9 C 218/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 160 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 30. 9. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žaloba na zaplacení částky 143 271 Kč se odmítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 78 995 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobce je povinen nahradit České republice na účet Okresního soudu v Táboře na nákladech řízení částku 416 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Táboře soudní poplatek ve výši 3 025 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>Odůvodnění</b> 1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 160 000 Kč s příslušenstvím z důvodu náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy na zdraví. Uvedl, že dne 29. 9. 2018 došlo k dopravní nehodě, při které řídil osobní vozidlo [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka] na komunikaci ve směru jízdy od silnice č. III/1210 na obec Pikov v katastrálním území obce Borotín. Dostal smyk, v důsledku čehož sjel vozidlem mimo vozovku do silničního příkopu, kde narazil do keřů a havaroval. Žalobce uváděl, že při jízdě dodržoval maximální rychlost 90 km/hod., na předmětné vozovce nebyl žádným způsobem omezen rychlostní limit. Přestupkové řízení, které proti němu bylo vedeno, bylo zastaveno, jelikož spáchání skutku mu nebylo prokázáno a správní orgán provedeným šetřením dospěl ke zjištění, že na uvedeném úseku komunikace došlo k neočekávané změně povrchu vozovky, na kterou nebyl nikdo upozorněn. Právě tato změna musela ovlivnit průjezdnost vozovky, což mělo za následek, že žalobce uvedl vozidlo do bočního smyku a havaroval na levém silničním příkopu. Žalobce považoval za nesporné, že na straně žalované jako vlastníka komunikace došlo k opomenutí, neboť v době dopravní nehody prováděla opravy na vozovce spočívající v nástřiku hmoty, která byla následně zasypána drobnou štěrkovou drtí, což jízdní vlastnosti vozovky razantně zhoršilo. Vozovka přitom nebyla opatřena příslušným značením, které by upozornilo řidiče na probíhající práce, nabízelo se označení práce na silnici či omezení rychlostního limitu. Uvedený závěr podporuje skutečnost, že po dopravní nehodě byl rychlostní limit snížen na 30 km v hodině, tedy žalovaná si byla své povinnosti vědoma. Svým opomenutím vědomě vystavila širokou veřejnost nebezpečí vážné újmy na majetku i na životě. Zdůraznil, že tuto komunikaci využíval a využívá velmi často až denně, neměl však žádné informace o plánované změně jejího povrchu, neměl reálnou možnost se o této změně dozvědět dříve než v okamžiku, kdy na ni vjel. Žalobce ve svém žalobním návrhu i v následném písemném vyjádření ze dne 7. 2. 2022 vycházel z předpokladu, že výsledky přestupkového řízení poskytují dostatečný skutkový podklad pro závěr o příčinách dopravní nehody. Opakovaně uvedl, že správní orgán provedeným šetřením došel ke zjištění, že na uvedeném úseku komunikace došlo k neočekávané změně povrchu vozovky, na kterou nebyl nikdo upozorněn, přičemž tato změna musela výrazně ovlivnit průjezdnost vozovky, což bylo příčinou jeho havárie. Vyslovil přesvědčení, že skutkový stav byl správním orgánem řádným způsobem zjištěn a popsán v usnesení, které je vhodným podkladem i pro rozhodnutí soudu. Případné další dokazování nadepsaného soudu tak považoval za nadbytečné, nehospodárné a vzhledem k uplynuvší době i postrádající jakýkoliv smysl. Vzhledem k výsledku přestupkového řízení proto vyzval žalovanou k úhradě nemajetkové újmy. Požadoval bolestné v částce 6 491 Kč, jehož výši odvodil od jednotlivých položek uvedených v [anonymizováno] zprávě nemocnice v [obec] (celkem uplatnil bolestné za 22 bodů, jejich výši počítal dle metodiky Nejvyššího soudu v částce 295,04 Kč za jeden bod). Ztížení společenského uplatnění žádal ve výši 1 000 Kč, upřesnění předpokládal pomocí znaleckého posudku. Na duševních útrapách, které se projevily ve strachu o vlastní život, utrpení, stresu, úleku a podobně, požadoval žalobce částku 12 352 Kč. Celkově tak nároky na nemajetkovou újmu činily 19 843 Kč Vedle toho žalobce požadoval náhradu za poškozené motorové vozidlo ve výši 69 000 Kč, náhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku o výši škody na vozidle v částce 10 657 Kč a konečně náklady právního zastoupení v přestupkovém řízení ve výši 36 300 Kč a při řešení škodné události s pojišťovnou ve výši 24 200 Kč Celkem tak požadoval po žalované zaplacení částky 160 000 Kč spolu s úrokem z prodlení jdoucím od 30. 9. 2020 do zaplacení. V podání ze dne 24. 2. 2022 žalobce zmiňoval ztížení společenského uplatnění v celkové výši 143 271 Kč, současně ovšem uváděl, že jeho výpočet je čistě subjektivní a je třeba vnímat ho pouze jako podklad pro případné rozhodnutí. Nebylo tedy zřejmé, zda se jedná o rozšíření žaloby ve smyslu ustanovení § 95 odst. 1 o.s.ř. Soud proto vyzval žalobce k doplnění podání usnesením ze dne 16. 11. 2022 čj. 9 C 218/2021-142. Vzhledem k tomu, že žalobce své podání nedoplnil, soud je ve smyslu § 43 o.s.ř. odmítl.

2. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby s tím, že nejsou splněny předpoklady po vznik její odpovědnosti za škodu žalobce. Poukazovala na to, že k dopravní nehodě došlo cca 180 metrů od křižovatky a místa, kde začínala změna povrchu, přičemž vozovka ve směru jízdy žalobce stoupá. Rekonstrukce vozovky probíhala téměř 14 dnů a k nehodě došlo s odstupem dalších 19 dnů od jejího dokončení. Opravu provedla [právnická osoba] [obec] spol. s.r.o. a spočívala v asfaltovém nástřiku vozovky, posypu štěrkem a jeho následném zaválcování. Je pravda, že na obrusné části vozovky zůstávají drobné zbytky penetračního makadamu, který se vlivem následného užívání vozovky spojí s podkladem a vytvoří jednolitou pojízdnou vrstvu. Dílo bylo dokončeno odstraněním drobných závad 10. 9. 2018, k jeho předání došlo 30. 9. 2018. Výskyt penetračního makadamu na vozovce byl pro řidiče zjistitelný bezprostředně po vjetí na ni vizuálně i akusticky. Žalobce sám zdůrazňoval, že po této vozovce jezdil často až denně, s jejím stavem musel být tedy seznámen. Pravá příčina nehody spočívala podle názoru žalované v tom, že žalobce nepřizpůsobil způsob a rychlost jízdy stavebnímu a dopravně technickému stavu komunikace, který byl zjevný, skutkové okolnosti nasvědčují tomu, že žalobce si při jízdě nepočínal s dostatečnou pozorností a předvídavostí. K tomuto tvrzení navrhla žalovaná řadu svědků. Současně namítala, že výzva k plnění nebyla podložena žádnými doklady, nezahrnovala nárok na bolestné ani na ztížení společenského uplatnění. Nároky na ztížení společenského uplatnění a [anonymizováno] útrapy nejsou ani v žalobě dostatečně specifikovány a žalovaná se k nim nemohla vyjádřit. Pokud jde o náhradu škody vzniklou vynaložením nákladů na právní zastoupení v přestupkovém řízení, není dána příčinná souvislost mezi údajným protiprávním jednáním žalovaného a vzniklou škodou. Žalovaná správní řízení neiniciovala ani je nevedla.

3. Vzhledem k postoji žalobce k důkaznímu řízení je třeba na úvod skutkového i právního posouzení odkázat na ustanovení § 135 odst. 1 o.s.ř., podle něhož je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán [anonymizováno] čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu. Soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle § 135 odst. 2 o.s.ř. může soud jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. V zásadě tedy platí, že civilní soud může při posouzení rozhodujících skutečností pro účely civilního řízení dospět k jiným závěrům než [anonymizováno] nebo správní soud. Z této zásady platí pouze dvě výjimky. Jestliže je v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozhodnutí, z něhož plyne závěr, že byl spáchán trestný čin, nebo že byl spáchán přestupek nebo jiný správní delikt, je soud vázán výrokem, že byl trestný čin nebo správní delikt spáchán a výrokem o tom, kdo jej spáchal. Žádné jiné výroky [anonymizováno] rozsudku či rozhodnutí o správním deliktu soud nezavazují. V případě, že bylo o přestupku žalobce rozhodnuto tak, že bylo řízení zastaveno, soud takovým rozhodnutím vázán není. To platí tím spíše, že k zastavení přestupkového řízení nedošlo proto, že se skutek nestal, nýbrž proto, že v rámci přestupkového řízení nebylo jeho spáchání prokázáno. Pokud správní spis obsahuje podklady, které jsou pro rozhodnutí soudu použitelné, může je pochopitelně použít, což se ostatně stalo. Z těchto podkladů však musí vyvodit vlastní logické závěry, které jsou v souladu s ostatními v řízení provedenými důkazy.

4. Pro rozložení důkazního břemena bylo podstatné, zda silnice, na níž k nehodě došlo, má povahu komunikace místní či účelové. Zákon [číslo] Sb. o pozemních komunikacích obsahuje speciální úpravu odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti a sjízdnosti komunikace, která má objektivní povahu. To však platí pouze pro komunikace vyjmenované v § 26 a 27 zákona o pozemních komunikacích, tedy pro dálnice, silnice a místní komunikace. [příjmení] účelové komunikace naproti tomu podle citované úpravy za škody vzniklé v souvislosti se závadou ve sjízdnosti či schůdnosti neodpovídá a v takovém případě přichází v úvahu obecná odpovědnost podle občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že ve správním spisu byla komunikace označena opakovaně jako účelová, zjišťoval soud nejprve její skutečné zařazení. Pasport komunikací mapující stav k datu účinnosti zákona č. 13/1997 Sb. nebyl nalezen a [název žalované] neměl k dispozici rozhodnutí o zařazení zkoumané komunikace do kategorie komunikací místních. Ze sdělení silničních správních úřadů bylo současně zjištěno, že podmínky pro zařazení do této kategorie silnice splňuje a splňovala je i před účinností zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (1. 4. 1997). Soud proto využil možnosti, kterou mu dává ust. § 135 odst. 2 o.s.ř., neinicioval vydání správního rozhodnutím a otázku povahy komunikace posoudil sám jako otázku předběžnou. Vyšel přitom z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 9 As 15/2012, které na rozdíl od dřívější judikatury naznačený postup připouští. Podle něj platí, že byla-li určitá komunikace podle předchozí právní úpravy místní komunikací, zůstala jí i podle úpravy nové, pokud splňuje zákonné znaky dané kategorie pozemní komunikace podle této nové právní úpravy. O jejím zařazení tedy není třeba vydávat rozhodnutí podle § 3 zákona o pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že posuzovaná komunikace shora zmíněné předpoklady splňuje, uzavřel soud, že se jednalo o místní komunikaci, a v této souvislosti posuzoval otázku odpovědnosti žalované za škodu vzniklou žalobci.

5. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 30. 9. 2018 plyne, že dne 29. září 2018 kolem 19:00 hodiny řídil žalobce motorové vozidlo po účelové komunikaci ve směru jízdy od silnice č. III/2010 na obec Pikov v katastrálním území Borotín. Při uvedené jízdě se nechoval dostatečně ohleduplně a ukázněně, nepřizpůsobil rychlost jízdy svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně technickému stavu územní komunikace, vyjel mimo vozovku do silničního příkopu, kde pokračoval v jízdě, narazil do vzrostlých keřů a následně havaroval. Dopravní nehodu neohlásil, nezdržel se jednání, které by zabránilo řádně ji vyšetřit tím, že odklidil stopy z místa nehody, nesetrval na místě dopravní nehody do příchodu policisty a odešel domů. [příjmení] oznámil až 30. 9. 2018 v 15:35 hodin. Ke zranění osoby nedošlo, alkohol zjišťován nebyl. Svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] shodně uvedly, že se v inkriminovaném okamžiku pohybovaly v blízkosti dopravní nehody, zaznamenaly, že řidič projel kolem nich ve vysoké rychlosti. Svědkyně [jméno] [příjmení] dále uvedla, že již před nehodou ji tchán varoval, že po silnici jezdí nahoru a dolů velmi rychle nějaké auto. Uvedené tvrzení podpořil rovněž svědek [jméno] [příjmení], který vypověděl, že celý den pracoval na zahradě a viděl i slyšel, jak neustále někdo jezdí velmi rychle nahoru a dolů, proto upozorňoval manželku s dětmi, aby byly opatrné. Šlo o auto modré barvy, které bylo následně přepravováno po nehodě naložené na vleku. Svědkyně [jméno] [příjmení], svědek [jméno] [příjmení] a jeho otec [příjmení] [jméno] [příjmení] se bezprostředně po nehodě pokusili poskytnout řidiči, jehož popis odpovídal popisu žalobce, pomoc. Jeho jednání popisovali jako problematické, vyjádřili podezření, že byl pod vlivem alkoholu. Shodně uvedli, že chtěli zavolat záchranku, žalobce to však odmítal. Podle svědkyně [jméno] [příjmení] se její manžel, lékař, odebral okamžitě na místo nehody s tím, že řidiči poskytne potřebnou pomoc. Následně ji informoval, že má pochybnosti o stavu řidiče a že ten odmítl příjezd policie i záchranné služby. Mezi svědky neexistovala jasná shoda o tom, kde začínala opravená silnice, všichni ji však hodnotili jako bezproblémovou a běžně sjízdnou; svědek [jméno] [příjmení] uváděl, že po ní pravidelně jezdil i na kole. Ke stavu vozovky se vyjádřil bývalý starosta [jméno] [příjmení] a dále [jméno] [jméno], zástupce společnosti, která opravu vykonala. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že oprava silnice trvala asi 10 dnů, silnice byla vyčištěna, umyta, dále byl nasypán živičný povrch, který se následně zajezdil. Po takové vozovce je třeba normálním způsobem jezdit. Svědek [jméno] [jméno] popsal způsob opravy silnice, uvedl, že silnice byla neprůjezdná asi po dobu 5 dnů. Po takové údržbě je silnice v souladu s požadovanými technickými vlastnostmi, je bezpečnější než před opravou. Potvrdil, že dochází úletu štěrku, počítá se s tím, že asi 10 až 15 % kamenného posypu ulétne. Při najetí na vozovku je zpočátku štěrk slyšet, což trvá alespoň 14 dnů. Zákaz vjezdu na vozovku platí pouze v průběhu opravy, následně je naopak třeba, aby se po silnici jezdilo. Z fotografického materiálu, který je přílohou přestupkového spisu, a z protokolu policie je zřejmé, že k dopravní nehodě rozhodně nedošlo bezprostředně po najetí na opravenou část vozovky, nýbrž ve značné vzdálenosti od křižovatky, kde změna povrchu nastala. Žalobce stoupal do kopce směrem k obci. Na fotografii zachycujících povrch je patrné, že na vozovce byl přítomen jemný posyp.

6. Ze zprávy [nemocnice] ze dne 29. 9. 2018 plyne, že žalobce byl ošetřen v 19:44 a uvedl, že byl téhož dne účastníkem dopravní nehody, v devadesátikilometrové rychlosti prorazil pneumatiku, šel do smyku, nenarazil, měl pásy, airbagy nebyly aktivovány. V nálezu uvedeno, že hlava ani krční páteř nejsou bolestivé, hrudník je souměrný, utrpěl hemotorax, dýchání je čisté, sklípkové, poranění žeber není, břicho měkké, prohmatné. Byla doporučena analgetika, klidový režim, kontrola při potížích. Z odborného vyjádření inženýra [jméno] [příjmení], znalce z oboru doprava městská silniční, obsaženého ve správním spisu vyplývá, že osobní vozidlo [anonymizováno] [registrační značka] se bezprostředně před vznikem nehodového děje pohybovalo rychlostí 99 až 117,7 km/hod.

7. Jak je vyloženo shora, postupoval soud při právním posouzení věci podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále rovněž jen zákon). Podle § 27 odst. 2 zákona vlastník komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

8. Podle § 26 odst. 1 zákona jsou komunikace sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

9. Podle § 26 odst. 6 zákona se závadou ve sjízdnosti rozumí taková změna sjízdnosti komunikace, kterou nemůže řidič předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. [příjmení] ve sjízdnosti je tedy natolik významná změna sjízdnosti komunikace, která je sice odstranitelná běžnou údržbou, avšak svým charakterem se natolik vymyká stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu komunikace, že řidič ani při obezřetné jízdě respektující stav komunikace a případné důsledky povětrnostních vlivů nemůže její výskyt předpokládat a účinně reagovat při řízení tak, aby závada neovlivnila jeho jízdu a nevznikla tím škoda (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004 spis. zn. 25 Cdo 1495/2003).

10. Odpovědnost vlastníka komunikace je ve smyslu § 27 citovaného zákona objektivní s možností vyvinění v případě, že vlastník prokáže, že závadu nemohl odstranit. Předpokladem objektivní odpovědnosti však je pouze takový stav na komunikaci, který tvoří závadu ve sjízdnosti s tím, že právě tato závada byla příčinou, popřípadě alespoň jednou z hlavních příčin vzniklé škody. Pokud příčinou nehody nebyla zmíněná závada, objektivní odpovědnost vlastníka komunikace pochopitelně netíží.

11. Podle § 27 odst. 1 zákona nemají uživatelé dálnice, silnice nebo místní komunikace nárok na náhradu škody, která jim vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto komunikací. Podle § 26 odst. 3 zákona se stavebním stavem komunikace rozumí její kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostu a mostních objektů a vybavení pozemní komunikace součástmi a příslušenstvím. Podle § 9 odst. 1 věta první vyhlášky č. 104/1997 Sb., kterou se provádí zákon o pozemních komunikací, je cílem údržby a oprav odstranit závady ve sjízdnosti, opotřebení nebo poškození komunikací, jejich součástí a příslušenství.

12. Žalobce poukazuje na přítomnost štěrku na vozovce a tvrdí, že způsobil ztrátu stability jeho vozidla a tím byl příčinou dopravní nehody. Současně tvrdí, že vzhledem k absenci dopravního značení byla přítomnost tohoto materiálu na vozovce pro něj překvapivá a nepředvídatelná. Po provedeném dokazování mu lze přisvědčit, že cesta nebyla označena dopravním značením, z něhož by byla patrná změna povrchu vozovky, a že vozovka byla po celé ploše pokryta štěrkem. Je však třeba posoudit, zda tento stav vozovky představoval zákonem předpokládanou závadu ve sjízdnosti a zda tato závada bylo jedinou či významnou příčinou dopravní nehody.

13. Soud považuje za prokázané, že na zmíněném úseku silnice došlo v období od 30. 8. do 11. 9. 2018 k opravě vozovky za účelem odstranění nerovností a obnovení protismykových vlastností. Byla zvolena technologie, při níž se na stávající povrch silnice opakovaně nalije vrstva asfaltu nebo emulze a zadrtí se kamení. Podle vyjádření [jméno] [příjmení], zástupce společnosti provádějící tuto opravu, je po údržbě silnice bezpečnější, pojízdná prakticky ihned a jízda po ní je bezpečnější, neboť dojde k obnovení protismykových vlastností. V době opravy je taková silnice označována upozorněním na odlétávající štěrk, později už to potřebné není. Z předložené fotodokumentace je zřejmé, že zatímco na počátku opravy byly na silnici patrné výtluky a poškozený povrch, po opravě byla tvořena souvislou vrstvou, na níž byla v době nehody přítomna vrstva jemného štěrku, který se měl postupně do asfaltu zajezdit. Takovou úpravu a s ní související stav tedy nelze hodnotit jako změnu povrchu vozovky, která by způsobovala závadu ve sjízdnosti, tím méně závadu neočekávatelnou. Smyslem opravy bylo závady ve sjízdnosti naopak odstranit, což je zřejmé i z předložené fotodokumentace. Bezprostředně po opravě silnice vypadala po celém povrchu stejně, tedy jak je uvedeno shora – jednalo se o souvislý povrch bez předchozích nerovností pokrytý vrstvou drobného štěrku. Z provedených důkazů nevyplývá, že se na vozovce nacházely překážky či místa, kde by štěrk tvořil větší vrstvu, která mohla řidiče překvapit. Stav vozovky přitom musel řidič zaznamenat v okamžiku, kdy na opravený úsek vjel. Žalobce soudu nenabídl žádné důkazy k průběhu dopravní nehody s výjimkou těch, které byly provedeny ve správním řízení. Z jejich obsahu však rozhodně nevyplývá, že by k nehodě došlo z žalobcem tvrzené příčiny. Z protokolu o nehodě a z výpovědi svědků (jak ve správním tak i v soudním řízení) je naopak zřejmé, že žalobce po silnici toho dne jezdil opakovaně a že jel rychlostí nepřiměřenou jejímu stavu. Tomu odpovídá i odborné vyjádření Ing. [příjmení], z něhož plyne pravděpodobná rychlosti 99,7 až 117,7 km/h. Námitka, že se jedná o důkaz v řízení nepoužitelný, protože nešlo o znalecký posudek, je neopodstatněná. Soud pochopitelně se zmíněným důkazem nenaložil jako se znaleckým posudkem, nicméně jeho odborné závěry přijal. Vyjádření bylo podáno osobou zapsanou do seznamu znalců, zcela odborně způsobilou. Závěr soudu, že příčinou nehody nebyla zmíněná nenadálá překážka ve sjízdnosti, navíc podporuje i následné jednání žalobce. Ten bezprostředně po nehodě odmítl přivolání záchranné služby, případně policie České republiky. Následně se nechal dopravit na vyšetření do [nemocnice] v [obec], kde uvedl, že k havárii došlo proto, že mu praskla pneumatika; o smyku na silnici se žádným způsobem nezmínil. Soud tedy nemá žádný skutkový podklad pro závěr, že k dopravní nehodě došlo proto, že žalobce dostal smyk v důsledku změny povrchu vozovky, která představovala závadu ve sjízdnosti. Žalobce soudu nenabídl ani svou účastnickou výpověď, v níž mohl okolnosti nehody vysvětlit. Při prvním jednání pouze uvedl, že své tvrzení o tom, že k nehodě došlo v důsledku proražení pneumatiky, případně vysvětlí dodatečně. Žalobce byl soudem při jednání poučen, že je povinen přinést důkazy k prokázání tvrzení, že stav vozovky byl jedinou, případně zásadní příčinou nehody. Reagoval vyjádřením, v němž odmítl možnost, že by k nehodě došlo v důsledku stavu vozidla či lidské chyby na straně řidiče, a vylučovací metodou tak dospěl k závěru, že příčinou nehody mohl být pouze stav vozovky. V podání ze dne 30. 3. 2022 sice svou účastnickou výpověď navrhl, k jednání se však opakovaně nedostavil. Soud tedy s odkazem na provedené důkazy uzavřel, že silnice byla bezprostředně po opravě, její povrch byl souvisle pokryt drobným štěrkem v souladu s technologickým procesem nedávno provedené opravy, nevyskytovaly se na ní žádné změny ve sjízdnosti, které nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu této komunikace. Neměl k dispozici jediný důkaz podporující tvrzení žalobce, že k nehodě došlo pro závadu ve sjízdnosti vozovky, jak ji má na mysli ustanovení § 26 a 27 zákona o pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že měl naopak za prokázaný shora popsaný skutkový stav, na výpovědi žalobce netrval a nepovažoval za potřebné znovu ho poučovat o tom, že svá tvrzení dostatečně neprokázal. Uzavřel, že povrch vozovky po opravě je na místě hodnotit jako stavebně technický stav komunikace, o němž hovoří ust. § 27 odst. 1 zákona a který odpovědnost vlastníka vylučuje. Z toho důvodu nezbylo než žalobu zamítnout. Pro úplnost je třeba dodat, že žalobní požadavek na úhradu nákladů spojených se zastoupením ve správním řízení není v žádné souvislosti s tvrzeným porušením povinnosti ze strany žalované, a proto v tomto ohledu nemohla být žaloba úspěšná v žádném případě.

14. Žalobce byl ve smyslu § 11 odst. 2 písmena zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích osvobozen od placení soudních poplatků v řízení o náhradu újmy na zdraví včetně náhrady škody na věcech vzniklé v souvislosti s ublížením na zdraví. Toto osvobození se vztahuje rovněž na požadavek na zaplacení částky 10 657 Kč za vypracování znaleckého posudku, neboť tyto náklady tvoří příslušenství pohledávky za škodu na vozidle. Nevztahuje se však na požadované náklady právního zastoupení ve správním řízení a při jednání s pojišťovnou. Vzhledem k tomu, že spolu s podáním návrhu nebyl soudní poplatek zaplacen, uložil soud žalobci poplatkovou povinnost ve smyslu § 12 odst. 3 poplatkového zákona v rozsudku. Výše poplatku byla vyčíslena částkou 3 025 Kč s odkazem na položku 1 bod d) sazebníku soudních poplatků. Poplatek zaplatí žalovaný na účet soudu [číslo] [variabilní symbol].

15. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil. Stát vynaložil na znalečné celkem částku 416 Kč a její úhrada byla uložena neúspěšnému žalobci. Uvedenou částku zaplatí na účet [číslo] [variabilní symbol].

16. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na jejich plnou náhradu. Žalovaná tak má právo na náhradu nákladů spojených s právním zastoupením. Konkrétně se jedná o odměnu za osm úkonů právní služby po 7 500 Kč (§ 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb, advokátního tarifu, dále jen a.t.), osm režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a.t., jízdné za dvě cesty k procesnímu soudu v hodnotě 2 085 Kč (osobní automobil [anonymizována dvě slova], [registrační značka], průměrná spotřeba 7,2 l/100km, vyhlášková cena pohonných hmot, sazba základní náhrady 4,7 Kč/km) a náhradu za ztrátu času za osm půlhodin po 100 Kč (§ 14 a.t.) Celkem tak představují náklady řízení 65 285 Kč, s 21% DPH 78 995 Kč.