8 C 69/2025

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Vaňkem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 56 235,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 813 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 4. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 50 422,30 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8 633,68 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 991,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 344,87 Kč od 21. 2. 2025 do 8. 4. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 531,87 Kč od 9. 4. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 344,47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 14 817,45 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 3 295,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . s žalovanou uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 24 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 24 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, úrokem ve výši 1 217 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 321 Kč a dále poplatkem 4 320 Kč za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. celkem částku 44 618 Kč do 8. 6. 2023 ve splátkách po 3 187 Kč. Právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, . dále s žalovanou uzavřel dne 26. 2. 2021 smlouvu o úvěru č. , hodnota, na jejímž základě poskytl žalované peněžní prostředky v celkové výši 35 000 Kč. Podle smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala vrátit částku 35 000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, úrokem ve výši 3 370 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a dále poplatkem 6 300 Kč za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. celkem částku 65 072 Kč do 26. 4. 2022 ve splátkách po 4 648 Kč.Žalovaná však předmětné částky řádně a včas nevrátila. Právní předchůdce žalobkyně pohledávky za žalovanou postoupil na žalobkyni, avšak ani poté žalovaná dluh nezaplatila, je v prodlení s plněním peněžitého závazku a žalobkyně proto požaduje též zákonné úroky z prodlení z dlužné jistiny úvěru, úroky z úvěru a smluvní pokuty.

2. Vzhledem k předloženým listinám vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaná se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřila a soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise3. Z předložených listinných důkazů, a to konkrétně ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 24 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, úrokem ve výši 1 217 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 321 Kč a dále poplatkem za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 320 Kč, tj. celkem částku 44 618 Kč do 8. 6. 2023 ve 14 měsíčních splátkách po 3 187 Kč. Ve smlouvě žalovaná výslovně potvrdila, že částku sjednaného úvěru od právního předchůdce žalobkyně převzala. Z výpisu plateb má soud za prokázané, že žalovaná na tuto poskytnutou částku splatila celkem částku ve výši 18 187 Kč. Soud má dále ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu smlouvy, ve které se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout hotovostní úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, úrokem ve výši 3 370 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč a dále poplatkem za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 300 Kč, tj. celkem částku 65 072 Kč do 26. 4. 2022 ve 14 měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Ve smlouvě o úvěru žalovaná výslovně potvrdila, že částku sjednaného úvěru od právního předchůdce žalobkyně převzala. Z výpisu plateb má soud za prokázané, že žalovaná na uvedenou poskytnutou částku splatila celkem částku 59 400 Kč. V obou výše uvedených smlouvách byla dále shodně sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně které bude dlužník v prodlení s tím, že za prodlení s každou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu ve výši 500 Kč, tj. v dané věci vždy 7 000 Kč (14 x 500). Dále byla v obou smlouvách sjednána smluvní pokuta za zaslání oznámení o prodlení dlužníka ve výši 500 Kč, a navíc zpoplatnění tohoto oznámení celkovou částkou 1 500 Kč včetně uvedené smluvní pokuty. Celkový dluh žalované se skládá dle vyúčtování žalobkyně uvedeného v žalobě v případě smlouvy ze dne 8. 4. 2022 z neuhrazené jistiny ve výši 14 817,45 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 527,42 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 720 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 897,56 Kč, z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 2 468,57 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 6 632,31 Kč, z úroku vyčísleného od 9. 6. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 2 828,63 Kč, se zákonným úrokem z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2025 ve výši 5 515,24 Kč s tím, že dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z částky 14 817,45 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 344,87Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. U smlouvy ze dne 26. 2. 2021 se celkový dluh žalované skládá z neuhrazené jistiny ve výši 3 295,83 Kč, z úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 48,64 Kč, z dlužného poplatku za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 1 494,88 Kč, z dlužného poplatku za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 283,50 Kč, z poplatku za umožnění platit splátky v hotovosti v bydlišti dlužníka ve výši 549,14 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč, z úroku vyčísleného od 27. 4. 2022 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 4 162,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2025 ve výši 3 118,44 Kč s tím, že dále žalobkyně požadovala zaplacení úroků z úvěru ve výši 11,75 % ročně z částky 3 295,83 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 344,47 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025, ve spojení s její přílohou, má soud za prokázané, že pohledávky za žalovanou přešly z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Z dvou dopisů ze dne 2. 4. 2025 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně v něm oznámil toto postoupení pohledávek žalované a z výzvy ze dne 11. 4. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení vyúčtované částky 72 453,12 Kč do 26. 4. 2025. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka, jak vyplývá z upomínky ze dne 11. 4. 2025, avšak marně.

4. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle ust. § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Podle ust. § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ust. § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

5. Soud se v dané věci nejprve zabýval platností obou smluv o úvěru, neboť k případné absolutní neplatnosti smlouvy soud přihlíží ex offo a účastník v takovém případě nemusí tvrdit a namítat neplatnost takového úkonu, neboť soud je povinen zkoumat všechny důvody absolutní neplatnosti (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. , spisová značka, ). V dané věci měla dle předložené smlouvy ze dne 8. 4. 2022 žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 24 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 44 618 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %. V případě smlouvy ze dne 26. 2. 2021 měla žalovaná vrátit namísto poskytnuté částky 35 000 Kč právnímu předchůdci žalobkyně po uplynutí 14 měsíců částku 65 072 Kč, což odpovídá ve smlouvě uvedenému RPSN úvěru ve výši 272,44 %. Ohledně úroků z poskytnutých finančních prostředků (ať již formou úvěru či zápůjčky) existuje poměrně bohatá judikatura Nejvyššího soudu České republiky (dále jen NS ČR), kdy lze konkrétně uvést např. rozhodnutí ve věcech sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, NS ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm NS ČR odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (viz NS ČR sp. zn. , spisová značka, ) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí NS ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 2077 – 2091). Také Ústavní soud České republiky (dále jen ÚS) již v nálezu sp. zn. III. ÚS 4084/12 dospěl k závěru, že úvěrová smlouva s úrokem 79 % ročně a RPSN ve výši 115,32 % ročně (spolu s dalšími sankcemi) naplňuje svým obsahem kritéria zjevné nespravedlnosti a je namístě přistoupit k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Tato judikatura se dále prohlubovala a např. nález ÚS ve věci sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. V návaznosti na judikaturu ÚS pak NS ČR v rozhodnutích sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, nebo , spisová značka, uzavřel, že přiznané plnění je ve svém souhrnu natolik nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka, že je namístě exekuci dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit bez ohledu na pasivitu dlužníka, s tím, že další okolnosti se stávají podružnými, přičemž šlo o případy, kde se RPSN pohybovala od 94,98 % po 148,17 %, a jejíž zaplacení bylo zajištěno smluvními pokutami. Podepsaný soud má v souladu s právním názorem odvolacího Krajského soudu v , adresa, – pobočka v Táboře (např. rozsudek č. j. , spisová značka, ze dne 12. 4. 2022), že uvedené právní závěry NS ČR a ÚS, které ve své většině byly vysloveny v rámci exekučního řízení, jsou o to více použitelné i pro řízení nalézací. Podle uvedeného rozhodnutí: „exekuční řízení je totiž už z principu určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoliv tedy pro nalézání práva a pro přezkum exekučního titulu. I proto je vhodné a účelné, aby se posouzení platnosti spotřebitelských smluv o úvěru přesunulo už do řízení nalézacího, v němž je vydáváno meritorní rozhodnutí a jež je svou podstatou určeno k tomu, aby v něm byly posouzeny všechny relevantní aspekty hmotného práva.“6. V dané věci byla žalovaná dle smluvních ujednání povinna v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně dle smlouvy z 8. 4. 2022 kromě částky 1 217 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků (za poskytnutí úvěru ve výši 11 760 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 321 Kč, za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 4 320 Kč), které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutým úvěrem, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalovaného se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 44 618 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 187 Kč. Stejně tak u smlouvy ze dne 26. 2. 2021 byla žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně dle smluvních ujednání v bezprostřední souvislosti s poskytnutím úvěru kromě částky 3 370 Kč formálně jedině označené jako úrok, ještě celou řadu různých výše uvedených poplatků (za poskytnutí úvěru ve výši 17 150 Kč, za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 3 252 Kč, za splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 6 300 Kč), které se ve smlouvě neoddělitelně pojí s poskytnutým úvěrem, když k jistině jsou připočítávány veškeré tyto sjednané platby, a povinnost žalované se konstituuje jako zaplacení jediné „celkové dlužné částky splatné dlužníkem“ ve výši 65 072 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 4 648 Kč. Právě proto roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila dle obou uzavřených smluv 272,44 %. Jednotlivá smluvní ujednání nelze vytrhovat z kontextu celé smlouvy, ale naopak je třeba každé z nich posoudit v souvislosti s ostatními, kdy v dané věci jsou tato ve svém souhrnu zjevně nevyvážená. Právní předchůdce žalobkyně si do předtištěného formuláře smluv zakotvil poplatek již jen „za poskytnutí úvěru“ ve výši 11 760 Kč v případě smlouvy ze dne 8. 4. 2022 a ve výši 17 150 Kč v případě smlouvy ze dne 26. 2. 2021, který v obou případech činí 49 % z výše jistiny, a navíc další poplatek „za vyhodnocení úvěru ve výši 3 321 Kč“ u první z výše uvedených smluv a ve výši 3 252 Kč u druhé z těchto smluv, ačkoli administrativa tohoto typu smlouvy je jednoduchá, rutinní a rychlá, takže nevede k takto vysokým nákladům. U obou smluv je navíc poplatek označený jako inkasní poplatek za inkaso plateb v hotovosti do každé ze smluv neoddělitelně zakomponován, tedy bez jakékoli možnosti se tomuto poplatku vyhnout, přestože v současné době prakticky každý má možnost bezhotovostního platebního styku. Formulář smlouvy vůbec neumožňuje výběr splácení úvěru bezhotovostně, jak je dnes zcela obvyklé, ale naopak spotřebiteli je při postupném vyplňování formuláře vnuceno bezvýjimečně platit žalobci další „poplatek“ za hotovostní inkaso. Na základě výše uvedeného je nutné konstatovat, že veškeré formuláře jsou připraveny, nutné je doplnit jen několik málo údajů, pro něž jsou ve formulářích připraveny i na ně navazující skutečnosti, a proto právním předchůdcem žalobkyně předepsaný poplatek soud považuje za poplatek, který ve skutečnosti má vést ke generování dalších příjmů ze spotřebitelského úvěru, tedy jde o skryté úroky z úvěru; není ovšem přípustné sjednaný kapitalizovaný úrok skrýt pod označení poplatek. Úrok totiž představuje příjem spojený s daňovou povinností. Sjednání poplatku, který pojmově slouží k úhradě vzniklých nákladů, avšak ve skutečnosti je úrokem za poskytnutí půjčky (tj. toliko cenou peněz bez vynaložení dalších nákladů), představuje obcházení zákona, což má též za následek absolutní neplatnost ujednání podle § 580 o. z. U obou smluv byl výslovně sjednán úroku toliko ve výši 15 % ročně. Již jen při započetí poplatku za poskytnutí úvěru se ovšem u obou smlouvu zvyšuje úrok na 64 % ročně. Obvyklá výše úroků dle obecně dostupného přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou pro období duben 2022 přitom pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 8,29 % ročně, tedy jeho faktická výše dosahuje sama o sobě téměř osminásobku obvyklé hodnoty. Pro období únor 2021 pak obvyklá výše úroků pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu činila v průměru 7,50 %, tedy jeho faktická výše dosahuje sama o sobě v tomto případě více než osminásobek obvyklé hodnoty. K výše uvedeným „poplatkům“ pak v případě neplnění povinností přistupovala u obou smluv smluvní pokuta v procentuální výši za každý den prodlení, která mohla činit až dalších 7 500 Kč, a navíc k tomu ještě další samostatné poplatky za prodlení dlužníka spojené s upomínkami (oznámeními) po 1 500 Kč zahrnující další smluvní pokuty za upomínky, které pouze podtrhují již takto zcela zjevně nepřiměřenou výši finančního zatížení dlužníka. Neobstojí ani argumentace, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků s důsledky pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přece nejsou vyloučené ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv ust. § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. K tomu lze ještě dodat, že v daném případě se jednalo o vztah spotřebitele a podnikatele, kde za použití definice průměrného spotřebitele (viz Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES) nelze objektivně očekávat, že si spotřebitel bude při podpisu smlouvy vědom, že pod pojmem „administrativní poplatek“ se bude, byť třeba jen zčásti, ukrývat smluvní úrok. Takové jednání podnikatele je zjevně nemravné.

7. Podle výše uvedené judikatury NS ČR, která navazuje na judikaturu ÚS (viz celá řada rozhodnutí ÚS uváděná ve zmíněných rozhodnutích NS ČR), je třeba zkoumat neplatnost spotřebitelských smluv způsobenou nepřiměřenými úroky nikoli izolovaně, ale v celém souhrnu uzavřené spotřebitelské smlouvy, neboť není přípustné nepřiměřené vychýlení v právech a povinnostech stran v zásadní neprospěch spotřebitele. Ve výše uvedených rozhodnutích, která se týkala další fáze uplatnění práva v exekučních řízeních, a to právě ve věcech spotřebitelských smluv o poskytnutí peněžních prostředků, bylo dovozeno, že v případě takovéto nepřiměřenosti se neplatnost vztahuje na celý závazkový vztah. NS ČR dovodil, že pokud jsou povinnosti dlužníka ve svém kontextu nepřiměřené jeho právům, že je na místě exekuci zcela zastavit, a tedy smlouvu je třeba jako celek považovat za neplatnou (viz v podrobnostech shora uvedená judikatura). Tak je tomu i v dané věci, kdy právě ujednání o nemravné výši částek, které měl dlužník splatit spolu s úvěrem, jež jsou ve smlouvě o úvěru tučně vytištěna jako základní ujednání daného spotřebitelském úvěru, přičemž vedle nemravné výše skrytých úroků z úvěru v jednotlivých poplatcích smlouva stanovila dále toliko v neprospěch spotřebitele smluvní pokutu (pro případ porušení povinností věřitele žádná smluvní pokuta sjednána nebyla) a dále i poplatky za upomínky a další smluvní pokuty pro případ zaslání oznámení o prodlení spotřebiteli. Jednotlivá ustanovení dané smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuté podnikatelem spotřebiteli jsou natolik provázaná, že je nelze od sebe oddělit, neboť bez takto sjednaných úroků (poplatků za poskytnutí úvěru) by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované nepůjčil. Jak již bylo výše uvedeno, administrativa tohoto typu smluv o bagatelních úvěrech navíc není složitá, spočívá ve vyplnění několika údajů do předtištěné formulářové smlouvy, tedy časová náročnost na její vyplnění je v řádu minut a nevede tedy k vyplňovaným vysokým nákladům. Ustanovení dané smlouvy ve svém souhrnu zakládají proto tak nevýhodný a nevyvážený vztah mezi věřitelem a dlužníkem, že způsobují absolutní neplatnost smlouvy.

8. Z výše uvedených závěrů vyplývá, že poskytnutí peněžních prostředků žalované je s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení dle citovaného ust. § 2991 odst. 1 o. z. Uvedené jiné právní hodnocení nevyžadovalo poučení dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř., neboť toto soud poskytuje jen předpokladu, kdy je třeba, aby účastník v této souvislosti doplnil vylíčení rozhodných skutečností. Tak tomu v posuzované věci nebylo, žalobkyní vylíčené skutečnosti a předložené důkazy pro rozhodnutí soudu poskytují dostatečný základ. Jak již bylo výše uvedeno, právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované smlouvou ze dne 8. 4. 2022 celkem částku 24 000 Kč a smlouvou ze dne 26. 2. 2021 částku ve výši 35 000 Kč Z žalobních tvrzení plyne, že žalovaná zaplatila právnímu předchůdci žalobkyně na první ze smluv toliko částku 18 187 Kč a na druhé z výše uvedených smluv 59 400 Kč. Při výše uvedeném závěru o neplatnosti obou smluv o úvěru a posouzení vztahu mezi účastníky jako bezdůvodného obohacení, musí žalovaná vydat své bezdůvodné obohacení žalobkyni jako postupníku, neboť tato má právo na vrácení toho, co bylo plněno (§ 2993 o. z.), a proto je důvodný nárok žalobkyně plynoucí ze smlouvy o úvěru ze dne 8. 4. 2022 co do částky 5 813 Kč (24 000 – 18 187). V případě smlouvy ze dne 26. 2. 2021 byl již nárok žalobkyně zcela uspokojen (35 000 – 59 400) a proto byla žalobkyni přiznána právě výše uvedená částka výrokem I. Důvodný je též nárok žalobkyně na úroky z prodlení z této dlužné jistiny smlouvy o úvěru ze dne 8. 4. 2022, když prodlení žalované začalo plynout v souladu s výzvou právního předchůdce žalobkyně ze dne 2. 4. 2025 o zaplacení od data doručení oznámení o postoupení pohledávky, kterou lze dle faktického obsahu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení žalované. Podle výše citovaného § 573 o. z. se má za to, že výzva byla žalované doručena dne 7. 4. 2025 (neboť 5. 4. a 6. 4. 2025 byl víkend). Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru je neplatnost všech jejích ujednání, tj. včetně ujednání o splatnosti, a je proto nutno v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. dovodit splatnost pohledávky bez zbytečného odkladu, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Protože žalovaná včas dne 8. 4. 2025 svůj dluh nezaplatila, je ode dne 9. 4. 2025 v prodlení s plněním vzniklého bezdůvodného obohacení, když co do výše žalobkyní požadovaných úroků z prodlení tato nepřekračuje výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem II. byl pak zamítnut nárok na žalobkyní požadovanou další částku jistiny a poplatků, jakož i úroků z úvěru a v případě smlouvy ze dne 26. 2. 2021 i úroků z prodlení, a to právě vzhledem k výše podrobně zdůvodněné absolutní neplatnosti obou celých smluv o úvěru, tedy i těchto ujednání. Pokud jde o příslušenství pohledávky v podobě dalších požadovaných úroků z prodlení týkající se nároku ze smlouvy ze dne 8. 4. 2022, soud pro vyčerpání žalobního petitu zamítl rovněž nárok na požadované úroky z prodlení do 8. 4. 2025, kdy byl poslední den včasného splnění bezdůvodného obohacení vzniklého žalované, a dále pak z rozdílu přiznané částky oproti návrhu žalobkyně, a to vzhledem k jejich akcesoritě. Lhůta k plnění ve výroku I. byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť úspěšnější žalované žádné náklady řízení nevznikly.