9 C 281/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci žalobců: a) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 56 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 46 533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 2 795 Kč od 1. 4. 2022 do zaplacení, z částky 7 292 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, z částky 7 290 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, z částky 7 290 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení, z částky 7 290 Kč od 6. 7. 2022 do zaplacení, z částky 7 290 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení a z částky 7 290 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobci domáhali na žalovaných zaplacení částky 10 262 Kč s 0,05 % úrokem z prodlení z částky 1 710 Kč od 6. 4. 2022 do zaplacení, z částky 1 710 Kč od 6. 5. 2022 do zaplacení, z částky 1 710 Kč od 6. 6. 2022 do zaplacení, z částky 1 710 Kč od 6. 7. 2022 do zaplacení, z částky 1 710 Kč od 6. 8. 2022 do zaplacení a z částky 1 710 Kč od 6. 9. 2022 do zaplacení, řízení se zastavuje.

III. Žalovaní jsou povinni nahradit žalobcům na nákladech řízení částku 14 238 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobci se domáhali na žalovaných zaplacení částky 56 795 Kč s příslušenstvím v podobě sjednaného úroku z prodlení. Uváděli, že mezi účastníky bylo postupně uzavřeno několik nájemních smluv, kde nájem byl sjednán na dobu určitou s tím, že výše nájemného činila 3 500 Kč měsíčně, zálohy na náklady bydlení 5 500 Kč měsíčně. Žalobci uvedli, že žalovaní dluží za vyúčtování služeb za rok 2021 částku 2 795 Kč. Dále potom nezaplatili nájemné a zálohy na služby za měsíce duben až září 2022 po 9 000 Kč. Žádali proto úhradu částky v celkové výši 56 795 Kč. S odkazem na smluvní ujednání současně požadovali smluvní pokutu ve výši 0,05 % z každé dlužné částky.

2. Soud vydal ve věci platební rozkaz proti němu podal žalovaný [jméno] [jméno] odpor. Namítal, že se bude snažit dlužnou částku uhradit, vyjadřoval nesouhlas s případnou povinností vyklizení bytu. Současně žádal o prominutí nákladů řízení.

3. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žalovaní nedostavili, ačkoli byli řádně předvoláni. Jednání proto proběhlo ve smyslu ustanovení § 101 odst. 3 bez jejích účasti a soud vycházel z důkazů, které měl k dispozici.

4. Vzhledem k tomu, že v mezidobí od podání návrhu došlo k vyúčtování záloh, omezili žalobci žalobní návrh tak, že vzali žalobu zpět o částku 10 203 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že ke zpětvzetí žaloby došlo ještě před zahájením jednání ve věci samé, soud řízení v této části postupem podle § 96 o.s.ř. bez dalšího zastavil.

5. Z předložených listinných důkazů, a to z informací o bytové jednotce, smluv o nájmu ze dne 1. 1. 2022, 27. 3. 2022, 28. 4. 2022 zjistil, že mezi žalobci a žalovanými byla sjednána smlouva o nájmu bytu na dobu určitou s tím, že nájemné bylo dohodnuto tak, že 3 500 Kč představuje měsíční nájemné, 5 500 Kč měsíčně představují zálohy na služby. Mezi stranami byl sjednán rovněž úrok z prodlení ve výši 0,05 % z celkové výše nájmu. Z rozpisu plateb za rok 2022 je zřejmé, jakým způsobem žalovaní nájemné skutečně platili. Z faktury E. [právnická osoba] [číslo] ze dne 22. 11. 2022 je zřejmé, že za měsíce duben až červenec 2022 bylo na zálohách na elektrikou energii uhrazeno 1 370 Kč měsíčně, následně 2 000 Kč měsíčně. Z faktury současně plyne, že za rok 2021 až 2022 činily náklady na odběr elektrické energie celkem 17 700 Kč. Z toho vyplývá, že o spotřeba elektrické energie za měsíce duben až září 2022 činila 8 850 Kč. Dle vyúčtování nákladů za užívání bytu za rok 2022 je zřejmé, že celkové náklady za užívání bytu činily 27 776 Kč. Za období 6 měsíců tak představovaly 13 888 Kč. Celkové náklady za elektřinu a náklady na užívání bytu tak představovaly 22 738 Kč. Za stejné období potom byli žalovaní povinni hradit nájemné ve výši 3 500 Kč měsíčně, tedy celkem za uvedené období 21 000 Kč. Z vyúčtování nákladů za užívání bytu za rok 2021 je zřejmé, že žalovaní měli uhradit žalobcům za předchozí období celkem částku 2 795 Kč Celkem tak žalovaní dlužili žalobcům částku 46 533 Kč.

6. Podle § 2246 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává na jeden měsíc. Podle § 2247 odst. 1 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednají použije se ustanovení odstavce 2. Podle něj pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Způsob vyúčtování stanoví podle § [číslo] odst. 3 právní předpis. Podle 4. odstavce si strany ujednají způsob rozúčtování cen a úhrady případných dalších služeb, není-li stanoven jiným právním předpisem nebo rozhodnutím cenového orgánu. Způsob rozúčtování musí být určen před poskytnutím služby. Podle § 2251 odst. 1 o. z. nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do 5. dne příslušného platebního období nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel, o těchto zálohách a nákladech platí obdobně ustanovení § [číslo].

7. Ze shora citovaných důkazů soud zjistil, že mezi účastníky byla v nájemní smlouvě ujednána výše nájemného i výše záloh na služby poskytované spolu s užíváním bytu. Žalobce následně v průběhu řízení služby vyúčtoval a žalobu korigoval podle skutečné výše odebraných služeb. Podle § 96 o.s.ř. soud řízení v části, v níž žalobce návrh omezil, zastavil. Ve zbytku bylo žalobě zcela vyhověno, a to včetně příslušenství v podobě sjednaného úroku z prodlení.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení, její výši však spočítal nikoli z částky žalované, nýbrž z částky, která se následně ukázala jako důvodná. Je tomu tak proto, že žalobce žalobu omezil a učinil tak nikoli z důvodu původně nesprávně žalované částky nýbrž proto, že v mezidobí nastala doba zúčtování záloh se skutečnými náklady. Žalobci tak náleží náhrada za 3 úkony právní služby podle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 980 Kč, tři režijní paušály podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH. Spolu se zaplaceným soudním poplatkem činí náklady řízení 14 238 Kč.