Kč, zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z prodlení z částky 15 922,38 Kč od 2. 11. 2022 do 30. 11. 2022, zákonným úrokem ve výši 8,25 % ročně z prodlení z částky 14 934,38 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení a úrokem 20,74 % ročně z částky 15 922,38 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře náklady řízení v částce 3 565 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se jako právní nástupce , právnická osoba, podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit jí částku uvedenou v předmětu tohoto řízení s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 22 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 4 400 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč v 60 týdenních splátkách po 660 Kč s poslední splátkou splatnou dne 28. 12. 2020. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, dále uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 21 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 3 570 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 970 Kč, poplatkem za pojištění , Anonymizováno, ve výši 560 Kč a poplatkem za asistenční služby , Anonymizováno, ve výši 720 Kč v 80 týdenních splátkách po 526 Kč s poslední splátkou splatnou dne 7. 1. 2021. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, a proto právnímu předchůdci vzniklo marným uplynutím lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Dlužná částka z těchto smluv činí dle žalobkyně celkem 57 588 Kč, která na ni byla postoupena a kterou žalovaný nezaplatil ani přes předžalobní upomínku.

2. V dané věci bylo možno rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, a proto soud vyzval procesního opatrovníka žalovaného, když souhlas žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání byl obsažen přímo v žalobě, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.), vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemá námitky (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Procesní opatrovník žalovaného vyjádřil s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlas a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Po provedeném dokazování má soud z předložených listinných důkazů, konkrétně ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 22 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 4 400 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 32,15 % ročně a 60 týdnů trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 4 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 800 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 5 600 Kč, ze které byla částka 4 106,64 Kč započtena na úrok a částka 1 173,36 Kč na hotovostní inkaso splátek. Soud má dále ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti částku 21 000 Kč a žalovaný se zavázal takto poskytnutou částku vrátit spolu s náklady spotřebitelského úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Ty dle uzavřené smlouvy představoval jednak kapitalizovaný úrok ve výši 3 570 Kč (při úrokové sazbě uvedené ve smlouvě ve výši 20,74 % ročně a 80 týdnů trvání smlouvy) a odměna za administrativní činnost ve výši 4 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 970 Kč, poplatek za pojištění , Anonymizováno, ve výši 560 Kč a poplatek za asistenční služby , Anonymizováno, ve výši 720 Kč. Z předžalobní výzvy ve spojení s žalobními tvrzeními vyplývá, že žalovaný zaplatil celkem částku 20 002 Kč, ze které byla částka 5 077,62 Kč započtena na jistinu, částka 3 570 Kč na úrok, částka 4 200 Kč na administrativní činnosti, částka 5 333,98 Kč na hotovostní inkaso splátek, částka 249,55 Kč na poplatek za životní pojištění a částka 320,85 Kč na poplatek za asistenční služby. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 11 2022 zaslané právním předchůdcem žalobkyně žalovanému, žalovaný dluží celkem částku 65 818,00 Kč s příslušenstvím, která se skládá z částky 22 000 Kč a 15 922,38 Kč na dlužných jistinách, z částky dlužných úhrad služeb ve výši 12 320 Kč a 7 345,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10 388,88 Kč a 6 081,74 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 393,04 Kč a 2 419,21 Kč, úroků ve výši 25,26 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 22 000 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení, úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 922,38 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 922,38 Kč od 2. 11. 2022 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 11. 2022 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně postoupil s účinností k tomuto dni celkovou pohledávku za žalovaným na žalobkyni, když tato skutečnost mu byla oznámena dopisem ze dne 24. 11. 2022. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínky ze dne 10. 3. 2023.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Soud se nejprve zabýval platností smlouvy o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci byla dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru sjednána roční procentní sazba nákladů ve výši 177,60 % ročně a 206,15 % ročně, která odráží skutečnou výši úvěrového zatížení spotřebitele, když úroky ze spotřebitelského úvěru byly skryty v celé řadě dalších poplatků, jak bude dále podrobně uvedeno. Ohledně výše úvěrového zatížení z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu ČR (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést nejprve např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). I Ústavní soud (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. , Anonymizováno, dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu se zajištěním prostřednictvím 2 bianko směnek a souborem sankcí) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. , Anonymizováno, dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, kde dlužník měl při splatnosti v průměru 3 až 4 roky zaplatit 2x až 3x víc, než byla poskytnutá částka, jejíž zaplacení bylo zajištěno i několika smluvními pokutami, denními i jednorázovými. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , právnická osoba, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. V dané věci byla sice ve smlouvě o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, formálně sjednána úroková výše 32,15 % ročně, avšak dle předtištěného formuláře se žalovaný navíc zavázán zaplatit „administrativní poplatek“ ve výši 4 400 Kč. Předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru je přitom typickou formulářovou smlouvu, jejíž zaevidování a správa je logicky jednoduchá a rychlá, tedy nemůže vést k takto vysokým nákladům. Veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující údaje. „Administrativní poplatek“, který v dané věci dosahuje 20 % dlužné jistiny, je natolik enormní, že nemůže vést pouze k uspokojení reálných nákladů, ale slouží i ke generování zisku. Stejně tak tomu bylo i se smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kde byl sice formálně stanoven úrok 20,75 % ročně, avšak i zde byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit „administrativní poplatek“ ve výši 4 200 Kč. Při porovnání obou smluv je od pohledu zcela zřejmé, že se jedná o tentýž formulář, tedy právě v této věci dobře vyvstává, jak se jedná o mechanické opakující se formulářové smlouvy, které logicky nemohou vyžadovat takto enormně vysoké administrativní poplatky, když tyto jsou prakticky zcela totožné (liší se jen v několika rukou psaných údajích). Navíc je v každé z uvedených smluv dále stanovena odměna za hotovostní inkaso splátek, a to u prvé z uvedených ve výši 8 800 Kč a u druhé ve výši 11 970 Kč a u této jsou pak uvedeny ještě i další poplatky (asistenční služby, pojištění). Poplatek označený jako odměna za hotovostní inkaso je ve smlouvě neoddělitelně zakomponován, tedy bez jakékoli možnosti se tomuto poplatku vyhnout, přestože v současné době praktiky každý má možnost bezhotovostního platebního styku. Formulář smlouvy vůbec neumožňuje splácet úvěr bezhotovostně, jak je dnes zcela obvyklé, ale naopak spotřebitel je přinucen bezvýjimečně platit odměnu za hotovostní inkaso. Veškeré tyto další poplatky se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutým úvěrem, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovanému se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové částky k zaplacení“ ve výši jednak 39 600 Kč u první z uvedených smluv (půjčka 22 000 Kč) a ve výši 42 020 Kč u druhé z uvedených smluv (půjčka ve výši 21 000 Kč). Právě proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 206,15 % ročně u první z uvedených smluv a 177,60 % ročně u druhé z nich. Již na první pohled je patrné, že u každé z uvedených smluv měl spotřebitel zaplatit okolo dvojnásobku poskytnuté částky spotřebitelského úvěru. Uvedené poplatky soud považuje ze shora uvedených důvodů za další skryté úroky z úvěru, neboť měly právnímu předchůdci žalobkyně zajistit další výnos ze zapůjčených finančních prostředků; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který je fakticky úrokem za poskytnutí půjčky (tj. cenou peněz), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. K tomu je ještě třeba dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice , Anonymizováno, ) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné. Obvyklá výše úroků přitom dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období červena 2019 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem , právnická osoba, na spotřebu v průměru 8,37 % ročně a pro období listopad 2019 v průměru 8,34 % ročně (tj. období uzavření uvedených smluv). Je zjevné, že úrokové zatížení spotřebitele je v dané věci mnohonásobně (cca dvacetkrát) vyšší při porovnání s celkovými náklady, které měl za poskytnutý spotřebitelský úvěr zaplatit, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, která jsou v rozporu s dobrými mravy, a tedy neplatné. Na tomto závěru nic nemění ani to, že právní předchůdce žalobkyně nebyl bankou, neboť tato skutečnost přece nemůže znamenat, že si mohl sjednávat nemravnou výši úroků, a to navíc skrytou ve formě řady poplatků. Tento závěr je v souladu s předchozími pravomocnými rozhodnutími odvolacího (i zdejšího) soudu, kdy jako neplatné byly shledány sjednané úroky ze spotřebitelských úvěrů ve výši např. 86,21 % ročně - č. j. , spisová značka, nebo ve výši 52,21 % ročně (č. j. , spisová značka, ). Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí Ústavního soudu uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv týkajících se poskytnutí peněžních prostředků (např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci) nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě tato nemravná ustanovení byla nazvána jako základní ustanovení o spotřebitelském úvěru. Jednotlivá ujednání dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků a administrativního poplatku (tj. dalšího skrytého kapitalizovaného úroku), by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému nepůjčil, tedy neplatná je celá spotřebitelská smlouva o úvěru. Nad to právní předchůdce žalobkyně stanovil ve smlouvě další sankce vůči spotřebiteli, a to smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a též další poplatky v nepřiměřené výši 250 Kč za jednu písemnou upomínku, 500 Kč za jedno osobní upozornění a , právnická osoba, Kč za vymáhání oddělením vymáhání pohledávek. To dokresluje nevyvážený vztah mezi účastníky smlouvy, neboť ve prospěch spotřebitele ve smlouvě o spotřebitelském úvěru žádná smluvní pokuta sjednána nebyla. Její ustanovení ve svém souhrnu zakládají tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalovanému je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o půjčce třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Toto jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen za předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v souvislosti se smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 11. 2019 částku 22 000 Kč, žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky částku 5 600 Kč, tedy dluh žalovaného činí v tomto případě 16 400 Kč (22 000 – 5 600 = 16 400). Dále právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v souvislosti se smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne 27. 6. 2019 částku 21 000 Kč, žalovaný vrátil právnímu předchůdci žalobkyně na úhradu této částky částku 20 002 Kč, tedy žalovaný dluží v tomto případě 998 Kč (21 000 – 20 002 = 998). Důvodný je proto nárok žalobkyně co do celkové částky 17 398 Kč (16 400 + 998 = 17 398). Ta byla žalobkyni přiznána výrokem I., neboť žalovaný musí své bezdůvodné obohacení v této výši žalobkyni jako postupníku vydat, neboť má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.). Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny, když prodlení žalovaného začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 24. 11. 2022 k zaplacení celkové dlužné částky z obou smluv č. , hodnota, a č. , hodnota, od data doručení oznámení o postoupení pohledávky, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalovanému doručena dne 29. 11. 2022. Jelikož v důsledku neplatnosti smlouvy neexistuje mezi účastníky řízení ujednání o splatnosti dluhu, je nutno v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. dovodit, že splatnost pohledávky nastala dnem následujícím po doručení výzvy, tj. dne 30. 11. 2022. Od 1. 12. 2022 byl proto žalovaný v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti celé smlouvy o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požalovaných úroků z prodlení, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 30. 11. 2022, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalovanému, a dále pak z částky rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. , adresa, k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

9. Vzhledem k výše dovozené neplatnosti obou smluv o spotřebitelském úvěru a právním závěrům ohledně splatnosti postoupené pohledávky nebylo třeba opatřovat další důkazy, jak navrhl procesní opatrovník žalovaného v podání ze dne 19. 1. 2024.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 565 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka ve výši 17 398 Kč spolu s příslušenstvím, což představuje 30,2 % žalované částky, ve zbývající části úspěšná nebyla. Čistý úspěch žalovaného, tj. po odečtení úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu, činí 39,6 % (69,8% - 30,2%) a v tomto poměru mu přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem jako procením opatrovníkem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve výši 3 420 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava a písemné podání ve věci samé), paušální náhrada výdajů stanovená dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky v částce 300 Kč za každý z těchto dvou úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 7 440 Kč částkou 1 562,40 Kč, tj. v celkové částce 9 002,40 Kč, z které 39,6 % činí (po zaokrouhlení na celé koruny) částku 3 565 Kč. , právnická osoba, s ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. bylo rozhodnuto, že předmětné náklady je žalobkyně povinna uhradit na účet České republiky – Okresního soudu v Táboře.