9 C 295/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce pro doručování: Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A / Jméno advokátky B Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrhu na určení výživného pro zletilé dítě

I. Výživné, které je žalovaný povinen platit žalobci, se počínaje dnem 1. 7. 2024 zvyšuje na částku 5 000 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem.

II. Ohledně výživného za měsíc červen 2024 a zvýšení výživného o dalších 2 300 Kč měsíčně od července 2024 se řízení zastavuje.

III. Žaloba na zvýšení výživného o dalších 2 500 Kč měsíčně od července 2024 se zamítá.

IV. Nedoplatek výživného vzniklý jeho zpětným zvýšením ve výši 15 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně splatných vždy spolu s běžným výživným počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

V. Tímto rozhodnutím se mění rozsudek Okresního soudu v , Jméno advokátky B, ze dne 15. 3. 2016, č.j. 9 Nc 3783/2016-18.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se domáhal určení vyživovací povinnosti žalovaného, jeho otce. Současně uváděl, že o vyživovací povinnosti žalovaného k němu bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v , Jméno advokátky B, ze dne 15. 3. 2016 čj. 9 Nc 3783/2016-18, kterým byl ještě jako nezletilý svěřen do střídavé péče obou rodičů a žalovanému byla uložena povinnost přispívat na jeho výživu částkou 2 500 Kč měsíčně, matce žalobce částkou 1 500 Kč. Až do června 2024 fungovaly vztahy mezi účastníky dobře, žalobce trávil u žalovaného každý druhý víkend, žalovaný mu platil náklady internátu a stravy v hodnotě celkem 2 600 Kč měsíčně, dával mu kapesné zhruba v částce 2 000 Kč měsíčně a platil mu paušál na telefon. V červnu 2024 však došlo k roztržce, po níž žalovaný žalobce ze společné domácnosti vyhodil a s výjimkou nákladů na internát ve výši 2 600 Kč měsíčně mu nijak nepřispíval. Žalobce nyní žije u matky, která hradí všechny náklady na jeho výživu. Je žákem druhého ročníku Střední školy obchodu služeb a řemesel a Jazykové školy v Táboře v oboru Podnikání. Se školou jsou spojeny náklady na internát a stravu v částce 2 600 Kč měsíčně, dále náklady na cesty v částce 400 Kč měsíčně. Žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou, podle žalobce jeho příjem činí zhruba 70 000 Kč měsíčně. Žalovaný má vedle něj vyživovací povinnost k jeho bratru , jméno FO, , která byla v loňském roce rozhodnutím Okresního soudu v , Jméno advokátky B, určena na částku 6 000 Kč měsíčně, dále ke dvěma nezletilým dětem, s nimiž žije ve společné domácnosti. Žalobce byl přesvědčen, že přiměřené výživné činí 9 800 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se zvýšením výživného souhlasil, za limitní však považoval částku 5 000 Kč měsíčně. Uváděl, že jeho měsíční výdělky jsou zhruba 50 000 Kč měsíčně, výdaje jsou zhruba 40 – 45 000 Kč. Zdůraznil, že vedle žalobce má vyživovací povinnost k dalším třem dětem. Jeho družka je na mateřské dovolené, má vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem z předchozího manželství, které s nimi rovněž žijí ve společné domácnosti a na které jejich otec nepřispívá žádnou částkou.

3. Z provedených důkazů bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v , Jméno advokátky B, ze dne 15. 3. 2016 čj. 9 Nc 3783/2016-18 soud schválil dohodu, na základě níž byli synové , Anonymizováno, a , adresa, svěřeni do střídavé péče rodičů s tím, že otec byl povinen přispívat na výživu , Anonymizováno, částkou 2 500 Kč měsíčně a na výživu , jméno FO, částkou 2 400 Kč měsíčně, matka pak na výživu , Anonymizováno, částkou 1 500 Kč měsíčně a na výživu , jméno FO, částkou 1 400 Kč měsíčně. Soud tehdy vycházel z průměrného měsíčního příjmu matky ve výši 12 000 Kč měsíčně a průměrného měsíčního příjmu otce ve výši 18 000 Kč měsíčně s tím, že žádný z rodičů neměl další vyživovací povinnost. O výživě žalobce nebylo následně soudem rozhodováno, ve věci výživného pro nezletilého , jméno FO, soud schválil dohodu rodičů, v níž se otec zavázal přispívat na výživu , jméno FO, částkou 6 000 Kč měsíčně (rozsudek ze dne 11. 4. 2023 čj. 9 P 173/2016-48). Soud tehdy vycházel z daňového přiznání žalovaného s tím, že má poněkud vyšší příjem (výše není uvedena), než z daňového přiznání vyplývá, současně má i větší náklady na provozování své živnosti.

4. Z výpovědi žalobce vyplynulo, že je absolventem učebního oboru elektrikář s výučním listem, v současné době studuje nástavbu, která by měla být završena maturitní zkouškou. Jeho pravidelné náklady tvoří zejména úhrada internátu ve výši 2 600 Kč měsíčně a cestovné ve výši 100 Kč týdně vlakem na internát. Kromě běžných výdajů vynakládá asi 2 000 Kč měsíčně na doplňky stravy v souvislosti s návštěvami posilovny a náklady spojené s provozem auta. V současné době bydlí ve společné domácnosti s matkou, jejím manželem a dalšími dvěma sourozenci. Příjem matky neznal, příjem otce odhadoval na částku 70 000 Kč měsíčně, v minulosti příjmy otce procházely přes jeho účet, tehdy to bylo asi 60 000 Kč měsíčně. Matka mu dává kapesné zhruba 1 000 Kč týdně, v minulosti mu uhradila autoškolu.

5. Žalovaný vypověděl, že má vyživovací povinnosti k žalobci a jeho bratrovi, dále ke dvěma dětem předškolního věku, které má se současnou partnerkou a s nimiž žije ve společné domácnosti. Partnerka byla do konce listopadu 2024 na mateřské dovolené s příjmem 4 500 Kč měsíčně, od 1. 12. je hlášena na úřadu práce a hledá si zaměstnání. Má ve výchově dvě děti ve věku 17 a 13 let, na které dlouhodobě nepobírá žádné výživné, její manžel je v této souvislosti ve výkonu trestu odnětí svobody. Žalobce svůj příjem odhadoval na 45-50 000 Kč měsíčně, označoval to za hrubou částku, protože musí platit cestovné za zákazníky a hradit si stravu. K jeho pravidelným výdajům patří 12 000 Kč nájemného z bytu, 2 000 Kč za vodu a 1 000 Kč za elektřinu v domě v , adresa, . , adresa, 500 Kč platí pro celou rodinu za telefon. Školkovné pro obě děti stojí 1 100 Kč, dále platí společně s partnerkou spoření , právnická osoba, v částce 1 500 Kč měsíčně. Žalovaný připustil že nehradí včas zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Řeší to tak, že má u banky úvěr v celkové výši asi 220 000 Kč, který splácí částkou 4 500 Kč měsíčně. Úvěr využívá na úhrady sociálního a zdravotního pojištění, které není schopen ze svých příjmů platit pravidelně. Rovněž v tomto roce bude muset tyto platby zaplatit. Vlastní dvě auta starší výroby, jedno z nich bude muset prodat, neboť nemá prostředky na režii. Žalovaný měl dle daňového přiznání žalovaného v roce 2023 příjmy ve výši 621 430 Kč, výdaje ve výši 372 858 Kč, dílčí základ daně představovala částka 248 572 Kč. Žalovaný předložil soudu faktury za posledního půl roku před jednáním ve výsledném součtu 222 693 Kč a prohlásil, že se jedná o veškeré příjmy, které v uvedeném období měl. Průměrný měsíční příjem vyplývající z těchto faktur činí 44 539 Kč. Žalobce potvrdil, že k neshodě mezi účastníky došlo po konfrontaci syna s jeho partnerkou. Celá situace byla pro něj natolik emočně náročná, že po hádce odešel ze společné domácnosti, po návratu již žalobce doma nebyl. Situace je pro něj velmi tíživá a špatně se s ní vyrovnává, měl za to, že má se žalobcem dobrý vztah. Připustil, že si nepřál, aby žalobce kontaktoval jeho nemocné rodiče a stěžoval si jim na něj. Nikdy však neřekl, že by syn neměl kontaktovat jeho.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že k odchodu žalobce se společné domácnosti došlo v červenci 2024. V tomto měsíci, tedy v červenci, nedal žalovaný žalobci žádnou částku. Na konci srpna potom zaplatil zálohu na náklady spojené s internátem v částce 3 300 Kč, každý další měsíc potom platbu 2 600 Kč. Žádnou další částkou žalobci nepřispíval. Z potvrzení o studiu Střední školy obchodu, služeb a řemesel a Jazykové školy v Táboře bylo zjištěno, že ve školním roce 2024-2025 je žalobce žákem 2. ročníku řádného denního nástavbového studia v oboru podnikání.

7. Po provedeném řízení tak lze uzavřít, že žalobce v současné době žije ve společné domácnosti s matkou, jejím manželem a dvěma bratry s tím, že průměrný příjem matky se podle nedávného rozhodnutí Okresního soudu v , Jméno advokátky B, pohybuje přes 20 000 Kč měsíčně, manžel matky pracuje v Rakousku jako instalatér. Rodina žije v pronajatém domku, za který platí 9 800 Kč i s energiemi. Matka má vyživovací povinnost k Danielovi, , jméno FO, a Dominikovi. Žalovaný v současné době pracuje jako OSVČ v oboru přípravných a dokončovacích prací. Z daňového přiznání vyplývá, že příjmy představují 621 430 Kč, výdaje související s příjmy 372 858 Kč a rozdíl mezi příjmy a výdaji 248 572 Kč. Z takto vyčísleného příjmu vychází měsíční částka 20 700 Kč. Žalovaný však připustil, že jeho reálný příjem je vyšší, přibližně ve výši 45-50 000 Kč měsíčně. Předložil soudu faktury, ze kterých vyplývá, že za období 5 měsíců po odchodu žalobce ze společné domácnosti měl příjem kolem 45 000 Kč. Soud nepovažoval v tomto ohledu za nutné doplňovat dokazování plnou daňovou evidencí a výpisy z účtu. Je zřejmé, že žalovaný vykazuje dlouhodobě přibližně stejný příjem kolem 50 000 Kč. Jeho výpověď je v souladu s předloženými důkazy a soud ji hodnotil jako věrohodnou. Závěr, že o své finanční situaci referuje pravdivě, podporují i důkazy provedení v řízení u Okresního soudu v , Jméno advokátky B, . Soud tak nemá důvod k pochybnostem o jeho majetkových poměrech. Žalovaný má celkem , hodnota, vyživovací povinnosti k dětem, které nejsou schopné se samy živit. Vedle toho poskytuje výživu své partnerce, s níž žije ve společné domácnosti, které skončila aktuálně podpora v podobě rodičovského příspěvku a je hlášena na úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání. Nejedná se sice o manželku, jedná se však o osobu blízkou, jak ji definuje ustanovení § 22 odst. 1 občanského zákoníku. Žije se žalovaným dlouhodobě ve společné domácnosti a je matkou jeho dětí předškolního věku. Navíc vychovává své děti z předchozího vztahu. Pokud by získala zaměstnání, které by jí zajistilo prostředky na její výživu její , právnická osoba, , mohlo by to být důvodem pro změnu rozhodnutí. V současné době však musel soud vycházet z toho, že ani partnerka žalovaného není schopna se sama živit a žalovaný jako otec jejich společných dětí k ní má rovněž vyživovací povinnost.

8. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, pokud oprávněný není schopen sám se živit, přičemž , právnická osoba, lze přiznat výživné i za dobu 3 let zpětně od soudního zahájení řízení (§ 922 odst. 1 o.z.).

9. V projednávané věci soud vyšel z předpokladu, že žalobce není schopen se sám živit, neboť se studiem připravuje na výkon svého budoucího zaměstnání. Žalovaný jako jeho rodič je tak povinen podílet se na jeho výživě. Pokud tak nečiní formou osobní péče, je povinen platit žalobci odpovídající finanční částku na výživném. Vzhledem k tomu, že v minulosti o výživném pro žalobce již bylo rozhodováno, je žaloba, bez ohledu na označení, žalobou o zvýšení výživného a mění dosud účinné rozhodnutí soudu. Od původního rozhodování soudu v roce 2016 došlo k výrazné změně poměrů na straně obou účastníků. Matka žalobce tehdy vykazovala příjem 12 000 Kč měsíčně, žalovaný 18 000 Kč měsíčně. Žalobce byl ve společné péči rodičů. V současné době rozhodoval soud za situace, kdy žalovanému přibyly dvě vyživovací povinnosti k dětem ze současného vztahu, navíc bylo třeba přihlédnout k tomu, že jeho partnerka je bez příjmu. Matka žalobce má rovněž o jednu vyživovací povinnosti více a příjem kolem 20 000 Kč.

10. Podle § 913 odst. 1 o.z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Shora jsou popsány majetkové poměry obou účastníků řízení. Žalovaný disponuje pravidelným měsíčním příjmem do 50 000 Kč měsíčně. Jeho výdaje představují náklady jeho aktuální rodiny, a to nájemné ve výši 12 000 Kč měsíčně, voda 2 000 Kč měsíčně, telefon, školka ve výši 1 100 Kč, náklady cestovného do práce a běžné náklady spojené se stravou a ošacením v rodině. Za zbytnou lze označit pouze částku 1 000 Kč za elektřinu v domě v , adresa, . Na druhé straně je třeba uvažovat s náklady na sociální a zdravotní pojištění. Ty žalovaný hradí prostřednictvím opakovaných úvěrů a v současné době dluží v této souvislosti částku kolem 220 000 Kč, kterou splácí pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 500 Kč. Žalovaný má aktuálně čtyři zákonné vyživovacích povinnosti. K dětem své partnerky pochopitelně vyživovací povinnost nemá, pokud ji však musí plnit v nutném rozsahu jeho partnerka, je zřejmé, že její prostředky jsou prakticky nulové a nezbude, než aby výživu matky svých dětí zajistil rovněž žalovaný. Za této situace není možní žalovanému uložit, aby přispíval žalobci na výživném vyšší částkou než 5 000 Kč, kterou navrhoval. Podle § 915 o.z. má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. , adresa, 000 Kč pokrývá nejzákladnější potřeby žalobce, tedy bydlení a stravu (obědy a večeře) na internátu v částce 2 600 Kč, dále potom cestovné autobusem na internát a zpět v částce 400 Kč a dále z této částky zbývají další 2 000 Kč. Pokud matka přispěje přibližně stejnou částkou, což s ohledem na rodinné poměry lze očekávat, budou potřeby žalobce v zásadě pokryty. Soud pochopitelně nepolemizuje s tím, že žalobce by byl schopen dobře využít i vyšší částku, muselo by to však odpovídat možnostem rodičů. Pokud je životní úroveň žalovaného problematická do té míry, že je schopen pokrývat pouze nejzákladnější potřeby své a ostatních rodinných příslušníků, není možné žalobce z tohoto životního standardu vyjmout. V tomto kontextu se náklady na potravinové doplňky či provoz automobilu jeví jako zbytné. Ani argumentace, že pro bratra žalobce bylo určeno výživné ve vyšší částce, není podstatný. Soud ve svém rozhodnutí schválil dohodu rodičů, která jistě byla v zájmu dítěte, nelze však předjímat, jak by rozhodoval autoritativně. Ze všech uvedených důvodů soud přiznal žalobci právo na výživné ve výši 5 000 Kč měsíčně.

11. Žalobce vzal při jednání soudu zpět žalobu ohledně výživného za měsíc červen 2024 a ohledně částky 2 300 Kč měsíčně a soud řízení v této části postupem podle § 96 o.s.ř. zastavil. Ve zbytku, tedy ohledně částky 2 500 Kč měsíčně, byla žaloba zamítnuta.

12. Soud se rovněž zabýval nedoplatkem výživného za období od 1. 7. 2024 do vydání rozhodnutí. Poslední rozhodnutí soudu přiznalo žalobci právo na výživné od otce ve výši 2 500 Kč měsíčně. Pokud soud od července 2024 výživné zvýšil na 5 000 Kč, vznikl tím žalovanému nedoplatek ve výši 15 000 Kč (6x2 500 Kč). Ten soud uložil žalovanému zaplatit žalobci ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným. Vedle toho má žalovaný zřejmě i menší dluh na výživném podle předchozího rozhodnutí, který však není předmětem tohoto řízení.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy každý z účastníků byl úspěšný pouze částečně. Žalobce požadoval původně zvýšení o Soud vycházel z předpokladu, že žalovaný hradil žalobci výživné ve výši 2 600 Kč, toto výživné hradil dobrovolně a v tomto ohledu tedy nebyla žaloba opodstatněná. Do částky 2 300 Kč vzal žalovaný žalobu zpět, protože uznal, že není důvodná. Ohledně částky 2 500 Kč měsíčně žalobu dále zamítl. Za této situace byl každý z účastníků úspěšný zhruba stejným dílem a soud žádnému z nich náhradu nákladů řízení nepřiznal.