9 C 32/2021

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jako opatrovníkem sídlem adresa o návrhu na vyklizení nemovitosti

I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku [číslo] nacházející se v bytovém domě [adresa] v ulici [ulice] v [obec] zapsanou v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, katastrálním pracovištěm Tábor na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území Bechyně do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně se domáhala vyklizení bytové jednotky, jejíž je vlastnicí. Uváděla, že mezi ní a žalovaným (synem) byla uzavřená smlouva o nájmu bytu [číslo] o velikosti 2+1 v pátém nadzemním podlaží domu [adresa] v ulici [příjmení] v [obec]. Nájemní smlouvu na dobu neurčitou se žalobkyní jako pronajímatelkou původně na straně nájemců uzavřeli žalovaný a jeho bratr [jméno] [celé jméno žalovaného]. S ním však byl po dohodě nájemní vztah skončen a nadále trval pouze nájemní vztah sjednaný mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný několik let nájem i zálohy na služby řádně hradil, od poloviny léta 2020 však platit zcela přestal a žalobkyni dlužil nájemné a zálohy za služby za měsíce srpen až listopad 2020 v celkové výši 20 564 Kč Ani přes urgence žalobkyně tuto částku nezaplatil, proto mu dala výpověď z nájmu bytu, kterou převzal osobně [datum]. Na tuto výpověď žádným způsobem nereagoval, byt nevyklidil, a to ani na základě následně doručené předžalobní výzvy. Proto nezbylo, než požadovat vyklizení žalobou u soudu.

2. Žalovaný je neslyšící, měl problémy vyjádřit se k předmětu řízení, proto mu pro jednání byl jmenován opatrovník z řad advokátů, současně byla do řízení přibrána tlumočnice ze znakového jazyka.

3. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum] a z dohody o ukončení nájemní smlouvy mezi pronajímatelkou a [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne [datum] bylo zjištěno, že nájemní smlouva byla původně uzavřena mezi pronajímatelkou a oběma jejími syny, nájemní vztah [jméno] [celé jméno žalovaného] vzápětí skončil, dále zůstal žalovaný jediným nájemcem. Z listiny označené jako výpověď ze dne [datum] a dále z listiny označené výpověď z nájmu bytu bez výpovědní doby ze dne [datum] vyplynulo, že první úkon směřující ke skončení nájemního vztahu učinila žalobkyně podáním ze dne [datum], o němž žalovaný výslovně prohlásil, že ho převzal. Z něj vyplývá, že nezaplatil nájemné za měsíce srpen a září 2020. Z výpovědi ze dne [datum] plyne, že žalobkyně dala žalovanému výpověď bez výpovědní doby s odkazem na ustanovení § 2291 odst. 1 občanského zákoníku pro dlouhodobé neplacení nájemného. Výpověď byla žalovanému doručena [datum] do vlastních rukou. Uvedené skutečnosti byly potvrzeny výpovědí žalobkyně, která dále uvedla, že žalovaný přestal platit v srpnu 2020, nájemné za srpen bylo umořeno přeplatkem na energiích, následující měsíce hrazeny nebyly vůbec. Žalovaný nezačal platit nájemné ani po doručení výpovědi.

4. Žalovaný ve své účastnické výpovědi potvrdil, že naposledy zaplatil nájemné v červenci 2020, potom již vůbec. Rozhodnutí přestat platit nájemné odůvodnil informací známého o tom, že matka měla dostat z blíže neurčených důvodů částku milión korun. Neuvedl, z jakého důvodu tento obnos měla obdržet, bylo evidentní, že s jeho osobou neměla platba nijak souviset. Jako další důvod, pro který nájemné neplatil, uvedl, že mu matka přes jeho žádost nikdy nedala k dispozici dokumenty o prořízení bytu. Vyslovil přesvědčení, že pokud by mu matka dala listiny o zakoupení bytu, které mu odpírala, k nahlédnutí, začal by nájemné platit. Potvrdil však, že nájemné ani nadále neplatí. Pokud jde o porozumění textu, připustil jisté obtíže, na druhé straně potvrdil, že pochopil podstatu listin, které mu žalobkyně adresovala. Jeho příjem v současné době představuje toliko invalidní důchod, ten spotřebuje pro sebe, dále pro svého psa.

5. Podle § 2286 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, dále o.z.) vyžaduje výpověď z nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co druhé straně došla. Vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést námitky proti výpovědi a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je neplatná. Podle § 2291 odst. 1 o.z. poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu. Nájemce porušuje podle § 2291 odst. 2 o.z. svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li inak závazné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno. Neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.

6. Po provedeném dokazování je zřejmé, že žalobkyně poslala žalovanému písemnou výpověď, která mu byla řádně doručena. Obsahovala rovněž poučení o možnosti vznést námitky. Jednalo se o výpověď podle § [číslo] odst. 1 bez výpovědní doby. Z dokazování je přitom zřejmé, že žalovaný nájemné počínaje srpnem 2020 soustavně nehradí. V okamžiku podání výpovědi neplatil nájemné za čtyři měsíce, což se stalo výpovědním důvodem. Skutečnost, že dluh za měsíc srpen byl umořen přeplatkem za energie, na uvedeném závěru nemění nic. Jednak se i tak v měsíci srpnu 2020 jednalo o nezaplacený nájem, jednak i další následující měsíce neplacení nájemného (září až listopad) pro výpověď postačí. Současně je zřejmé, že výpovědi předcházelo upozornění, které má na mysli ustanovení § 2291 odst. 3 o.z. Zmíněná úprava ukládá pronajímateli pokusit se řešit věc smírně, sdělit nájemci, že posuzuje jeho chování jako porušení povinnosti zvlášť závažným způsobem a vyzvat jej, aby svého jednání zanechal. Výzva představuje hmotněprávní podmínku pro oprávněné podání výpovědi. Občanský zákoník však neukládá povinnost vyhotovit tuto výzvu v písemné formě, nevyžaduje ani, aby bylo zřejmé, že v případě nesplnění povinností dojde k podání výpovědi. Z textu listiny označené jako výpověď ze dne [datum] je patrné, že žalovaný byl mimo jiné upozorněn na nezaplacení nájemného a byl vyzván k jeho úhradě s tím, že je zde zmínka o ukončení nájmu. Soud tedy vycházel z toho, že zmíněná listina splňuje parametry ustanovení § 2291 odst. 3 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že ke splnění povinnosti následně rovněž nedošlo, adresovala žalobkyně žalovanému výpověď, která obsahuje veškeré potřebné náležitosti včetně označení důvodu podání výpovědi, včetně poučení o tom, že má žalovaný možnost navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Žalovaný tak neučinil a proto výpověď přivodila účinky skončení nájemního vztahu. Po doručení výpovědi měl tak žalovaný povinnost byt vyklidit, o ní byl informován předsoudní výzvou ze dne [datum], která mu byla doručena dne [datum].

7. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. Má tedy mimo jiné možnost domáhat se vyklizení nemovitosti, kterou žalovaný užívá bez právního důvodu. Vzhledem k tomu, že nájemní poměr skončil výpovědí žalobkyně, která byla komentována shora, je evidentní, že žalovaný užívá v současné době nemovitost bez právního důvodu. Proto byla žaloba opodstatněná. Pro úplnost je třeba dodat, že z jednání žalovaného je patrné, že byť má problémy s porozuměním psanému textu, podstatu doručených listin správně pochopil. Věděl, že i v prvním případě je listina v podstatě výpovědí - nesplňovala však všechny zákonné předpoklady. S ohledem na její obsah ji však soud posoudil jako předvýpovědní upozornění. Následná výpověď je rovněž srozumitelným úkonem, žalovaný ji převzal a její obsah si správně vyložil. Z toho důvodu má soud za to, že jeho handicap na posouzení věci nemá žádný vliv. Požadavky žalovaného, aby mu pronajímatelka dala k dispozici kupní smlouvu, aby mu vyložila, zda, od koho a jaký obnos obdržela, jsou bez jakékoli souvislosti s nájemním vztahem. Soud proto žalobě bez dalšího vyhověl.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný žalobce právo na plnou náhradu nákladů řízení. Oba účastníci jsou poživateli důchodu, tedy jejich majetkové poměry jsou srovnatelné a současně soud neshledal žádný důvod pro to, aby náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalobkyni proto bylo přiznáno právo na náhradu nákladů, které se skládaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a odměny za právní zastoupení, tedy za čtyři úkony právní služby a čtyři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Při určení hodnoty úkonu právní služby se soud neztotožnil s názorem zástupce žalobkyně, že by měla být stanovena podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 odst. 6 advokátního tarifu z doložené hodnoty nemovitosti, byť se seznámil s argumentací obsaženou v usnesení nejvyššího soudu ČR ze dne 8. 12. 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016. Zdejší soud konstantně považuje v žalobách na vyklizení za tarifní hodnotu částku 10 000 Kč ve smyslu § 9 odst. 1 advokátního tarifu, tedy hodnotu úkonu ve výši 1 500 Kč. Uvedený názor je v souladu s usnesením Ústavního soudu ČR ze dne [datum], které připouští aplikaci ustanovení § 8 odst. 1 advokátního tarifu pouze tam, kde je předmětem řízení sama nemovitost, nikoli však její samotné užívání. Opačný výklad by vedl k porušení pravidla rovnosti účastníků před zákonem. [jméno], kdy by byl k dispozici důkaz prokazující cenu nemovitosti, by hodnota úkonu byla násobně vyšší než tam, kde takový důkaz chybí, případně jeho opatření je spojeno s nepoměrnými obtížemi. Proto byla hodnota úkonu určena částkou 1 500 Kč a náklady řízení tak celkem činí 12 200 Kč.