9 C 283/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupené advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 410 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 10. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené anonymizována tři slova, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené anonymizována tři slova a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se, co do částky 2 410 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9 % p. a. od 10. 7. 2006 do 31. 12. 2006 a se zákonným úrokem z prodlení od 1. 1. 2007 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené anonymizována tři slova, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené anonymizována tři slova a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 521 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhá vyslovení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku na jistině s úrokem z prodlení a náhradu nákladů řízení. Žalobkyně tvrdí, že mezi právním předchůdcem žalobkyně (společnost právnická osoba, IČO) a žalovaným byla dne 28. 3. 2006 uzavřena smlouva o půjčce číslo částky 5 000 Kč. Půjčenou částku převzal žalovaný osobně v hotovosti v den uzavření smlouvy, tj. dne 28. 3. 2006 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka, která ke dni postoupení činila 7 410 Kč. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2021. Žalobou se žalobkyně domáhá zaplacení jistiny spolu se souhrnným poplatkem a zákonným úrokem z prodlení.

2. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila s tímto postupem souhlas, žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření s tím, že jej poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k věci nevyjádřil, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání.

3. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce číslo dne 28. 3. 2006. V tento den převzal žalovaný půjčenou částku 5 000 Kč. Půjčku včetně poplatku ve výši 2 410 Kč, tj. celkem částku ve výši 7 410 Kč měl žalovaný uhradit v 26 týdenních splátkách po 285 Kč. Žalovaný nehradil splátky včas a řádně, když neuhradil ničeho. Závazek byl zesplatněn dne 2. 7. 2006. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 došlo k postoupení pohledávky ve výši 7 410 Kč (5 000 Kč jistina a 2 410 Kč souhrnný poplatek) z právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Předžalobní výzvou byl žalovaný upomínán o zaplacení dlužných částek s tím, že pro případ nezaplacení bude dluh vymáhán soudní cestou.

4. Protože pohledávka původního věřitele byla postoupena žalobkyni v souladu s ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., dospěl soud k závěru, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, což zakládá její aktivní legitimaci k vedení sporu.

5. Na základě shora uvedených skutkových tvrzení soud věc posoudil v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 657 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), kdy smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle ust. § 658 obč. zák. lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. Soud pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

6. Žalovaný se ve shora uvedené smlouvě o půjčce zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně v souvislosti s půjčkou rovněž souhrnný poplatek ve výši 2 410 Kč. V této části je však smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost a nesrozumitelnost. Občanský zákoník v § 658 odst. 1 umožňoval sjednat při půjčce úroky. Z uzavřené smlouvy však nevyplývá, zda souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem nebo jaké jiné složky tento poplatek obsahuje, z jakých položek se skládá (závěru, že těchto položek bude více, nasvědčuje označení poplatku jako souhrnného), za co jsou jednotlivé položky účtovány a v jaké výši. Dále je nutno poukázat na požadavky na obsah smluv, kterými se sjednává spotřebitelský úvěr, stanovené v § 4 odst. 2 písm. d) zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru účinného v době uzavření smlouvy o půjčce, které použitá specifikace souhrnného poplatku ve smlouvě rovněž nesplňuje. Vzhledem k absolutní neplatnosti ujednání o souhrnném poplatku musel soud v této části, tj. částce 2 410 Kč, žalobu zamítnout včetně s tím souvisejícího příslušenství ve formě úroků z prodlení jdoucích z částky souhrnného poplatku a jako důvodnou přiznal žalobkyni k úhradě toliko částku představující jistinu. K této jistině náleží i úhrada zákonného úroku z prodlení dle ust. 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla úspěšná v rozsahu 67,5 % předmětu řízení, náleží právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 35 % (čistý úspěch žalobkyně) nákladů řízení, tj. 521 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 200 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní upomínka a návrh ve věci samé) a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce 100 Kč za každý z těchto tří úkonů právní služby a dále dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.