9 C 264/2021

Plný text

Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře - rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedy Mgr. jméno příjmení a soudců JUDr. Roberta Ožvalda a JUDr. Ivany Kosové v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 15 620 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 18. března 2022, č. j. 9 C 264/2021-30

I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

1. Citovaným rozsudkem Okresní soud v Táboře (dále jen soud I. stupně) zamítl žalobu na zaplacení částky 15 620 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 13. 5. 2021 do zaplacení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný byl spolu s jméno příjmení zachycen ostrahou v obchodním domě jméno v obec – část obce pro podezření z krádeže, při útěku rozbil skleněnou výplň dveří u hlavního vchodu, poškozené společnosti právnická osoba vyplatila žalobkyně z titulu pojistné smlouvy dne 15. 1. 2021 pojistné plnění ve výši 15 620 Kč, přičemž dle § 2820 o. z. přešlo právo na náhradu škody na žalobkyni.

3. Okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že žalovaný se k věci nevyjádřil, k jednání se nedostavil a listiny mu byly doručovány na základě fikce. K identifikaci skutku navrhla žalobkyně důkaz usnesením Policie ČR o odložení věci ze dne 1. 12. 2020, číslo jednací, ze kterého však není patrné, jak byl škůdce ztotožněn s osobou žalovaného. Proto soud provedl důkaz celým spisem Policie ČR, ze kterého vyplývá, že dne 5. 10. 2020 byla vyslána hlídka policie na záchyt pachatele do prodejny jméno, na místě byli ztotožněni 2 zaměstnanci poškozené jméno příjmení a jméno příjmení, kteří popsali průběh incidentu, aniž se k osobě škůdce konkrétně vyjádřili, a dále jméno příjmení, která byla kontrolována spolu se škůdcem a uvedla, že se jednalo o jejího kamaráda jméno, jeho příjmení nezná a neví, kdy bydlí. Z kamerového záznamu byl zjištěn popis podezřelého muže, který měl na obličeji hygienickou roušku. Trestní věc pak byla shora uvedeným usnesením odložena s tím, že nejde o podezření z anonymizováno činu a není namístě věc vyřídit jinak, přičemž z odůvodnění usnesení plyne, že na kamerovém záznamu je zachycen průběh krádeže, následné jednání ostrahy s neznámým pachatelem, jeho útěk, a že ze záznamu byla ztotožněna osoba neznámého pachatele jako celé jméno žalovaného, datum narození. Ze spisu obec ČR však nebylo zřejmé, jakým způsobem došlo ke ztotožnění škůdce s osobou žalovaného a na tuto otázku nebyla schopna Policie ČR odpovědět ani dodatečně. Soud proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a navržení důkazů odůvodňující závěr, že poškození věci způsobil žalovaný. K tomu žalobkyně předložila facebookový profil osoby jménem celé jméno žalovaného, na kterém jsou zachyceny 2 černobílé fotografie mladšího muže, které nejsou příliš zřetelné. příjmení z facebookového profilu tak nelze ztotožnit s osobou na kamerovém záznamu. Následně soud I. stupně poukázal na zásadu volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. a konstatoval, že skutečnost, že škůdcem by měl být žalovaný, plyne pouze z usnesení o odložení anonymizováno věci, ovšem z celého spisu Policie ČR není patrné, jakým způsobem byl žalovaný ztotožněn, pouze v odůvodnění usnesení je uvedeno, že se tak stalo pomocí záznamu. Uvedený záznam však neumožňuje ztotožnění osoby, kterou soud neměl možnost u jednání konfrontovat. Fotografie na facebookovém profilu pak nevykazuje žádnou nápadnou podobnost osoby, která je na kamerovém záznamu zachycena. Žádné jiné skutečnosti na osobu žalovaného neukazují, když svědkyně příjmení hovořila o muži jménem jméno a jiný svědek ani jiný důkaz, který by žalovaného poznal, označen nebyl. Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně pasivní legitimace žalovaného. Proto žalobu zamítl a dle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení za situace, kdy úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.

4. Rozsudek napadla odvoláním žalobkyně. Dle jejího názoru neměl soud zpochybňovat usnesení o odložení věci a zabývat se tím, jak policie ztotožnila žalovaného, naopak měl bez dalšího vycházet ze skutečnosti uvedené v usnesení, že pachatelem zachyceným na videozáznamu je žalovaný. To platí tím spíše, že žalovaný se za celou dobu řízení nijak nebránil a správnost závěru policie nezpochybnil. Soud I. stupně tak vybočil z role nezávislého arbitra a sám za procesně pasivního žalovaného domýšlel jeho obranu. K identifikaci žalovaného pak žalobkyně v průběhu řízení předložila fotografie v barevném provedení (nikoliv černobílé, jak uvádí soud I. stupně), a poukázala na skutečnost, že na videozáznamu bylo možné vidět pachateli do obličeje. Při porovnání videozáznamu s přiloženými fotografiemi lze ztotožnit žalovaného jako osobu zachycenou na kamerovém videozáznamu. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že prostým porovnáním nelze potvrdit ani vyvrátit totožnost osoby na předložené fotografii s osobou na kamerovém záznamu, měl žalobkyni vyzvat k navržení důkazů, když ztotožnění by bylo snadno zjistitelné znaleckým posudkem. Při odvolacím jednání žalobkyně poukázala na to, že usnesení Policie ČR o odložení věci je veřejnou listinou. Dále navrhla důkaz znaleckým posudkem ke ztotožnění osoby žalovaného z fotek z facebookového profilu a z kamerového záznamu a výslech policisty jméno příjmení ke způsobu ztotožnění osoby žalovaného. Žalobkyně navrhovala změnu napadeného rozsudku a vyhovění žalobě.

5. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

6. Odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a je přípustné (§ 204 odst. 1 a § 201 o. s. ř.). Podle § 212 o. s. ř. přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v celém napadeném rozsahu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodl o podaném odvolání při jednání v nepřítomnosti žalovaného, který se k němu nedostavil (předvolání k jednání mu bylo doručeno tzv. náhradním způsobem dle § 50 odst. 2 o. s. ř.).

7. Odvolání žalobkyně není opodstatněné.

8. Základní odvolací námitka žalobkyně spočívá v tom, že soud I. stupně měl vycházet z usnesení Policie ČR o odložení věci, které je veřejnou listinou a žalovaný ji nezpochybnil, tedy že pachatelem zachyceným na kamerovém záznamu je žalovaný. Lze souhlasit s názorem žalobkyně, že usnesení Policie ČR ze dne 1. 12. 2020, č. j. KRPA-259637-13/TČ-2020-001413 je veřejnou listinou, neboť je listinou vydanou státním orgánem v mezích jeho pravomoci, tudíž ve smyslu § 134 o. s. ř. tato listina potvrzuje pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li dokázán opak. 9. ulice veřejná listina, o jejíž správnosti nevzešly v řízení pochybnosti, může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listiny (shodně příjmení jméno, příjmení jméno a kolektiv, Občanský soudní řád I., II., komentář, 1. vydání, obec, C. H. Beck, 2009, komentář k § 134).

10. Zároveň z ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. plyne, že soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestní čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a kdo jej spáchal, vyjma rozhodnutí v blokovém řízení.

11. Z uvedeného vyplývá, že soud I stupně nebyl v tomto občanskoprávním řízení ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. vázán rozhodnutím Policie ČR o odložení věci. Měl-li tedy pochybnosti o identifikaci osoby pachatele (s ohledem na samotný obsah odůvodnění usnesení policie), nebránila mu ani pasivita žalovaného v tomto soudním řízení (když veškeré písemnosti mu byly doručovány na adresu trvalého pobytu na základě tzv. náhradního doručení dle § 49 odst. 4 a § 50 odst. 2 o. s. ř.), aby se způsobem ztotožnění osoby pachatele Policií ČR zabýval a provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. Nelze tak přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně, že tímto postupem soud vybočil z role nezávislého arbitra či že domýšlel za žalovaného jeho obranu.

12. Z obsahu policejního spisu plyne, že osoba pachatele nebyla v průběhu úkonů trestního řízení činěných Policií ČR zajištěna, tuto osobu Policie ČR nekontaktovala a nebyla požádána ani o žádné vysvětlení. Dle obsahu spisu byl v den incidentu 5. 10. 2020 učiněn záznam o zahájení úkonů trestního řízení, byla podána vysvětlení pracovníky ostrahy jméno příjmení a jméno příjmení a dále jméno příjmení, která byla zachycena ostrahou prodejny spolu s pachatelem. Obsah podaných vysvětlení správně hodnotí soud I. stupně tak, že z nich ničeho o osobě pachatele neplyne, přičemž jméno příjmení jej označovala jnénem jméno. Poté následují úkony Policie ČR již pouze z 1. 12. 2020, kdy byl dle úředního záznamu dovyslechnut jméno příjmení (podle kterého neznámý pachatel do dveří narazil při útěku, tedy neúmyslně), dle úředního záznamu (podepsaného policistou jméno příjmení) byla ztotožněna z fotografií ze záznamu osoba neznámého pachatele jako celé jméno žalovaného a dále bylo vydáno usnesení o odložení věci, neboť nelze prokázat, že by celé jméno žalovaného jednal s úmyslem zničit nebo poškodit cizí věc.

13. Poukázal-li soud I. stupně v odůvodnění rozsudku na skutečnost, že na otázku ztotožnění škůdce s osobou žalovaného nebyla schopna Policie ČR odpovědět ani dodatečně (z obsahu spisu soudu plyne úřední záznam o telefonickém dotazu soudu ze dne 9. 2. 2022 a sdělení policisty příjmení, že s ohledem na časový odstup není schopen bez dalšího odpovědět na otázku, jak byl ztotožněn škůdce jako osoba se jménem celé jméno žalovaného), požádal odvolací soud (s ohledem na obsah uvedeného sdělení) příslušné oddělení Policie ČR o vysvětlení (k tomu rovněž zaslal předmětný policejní spis), na základě jakého konkrétního postupu (a případně jakých dalších informací či podkladů) došlo ke ztotožnění pachatele a zároveň požádal i o poskytnutí příslušných podkladů vedoucích ke ztotožnění. Na základě této žádosti sdělila Policie ČR, Místní oddělení Spořilov, přípisem ze dne 3. 6. 2022, že zpracovatel předmětné věci policista jméno příjmení uvedl, že osobu celé jméno žalovaného poznal z kamerového záznamu díky osobní znalosti a muže byl schopen následně ztotožnit. Ani toto sdělení Policie ČR, bez doložení či sdělení podrobnějších a konkrétních informací ke ztotožnění osoby pachatele (např. spáchání jiného deliktního jednání, evidence v policejní databázi, fotografie této osoby apod.), nerozptýlilo důvodné pochybnosti o správnosti obsahu usnesení Policie ČR o odložení věci z hlediska identifikace osoby pachatele. Za této důkazní situace se proto neuplatnila domněnka pravdivosti obsahu veřejné listiny ve smyslu § 134 o. s. ř. a bylo tudíž na žalobkyni, aby prokázala (nejenom usnesením o odložení věci, ale i jinými důkazy) své tvrzení, že tímto pachatelem byl žalovaný.

14. Z obsahu spisu soudu I. stupně přitom plyne, že ten při jednání dne 22. 2. 2022 provedl důkaz spisem Policie ČR, sp. zn. KRPA číslo, následně sdělil, že z obsahu spisu není zřejmé, jakým způsobem a proč byla osoba škůdce ztotožněna se žalovaným celé jméno žalovaného, poté provedl důkaz fotografiemi z CD nosiče z prodejny jméno, které byly součástí spisu Policie ČR, a následně poučil žalobkyni, že je třeba, aby doplnila tvrzení a důkazy k prokázání skutečnosti, že škodu způsobil právě žalovaný s tím, že pokud tak neučiní, nemůže být ve sporu úspěšná (jednalo se tedy o poučení dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.). Na žádost žalobkyně jí byla soudem poskytnuta lhůta 15 dnů k tomuto doplnění, přičemž žalobkyně v této lhůtě podáním ze dne 7. 3. 2022 tvrdila, že ztotožnění osoby na kamerovém záznamu s osobou žalovaného dokládá fotografií žalovaného z jeho facebookového profilu a z facebookového profilu jméno příjmení. Soud I. stupně tyto důkazy při dalším jednání dne 18. 3. 2022 provedl, dále provedl i důkaz videozáznamem z prodejny jméno ze spisu Policie ČR a při jednání konstatoval, že osobu žalovaného doposud nepovažuje za dostatečně ztotožněnou, na což žalobkyně při jednání reagovala tak, že další důkazy k prokázání totožnosti žalovaného k dispozici nemá.

15. S ohledem na uvedený procesní postup soudu I. stupně tak není důvodná odvolací námitka žalobkyně o neposkytnutí poučení soudem I. stupně ohledně prokázání totožnosti žalovaného, neboť takové poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. soud I. stupně žalobkyni poskytl, přičemž k prokázání té samé skutečnosti nebyl povinen, po doplnění dokazování žalobkyní navrženými důkazy fotografiemi z facebookových profilů, poskytovat žalobkyni poučení opětovně. Přitom žalobkyni nic nebránilo v tom, aby navrhla důkaz znaleckým posudkem ke zotožnění osoby žalovaného (jak činí v odvolacím řízení) již zároveň s předložením fotografií z facebookových profilů ve lhůtě stanovené dle § 118a o. s. ř. Stejně tak jí nic nebránilo v tom, aby již v řízení před soudem I. stupně (nejpozději ve lhůtě dle § 118a o. s. ř.) navrhla výslech policisty jméno příjmení, který je podepsán jak pod usnesením o odložení věci, tak pod úředním záznamem z 1. 12. 2020 ohledně ztotožnění osoby neznámého pachatele. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že tyto důkazy označené žalobkyní až v odvolacím řízení jsou s ohledem na zásadu neúplné apelace ve smyslu § 205a o. s. ř. v odvolacím řízení nepřípustné.

16. Za popsané důkazní situace, která se ani v odvolacím řízení zásadně nezměnila, se odvolací soud ztotožňuje s tím, jak soud I. stupně vyhodnotil obsah spisu Policie ČR, včetně fotografií a kamerového záznamu z prodejny jméno, ve spojení s fotografiemi na facebookovém profilu, tedy že neprokazují, že osobou pachatele byl žalovaný. Pakliže soud I. stupně konstatuje, že fotografie na facebookovém profilu nevykazuje žádnou nápadnou podobnost s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, nemá na správnost tohoto jeho závěru žádný podstatný vliv odvolací argumentace žalobkyně, že předložila barevné fotografie a nikoli černobílé (které jsou založeny ve spise a ze kterých vycházel soud I. stupně), ani poukaz na to, že na videozáznamu je možné vidět žalovaného i bez roušky (neboť pokud soud I. stupně zmiňuje nevykazování nápadné podobnosti s osobou zachycenou na kamerovém záznamu, vychází z toho, že pachateli bylo do obličeje vidět). Dle názoru odvolacího soudu nelze pouze na základě ničím neověřené a nedoložené informace policisty o ztotožnění osoby pachatele na základě jeho osobní znalosti mít v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů dle § 132 o. s. ř. za prokázané, že škodu spočívající v rozbití skleněné výplně dveří u hlavního vchodu prodejny jméno způsobil žalovaný.

17. Jelikož tedy soud I. stupně podanou žalobu správně zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní ohledně pasivní legitimace žalovaného, mohl být napadený rozsudek, včetně bezchybného výroku o nákladech řízení, podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrzen.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy rovněž v této fázi řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné.