9 C 309/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 230 000 Kč s 8,5% zákonným úrokem z prodlení ročně jdoucím od 18. 11. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku 45 980 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně požadovala na žalované zaplacení částky 230 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od 18. 11. 2021 do zaplacení. Uvedla, že se dne 10. 11. 2021 osobně zúčastnila aukce [číslo] ohledně bytu 2+kk, [ulice a číslo], [obec a číslo] – [část obce]. Vyvolávací cena byla stanovena ve výši 3 200 000 Kč, nejnižší výše příhozu částkou 30 000 Kč. Žalobkyně učinila bezprostředně po zahájení aukce první podání ze všech účastníků, a to na částku 3 230 000 Kč, jiná podání dokonce aukce nebyla učiněna. U žalobkyně však došlo ke zcela evidentní záměně částky příhozu a částky, za kterou byla ochotna byt koupit. Okamžitě ještě v průběhu aukce kontaktovala prostřednictvím svého zástupce aukční specialistku, po skončení aukce ji telefonicky kontaktoval jednatel žalované osobně, kterému záměnu vysvětlila. Žalobkyně žádala o opakování aukce s příslibem, že se jí znovu zúčastní. Po skončení aukce však obdržela gratulační email k vydražení předmětného bytu za částku 6 430 000 Kč, následně jí byla doručena faktura na částku 230 000 Kč za provedené služby a zprostředkování elektronické aukce. Bylo jí sděleno, že aukční jistota propadá ve prospěch žalované a vrácena nebude. Žalobkyně za uvedených podmínek nemá o předmětný byt zájem, je zcela evidentní, že její vůle byla koupit byt za cenu, kterou zadala v průběhu aukce na webovém portálu. V minulosti měla pouze jedinou zkušenost s aukcí bytu, v tom případě bylo požadováno, aby zájemci nezasílali příhozy, nýbrž pouze nabízené částky ke koupi. Zdůraznila, že se záměnou částky příhozu a částky, za kterou je zájemce ochoten byt koupit, výslovně počítají obchodní podmínky v bodě [číslo], umožňují limitovat maximální příhoz účastníka, aby bylo zamezeno nechtěné chybě. V daném případě však maximální příhoz stanoven nebyl. Žalobkyně poukazovala na to, že chyběla její vůle k právnímu jednání v naznačeném smyslu, proto nejde o právní jednání a nemá žádné následky. Je mimo jakoukoli pochybnost, že její vůlí nikdy nebylo koupit byt za částku 6 430 000 Kč, její reálnou projevenou vůlí bylo koupit byt pouze za částku 3 230 000 Kč. Z toho důvodu vyzvala dopisem ze dne 12. 11. 2021 žalovanou k vrácení aukční jistoty v plné výši do 17. 11. 2021. Vzhledem k tomu, že k vrácení nedošlo, podala žalobu.

2. Žalovaná se bránila odporem proti platebnímu rozkazu; ve včas doplněném odůvodnění odkázala především na všeobecné obchodní podmínky, jimiž se každá aukce společností řídí. Tyto podmínky podrobně popisují průběh veřejné aukce a práva a povinnosti účastníků. Uvedla, že konání veřejné aukce předcházela prohlídka bytu, k následně vydané aukční vyhlášce se žalobkyně registrovala na portálu žalované a při registraci souhlas s obchodními podmínkami potvrdila. Po celou dobu měla k dispozici veškeré podklady k dražbě, disponovala veškerými informacemi týkajícími se předmětu aukce. Po registraci dne 10. 11. 2021 obdržela informační email, na němž je mimo jiné odkaz na testovací aukci, kterou si žalobkyně vyzkoušela, přihlásila se k ní dne 10. 11. 2021 v 10: 07:45 hodin pod svojí IP adresou. Žalovaná uváděla, že elektrický formulář pro průběh aukce je dobře srozumitelný, intuitivní, je v zásadě vyloučeno, aby mezi příhozem a nabídkou došlo k omylu. Žalobkyně navíc využívala odborné služby [jméno] [příjmení] z projektu [anonymizováno] snadno, který je zaměřen právě na odborné poradenství kupujícím, tento odborník byl ihned po aukci v kontaktu s žalovanou, jednání žalobkyně nerozporoval, uznával podmínky aukce. Zmíněné aukce se vedle žalobkyně nezúčastnil s ohledem na její průběh žádný další zájemce a žalobkyně se tak stala v souladu s podmínkami jejím vítězem. Žalovaná odkázala na článek 2.7 obchodních podmínek, podle něhož aukční jistota slouží k pokrytí nákladů spojených s aukcí, včetně odměny poskytovatele. V případě nedodržení podmínek ze strany vítěze aukce slouží k pokrytí nákladů spojených s aukcí, k náhradě škody za ušlou provizi. Poukázala na to, že žalobkyně svým jednáním způsobila značné škody nejen žalované, ale i prodávajícímu. Zmínila rovněž to, že žalobkyně hrozila žalované oznámením údajných nekalých praktik žalované [příjmení] obchodní inspekci, snažila se vyvolat dojem, že žalovaná jednala opakovaně v úmyslu poškodit zájmy třetích osob.

3. Z listinných důkazů (aukční vyhláška [číslo] stanovení aktuální hodnoty tržní ceny nemovitosti, emailová korespondence účastníků, všeobecné obchodní podmínky a záznam o průběhu aukce) bylo zjištěno, že aukce zmíněného bytu byla zahájena 10. 11. 2021 v 12:00 hodin, vyvolávací cena (nejnižší podání) byla určena na 3 200 000 Kč, nejnižší výše příhozu na 30 000 Kč. Aktuální tržní hodnota nemovitosti byla stanovena na základě odhadu tržní ceny na 4 800 000 Kč. Téhož dne v 09:3 4:26 hodin byl žalobkyni generován email s poděkováním za registraci a výzvou, aby potvrdila svoji emailovou adresu kliknutím na odkaz. Současně byla informována, že bez registrace může vyzkoušet testovací aukci na uvedeném uživatelském jméně s heslem, které bylo sděleno. V 09:3 6:23 hodin byla registrace schválena a v 09:4 2:08 hodin bylo oznámeno, že byla přijata přihláška k aukci, společnost obdržela přihlášku a přidělila žalobkyni identifikátor. V 12:3 0:01 hodin byla žalobkyni zaslána gratulace k vydražení předmětu aukce. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení vyplývá, že aukce byla v jejím případě druhou, které se v životě zúčastnila. Pro její rozhodnutí vstoupit do aukce bylo rozhodující, že se jí v případě neúspěchu vrátí celá jistota. Do aukce nanečisto se přihlásila, nedokázala však aktivovat ty kolonky, které byly pro zkoušku podstatné. Předpokládala, že samotnou aukci zvládne. Podvědomě přitom při realizaci místo částky představující příhoz zapsala částku, za kterou byla ochotna byt koupit. Nejprve, když se zvýšila částka nejvyššího podání, nepochopila, co se stalo, teprve následně si uvědomila svou chybu. Okamžitě kontaktovala aukční specialistku paní [příjmení] a informovala ji o tom, že takový příhoz nebyl jejím záměrem. Ze strany aukční specialistky jí byla přislíbena snaha zajistit následné jednání tak, aby z celé záležitosti vyšla co nejlépe. První jednání s jednatelem panem [příjmení] bylo nepříjemné, následně již k ní byl milý. Trval však na tom, že částku rovnající se složené jistotě musí zaplatit. Proto požádala, aby ji společnost již nekontaktovala. Žalobkyně připustila, že obchodní podmínky před vstupem do aukce odklikla, podrobně je však nečetla, o pravidlech aukce byla informována, pouze zaměnila příhoz a nejvyšší podání. Výpověď žalobkyně v podstatě potvrdil jednatel společnosti [příjmení] [příjmení], který se pouze ohradil proti tvrzení, že se k žalobkyni po skončení aukce choval hrubě, tak i aukční specialistka [jméno] [příjmení]. Ta popsala náplň své práce, to, jakým způsobem byla žalobkyně spolu se zástupcem panem [příjmení] o nemovitosti informována. Potvrdila rovněž, že v průběhu aukce byla nejprve kontaktována jiným zájemcem, který sdělil, že byla přihozena tak vysoká částka, že již pokračovat nebude, následně panem [příjmení], který ji požádal, aby nabídku vynulovala, že se žalobkyně spletla. Výsledkem následných jednání byla nabídka prodeje nemovitosti za částku 5 800 000 Kč, na tu však žalobkyně nereflektovala.

4. Z provedeného dokazování tedy vyplynulo, že žalobkyně se zúčastnila aukce, při první možné příležitosti přihodila částku 3 230 000 Kč, z čehož vyplynulo nejvyšší podání ve výši 6 430 000 Kč. Přes úvahy žalované o tom, že se mohlo jednat o záměr, považuje soud za prokázané, že se z její strany jednalo o chybu, že jejím úmyslem bylo skutečně přihodit částku 30 000 Kč. Tento závěr plyne jak z věrohodné výpovědi žalobkyně, tak i z okamžité následné reakce, kdy její zástupce kontaktoval aukční společnost s požadavkem, aby tento příhoz byl anulován. Vzhledem ke kontextu není v zásadě žádný prostor k pochybnostem o úmyslu žalobkyně přihodit pouze částku 30 000 Kč. Potvrzuje to ostatně i komunikace mezi žalobkyní a jejím poradcem obsahující poznámku s doporučením jít na částku 4 100 000 Kč. Z uvedeného skutkového tvrzení je však třeba učinit přiléhavý právní závěr.

5. Žalobkyně odkazovala na ust. § 551 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) upravující zdánlivé právní jednání. Právní teorie definuje právní jednání jako projev vůle, který směřuje k vyvolání právních následků, je založeno na jednotě vůle a jejího projevu, základním pojmovým znakem každého právního jednání je projev vůle. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby. Vůle je vnitřní psychický stav jednajícího k zamýšlenému právnímu jednání, je založena na tom, jaké právní následky chce vyvolat. V posuzované věci je zcela evidentní, že žalobkyně projevila svým jednáním vůli zúčastnit se aukce, učinit vyšší podání, aby mohla dosáhnout úspěchu. Její vůle tedy nepochybně k učinění vyššího podání směřovala. Pokud projevila svou vůli nevědomky nebo nedopatřením jiným způsobem, než ve skutečnosti zamýšlela, nejde o nedostatek vůle k právnímu jednání, nýbrž o omyl. Žalobkyně mínila učinit příhoz v hodnotě 30 000 Kč a do příslušné kolonky zapsala částku, která se rovnala součtu výše základního podání a jí zamýšleného příhozu. Za této situace je na místě posuzovat její jednání nikoli z pohledu ust. § 551 a následujících občanského zákoníku o zdánlivém právním jednání, nýbrž z pohledu ust. § 583 a následujících občanského zákoníku o omylu.

6. Podle § 583 o.z. jednal-li někdo v omylu o rozhodujících skutečnostech a byl-li v omyl uveden druhou stranou, je právní jednání neplatné. Omyl obecně je založen na nesprávné představě jednajícího o určité skutečnosti týkající se jeho právního jednání. Omyl může být spojen s vůlí jednajícího (někdy označován jako omyl vnitřní) a s jejím projevem (označován též jako omyl vnější). O vnější omyl se jedná, když jednající projeví svou vůli nevědomky jiným způsobem, než ve skutečnosti chce. Důsledkem omylu je rozdíl mezi právními následky, které účastník svým jednáním zamýšlel vyvolat a právními následky, které jeho jednání ve skutečnosti působí. Skutečnost, že se některý z účastníků právního jednání mýlí, nemůže však být sama o sobě důvodem pro zpochybnění platnosti takového právního jednání, neboť by tím došlo k narušení právní jistoty v občanskoprávním styku. Omyl působí neplatnost právního jednání pouze v případech, kdy by nebylo přiměřené či spravedlivé trvat na závaznosti právního jednání ve vztahu k účastníkovi, který jednal v omylu. Tak je tomu vždy, pokud byl omyl vyvolán lstí druhého účastníka. V ostatních případech je právní jednání neplatné pouze tehdy, pokud se omyl týká skutečnosti rozhodné pro provedení právního jednání a druhý účastník takový omyl vyvolal. Dalším předpokladem neplatnosti právního jednání z důvodu omylu způsobeného jednajícím je jeho omluvitelnost. Omluvitelný není omyl, který způsobil převážně samotný jednající, ať již tím, že se svým jednáním na vzniku omylu podílel, nebo tím, že při získávání rozhodných skutečností nepostupoval s obvyklou mírou péče a opatrnosti, kterou lze po něm s ohledem na okolnosti případu požadovat. Pokud si omyl způsobí jednající vlastním jednáním či neopatrností, je na místě, aby nesl i jeho důsledky a není důvodu činit právní jednání pro omyl jednajícího neplatným. (V podrobnostech lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. března 2010, sp. zn. 32 Cdo 29/2009, podle něhož je omluvitelný jen takový omyl, k němuž došlo přesto, že jednající osoba postupovala s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat k tomu, aby se takovému omylu vyhnul). Pokud žalobkyně sama uvedla, že si podrobně neprostudovala obchodní podmínky, že nepřistoupila ke zkušební aukci, není na místě jiný závěr než ten, že omyl sama způsobila.

7. Nad rámec shora vyslovených úvah lze dodat, že v obecné rovině platí, že pokud jednající projeví vůli nesprávně, avšak jeho úmysl je druhé straně znám, popřípadě o něm musela vědět, prosadí se takový následek, který odpovídá úmyslu jednajícího. Jednalo-li by se tedy o typově jinou situaci, například nabídku kupní ceny, bylo by třeba zvážit, do jaké míry musela druhá strana pochopit, jaký je skutečný úmysl strany, která činí nabídku. Záleželo by na tom, jak byla tato nabídka formulována a co ve skutečnosti druhá smluvní strana pochopila a akceptovala. V posuzované věci, tedy v případě aukce, je však třeba přihlédnout k jejím konkrétním okolnostem. Pravidla aukce určují obchodní podmínky, s nimiž byla žalobkyně seznámena. Žalobkyně přitom nečinila konkrétní obchodní nabídku směrem k jednomu partnerovi, na druhé straně nebyla jedna konkrétní osoba, která by mohla či musela omyl rozpoznat. Nebylo možné vrátit se o krok zpět a oznámit ostatním zájemcům, že jednání žalobkyně mělo přivodit příhoz pouze o částku 30 000 Kč. V běžící aukci museli všichni zájemci akceptovat učiněné nejvyšší podání. Žalobkyně tak svým podáním limitovala všechny ostatní zájemce, kterým bylo znemožněno do aukce zasáhnout a uspět, kteří neměli žádnou reálnou možnost na její jednání reagovat, i kdyby si omyl uvědomili. Aukce byla po svém zahájení limitována pouze časově, bez možnosti přerušení, a vypršením limitu došlo k jejímu ukončení bez ohledu na omyl, k němuž došlo. Na jednání žalobkyně je tedy třeba pohlížet jako na jednání v omylu, který nebyl vyvolaný druhou stranou a na který druhá strana nebyla schopna v případě rozpoznání účelně reagovat. Vzhledem k vysloveným závěrům soud pouze na okraj dodává, že neplatnosti jednání způsobeného v omylu je třeba se dovolat, neboť jde o neplatnost relativní. Podstatný je závěr, že u žalobkyně se nejednalo o zdánlivé jednání, nýbrž jednání v omylu, který sama svou neopatrností způsobila. Soud si je vědom toho, že situace žalobkyně je problematická, že došlo k lidsky pochopitelnému omylu a cena za tento omyl je velmi vysoká. Žalobkyni byla však ze strany žalované opakovaně nabízena možnost dohody, která se blížila až k polovině žalované částky. Žalovaná byla připravena dohodnout se na smíru, který by představoval podíl žalobkyně na složené jistotě ve výši 60%, žalované 40% s tím, že by každá strana nesla své náklady sporu. Přes opakovanou nabídku této možnosti žalobkyně nevyužila a soudu tedy nezbylo, než její žalobu v plném rozsahu zamítnout.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci tak, že soud uložil žalobkyni povinnost hradit náklady řízení. Ty byly představovány za právní zastupování advokátem za 4 úkony právní služby po 9 200 Kč, 4 režijní paušály po 300 Kč a 21% DPH. Celkem náklady řízení představují částku 45 980 Kč.