9 C 258/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobce požadoval na žalovaném zaplacení částky [částka]. Uváděl, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě nabyl vlastnické právo k osobnímu automobilu Audi A6, rok výroby 2008, [VIN kód] a zaplatil kupní cenu ve výši [částka]. Během několika dnů vyšly na vozidle najevo závažné vady a poruchy, které výrazně snižovaly hodnotu vozidla a byly neslučitelné s jeho provozem na pozemních komunikacích. Konkrétně se jednalo o silný únik paliva v důsledku netěsnosti okolo sacího koše a únik oleje z posilovače řízení a vadné součásti řízení. Žalobce žalovaného nejprve dne [datum] informoval o úniku paliva, který se projevil při čerpání. Žalovaný nejprve odmítl pomoc poskytnout, následně nabídl kompenzaci ve výši [částka]. Žalobce posléze nechal vozidlo zkontrolovat v autoservisu, kde zjistili, že má skryté vady, bez jejich odstranění není možné jeho provozování. Ačkoli žalobce žalovaného opakovaně žádal o poskytnutí součinnosti, byla mu nabídnuta pouze sleva v maximální výši [částka]. Žalobce proto zajistil opravu vozidla autoservisem [anonymizováno], výše opravy činila [částka]. Po odečtení nákladů na odstranění vad, které se shora zmíněnými reklamovanými vadami nesouvisely, požadoval na žalobci zaplacení částky [částka]. [jméno] považoval za přiměřenou slevu z kupní ceny vozidla, neboť představovala náklady na nutnou opravu. Poukazoval na to, že skryté vady způsobovaly neschopnost vozidla pro provoz na pozemních komunikacích a navíc zde bylo riziko jejich zhoršování, případně způsobení škody. Žalobce zdůrazňoval, že vztah účastníků podléhá režimu zákona na ochranu spotřebitele.

2. Žalovaný s návrhem nesouhlasil, navrhoval zamítnutí žaloby. Namítal, že stav vozidla odpovídal době předání obvyklému opotřebení vozidla, jež bylo vyrobeno v roce 2008. Tvrdil, že auto nevykazovalo v době předání žádné závady, které by jeho provozu na pozemních komunikacích bránily. Zdůrazňoval, že žalobce neuplatnil vady u prodávajícího řádně tak, aby prodávající mohl rozhodnout o reklamované vadě a o způsobu jejího odstranění, že vozidlo nebylo předáno k prohlídce. Pro smírné řešení věci nabízel nejprve částku mezi 10 až [částka], v konečné fázi potom nabízel úhradu částky v maximální výši [částka]. Oprávněnost požadavků žalobce však odmítal.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že k převodu vlastnického práva zmíněného vozidla došlo na základě kupní smlouvy ze dne [datum] za kupní cenu [částka]. Kupující ve smlouvě potvrdil, že byl seznámen s celkovým stavem vozidla, měl dost času na jeho prohlídku a souhlasí s jeho cenou. Prodávající se ve smlouvě ke stavu vozidla nijak nevyjádřil.

4. Z výpisu živnostenského rejstříku a z inzerce vozidel k prodeji na stránkách [webová adresa] považuje soud za prokázané, že žalovaný je podnikatelem s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona, obory činnosti mimo jiné zprostředkování obchodu a služeb, údržba motorových vozidel a jejich příslušenství. Vzhledem k tomu, že žalobce není podnikatelským subjektem a vozidlo kupoval pro soukromou potřebu, podléhá vztah účastníků spotřebitelskému režimu.

5. Z nabídky v inzerci vyplynulo, že vozidlo [anonymizováno 6 slov] bylo nabízeno jako ojeté (220 462 km) s tím, že od května 2009 do okamžiku prodeje bylo v držení druhého majitele, vozidlo je plně pojízdné a bez problémů, řadí dobře, má novou STK na 2 roky. Skutečnost, že vozidlo prošlo technickou kontrolou, byla doložena opisem protokolu STK [obec] č. CZ [číslo] ze dne [datum]. Z faktury vystavené [právnická osoba] [příjmení] v [anonymizováno] dne [datum] a [datum] [právnická osoba] AG je zřejmé, že v poznámkách byla opakovaně zmiňována netěsnost řízení, ve faktuře ze dne [datum] byl zmiňován nefunkční palivoměr. Totožnost vozidla byla ověřena z čísla [příjmení] karoserie.

6. Pokud jde o vzájemnou komunikaci účastníků, probíhala výlučně e-mailem a převážně v němčině. K důkazu byly přiloženy, případně pořízeny české verze z internetového překladače. Žalobce tvrdil, že německy s ním začal komunikovat sám žalovaný, a to již při uzavírání kupní smlouvy, žalobce toto tvrzení nepopíral. Z komunikace je zřejmé, že obsahově si účastníci rozuměli od počátku dobře a bez potíží. Reakce na předchozí e-mail ani v jednom případě neobsahovala žádost o zpřesnění či vysvětlení sdělení, odpověď korespondovala s předchozím textem. I přes některé poněkud neobratné formulace byl obsah komunikace zcela jasný a srozumitelný. Z korespondence účastníků považuje proto soud za prokázané, že první kontakt směřující k vytčení vady byl navázán ze strany žalobce dne [datum], tedy 6 dní po uzavření kupní smlouvy. Žalobce v něm oznámil žalovanému, že při čerpání benzínu se pod autem objevila nafta, nádrž zřejmě není řádně utěsněna. Žádal o pomoc s vyřešením tohoto problému. Verze českého textu, jak byly oběma účastníky přeloženy, jsou v zásadě totožné. Na tento e-mail navazovala nejprve odpověď ze dne [datum] v 11.13 hodin, v níž žalovaný uvedl, že bohužel o tomto problému nic neví, natankoval za [částka] bez problému, doporučil žalobci, aby navštívil servis s tím, že se omlouvá za nepříjemnosti a pomoci mu s tímto problémem nemůže. Následně téhož dne ve 12:14 hodin žalobci nabídl, že přidá na opravu [částka], více udělat nemůže. E-mailem ze dne [datum] oznámil žalobce žalovanému, že měl schůzku v autoservisu [obec], zde zjistil další nedostatek, že náprava na straně řidiče ztrácí olej, předpokládaná oprava bude v hodnotě asi [částka]. Požadoval po žalovaném odstranění vad, nabídl, aby sám zvolil způsob řešení - buď najde sám v [obec] dílnu, která opravy provede a ponese veškeré náklady, nebo převede peníze na něj a on si sám nechá opravit vady, případně si vyzvedne vůz a může jej opravit na vlastní náklady a žalobci vrátit. Na to reagoval žalovaný e-mailem z téhož dne v 18:56 hodin a doporučil žalovanému, aby si našel normální dílnu, nikoli autorizovaný servis, který je drahý. Poukázal na to, že se jedná o starší vozidlo, zdůraznil, že nemá prostředky na takové opravy. Žalobce reagoval e-mailem ze dne [datum] v 08:51 hodin, uvedl, že závada není ze včerejška ani z minulého týdne. Jedná se o starou závadu, problém existuje dlouhou dobu. Trval na tom, že žalovaný musí vady zaplatit, dát mu nabídku odstranění. Nabídl možnost auto vyzvednout, závady odstranit a auto přivést zpět, neboť to přijde levněji. V e-mailu z [datum] v 09:02 hodin žalovaný reagoval, že se jedná o 13 let staré auto, které má najeto přes [částka]. Nabízí slevu ve výši [částka] s tím, že víc pro žalobce nemůže udělat. Současně zdůraznil, že se jedná o jeho poslední příspěvek. Vzhledem k tomu, že po doplnění e-mailu ze dne [datum] v 11.13 hodin považovaly obě strany tuto korespondenci za kompletní a nenavrhovali její doplnění o případné další zprávy, vycházel soud při rozhodování z jejího obsahu a významu.

8. Ze znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [jméno] z oboru strojírenství se specializací autoopravárenství a technický stav vozidel vyplývá závěr, že únik oleje ze servo řízení byl přítomen po delší dobu a provozovatel vozidla musel tento únik zaznamenat. Při ujetí 220 000 km se přitom nejednalo o vadu plynoucí z běžného opotřebení. Únik paliva z nádrže se projevil, když nový majitel natankoval plnou nádrž a únik nastal okolo sacího koše. Ani v tomto případě nešlo o vadu plynoucí z běžného opotřebení. [obec] nevznikly po ujetí 180 km a po 29 dnech (okamžik vypracování posudku) od převzetí vozidla. Vozidlo nevyhovovalo v době převzetí požadavkům předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Znalec považoval za zarážející, že závady nebyly zjištěny při technické prohlídce vozidla. Nad rámec položených dotazů poznamenal, že prodávající musel o závadách vědět.

9. Z faktury [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne [datum] č. faktury [číslo] bylo zjištěno, že byla provedena mechanická kontrola vozu na heveru, desková zkušebna brzdových tlumičů, došlo k vyhledání a přesnému určení závady úniku paliva a k přetěsnění úniku paliva, dále potom byla provedena oprava a výměna součástek řízení, čepy řízení a vyměněn servo olej. Celková částka uhrazená žalobcem činila [částka]. Z této částky žalobce při formulování žalobního nároku odečetl [částka] za přední stabilizátory a jejich výměnu a [částka] za zaměření a seřízení geometrie 10. Soud tedy považuje za prokázané, že vozidlo vykazovalo v době prodeje vady, pro které nebylo způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Konkrétní výčet vad byl potvrzen fakturou autoservisu [anonymizováno], z něhož plynou náklady na zprovoznění vozidla, a znaleckým posudkem. Námitky, že se mohlo jednat o součástky jiného vozu, soud odmítl jako účelové. Ve faktuře autoservisu je vozidlo označeno typem a registrační značkou. Ostatně již z faktury servisu v Německu je zřejmé, že auto, které je specifikováno týmž typem i číslem [příjmení] mělo vady, které žalobce posléze reklamoval. Vady byly vytčeny v řádu dnů, poslední komunikace účastníků proběhla měsíc po uzavření kupní smlouvy. [příjmení] doklad o provedení technické kontroly v této souvislosti není schopen takto prokázaný stav vozidla zpochybnit. Žalobce v průběhu reklamace neuplatnil zpočátku způsob, jakým by měly být vady řešeny, žalobou požaduje slevu. Náklady na zprovoznění vozidla plynou z faktury autoservisu. Žalovaný v poslední komunikaci nabídl slevu [částka], jinak již nebyl ochoten se žalobcem jednat.

10. Zákon [číslo] Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) upravuje obecně práva z odpovědnosti za vady v § 1914 a následujících, ve věcech týkajících se kupní smlouvy pak v ust. 2095 a následujících. Vzhledem k tomu, že ve vztahu účastníků vystupoval žalobce jako spotřebitel a žalovaný jako podnikatel, platí mezi účastníky kromě obecných ustanovení o kupní smlouvě i ustanovení o prodeji zboží v obchodě § 2158 a následujících o.z.

11. Podle § 2099 odst. 1 o. z. je věc vadná, nemá-li vlastnosti stanovené v § 2095 a 2096. Vadou se rozumí faktický nebo právní stav, který brání řádnému nebo smluvenému užívání věci (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. 33 Cdo 1300/2006). Podle § 2095 o. z. prodávající odevzdá kupujícímu předmět koupě v ujednaném množství, jakosti a provedení. Nejsou-li jakost a provedení ujednány, plní prodávající v jakosti a provedení vhodných pro účel patrný ze smlouvy; jinak pro účel obvyklý. Odpovědnost za vady koupené věci se vztahuje jak na nové, tak i na použité věci, a není rozhodující, zda prodávající o takové vadě věděl. I prodávaná použitá či starší věc musí mít obvyklé vlastnosti odpovídající jejímu stáří a běžnému opotřebení, nesmí mít takové vady, které brání jejímu užití v souladu s kupní smlouvou, nebo k účelu stanovenému kupní smlouvou nebo k účelu, k němuž se taková věc obvykle užívá. Jinak řečeno v případě prodeje použité věci prodávající odpovídá pouze za vady, které měla věc v momentě jejího převzetí, a to ještě jen za takové, které neodpovídají míře jejího používání nebo obvyklého opotřebení. Z uvedeného plyne, že je-li předmětem prodeje starší motorové vozidlo, nelze považovat za vadu jeho běžné opotřebení, tedy opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému způsobu užívání i údržby vozidla. Vadou naproti tomu je, pokud stav vozidla jeho stáří a počtu najetých kilometrů neodpovídá, případně pokud má vlastnosti, které dokonce brání jeho provozu na pozemních komunikacích, tedy evidentně účelu, za jakým bylo pořízeno.

12. Ustanovení § 2106 v odst. 1 občanského zákoníku vymezuje nároky kupujícího z vadného plnění v případě, že vadné plnění je podstatným porušením smlouvy. Podle odst. 2 citovaného ustanovení kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat namísto odstranění vady přiměřenou slevu z kupní smlouvy. Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má podle § 2107 odst. 1 občanského zákoníku kupující právo na odstranění vady, nebo na přiměřenou slevu. Dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci. Volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady. Podle § 2107 odst. 3 občanského zákoníku neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny anebo může od smlouvy odstoupit. Byť smlouva ohledně faktického stavu vozidla mlčí, je nepochybné, že bylo zakoupeno za účelem provozu na pozemních komunikacích; pokud vlastnosti vozidla v okamžiku prodeje takové použití znemožňovaly, je na místě závěr, že vozidlo mělo vadu podstatnou. Kupující však neprovedl výběr svého práva včas, proto právo z podstatného porušení smlouvy ztratil a nadále může uplatňovat práva, které vyplývají z vady, která je nepodstatným porušením smlouvy (komentář C.H. Beck VI, str. 75). Podle § 2107 odst. 1 o.z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Neodstraní-li prodávající vadu věci včas anebo vadu věci odmítne odstranit, může podle § 2107 odst. 3 občanského zákoníku kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo od smlouvy odstoupit. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že kupující má uplatnit své právo z odpovědnosti za vady tak, aby bylo zřejmé, čeho se domáhá. Pokud prodávající vadu věci včas neodstraní nebo odmítne její odstranění, může kupující požadovat slevu z kupní ceny nebo od smlouvy odstoupit. Pokud se tedy žalobce rozhodl požadovat slevu, je jeho požadavek vzhledem k popsanému skutkovému ději legitimní.

13. Žalovaný argumentoval, že žalobce mu vozidlo nepřistavil ke kontrole, případně k odstranění vady a tím znemožnil vyřízení reklamace. Poukazoval na ust. § 1922 odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož jakmile nabyvatel zjistí vadu, oznámí to bez zbytečného odkladu zciziteli a předmět plnění zciziteli předá nebo jej podle jeho pokynu uschová nebo s ním nějak vhodně naloží tak, aby vada mohla být přezkoumána. Citované ustanovení skutečně předpokládá postup kupujícího, který umožní bez zbytečného odkladu přezkoumání vady a její posouzení. Ve zmíněném ustanovení se však předpokládá, že předmět smlouvy bude buď předán zciziteli, nebo s ním bude jinak vhodně naloženo podle jeho pokynů. V posuzované věci z korespondence stran vyplývá, že žalobce žalovaného opakovaně žádal o pomoc a radu, nabízel mu, aby si vozidlo převzal a zajistil jeho opravu. Přitom se jednalo o motorové vozidlo, z něhož unikal benzín a olej, které podle závěrů znalce nebylo schopné provozu na pozemních komunikacích. Za této situace bylo předvedení vady prodávajícímu komplikované. Postoj prodávajícího přitom splnění povinnosti zakotvené v § 1922 odst. 1 neumožňoval, pokud o vozidlo v zásadě nejevil zájem, ačkoli s ohledem na předmět jeho podnikání (mimo jiné údržba motorových vozidel) by se převzetí k odstranění vady nabízelo. Pouze nabídl nejprve částku [částka] následně částku [částka], poté uvedl, že jde o jeho poslední komunikaci ve věci. Skutečnost, že vozidlo nebylo žalovanému přistaveno k přezkoumání vady tak vyhovění žalobě nebrání.

14. Podle § 1921 odst. 1 občanského zákoníku může nabyvatel právo z vadného plnění uplatnit u soudu, vytkl-li vadu zciziteli bez zbytečného odkladu poté, kdy měl možnost věc prohlédnout a vadu zjistit, a to buď označením vady, nebo oznámením, jak se projevuje. Zákon nezakotvuje žádné formální požadavky pro vytknutí vady. Musí se toliko jednat o prohlášení adresované zciziteli, z něhož vyplývá označení vady nebo oznámení, jak se tato vada projevuje. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce vadu řádně a nepochybně i včas uplatnil. Pokud jde o existenci vad, bylo prokázáno, že automobil vykazoval minimálně vady v úniku paliva a vady spočívající v úniku oleje. Tyto vady byly znalcem označeny jako vady, pro které vozidlo nevyhovovalo předpisům o provozu na pozemních komunikacích. Pokud auto vykazovalo vady zmíněného druhu, nepochybně nemělo vlastnosti, které kupní smlouva předpokládala. Současně ze znaleckého posudku plyne, že stav vozidla v uvedených ohledech nepředstavoval pouze běžné opotřebení odpovídající jeho stáří a počtu najetých kilometrů.. [anonymizováno] považuje za prokázané i to, že zmíněné vady byly přítomny na vozidle v okamžiku jeho převodu (ke zjištění vad došlo bezprostředně po zakoupení, z faktury, která byla při opravě či údržbě vozu vystavena v roce 2020, je již zřejmé, že byla zaznamenána netěsnost řízení, k úniku paliva došlo prakticky okamžitě po prvním natankování).

12. Pokud jde o konkrétní výši slevy, která žalobci náleží, je třeba předeslat, že ustanovení § 2106 a 2107 občanského zákoníku patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to je k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Výše slevy je závislá především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav a podobně. V posuzované věci soud vycházel z předpokladu, že žalobce si zakoupil vozidlo s první evidencí [datum] a s počtem najetých kilometrů 220 500 v hodnotě [částka]. Vozidlo se vzápětí ukázalo být nepojízdným, pro jeho další uvedení do provozu bylo nezbytné provést úkony, které vedly k odstranění zmíněných vad. Tyto vady nebyly odstraněny v autorizovaném servisu, jak zřejmě měl žalobce původně v úmyslu, nýbrž v běžném servisu. Z tvrzení žalobce je zřejmé, že původní hodnota opravy byla autorizovaným servisem určena na částku [částka], následně potom k odstranění vad došlo za částku řádově o [částka] levnější, tedy za částku [částka]. Po žalobci přitom nelze spravedlivě požadovat, aby vyhledával další a levnější zařízení, aby cena opravy mohla být případně ještě snížena. Proto soud při určení výše slevy vycházel z hodnoty opravy, jak byla doložena fakturou autoservisu [anonymizováno]. Vzhledem k povaze vytčených vad nelze uvažovat o tom, že by na odstranění vady byly použity starší součástky například z poškozených vozů. Na straně druhé je třeba připomenout, že vada typu netěsnosti servořízení je u vozidel starších časových řad obvyklá (byť ne v takové intenzitě, že aktuálně brání provozu vozidla) a opravu tohoto druhu si vozidla uvedeného stáří téměř vždy vyžádají. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze proto předpokládat, že zmíněnou opravu by dříve či později musel žalobce se svým automobilem podstoupit. Potom ale neodpovídá spravedlivému posouzení, aby žalovaný uhradil v rámci slevy tuto opravu v celém rozsahu. Soud tedy považoval za přiměřené, aby žalovaný uhradil žalobci slevu ve výši 60% ceny této opravy, tedy částku [částka]. Pokud jde o spotřební materiál v hodnotě [částka] a přetěsnění úniku paliva, k němu se váže částka [částka] za vyhledání a přesné určení závady úniku paliva a dále částka [částka] za přetěsnění úniku paliva, uložil zaplatit slevu v celém rozsahu odstraňované vady (ji znalec označil jako vzácně se vyskytující závadu a argumentace shora uvedená je nepoužitelná). Kontrola vozidla na heveru byla pro zjištění vad nezbytná. Naproti tomu částka [částka] (desková zkušebna brzdových tlumičů) s reklamovanými vadami nesouvisí. Žalobě tak bylo vyhověno do částky [částka], ve zbytku byla jako nedůvodná zamítnuta.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má úspěšnější účastník právo na poměrnou část nákladů, které mu spolu s uplatňováním práva vznikly. Náklady byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a odměnou za právní zastoupení. Ta se skládá z odměny za 4 úkony právní služby podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/96 Sb., advokátního tarifu (dále jen AT) ve výši [částka], náhrady za 4 režijní paušály podle § 13 odst. 3 AT ve výši [částka], hotových výdajů právního zástupce žalobce v podobě cestovného veřejným dopravním prostředkem v částce [částka] a náhrady za promeškaný čas za 8 půlhodin po [částka] (§ 14 odst. 1 písm. a) AT). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem DPH, náleží žalobci rovněž 21% náhrada DPH ve výši [částka] Celkem činí náklady řízení právního zastoupení částku 20 081. Se soudním poplatkem pak činí náklady řízení [částka]. Žalobce byl úspěšný z 67%, naopak ze 33% byl neúspěšný. Rozdílem mezi úspěchem a neúspěchem má nárok na 34% nákladů, tedy na částku [částka].