9 C 110/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro doručování adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na určení výživného pro zletilého dítěte

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce v období od [datum] do [datum] částkou 3 500 Kč měsíčně a od [datum] částkou 4 500 Kč měsíčně vždy do každého 10. dne v měsíci předem k jeho rukám.

II. Pokud se žalobce domáhal v období od [datum] do [datum] dalších 1 000 Kč měsíčně a v období od [datum] dalších 1 500 Kč měsíčně, žaloba se zamítá.

III. Dlužné výživné za období od [datum] do dne rozhodování ve výši 54 330 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci nejpozději do [datum].

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci částku 15 060 Kč na účet zástupce Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu navrhoval žalobce určení výživného pro sebe jako zletilého syna žalovaného. Uváděl, že jeho rodiče jsou v rozvodovém řízení, žalovaný od roku 2019 nesdílí společnou domácnost, na jeho výživu nijak nepřispívá. Vyčíslil své pravidelné náklady s tím, že počínaje měsícem říjnem 2020 nastoupil k denní studiu na vysokou školu, jeho výdaje se v tomto okamžiku podstatně zvýšily. Požadoval částku 4 500 Kč pro období od [datum] do [datum], následně pak částku 6 000 Kč měsíčně s tím, že žádal o dlužné výživné za uplynulé období, neboť s výjimkou tří měsíců, v nichž obdržel částku ve výši 3 500 Kč, žádné výživné nedostal.

2. Žalovaný potvrdil, že má k žalobci zákonnou vyživovací povinnost. Dodal, že vedle žalobce má vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] [celé jméno žalovaného], která mu byla určena v částce 2 000 Kč měsíčně. Pokud jde o výši výživného, odkazoval na svou problematickou sociální situaci, nabízel částku 3 500 Kč měsíčně. Současně nepovažoval za správné, aby vyživovací povinnost byla určena před datem [datum]. Společnou domácnost s manželkou a dětmi opustil teprve [datum], do té doby se na výživě žalobce běžným způsobem podílel.

3. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 14 Nc 114/2019 bylo zjištěno, že ohledně výživného pro nezletilou [jméno] [celé jméno žalovaného] byla schválena dohoda rodičů, na základě níž se otec zavázal přispívat na výživu dcery částkou 2 000 Kč měsíčně počínaje právní mocí rozsudku o rozvodu manželství rodičů. Z rozsudku je zřejmé, že matka podala žalobu dne [datum] a v této žalobě odkazovala na skutečnost, že ve společné domácnosti žije pouze s dětmi. Vztah mezi manžely vnímala vyhrocený od února 2019. V protokolu o jednání uváděla, že naposledy dal otec dětem částku 2 000 Kč za vysvědčení v létě 2019, jinak nepřispíval. Rovněž žalovaný v protokolu v uvedené věci potvrdil, že v jarních měsících roku 2019 odešel z domu, potvrdil, že dětem dal za vysvědčení v červnu 2019 částku 2 000 Kč a potom každému 1 000 Kč na Vánoce. Pravidelný příspěvek pro děti z protokolu nevyplýval.

4. Z oznámení Ministerstva obrany České republiky, odboru sociálního zabezpečení ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný pobírá výsluhový příspěvek v částce 16 874 Kč.

5. Žalobce jako účastník řízení vypověděl, že soužití rodičů bylo ukončeno [datum]; následně se otec vrátil v září do společné domácnosti, na úhradě nákladů rodiny se již nepodílel. [příjmení] se zdržel do Vánoc, žádné dárky však dětem nedal, žádnou pravidelnou částkou výživného neposkytoval. Domů poté přijel dne [datum], pouze si vzal věci, o nichž před tím říkal, že je nepotřebuje. O prázdninách zjišťoval, kdy dojde k vyklizení domu a jeho prodeji. Matka v té době již bydlela na ubytovně, žalobce tedy sám bydlel až do listopadu letošního roku v rodinném domě v [obec], občas jezdil za matkou na návštěvu, občas dojížděl k babičce. Na podzim nastoupil ke studiu na vysokou školu, ta však v současné době probíhá převážně distančním způsobem. Žalobce bydlí v bytě matky v [obec], který je třeba dozařídit. Má pravidelné měsíční výdaje spojené se stravou v částce zhruba 5 000 Kč měsíčně, poté má výdaje spojené s pořízením ISIC v částce 380 Kč v původní investici a následně 180 Kč ročně, přes 3 000 Kč měsíčně činí náklad na naftu do auta, kterým bude jezdit do školy a zpět. [příjmení] si pořídit permanentní jízdenku na městskou hromadnou dopravu, stůl a další základní nábytek v bytě. Náklady spojené s bytem a pořízením základních věcí doposud hradila matka spolu s babičkou. Nájemné – příspěvek SVJ činí 3 224 Kč. Žalobce rovněž bude platit internet v částce 600 Kč měsíčně. V uplynulém období měl i jednorázové výdaje – v roce 2019 absolvoval taneční soustředění v částce 5 500 Kč, musel si nechat vytrhnout zuby moudrosti, což představovalo náklad 5 000 Kč. Absolvoval autoškolu v hodnotě 9 500 Kč, kurz pro lyžařské instruktory v částce 5 740 Kč. Na maturitní ples uhradil příspěvek v částce 6 000 Kč, koupil si oblek včetně košile za 5 600 Kč. [příjmení] rovněž servis auta v ceně 10 000 Kč, toto auto má zapůjčené od tety na cesty do školy. Žalobce dodal, že s otcem měli ústní i fyzické konflikty, které se týkaly chování otce k matce žalobce. Potvrdil, že v uplynulém období dostal částku 2 000 Kč a 1 000 Kč, o kterých hovořil žalovaný, dále výživné za měsíce červenec, srpen a září po částkách 3 500 Kč měsíčně.

6. Žalovaný vypověděl, že v období od června do srpna 2019 pracoval na [obec] jako masér s příjmem 12 000 Kč měsíčně. V té době nepřispíval na chod domácnosti nijak, neboť ho nikdo nekontaktoval. S výjimkou částek 2 000 Kč pro každé z dětí v červnu 2019 jim žádné částky nedával. Na podzim se vrátil do společné domácnosti s představou, že se podaří vztahy urovnat, k tomu však nedošlo. Odešel proto na ubytovnu, následně si v [obec] pronajal byt za částku 13 500 Kč a pracoval u firmy [anonymizováno] zhruba do poloviny března 2020 s příjmem kolem 18 000 Kč měsíčně. V dubnu měl příjem z dohody o pracovní činnosti v částce 7 000 Kč, následně byl bez příjmu a od července 2020 odešel k přítelkyni do [obec]. [jméno] byl zaměstnán jako sanitář s příjmem kolem 15 000 Kč měsíčně, výdaje měl běžné. Ke shora uvedeným příjmům pochopitelně měl vždy výsluhový příspěvek. Žalovaný popřel, že by mohl mít ještě příjem od svého bývalého zaměstnavatele, nárok na rentu již v minulosti pozbyl. Dále uvedl, že následující měsíce by měl strávit v psychiatrické léčebně. V období zaměstnání sanitáře se zhoršil jeho zdravotní stav, konkrétně jeho závislost na alkoholu. Tuto situaci se rozhodl vyřešit právě dobrovolným pobytem v léčebně. Dále doplnil, že spolu s bývalou manželkou se rozhodli prodat nemovitost v [obec], byla již podepsána rezervační smlouva, v níž byla určena cena 2 500 000 Kč.

7. Z provedeného dokazování tak považuje soud za prokázané, že soužití žalovaného a matky žalobce bylo minimálně z hlediska spotřebního společenství ukončeno v polovině roku 2019. Ačkoli žalovaný uváděl, že se ve společné domácnosti po návratu z letní práce na [obec] zdržoval do Vánoc, je zřejmé, že v tomto období již žádné prostředky na hospodaření domácnosti, tedy na výživu děti, neposkytoval. Sám uvedl, že v letních měsících, když byl na brigádě, po něm nikdo žádné peníze nepožadoval. Následně víceméně hospodařil samostatně a skutečnost, že žalobce nemá nárok na výživné, odvozoval z toho, že bydlel v nemovitosti ve společném jmění rodičů. Potvrdil, že v uvedeném období poskytl žalobci pouze 2 000 Kč v měsíci červnu, což je jednak období, které do žalované doby nezapadá, jednak se jednalo o evidentně dar v souvislosti s vysvědčením. Následně poskytl pouze 1 000 Kč jako vánoční dar. Je tedy zřejmé, že v tomto období žalovaný na výživu žalobce nijak nepřispíval. Stejně tomu bylo i v následujícím období až do dne rozhodování. Pochybnosti nebyly ani o tom, že žalobce po celou dobu studoval. Do konce školního roku 2019 2020 byl studentem střední školy, následně pokračoval ve studiu na vysoké škole; fakt, že z karanténních důvodů studoval distančním způsobem, na věci nic nemění. Soud tedy uzavřel, že po celé žalované období má žalobce na výživné nárok a zabýval se otázkou jeho výše.

8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit, tedy mimo jiné v situaci, kdy se účelně připravuje na své budoucí povolání. Podle § 915 odst. 1 o.z. má být životní úroveň dítěte a rodiče v zásadě shodná. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Výživné lze přiznat jen ode den zahájení soudního řízení, u výživného pro děti za dobu nejdéle tří let zpětně od tohoto dne (§ 922 o.z.).

9. Pokud jde o zkoumání opodstatněných potřeb žalobce, je namístě v první řadě počítat s náklady spojenými se stravou, ošacením, dopravou, následně ubytováním v případě studia mimo místo bydliště. Vedle toho považuje soud za odůvodněné i mimořádné jednorázové náklady, pokud mají význam pro další rozvoj vyživované osoby, případně pokud se jedná o investici, která je nezbytná či obvyklá. Žalobce ve své účastnické výpovědi náklady na stravu odhadoval částkou 5 000 Kč, což je částka zcela opodstatněná, v zásadě minimální. Pokud se stravuje mimo rodinné prostředí, stěží lze vystačit s denní částkou menší než právě uvedených přibližně 160 Kč. K nezbytným nákladů potom patří ošacení, které je sice pořizováno nepravidelně, nicméně nepochybně si v každém měsíci vyžádá určitý průměrný náklad, soud uvažoval s minimální částkou 1 500 Kč měsíčně. Náklady na bydlení v označené částce 3 224 Kč jsou obvyklé. Je bez významu, že tyto prostředky hradí ve svém bytě matka žalobce. Ta by za jiných okolností mohla s bytem naložit tak, že by minimálně tyto náklady hradil ten, kdo by byt užíval. Pokud je tato částka vynakládána ve prospěch žalobce, je jeho odůvodněným výdajem. Žalobce by navíc i při ubytování na koleji platil částku vyšší, takže označenou sumu považoval soud za nezbytné minimum. Stejně nezbytným nákladem je cestovné, byť ne v žalobcem uvažované podobě dopravy osobním automobilem, neboť tento způsob cestování nelze pro studenta považovat za standardní. I při cestování veřejným dopravním prostředkem, byť jsou studentům v současné době poskytovány významné slevy, však není možné cestovné pořídit pod částku 1 000 Kč měsíčně, dalších zhruba 120 Kč měsíčně činí cestovné městskou hromadnou dopravou v [obec]. [příjmení] 400 Kč představuje náklady na provoz mobilního telefonu (po rozdělní na všechny členy rodiny). Takto vyčíslené základní náklady žalobce se pohybují kolem 11 000 Kč. K nim je namístě připočítat i poměrnou částku nákladů mimořádných, které spočívaly v absolvování autoškoly (9 500 Kč), pořízení obleku k maturitě (5 600 Kč), příspěvku na maturitní ples (6 000 Kč), kurzu elektroniky v částce 4 000 Kč. Pochopitelně opodstatněné jsou i výdaje na soustřední ve studiu Atak, náklady na nadstandartní zubní ošetření, poplatek za návštěvy tanečního kroužku apod. Takové částky je však možno zohlednit pouze za předpokladu, že na straně povinné osoby je dostatek finančních možností pro jejich úhradu. Přesto akceptovatelné mimořádné výdaje představovaly v součtu částku kolem 25 000 Kč, tedy po rozpočtení na jednotlivé měsíce částku kolem 2 000 Kč. Potom je zřejmé, že v podstatě základní životní náklady žalobce činí kolem 12 000 až 13 000 Kč měsíčně. Z tohoto pohledu je požadavek na výživné ve shora uvedené výši opodstatněný. Je přitom logické, že náklady žalobce, na které žalovaný nepřispěl a které žalobce hradil dosud, nese v plném rozsahu jeho matka (případně babička, která však k žalobci nemá za současného stavu zákonnou vyživovací povinnost). Význam neměla ani úvaha žalovaného, že si žalobce mohl část prostředků opatřit na brigádách, byť má obecně pochopitelně své místo. V konkrétně posuzované situaci, kdy žalobce byl v maturitním ročníku a následně teprve začal studovat na vysoké škole, nelze reálně předpokládat takový výdělek, aby měl pro rozhodnutí význam. V současné epidemické situaci je navíc obstarání příležitostného příjmu problematické.

10. Soud tedy musel s ohledem na ustanovení § 915 odst. 1 o.z. zvažovat, zda úhrada výživného v naznačeném rozsahu je možnostech žalovaného. K dispozici měl zprávu o výši jeho výsluhového příspěvku a dále jeho výpověď o tom, jaké částky nad rámec tohoto výsluhového příspěvku měl v jednotlivých měsících k dispozici. Z uvedených důkazů plyne, že v měsících červnu až srpnu 2019 měl žalovaný další příjem 12 000 Kč měsíčně z práce maséra, celkem tedy pro toto období lze vycházet z příjmu 28 372 Kč. V měsících září až prosinec 2019 měl k dispozici toliko výsluhový příspěvek ve výši 16 372 Kč. Od ledna do března 2020 si vydělal částku 18 000 Kč měsíčně, jeho příjem tak činil 34 372 Kč měsíčně. V měsíci dubnu měl příjem 7 000 Kč a jeho příjem tedy představovala částka 23 372 Kč měsíčně. V měsících květnu a červnu měl opět k dispozici pouze výsluhový příspěvek, v měsících srpnu, září a říjnu vydělal nad rámec příspěvku 15 000 Kč měsíčně a měl tak k dispozici částku 31 372 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že uvedené výpočty v tomto okamžiku slouží především pro rozhodnutí o dlužném výživném, vyšel soud z průměru za uplynulé měsíce v částce 23 846 Kč měsíčně. Současně vzal v úvahu, že žalovaný, který i přes své zdravotní obtíže evidentně není ani částečným invalidním důchodcem, může dosahovat pro ten který rok alespoň minimální mzdy, tedy je v jeho silách dosáhnout minimálně částky 25 000 Kč měsíčně. Od těchto úvah potom soud odvíjel své rozhodnutí o výši výživného. Zohlednil, že žalovaný má dvě vyživovací povinnosti, první z nich stanovenou rozsudkem zdejšího opatrovnického soudu ze dne [datum]; rozsudek schválil mezi rodiči uzavřenou dohodu, jíž se žalovaný zavázal přispívat na sestru žalobce ve věku 14 let částkou 2 000 Kč měsíčně. Pro žalobce – studenta nejprve střední a následně vysoké školy musí být výživné přiměřeně vyšší., neboť vyšší jsou jeho náklady na stravu, cestování, ubytování, na úhradu nákladů spojených s opodstatněnými zájmy. Za takovou částku pro období, kdy byl žalovaný studentem střední školy, považoval soud částku 3 500 Kč měsíčně. Týká se to období, kdy žalobce zůstával v původní rodině, neměl žádné náklady s bydlením a měl minimální náklady s cestováním a nižší náklady s pořizováním učebních pomůcek. Současně soud vyšel z toho, že matka žalobce má v řádu dvojnásobný příjem oproti žalovanému a musí se tedy přibližné v tomto poměru podílet na úhradě jeho nákladů. Pro období od [datum], které žalobce označil jako okamžik reálného nástupu na vysokou školu, je namístě výživné minimálně o 1 000 Kč vyšší, tedy v částce 4 500 Kč měsíčně. Výživné pro obě děti představuje přibližně jednu čtvrtinu příjmu, kterého je žalovaný schopen dosáhnout, což je výše obecně přijatelná.

11. Soud současně musel vyčíslit dluh, který vznikl zpětným určením výživného. Za období od [datum] do [datum] měl žalovaný zaplatit žalobci na výživném celkem částku 56 580 Kč (16 měsíců po 3 500 Kč, 580 Kč za pět dní měsíce listopadu 2020). Od 6. 11. měl hradit 4 500 Kč, z toho v měsíci listopadu částku poměrnou, tedy 3 750 Kč, v měsíci prosinci, který byl již při rozhodování splatný, další částku 4 500 Kč. Celkově ke dni rozhodování měl zaplatit žalovaný na výživném již částku 64 830 Kč. Mezi účastníky nebylo pochyb o tom, že zaplatil celkem 3x výživné v částce 3 500 Kč, tedy celkem 10 500 Kč. Dlužné výživné tak představuje částku 54 330 Kč. Spíše pro úplnost je namístě uvést, že 2 000 Kč zaplacených v měsíci červnu 2019 soud nepovažoval za výživné, nýbrž za dar v souvislosti s vysvědčením, částku 1 000 Kč o Vánocích za dar vánoční, proto s nimi nebylo uvažováno. Úhrada uvedené částky je s ohledem na problematickou sociální situaci žalovaného vysoká. Soud proto považoval za nejvhodnější přistoupit na návrh žalovaného, že tato částka bude zaplacena jednorázově z částky, kterou získá z prodeje společného domu. Pro úhradu této částky určil nejzazší lhůtu [datum], kdy již celý obchod bude realizován.

12. Při rozhodování o nákladech řízení vycházel soud z toho, že pro období od [datum] do [datum] byl žalobce přibližně ze 78 % úspěšný, neboť za toto období byla přiznána částka 3 500 Kč. V následujícím období potom byl žalobce úspěšný ze 75%, z výživného v částce 6 000 Kč obdržel pouze 4 500 Kč. Soud proto vyšel z uvedeného poměru a přiznal žalobci právo na náhradu nákladů ve výši 50% (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem). Skutečnost, že žalovaný nabízel od [datum] právě úhradu částky 3 500 Kč, je pro rozhodnutí o nákladech řízení bez významu. Žalovanému nic nebránilo, aby po celé období výživným v této výši přispíval dobrovolně. Dokonce tak po dobu tří měsíců na doporučení svého právního zástupce činil, poté od placení výživného bez důvodu upustil. Proto je na místě o náhradě nákladů rozhodnout s odkazem na § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož náleží v případě částečného úspěchu částečná úhrada nákladů řízení. Náklady byly představovány úhradou právního zastoupení za tři úkony právní služby s tím, že jeden úkon právní služby byl určen s odkazem na ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve spojení s § 8 odst. 2 vyhlášky v částce 9 740 Kč. Dále zástupci žalobce náleží náhradu za tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu Náklady řízení celkem představují částku 30 120 Kč, jedna polovina představuje částku 15 060 Kč. Úhradu nákladů řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci na účet jeho právního zástupce.