9 C 308/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na vyklizení pozemku

I. Žaloba, aby žalovaný vyklidil pozemek parc. číslo v katastrálním území Tábor odstraněním plotu vybudovaného mezi pozemky parc. číslo v katastrálním území Tábor, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně požadovala, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit pozemek parc. číslo v katastrálním území Tábor tak, že odstraní plot vybudovaný mezi pozemky parc. číslo v katastrálním území Tábor do 15 dnů od právní moci rozsudku. Argumentovala tím, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře byla vlastníku pozemku parc. číslo v katastrálním území Tábor povolena služebnost nezbytné cesty spočívající v průjezdu vozidel za účelem zásobování provozů v budově na této parcele postavené, a to po pozemku parc. číslo po části pozemku parc. číslo v katastrálním území Tábor, průběh cesty byl zaměřen geometrickým plánem číslo. příjmení služebných pozemků je žalovaný, vlastníkem panujícího pozemku je žalobkyně. Žalovaný vybudoval mezi panujícím a služebným pozemkem mobilní oplocení, které omezuje a znemožňuje řádný výkon soudem zřízené služebnosti. Žalobkyně nejprve vedla proti žalovanému exekuční řízení, nařízená exekuce však byla zastavena. Následně se obrátila na žalovaného dne 23. 11. 2021 s výzvou k odstranění plotu, na to reagoval žalovaný dopisem ze dne 1. 12. 2021, v němž sice deklaroval vůli věc řešit mimosoudně, neuvedl však, kdy zmíněné vybudované oplocení odstraní. S ohledem na postoj žalovaného od roku 2008 a v průběhu předcházejících řízení nelze očekávat, že by došlo k dobrovolnému řešení věci. Proto žalobkyně požadovala vyklizení pozemku, neboť vybudovaným oplocením je bráněno řádnému zásobování budovy na panujícím pozemku. Oplocení znemožňuje zásobovacím vozidlům volný příjezd a odjezd, dochází k jejich zbytečnému popojíždění a přejíždění a tím i ke zbytečným komplikacím při zásobování a pohybu vozidel. Z toho vznikají další nedorozumění a konflikty mezi stranami.

2. Žalovaný požadoval zamítnutí návrhu. Zdůrazňoval, že již v průběhu nalézacího řízení o zřízení služebnosti se domáhal vymezení některých povinností žalobkyni, aby byl zamezen přístup nepovolaných osob do areálu, aby byl řádně chráněn jeho majetek a předcházelo se škodám. Tyto návrhy však akceptovány nebyly. Problémy s přítomností nepovolaných osob v areálu přetrvávaly i po vydání rozsudku o zřízení služebnosti, což žalovaný vlastníku panující nemovitosti sdělil a vyzval jej k osazení vrat omykacím uzávěrem a k uzamykání vrat. Na to však nebylo reagováno. Žalovaný proto stanovil v areálu určitý režim, ten však žalobkyně nedodržuje. Vzhledem k tomu, že nedošlo k přijetí opatření k zamezení přítomnosti cizích osob v areálu, rozhodl se žalovaný zabezpečit areál vybudováním oplocení na hranicích pozemku parc. číslo se zajištěným průchodem k objektu žalobkyně. Dodal, že na přítomnost cizích osob opakovaně upozorňoval. Žalovaný odkázal na zásady výkonu práva z věcného břemena, na to, že by vlastník sloužícího pozemku měl být obtěžován co nejméně a věcné břemeno by mělo být vykládáno restriktivním způsobem. V dalším podání potom vznesl námitku promlčení práva odpovídajícího věcnému břemenu s odkazem na ust. § 633 odst. 1 občanského zákoníku, neboť mobilní oplocení vybudoval již v červenci 2018, žaloba byla podána v prosinci 2021. Za úkon směřující k uplatnění práva nepovažoval návrh na nařízení exekuce.

3. Z provedených listinných důkazů (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2015, čj. 15 Co 187/2015-401, spis zdejšího soudu sp. zn. 4 EXE 1113/2020, výpis z katastru nemovitostí listu vlastnictví číslo a číslo pro obec a katastrální území Tábor) vyplývá, že vlastníkovi pozemku parc. číslo v katastrálním území Tábor, jehož součásti je budova občanské vybavenosti bez čp. če, byla zřízena služebnost nezbytné cesty spočívající v průjezdu vozidel za účelem zásobování provozu v uvedené budově, a to po pozemku parc. číslo po geometrickým plánem přesně vymezené části pozemku parc. číslo v katastrálním území Tábor. příjmení sloužícího pozemku je žalovaný, vlastníkem panujícího pozemku je v současné době žalobkyně. Mezi pozemky číslo bylo vybudováno mobilní pletivové oplocení. Zdejší soud nejprve k návrhu oprávněné (žalobkyně) povolil exekuci k vymožení výkonu práva služebnosti nezbytné cesty, následně byla exekuce zastavena s argumentací, že žalobkyně (oprávněná) nedisponuje exekučním titulem. Ze shodného prohlášení účastníků potom považuje soud za prokázané rovněž to, že zmíněný plot se nachází mezi parcelami číslo nachází se na pozemku žalovaného.

4. Věcné břemeno bylo zřízeno za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), proto je na místě spory o jeho výkon posuzovat podle tohoto předpisu. Podle § 1259 o. z. se ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, může domáhat ochrany svého práva; ustanovení § 1040 až 1043 o. z. se použijí obdobně. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, stejné právo náleží oprávněnému z věcného břemena. Jedná se o typickou negatorní žalobu, kterou se vlastník domáhá ochrany proti zásahům do jeho práva, které spočívají v jiném rušení než v neoprávněném zadržování jeho věci. Takovou žalobou se lze domáhat toho, aby se žalovaný zdržel přesně vymezeného rušení. Povinnost něco konat lze uložit v rámci ochrany poskytované podle ustanovení § 2903 odst. 2 o. z., podle něhož může ohrožený, je-li ohrožení vážné, požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Jedná se však o speciální pravidlo na soudní ochranu. Nezbytnou podmínkou jeho aplikace je skutečnost, že újma sice dosud nenastala, ale hrozí, proto lze uložit škůdci povinnost k přijetí vhodného opatření k jejímu odvrácení. Prakticky totožně pohlíželo na ochranu vlastnického práva rovněž ustanovení § 126 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a judikatura k tomuto ustanovení je dobře použitelná. Odkázat lze zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99. Z něj plyne, že domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost provést určité opatření (nikoli povinnost zdržet se určitého rušení), neboť žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle § 417 odst. 2 nikoli o vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 zákona občanského zákoníku Podmínkou pro aplikaci ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák. je vážné ohrožení žalobce nebo jeho majetku. Není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody, postačí, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti. Zmíněné žalobní požadavky však mají odlišný skutkový základ podle toho, jakým způsobem žalovaný do výkonu vlastnického práva zasahuje. V případě, že žalobce tvrdí trvající zásah do práva odpovídající věcnému břemenu, má oprávněný po dobu trvajícího zásahu právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení ve smyslu ust. § 1042 o. z., zdržel. V opačném případě by rozsudek žalobci nemohl přinést dostatečnou ochranu před rušením v jiné podobě. Ze žalobního návrhu nevyplývá tvrzení, že žalobci hrozí neodkladná škoda. Opírá se naopak o tvrzení, že dochází k permanentnímu zásahu do výkonu z věcného břemena plynoucího oprávnění. Z popsaných důvodů proto nemohlo být žalobě vyhověno a soud ji zamítl.

5. Spíše pro úplnost je na místě poznamenat, že soud nepovažoval za opodstatněnou námitku promlčení práva služebnosti odkazující na ustanovení § 633 odst. 1 občanského zákoníku. Citované ustanovení předpokládá, že věcné břemeno se promlčí do 3 let, pokud osoba z něj zavázaná výkonu práva brání a pokud osoba oprávněná neuplatní své právo do 3 let u soudu. V posuzované věci však bylo právo služebnosti po celou dobu vykonáváno, výkon však byl spojen s obtížemi, které jsou v žalobním návrhu popsány. Promlčení věcného břemena tak v úvahu nepřichází. Dalším důvodem je i skutečnost, že žalobce se domáhal svého práva návrhem na nařízení exekuce. Byť se nejednalo o procesně správnou cestu, bylo právo uplatněno žalobou u soudu, pak k promlčení tedy dojít nemohlo.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů, pokud mu vznikly spolu s uplatněním nebo bráněním práva. V posuzované věci však žalovaný žádné náklady neuplatnil, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.