9 C 260/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrhu na zaplacení částky 899 293,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 319 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 319 700 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci smluvní pokutu v souhrnné výši 579 593,24 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím od 3. 9. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci dopočtený zákonný úrok z prodlení z každé jednotlivé částky nájemného v souhrnné výši 88 978,32 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 89 251 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce , Jméno advokáta, .

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení dlužného nájemného a smluvní pokuty. Uváděl, že účastníci uzavřeli dne 30. 5. 2021 smlouvu o podnájmu rodinného domu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na Lužnické ulici v Táboře, výše podnájemného představovala 21 546 Kč měsíčně. Podnájemné pro rok 2021 bylo ústně sníženo na 14 800 Kč měsíčně. Částka měla být zaplacena vždy nejpozději do 25. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, na něž bylo podnájemné hrazeno. Pro případ prodlení účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to do úplného zaplacení dlužné částky. Žalovaný však hradil podnájemné sporadicky a nepravidelně. V roce 2021 tak evidoval žalobce za 8 měsíců jednu platbu ve výši 7 400 Kč a 6 plateb ve výši 14 800 Kč. Celkem tak za rok 2021 zaplatil žalovaný částku 96 200 Kč. Za rok 2021 tak zůstal dluh ve výši 7 400 Kč. V roce 2022 zaplatil žalovaný pouze jednu částku, a to 20 000 Kč dne 30. 11. 2022. Dlužné nájemné tak za uvedený rok činilo 238 912 Kč. V roce 2023 platil žalovaný nepravidelně, za tento rok zaplatil celkem 212 308 Kč, dlužná částka tak činila 46 604 Kč. Za poslední rok trvání podnájmu, tedy za rok 2024, neobdržel žalobce žádnou úhradu, za tento rok tedy dluží celkem 26 784 Kč (částku 21 576 Kč za měsíc leden a částku 5 200 Kč jako poměrnou část za měsíc únor). Při zaúčtování podnájemného postupoval žalobce podle ustanovení § 1933 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále rovněž jen o.z.), podle něhož každé plnění započetl na závazek nejdříve splatný. Vedle dlužného podnájemného žalobce účtoval rovněž smluvní pokutu. Odkázal na článek V. odst. 5. 8. smlouvy, podle něhož má žalovaný povinnost zaplatit mu smluvní pokutu ve výši 0,25 % za každý den prodlení až do úplného zaplacení dlužné částky. Žalobce konečně účtoval zákonný úrok z prodlení ze souhrnné částky smluvních pokut a dále z dlužného nájemného.

2. Soud vydal ve věci platební rozkaz, který se nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Platební rozkaz byl proto usnesením zdejšího soudu ze dne 29. října 2024 čj. 9 C 260/2024-35 zrušen, poté bylo ve věci nařízeno jednání. K tomuto jednání se žalovaný nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Je třeba konstatovat, že žalovaný byl obesílán na adresu trvalého pobytu , adresa, , kde podle sdělení doručovatele nemá datovou schránku, nebydlí. Soud nicméně neměl jinou doručovací adresu, vyšel proto z fikce doručení podle ustanovení § 49 o.s.ř. Jednání bylo provedeno bez přítomnosti žalovaného.

3. Ze smlouvy o podnájmu rodinného domu ze dne 30. 5. 2021 uzavřené mezi žalobcem jako nájemcem a žalovaným jako podnájemcem bylo zjištěno, že podnájem byla sjednán na dobu neurčitou. Výše částky, kterou měl žalovaný platit, představovala 21 576 Kč měsíčně. V bodě , právnická osoba, .

8. účastníci ujednali, že v případě, že se podnájemce ocitne v prodlení, byť jen s částí jednoho měsíčního nájemného, zavazuje se uhradit nájemci smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to až do úplného zaplacení dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná na základě písemné výzvy nájemce adresované podnájemci. Podnájemní vztah založený smlouvou lze podle článku VII. smlouvy skončit mimo jiné písemnou dohodou mezi nájemcem a podnájemcem a výpovědí ze strany podnájemce. Z obsahu spisu není zřejmé, za jakých okolností podnájemní vztah skončil, soud proto z nedostatku jiných důkazů vyšel z tvrzení, že tento vztah skončil v měsíci únoru 2024, když za tento měsíc požaduje žalobce toliko nájemné za poměrnou část 7 dnů. Pokud jde o platby nájemného, vycházel soud z výpisu z , právnická osoba, ., číslo účtu , č. účtu, , z něhož vyplynulo, že žalovaný platil žalobci částky, které jsou uvedeny v žalobě, a to v datech vyplývajících z žalobního návrhu.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaný se k jednání, nevyjádřil se, žádným způsobem nezpochybnil tvrzení v žalobě, která jsou podložená důkazy, soud vyšel z žalobních tvrzení a žalobcem předložených listinných důkazů (mezi účastníky uzavřená smlouva, výpis z účtu o průběhu plateb) a považoval skutkový stav za dostatečně prokázaný.

5. Z podnájemní smlouvy ze dne 30. 5. 2021 bylo zjištěno, a že mezi pod mezi nájemcem , Jméno žalobce, a podnájemcem , Jméno žalovaného, byla uzavřena písemná smlouva o podnájmu rodinného domu. Smlouva byla podle bodu III. uzavřená na dobu neurčitou, a to počínaje dnem uzavření této smlouvy. Výše podnájemného byla dohodnuta v bodě V. smlouvy částkou 21 576 Kč a podnájemce se zavázal tuto částku hradit bezhotovostním převodem na bankovní účet nájemce číslo , č. účtu, nejpozději do dvacátého pátého dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za nějž je nájemné hrazeno. Pro případ prodlení, byť s částí měsíčního plnění, se podnájemce v bodě , právnická osoba, .8. zavázal hradit nájemci smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení. Smlouva byla oběma účastníky podepsána 30. 5. 2021. Žalobce v žalobě uvedl, že pro rok 2021 bylo nájemné ústní dohodou stran sníženo na částku 14 800 Kč měsíčně. Z výpisu z účtu žalobce číslo , č. účtu, žalobce doložil, jakým způsobem bylo podnájemné fakticky hrazeno.

6. Jak je uvedeno shora, vycházel soud ze smlouvou položeného tvrzení žalobce, že podnájemní vztah trval od 30. 5. 2021 do 7. 2. 2024. Z výpisu z účtu žalobce bylo zjištěno, že mu žalovaný poukázal platby vyjmenované v žalobě, poslední z nich byla připsána na účet žalobce dne 19. 10. 2023. Za rok 2021 měl zaplatit žalovaný nájemné za měsíce červen až prosinec 2021 ve snížené dohodnuté výši 14 800 Kč měsíčně. Celkem mělo být uhrazeno za uvedený rok 103 600 Kč, ve skutečnosti bylo uhrazeno 96 200 Kč, zůstává tedy dluh ve výši 7 400 Kč. Za rok 2022 bylo zaplaceno pouze 20 000 Kč, a to dne 30. 1. 2022. Při nájemném ve výši 21 576 Kč ročně mělo být zaplaceno 258 912 Kč. Dluh za uvedený rok tak představuje částku 238 912 Kč. V roce 2023 měla být znovu zaplacena částka 258 912 Kč, byla však zaplacena pouze částka 212 308 Kč, a to v termínech uvedených v žalobě. Za rok 2023 tedy dluží žalovaný 46 604 Kč. Konečně od 1. 1. 2024 do 7. 2. 2024 měla být zaplacena částka 26 784 Kč, tedy 21 576 Kč za měsíc leden a poměrná část ve výši 5 208 Kč za měsíc únor. V celkovém součtu tak dluží žalovaný na nájemném částku 319 700 Kč.

7. Podle § 2215 odst. 1 zákona číslo 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále rovněž jen o.z.) souhlasí-li pronajímatel, může nájemce zřídit třetí osobě k věci užívací právo, byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje souhlas pronajímatele písemnou formu. Podle § 2275 o.z. v případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele. Jedná se o vztah, který obvykle bývá doprovázen hrazením úplaty, tedy podnájemného. Výše podnájemného závisí na dohodě stran, tedy na dohodě mezi nájemcem a podnájemcem. Pokud strany sporu sjednaly podnájemné ve výši uvedené v podnájemní smlouvě a z důkazů vyplývá, že žalovaná část tohoto podnájemného nebyla uhrazena, je na místě, aby žalobci bylo vyhověno.

8. Žalobce požadoval společně s úhradou dlužného nájemného zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to z jednotlivých splátek nájemného ke dni 2. 9. 2024 25. 1. 2024 ve výši 88 978,32 Kč a dále z celkové částky 319 700 Kč od 26. 1. 2024 do zaplacení. Ohledně výpočtu odkazoval na ustanovení § 1933 občanského zákoníku, podle něhož je-li dlužník povinen zaplatit několik závazků stejného druhu a neurčí-li při plnění, na který dluh plní, započte se plnění nejprve na závazek, o jehož splnění věřitel dlužníka již upomenul, jinak na závazek nejméně zajištěný. Při stejné míře zajištění několika závazků se plnění započte nejprve na závazek nejdříve splatný. Výpočet úroku z prodlení vychází z takto započtených plateb a odpovídá kalkulačce ASPI. Proto soud považuje takto vyčíslený nárok za řádně dopočtený a odůvodněný.

9. Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za výše stanovená vládním nařízením č. 351/2013 Sb. Žalobce požadoval úrok z prodlení v zákonné výši, výpočet úroku z prodlení do 25. 1. 2024 odpovídá zaúčtování jednotlivých plateb nájemné na nejdříve splatné pohledávky. Za této situace považoval soud nárok žalobce na úhradu dopočteného úroku z prodlení ve výši 88 978,32 Kč i nárok na úhradu pokračujícího úroku z prodlení za opodstatněný a žalobě v tomto směru rovněž vyhověl.

10. Žalobce konečně požadoval zaplacení smluvní pokuty, na jejíž úhradě se účastníci shodli v bodě , právnická osoba, .8. smlouvy o podnájmu rodinného domu. Účastníci se dohodli, že v případě, že se podnájemce ocitne v prodlení, byť jen s částí jednoho měsíčního nájemného nebo zálohy na úhradu plnění poskytovaných s užíváním bytu nebo části nedoplatku vyplývajícího z vyúčtování služeb, zavazuje se uhradit nájemci smluvní pokutu ve výši 0,25 % z dlužné částky za každý den prodlení, a to až do úplného zaplacení dlužné částky. Smluvní pokuta je splatná na základě písemné výzvy nájemce.

11. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky, úroků a smluvní pokuty vyčíslené ke dni 8. 8. 2024 předžalobní výzvou ze dne 12. 8. 2024, která byla předána k poštovní přepravě 13. 8. 2024. Adresa žalovaného vyplývá ze smlouvy o podnájmu, na této adrese je žalovaný i nadále evidován s trvalým bydlištěm. Soud tedy vycházel z toho, že žalovaný byl k zaplacení o smluvní pokuty vyzván a tím došlo k jejímu zesplatnění.

12. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i při jiném než peněžitém plnění. Podle § 2049 o.z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Ze shora uvedeného je zřejmé, že zákon předpokládá utvrzení dluhu mimo jiné ujednáním o smluvní pokutě. K takovému ujednání mezi účastníky došlo a žalobce v důsledku porušení povinnosti žalovaného hradit řádně podnájemné smluvní pokutu vyúčtoval. Soud neměl žádný prostor k úvahám o moderaci výše smluvní pokuty, neboť ta je možná pouze na návrh. Vzhledem k tomu, že se žalovaný přes řádné doručení předvolání k jednání nedostavil a ve sporu zůstal nečinný, nezbylo než žalobci při splnění všech zákonných předpokladů smluvní pokutu v celém rozsahu uznat. Výše vyčíslené smluvní pokuty rovněž vychází z kalkulačky ASPI a po kontrole bylo konstatováno, že požadovaná výše odpovídá dohodnuté částce. Současně je třeba dodat, že smluvní pokuta není příslušenstvím od tvrzeného dluhu. Je samostatným nárokem či, který má vlastní povahu teď z toho důvodu rovněž vyplývá, že v případě prodlení s úhradou smluvní pokuty vzniká věřiteli právo na zaplacení za ho úroku z prodlení. A vzhledem k tomu, že smluvní pokuta byla zesplatnění na výzvu žalobce či, která nenašla odezvu, a musel soud vyhovět požadavku rovněž na zaplacení úroků z prodlení, soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že soud úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ty byly složeny ze zaplaceného soudního poplatku v celkové výši 44 965 Kč a náhrady za právní zastoupení. Jednalo se o náhradu za tři úkony právní služby podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 11 900 Kč, 3 režijní paušály po 300 Kč a 21 % DPH. Celkem činí náklady řízení 89 251 Kč.