9 C 124/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Ing. Pavlem Koukalem sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o návrhu na zaplacení částky 95 291,59 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. jdoucím od 7. 6. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do částky 56 891,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 95 291,59 Kč od 12. 2. 2021 do 6. 6. 2024 a z částky 56 891,59 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 11 355 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalovaného JUDr. Ing. , jméno FO, .

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech státu částku 25 919 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech státu částku 7 279 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne 13. 5. 2022 se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost narovnat plot na hranici pozemků parcelní číslo 1221/1 – zahrada, parcelní číslo 3938/10 – ostatní plocha, ostatní komunikace a parcelní číslo 3238/5 – ostatní komunikace, vše v katastrálním území , adresa, , a to v úseku od vrat ke zděnému sloupku nízkého napětí, včetně narovnání původní podezdívky, kterou je povinen zpevnit tak, aby se v budoucnu opět nedeformovala. Svůj návrh odůvodnila tvrzením, že žalovaný prováděl v době od 17. 4. do 23. 4. 2020 na pozemcích parc. č. 3238/10 a 3238/5 v katastrálním území , adresa, v Zahradní ulici podél plotu žalobkyně zemní práce, při kterých do výkopu o šíři přibližně 45 cm a hloubce 50 – 60 cm vložil kabelový rozvod veřejného osvětlení a instaloval nové osvětlovací stožáry v této ulici. Následně v září téhož roku provedl úpravu komunikace tím, že odstranil její horní vrstvu a položil na její povrch zhutněný živičný recyklát. Tvrdila, že těmito pracemi byla porušena únosnost komunikace, která byla do té doby tvořena prašným povrchem, byla pevná a únosná. Žalovaný únosnost komunikace, kterou narušil, nijak nezpevnil, nezajistil, aby po ní byl omezen provoz automobilů. Původní prašná polní cesta s minimálním dopravním zatížením určená pouze pro příjezd vozidel do domu žalobkyně a vedlejšího stavení se tím změnila na místní komunikaci s živičným povrchem, který přivodil zvýšení provozu a skutečnost, že projíždějící automobily začaly v této ulici jezdit mnohem rychleji. V důsledku popsaných změn a zemních prací se začal tento povrch zhruba od poloviny roku 2020 naklánět. , adresa, deformace spočívá podle posudku autorizovaného inženýra pro statiku a dynamiku staveb Ing. , jméno FO, v kombinaci více faktorů. Těmi jsou činnost žalovaného spojená se zemními pracemi při výměně kabelů a osvětlovacích stožárů v této ulici a se zpevněním povrchu komunikace, dalším faktorem je nárůst dopravního zatížení v Zahradní ulici vyvolaný úpravou této komunikace. Postupným dohutňováním zemního tělesa komunikace dochází k vytláčení podezdívky a patek sloupků vrat a jejich vyklonění do zahrady. Žalobkyně na tuto situaci opakovaně upozorňovala, následně dne 31. 3. 2022 vyzvala žalovaného předžalobní výzvou k nápravě způsobené škody a k zamezení jejího prohlubování. Žalovaný odmítal, že by k poškození plotu žalobkyně došlo vlivem jeho činnosti. Proto se žalobkyně obrátila se svým požadavkem na soud.

2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil. Byl přesvědčen, že žalobkyni tvrzenou škodu nezpůsobil. Popíral, že by provádění zemních prací v dubnu 2020 porušilo únosnost komunikace, stejně tak popíral, že by se v dřívější době jednalo o prašnou komunikaci. Jednalo se trvale o komunikaci pevnou a únosnou. Zdůraznil, že tato komunikace byla již dlouho před provedením obnovy obrusné vrstvy zařazena do systému místních komunikací, zpochybňoval, že by v poslední době došlo k výraznému zvýšení dopravního zatížení. Neztotožňoval se ani s obsahem posudku předloženého žalobkyní, jeho závěry považoval za zavádějící a účelové. Odmítal tvrzení, že při provádění obnovy obrusné vrstvy byl použit vibrační hutnicí válec, ve skutečnosti byla vrstva asfaltového recyklátu nejprve předhutněna vibrační lištou na finišeru a následně poježděna hutnicím válcem bez vibrací. Zpochybňoval rovněž úvahy o dynamickém nárůstu dopravního zatížení. Navrhoval zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 16. 10. 2023 (čl. 100) doplněným ústně při jednání dne 21. listopadu 2023 změnila žalobkyně návrh tak, že požadovala, aby byl žalovaný povinen zaplatit jí na náhradě škody na jejím plotě na hranici pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1 – zahrada a parc. č. , Anonymizováno, /10 – ostatní plocha, ostatní komunikace a parc. č. , Anonymizováno, /5 – ostatní plocha, ostatní komunikace v katastrálním území a obci , adresa, v délce 8,5 metrů částku 51 500 Kč včetně úroku z prodlení jdoucího od 12. 2. 2021 do zaplacení. Soud změnu žaloby připustil. Žalobkyně konečně podáním ze dne 10. 6. 2024 (č.l. 129) znovu změnila žalobní návrh, tentokrát ve smyslu rozšíření a požadovala ze stejných důvodů náhradu ve výši 95 291,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. jdoucím od 12. 2. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. Soud znovu připustil změnu žaloby usnesením ze dne 8. 7. 2024 čj. 9 C 124/2022-136. Při rozhodování o změnách žaloby vycházel z ustanovení § 95 o.s.ř., podle něhož může žalobce za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Soud nepřipustí změnu návrhu, pokud by výsledky dosavadního dokazování nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. Tak tomu vzhledem k provedenému dokazování nebylo, proto shora zmíněným usnesením změnu návrhu usnesením opět připustil.

4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je pouze podílovou spoluvlastnicí nemovitostí, které v žalobě označuje a na nichž mělo dojít ke škodě, zvažoval soud nejprve otázku její aktivní legitimace. Vyšel z ustanovení § 1127 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle něhož z právního jednání týkajícího se společné věci jsou všichni vlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně. Právě zmíněná aktivní solidarita zakládá s odkazem na ustanovení § 1877 občanského zákoníku oprávnění kteréhokoliv věřitele požadovat celé plnění. Z toho důvodu je žalobkyně pro podání žaloby aktivně legitimována, ačkoli je pouze podílovou spoluvlastnicí dotčených nemovitostí.

5. Mezi účastníky řízení bylo nesporné, že na jaře 2020 probíhaly na cestě podél plotu žalobkyně výkopové práce směřující k uložení kabelu veřejného osvětlení a na podzim téhož roku prováděl žalobce úpravu komunikace tak, že na cestu byla navezena vrstva štěrkodrti, na kterou byl položen asfaltový recyklát. Nesporné bylo i to, že došlo k odklonění plotu žalobkyně. Z vyjádření společnosti , právnická osoba, . vyplývá, že prováděla v termínu od 17. 4. do 23. 4. 2002 na zmíněných pozemcích rekonstrukci veřejného osvětlení tak, že byl vyhlouben výkop kabelové rýhy o rozměrech 40 × 50-60 cm a do něj položen kabel se zemnícím drátem. Výkop byl tentýž den zahrnout a hutněn po vrstvách vibrační pěchem. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, společnost s.r.o. bylo zjištěno, že v září 2020 byla prováděna oprava povrchu komunikace. Původní povrch byl dle zprávy zpevněný, ze štěrkodrti. V rámci stavebních prací došlo k odstranění zhruba 50 mm původní vrstvy ze štěrkodrti, která byla zarostlá, na takto upravený podklad byla finišerem položena vrstva asfaltového recyklátu v tloušťce 70 mm, povrch pak byl uzavřen dvojitým uzavíracím nátěrem. Žalobkyně předložila soudu statický posudek Ing. , jméno FO, , který nesplňoval parametry znaleckého posudku a soud s ním naložil jako s odborným vyjádřením, tedy jako s listinným důkazem. Dle tohoto vyjádření je příčinou deformace oplocení rodinného domu kombinace činností spojených se zpevněním povrchu komunikace a dynamický nárůst dopravního zatížení v , adresa, . Řešením není narovnání podezdívky, nýbrž vybudování podezdívky nové tak, aby její hloubka činila kolem 80 cm a dále doporučil omezení dopravního zatížení. Zpracovatel vyjádření přitom vycházel z nepřesného předpokladu, že podezdívka byla provedena do hloubky 60-70 cm a z toho, že se původně jednalo o nezpevněnou komunikaci. Tyto předpoklady byly v průběhu řízení popřeny. Jednak bylo prokázáno, že podezdívka sahala do hloubky 45 cm, dále ze shora zmíněné zprávy společnosti , právnická osoba, má soud za prokázané, že původní povrch byl zpevněný, ze štěrkodrti. Žalovaný se závěry tohoto posudku nesouhlasil. Je však evidentní, že se výrazně neliší od závěrů znaleckého posudku, který byl zpracován znalcem jmenovaným soudem.

6. Soudní znalec Ing. , jméno FO, ve znaleckém posudku, který zpracoval po provedeném místním šetření, konstatoval, že se jedná přibližně o 15 let starý plot z dřevěných plaňků na ocelových sloupcích, které jsou zabetonovány do kónicky se zužujících betonových patek o rozměrech cca 300 × 300 mm sahajících do hloubky 40-45 mm. Za příčinu vyklonění plotu označil působení zemního tlaku na spodní stavbu plotu. Tento zemní tlak působící na spodní stavbu plotu způsobuje naklonění plotu a vytláčení podezdívky. K nepříznivým účinkům zemního tlaku na spodní stavbu plotu docházelo již při provádění rekonstrukce veřejného osvětlení a výměně obrusné vrstvy vozovky. Před provedením výkopu působil na spodní stavbu plotu nižší zemní tlak, a proto pravděpodobně nedocházelo k nadměrné deformaci již dříve. Znalec současně poznamenal, že způsob založení plotu, tedy betonové patky rozměrů cca 300 × 300 mm v písčité zemině s příměsí jílu v hloubce 400 – 450 mm, není dostatečně robustní, je omezeně spolehlivý a omezeně funkční. Založení plotu není schopné odolávat zemním tlakům z komunikace, aniž by došlo k deformaci. Malý náklon plotu v hodnotách nižších centimetrů bývá akceptován, v posuzované věci se jedná již o náklon větší. Znalec současně ve shodě se zpracovatelem odborného vyjádření nedoporučil uvedení plotu do původního stavu, které označil sice za technicky možné, ale pravděpodobně neúčelné. Funkčním řešením je provést takové založení sloupků a podezdívky, které bude dostatečně spolehlivé a robustní a bude odolávat zemním tlakům působícím na základy a podezdívku plotu. Při ústním doplnění posudku znalec k dotazu soudu uvedl, že pokud by se na vzniku škody mělo podílet zvýšení dopravního zatížení, muselo by dojít k takovému nárůstu, který by posunul dopravní zatížení z šesté třídy do čtvrté, maximálně páté, což s ohledem na povahu cesty nepovažoval za pravděpodobné. Současně uvedl, že zhruba ze 70 % se na odklonu podílela činnost žalovaného, přibližně ze 30 % samotný stav plotu, který nebyl založen do dostatečné hloubky. Žalobkyně ještě v průběhu řízení na závěry znaleckého posudku reagovala jak faktickým jednáním (zrealizovala nové vybudování plotu), tak i změnou žalobního návrhu. Požadovala náhradu nákladů na zhotovení nové podezdívky plotu a doložila soudu podklady svědčící o tom, kolik do opravy plotu investovala.

7. V průběhu řízení strany sporu dospěly ke shodě o výši nákladů na zbudování nové podezdívky plotu, které činily 71 696,59 Kč. Pokud jde o účelné náklady na osazení dopravního značení, žalobkyně původně požadovala částku 23 595 Kč s tím, že dopravní značení bránící průjezdu komunikací využila na dobu dvou měsíců. Žalovaný se naproti tomu domníval, že účelných bylo pouze 10 dní. Účastníci se nakonec shodli na tom, že osazení dopravního značení bylo účelné po dobu jednoho měsíce. Náklady na opravu poškozené části plotu včetně dopravního značení tak podle shodného prohlášená účastníků představovaly celkem částku 84 401,59 Kč. Na soudu byl potom závěr o tom, kolik činila skutečná výše škody a jaká částka žalobkyni náleží.

8. Podle § 2926 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), kdo byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Citované ustanovení poskytuje ochranu vlastníkům nemovitých věcí před rizikem, které vyplývá z provádění či zajišťování prací. Provádění či zajištění prací představuje faktický výkon práce; nejčastěji se jedná se o různé činnosti stavebního charakteru, které způsobí škodu na sousední nemovité věci. Z kontextu zákonné úpravy je zřejmé, že v takovém případě se jedná o odpovědnost objektivní, tedy bez ohledu na zavinění škůdce. Předpokladem vzniku této odpovědnosti je existence škody a příčinná souvislosti mezi činností žalovaného a vznikem škody. V projednávané věci je evidentní, že žalovaný prováděl legálně opravu cesty a rozvod veřejného osvětlení. Ze znaleckého posudku považuje soud za prokázané, že v souvislosti s touto činností vznikla žalované škoda. Vzhledem k povaze odpovědnosti jako objektivní soud neřešil otázku zavinění na straně škůdce a vyšel z předpokladu, že je-li škoda způsobená činností, kterou škůdce prováděl, je jeho odpovědnost dána.

9. Podle § 2952 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo. Skutečná škoda spočívá ve zmenšení aktiv poškozeného. Podle § 2969 odst. 1 o.z. se při určení výše škody na věci vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci vynaložit.

10. Na částce, kterou žalobkyně vynaložila, se strany shodly, nicméně ta je pouhým východiskem pro určení částky představující škodu, kterou žalobkyně utrpěla a za kterou žalovaný odpovídá. Skutečná škoda představuje újmu, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozené oproti stavu před škodní událostí. Za současně platné právní úpravy jsou v tomto ohledu použitelné závěry, které formulovala právní praxe již za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. Stále platí, že vyjadřuje-li se škoda srovnáním majetkového stavu poškozeného před a po poškození, pak rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši prostředků nutnou k obnovení původního majetkového stavu. U škody vzniklé na věci použité a částečně opotřebované pak musí být přihlédnuto k obecné ceně věci v době poškození a k rozsahu poškození, přičemž od částky vyjadřující náklady na opravu věci musí být odečtena částka odpovídající zhodnocení věci její opravou oproti původnímu stavu (rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR ze dne 19. 9. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2575/2000). V posuzované věci byla situace komplikovanější tím, že znalec (ostatně i zpracovatel odborného vyjádření) považoval pouhé uvedení do původního stavu za neúčelné, neboť taková oprava by nemusela být trvale funkční. Žalobkyně tento závěr evidentně akceptovala, neboť si v průběhu řízení zajistila zbudování nové podezdívky plotu v kvalitě doporučované znalcem. V konkrétních poměrech posuzované věci je zřejmé, že žalobkyně utrpěla škodu na plotu, který měl v posudku popsané vlastnosti a byl v době poškození starý přibližně 15 let, v době realizace opravy zhruba 16 let. Životnost plotu dané konstrukce je zhruba 30 roků, plot byl na počátku druhé poloviny svojí životnosti. Pokud žalobkyně má nyní plot se zcela novou podezdívkou, v její majetkové sféře došlo nepochybně ke zlepšení. To platí tím spíš, že nově zbudovaný plot má podstatně lepší parametry, než měl ten původní, je založen do větší hloubky a je dimenzovaný v souladu se stanoviskem znalce , jméno FO, . Žalobkyně tedy zcela nepochybně získala větší majetkovou hodnotu, než měla původně. Výši takového zlepšení mohl soud pochopitelně zjišťovat za pomoci znaleckého posudku, který by vyčíslil cenu plotu původního a nového. Takový postup by však byl vzhledem k hodnotě sporu značně neekonomický, účastníci se mu snažili předejít právě dohodou o výši nákladů vynaložených na zbudování nové podezdívky. Vypracování dalšího posudku proto ani žádná ze stran nenavrhovala. Jedná se tedy o typickou situaci, kdy výši nároku lze zjistit pouze s nepoměrnými obtížemi, které v poměrech posuzované věci spočívají zejména v nepřiměřených nákladech na zjišťování okolností rozhodných pro výpočet přesné částky ve vztahu k vymáhanému nároku. Proto soud postupoval podle ustanovení § 136 o.s.ř. a výši škody zjistil podle své úvahy. Vyšel přitom z faktu, že plot je těsně za polovinou své životnosti. Současně vzal v úvahu, že žalobkyně získává plot, jehož podezdívka má výrazně lepší vlastnosti, než měla ta původní. Ačkoli ji žalobkyně považovala za vyhovující a její výměnu neplánovala, získává hodnotu, kterou v budoucnu nepochybně zúročí. Podezdívka je založena do větší hloubky, je robustnější a má tedy předpoklad delší životnosti a lepšího odolávání vnějším vlivům. Přesto nebylo přiměřené uvažovat v relacích poloviny vynaložené částky. Je třeba zohlednit, že plot mohl být po určitou dobu funkční i po konci své předpokládané životnosti a že žalobkyni doposud vyhovoval. Proto přiměřená výše škody rovná 65 % částky, která byla vynaložena na zbudování nové podezdívky. Strany se shodly na výši nákladů v částce 84 401,59 Kč, z této částky 65% tedy představuje 54 861 Kč.

11. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí. Účelem citovaného ustanovení je omezit nebo vyloučit povinnost škůdce k náhradě škody, pokud se na jejím vzniku podílely i okolnosti, jež mu nelze přičíst k tíži. Může se přitom jednat o okolnosti spočívající v aktivitě či v pasivitě poškozeného, pokud nepřijal taková opatření, která by zabránila vzniku újmy. Soud při svém rozhodováni musí zohlednit veškeré okolnosti, které nelze přičíst škůdci, ale na nichž se podílel poškozený. Jedná se o pravidlo, které umožňuje zvážit každý jednotlivý případ a újmu poměrně rozdělit mezi škůdce a poškozeného. Žalovaný v průběhu řízení opakovaně poukazoval na podíl žalobkyně na vzniku škody, spočívající v konstrukci plotu. Měl za to, že tato skutečnost má být důvodem po zamítnutí návrhu. Soud jeho názor nesdílel, nicméně vyšel ze závěrů znalce, podle nichž se konstrukce plotu na vzniku škody podílela. Jak je uvedeno shora, znalec konstatoval, že betonové patky rozměrů 300× 300 mm a výšky 400-450 mm založené v písečné zemině s příměsí jílu jsou minimálních dimenzí, způsob založení plotu není dostatečně robustní, je omezeně spolehlivý a funkční. Založení plotu není schopné odolávat zemním tlakům z komunikace, aniž by došlo k deformaci platu. Doporučil založení do hloubky 60-80 cm a odkázal zejména na vyhlášku č. 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby účinnou do 1. 1. 2024, která řeší otázku zakládání objektů. Vyslovil odhad, že zhruba ze 30 % se na stavu posunutí podílela jeho konstrukce a ze 70 % činnost zhotovitele. Soud si je vědom toho, že se jednalo o odhad, nicméně šlo o odhad odborného znalce, který byl podán v rámci ústního doplnění posudku a který tak tvoří spolehlivý podklad pro úvahy soudu. K určení výše spolupůsobení škody nemá soud k dispozici jiný mechanizmus než volnou úvahu. Ta se musí opírat o skutkové závěry a musí být logicky podložena. Soud neměl žádný důvod odchylovat se od znalcem uvedeného poměru příčin vzniku škody, neboť takto stanovený poměr považoval za přiměřený. Spíše pro doplnění je třeba poznamenat, že zvýšení dopravního zatížení soud za příčinu vzniku škody nepovažoval. Jednak k němu nebyly předloženy konkrétní důkazy, zejména však z vyjádření znalce plyne, že by se muselo jednat o zvýšení natolik enormní, že to s ohledem na umístění a stav komunikace ani není možné. Nelze pochopitelně vyloučit, že komunikaci užívá větší množství osobních vozidel než v minulosti. To však plyne z celkového nárůstu dopravy, který není s jednáním žalovaného v žádné příčinné souvislosti. Soud proto vycházel z úvah shora a částku, která představuje skutečnou, škodu, poměrně rozdělil. Pokud uvažoval o tom, že způsobení škody na straně žalované je v 70 %, je na ní, aby žalobkyni zaplatila částku 38 402 Kč (tedy 70% ze skutečné škody ve výši 54 861). Současně soud přiznal žalobkyni s odkazem na ustanovení § 1790 o.z. právo na zaplacení úroku z prodlení z částky, ohledně níž byla úspěšná. Úrok přitom běžel od data, na němž se strany sporu dohodly, tedy ode dne 7. 6. 2024 do zaplacení. Ve zbytku, tedy ohledně částky 56 891,59 Kč s příslušenstvím byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

12. Při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož soud náklady poměrně rozdělí, měl-li účastník úspěch pouze z části. V posuzované věci byl v okamžiku rozhodování předmětem řízení nárok na zaplacení částky 95 291,59 Kč s příslušenstvím. Ačkoliv se účastníci shodli na tom, že náklady na zhotovení nové podezdívky a náklady na osazení dopravního značení činily celkem ve výši 84 401,59 Kč, k omezení žaloby nedošlo. Soud se tak musel vypořádat s celou žalovanou částkou a s ní uvažovat při určení poměru úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná ohledně částky 38 400 Kč představující 40 % žalované částky, naproti tomu ohledně částky 56 891,29 Kč představující 60 % žalované částky byla neúspěšná. Rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem soud dospěl k závěru, že žalovanému náleží náhrada 20 % vynaložených nákladů řízení. Náklady žalované jsou představovány náhradou za právní zastoupení. Až do změny žalobního návrhu, k níž došlo při jednání dne 21. 11. 2000, je třeba vyčíslit odměnu podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 odstavec 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Za prvních šest úkonů (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis vyjádření k žalobě ze dne 4. 7. 2022, jednání s protistranou 18. 11. 2022, účast na jednání dne 28. 2. 2023, doplnění skutkových tvrzení dne 31. 3. 2023 a konečně jednání 29. 8. 2020) náleží právnímu zástupci žalobce odměna ve výši 1 500 Kč za každý úkon. Další úkon právní služby za účast na jednání dne 21. 11. 2023, kde došlo k připuštění změny žaloby na částku 51 500 Kč náleží odměna podle § 7 odstavce 5 advokátního tarifu ve výši 3 140 Kč. Za další 3 úkony právní služby (vyjádření ke změně žaloby ze dne 25. 7. 2024, vyjádření ke stanovisku žalobkyně ze dne 28. 8. 2024 a účast při jednání dne 1. 10. 2024) náleží odměna z částky 95 291,59 Kč, neboť dne 8. 7. 2024 soud usnesením připustil rozšíření žalobního návrhu na uvedenou částku. Za tyto 3 úkony náleží odměna po 4 911 Kč. Ke každému úkonu potom náleží žalobci náhrada za režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu po 300 Kč, tedy celkem 3 000 Kč. Žalobci dále náleží náhrada cestovních výdajů za cesty vykonané jeho právním zástupcem dne 18. 11. 2022, dne 28. 2. 2023, dne 29. 8. 2023, dne 21. 11. 2023 a konečně 1. 10. 2024. Její výše se odvíjí od aktuální ceny pohonných hmot a dále od výše náhrady za používání silničních motorových vozidel podle § 1 vyhlášky číslo 511/2021 Sb. a číslo 460/2022 Sb. Cestovní výlohy za ujetých 303 km dne 18. 11. 2022 činily částku 2 500 Kč, ve dnech 28. 2. 2023, 29. 8. 2023 a 21. 11. 2023 vždy po částce 2 604 Kč a konečně dne 1. 10. 2024 částku 2 736 Kč. K nákladům konečně náleží náhrada za ztrátu času podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu po 100 Kč za každou započatou půlhodinu. Celkem tak náklady řízení na straně žalobce představují 46 921 Kč, s připočtením daně z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, potom 56 775 Kč. Z takto vyčíslené částky zaplatí žalobkyně žalovanému 20%, tedy konkrétně částku 11 355 Kč. Pro úplnost je třeba poznamenat, že zálohu zaplacenou žalovanou soud do nákladů řízení nezahrnul, neboť s ní uvažoval při rozhodování o nákladech státu.

13. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení byly vynaloženy náklady spojené se znaleckým dokazováním, které nebyly plně kryty složenými zálohami, musel soud rozhodnout rovněž o nákladech státu. Náklady na znalecké dokazování představovaly celkem částku 43 198 Kč (za písemný znalecký posudek 39 585,90 Kč a za doplnění posudku při jednání 3 611,76 Kč). Z tohoto součtu 60 %, tedy 25 919 Kč, přichází na žalobkyni a 40%, tedy 17 279 Kč na žalovaného. Ten však již zaplatil částku 10 000 Kč v rámci zálohy, a proto bylo namístě uložit mu pouze částku 7 279 Kč. Náklady státu je třeba zaplatit na účet soudu č. , č. účtu, , v.s. , tel. číslo, . Nezaplatíte-li dle pravomocného rozhodnutí uvedenou částku do 30 dnů od její splatnosti, bude její zaplacení vymáháno celním úřadem.