9 C 308/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený obecným zmocněncem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na vyklizení pozemku

I. Žaloba, aby žalovaný vyklidil pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Tábor odstraněním plotu vybudovaného mezi pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Tábor, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně požadovala, aby žalovanému bylo uloženo vyklidit pozemek parc. [číslo] v katastrálním území Tábor tak, že odstraní plot vybudovaný mezi pozemky parc. [číslo] v katastrálním území Tábor do 15 dnů od právní moci rozsudku. Argumentovala tím, že pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře byla vlastníku pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Tábor povolena služebnost nezbytné cesty spočívající v průjezdu vozidel za účelem zásobování provozů v budově na této parcele postavené, a to po pozemku parc. [číslo] po části pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Tábor, průběh cesty byl zaměřen geometrickým plánem [číslo]. [příjmení] služebných pozemků je žalovaný, vlastníkem panujícího pozemku je žalobkyně. Žalovaný vybudoval mezi panujícím a služebným pozemkem mobilní oplocení, které omezuje a znemožňuje řádný výkon soudem zřízené služebnosti. Žalobkyně nejprve vedla proti žalovanému exekuční řízení, nařízená exekuce však byla zastavena. Následně se obrátila na žalovaného dne 23. 11. 2021 s výzvou k odstranění plotu, na to reagoval žalovaný dopisem ze dne 1. 12. 2021, v němž sice deklaroval vůli věc řešit mimosoudně, neuvedl však, kdy zmíněné vybudované oplocení odstraní. S ohledem na postoj žalovaného od roku 2008 a v průběhu předcházejících řízení nelze očekávat, že by došlo k dobrovolnému řešení věci. Proto žalobkyně požadovala vyklizení pozemku, neboť vybudovaným oplocením je bráněno řádnému zásobování budovy na panujícím pozemku. Oplocení znemožňuje zásobovacím vozidlům volný příjezd a odjezd, dochází k jejich zbytečnému popojíždění a přejíždění a tím i ke zbytečným komplikacím při zásobování a pohybu vozidel. Z toho vznikají další nedorozumění a konflikty mezi stranami.

2. Žalovaný požadoval zamítnutí návrhu. Zdůrazňoval, že již v průběhu nalézacího řízení o zřízení služebnosti se domáhal vymezení některých povinností žalobkyni, aby byl zamezen přístup nepovolaných osob do areálu, aby byl řádně chráněn jeho majetek a předcházelo se škodám. Tyto návrhy však akceptovány nebyly. Problémy s přítomností nepovolaných osob v areálu přetrvávaly i po vydání rozsudku o zřízení služebnosti, což žalovaný vlastníku panující nemovitosti sdělil a vyzval jej k osazení vrat omykacím uzávěrem a k uzamykání vrat. Na to však nebylo reagováno. Žalovaný proto stanovil v areálu určitý režim, ten však žalobkyně nedodržuje. Vzhledem k tomu, že nedošlo k přijetí opatření k zamezení přítomnosti cizích osob v areálu, rozhodl se žalovaný zabezpečit areál vybudováním oplocení na hranicích pozemku parc. [číslo] se zajištěným průchodem k objektu žalobkyně. Dodal, že na přítomnost cizích osob opakovaně upozorňoval. Žalovaný odkázal na zásady výkonu práva z věcného břemena, na to, že by vlastník sloužícího pozemku měl být obtěžován co nejméně a věcné břemeno by mělo být vykládáno restriktivním způsobem. V dalším podání potom vznesl námitku promlčení práva odpovídajícího věcnému břemenu s odkazem na ust. § 633 odst. 1 občanského zákoníku, neboť mobilní oplocení vybudoval již v červenci 2018, žaloba byla podána v prosinci 2021. Za úkon směřující k uplatnění práva nepovažoval návrh na nařízení exekuce.

3. Z provedených listinných důkazů (rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 6. 2015, čj. 15 Co 187/2015-401, spis zdejšího soudu sp. zn. 4 EXE 1113/2020, výpis z katastru nemovitostí listu vlastnictví [číslo] a [číslo] pro obec a katastrální území Tábor) vyplývá, že vlastníkovi pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Tábor, jehož součásti je budova občanské vybavenosti bez čp. če, byla zřízena služebnost nezbytné cesty spočívající v průjezdu vozidel za účelem zásobování provozu v uvedené budově, a to po pozemku parc. [číslo] po geometrickým plánem přesně vymezené části pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Tábor. [příjmení] sloužícího pozemku je žalovaný, vlastníkem panujícího pozemku je v současné době žalobkyně. Mezi pozemky [číslo] bylo vybudováno mobilní pletivové oplocení. Zdejší soud nejprve k návrhu oprávněné (žalobkyně) povolil exekuci k vymožení výkonu práva služebnosti nezbytné cesty, následně byla exekuce zastavena s argumentací, že žalobkyně (oprávněná) nedisponuje exekučním titulem. Ze shodného prohlášení účastníků potom považuje soud za prokázané rovněž to, že zmíněný plot se nachází mezi parcelami [číslo] nachází se na pozemku žalovaného.

4. Věcné břemeno bylo zřízeno za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), proto je na místě spory o jeho výkon posuzovat podle tohoto předpisu. Podle § 1259 o. z. se ten, kdo je oprávněn ze služebnosti, může domáhat ochrany svého práva; ustanovení § 1040 až 1043 o. z. se použijí obdobně. Podle § 1042 o. z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje, stejné právo náleží oprávněnému z věcného břemena. Jedná se o typickou negatorní žalobu, kterou se vlastník domáhá ochrany proti zásahům do jeho práva, které spočívají v jiném rušení než v neoprávněném zadržování jeho věci. Takovou žalobou se lze domáhat toho, aby se žalovaný zdržel přesně vymezeného rušení. Povinnost něco konat lze uložit v rámci ochrany poskytované podle ustanovení § 2903 odst. 2 o. z., podle něhož může ohrožený, je-li ohrožení vážné, požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Jedná se však o speciální pravidlo na soudní ochranu. Nezbytnou podmínkou jeho aplikace je skutečnost, že újma sice dosud nenastala, ale hrozí, proto lze uložit škůdci povinnost k přijetí vhodného opatření k jejímu odvrácení. Prakticky totožně pohlíželo na ochranu vlastnického práva rovněž ustanovení § 126 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále obč. zák.) a judikatura k tomuto ustanovení je dobře použitelná. Odkázat lze zejména na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99. Z něj plyne, že domáhá-li se žalobce, aby soud žalovanému uložil povinnost provést určité opatření (nikoli povinnost zdržet se určitého rušení), neboť žalobci hrozí závažná škoda, jde o žalobu podle § 417 odst. 2 nikoli o vlastnickou žalobu podle § 126 odst. 1 zákona občanského zákoníku Podmínkou pro aplikaci ustanovení § 417 odst. 2 obč. zák. je vážné ohrožení žalobce nebo jeho majetku. Není nutné, aby hrozilo nebezpečí bezprostředního vzniku škody, postačí, že v důsledku vážného ohrožení vznikne škoda v budoucnosti. Zmíněné žalobní požadavky však mají odlišný skutkový základ podle toho, jakým způsobem žalovaný do výkonu vlastnického práva zasahuje. V případě, že žalobce tvrdí trvající zásah do práva odpovídající věcnému břemenu, má oprávněný po dobu trvajícího zásahu právo domáhat se po rušiteli, aby se tohoto rušení ve smyslu ust. § 1042 o. z., zdržel. V opačném případě by rozsudek žalobci nemohl přinést dostatečnou ochranu před rušením v jiné podobě. Ze žalobního návrhu nevyplývá tvrzení, že žalobci hrozí neodkladná škoda. Opírá se naopak o tvrzení, že dochází k permanentnímu zásahu do výkonu z věcného břemena plynoucího oprávnění. Z popsaných důvodů proto nemohlo být žalobě vyhověno a soud ji zamítl.

5. Spíše pro úplnost je na místě poznamenat, že soud nepovažoval za opodstatněnou námitku promlčení práva služebnosti odkazující na ustanovení § 633 odst. 1 občanského zákoníku. Citované ustanovení předpokládá, že věcné břemeno se promlčí do 3 let, pokud osoba z něj zavázaná výkonu práva brání a pokud osoba oprávněná neuplatní své právo do 3 let u soudu. V posuzované věci však bylo právo služebnosti po celou dobu vykonáváno, výkon však byl spojen s obtížemi, které jsou v žalobním návrhu popsány. Promlčení věcného břemena tak v úvahu nepřichází. Dalším důvodem je i skutečnost, že žalobce se domáhal svého práva návrhem na nařízení exekuce. Byť se nejednalo o procesně správnou cestu, bylo právo uplatněno žalobou u soudu, pak k promlčení tedy dojít nemohlo.

6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu nákladů, pokud mu vznikly spolu s uplatněním nebo bráněním práva. V posuzované věci však žalovaný žádné náklady neuplatnil, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku.