9 C 334/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně toho času Anonymizováno Anonymizováno žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o návrhu na zvýšení výživného

I. Výživné pro žalobkyni stanovené naposledy rozsudkem Okresního soudu v , adresa, čj. 16 Nc 70/2007-16, 16 P a Nc 23/2007 a 16 P a Nc 24/2007 ze dne 20. 8. 2007 se zvyšuje na částku 2 500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem počínaje dnem 11. 7. 2024.

II. Dlužné výživné ve výši 16 450 Kč je povinen žalovaný zaplatit žalobkyni do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou podanou původně u Okresního soudu v Teplicích požadovala žalobkyně zvýšení výživného pro sebe jako zletilou dceru žalovaného. Uváděla, že výživné pro ni bylo naposledy stanoveno rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne 20. 8. 2007 ve výši 800 Kč měsíčně. Podotkla, že otec si svou vyživovací povinnost neplnil, od roku 2007 zaplatil pouhých 6 000 Kč, které mu byly sraženy ze mzdy. Žalobkyně studuje gymnázium, chystá se k maturitní zkoušce a má v plánu studovat na vysoké škole. Za této situace je nezbytné, aby došlo ke zvýšení výživného pro ni. Uvedla, že její matka je v současné době na mateřské dovolené s příjmem 7 142 Kč, její manžel pracuje jako řidič s výdělkem 28 000 Kč měsíčně. Výdaje rodiny na bydlení představují 13 669 Kč.

2. Poté, co z důvodu místní nepříslušnosti byla věc postoupena ke zdejšímu soudu, byl žalovaný vyzván k vyjádření, zda se zvýšením výživného souhlasí. Uvedl, že souhlasí se zvýšením pouze do části 2 000 Kč, a nikoli zpětně. K žádnému nařízenému jednání se nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán doručením do datové schránky.

3. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně je studentkou maturitního ročníku gymnázia v Teplicích. Z výpovědi navrhovatelky soud zjistil, že otce naposledy viděla, když jí byly čtyři roky. Výživné soustavně neplatil, k placení částky 800 Kč měsíčně přistoupil teprve poté, co podala žalobu o zvýšení výživného. Žalobkyně v současné době studuje v maturitním ročníku, má podanou přihlášku na šest vysokých škol. Jenom za poslední dvě přihlášky zaplatila 1 700 Kč. Má dva polorodé sourozence, bratry ve věku 15 a 3 roky. Matka v současné době pobírá rodičovský příspěvek ve výši 7 142 Kč. Její manžel jako řidič kamionové dopravy má příjem 28 000 Kč měsíčně. Výdaje rodiny na nájem představují 12 000 Kč měsíčně, vedle toho hradí rodina běžné náklady spojené s jídlem, ošacením a podobně. Pokud má žalobkyně náklady v souvislosti se studiem, převážně je hradí z brigád, které navštěvuje v létě, v průběhu roku navíc doučuje angličtinu. S plánovaným vysokoškolským studiem by pochopitelně byly spojeny zvýšené náklady. Uvedla, že otec jí nedává žádné dárky, neposkytuje jí žádné plnění vedle výživného, které bylo placeno velmi sporadicky.

4. Žalovaný byl vyzýván k doložení svého příjmu, svých majetkových poměrů. Ačkoliv mu výzva i předvolání byly řádně doručena, na výzvu žádným způsobem nereagoval.

5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Výživné lze podle § 911 o.z. přiznat, pokud oprávněný není schopen se sám živit, přičemž , právnická osoba, lze přiznat výživné i za dobu nejdéle 3 let zpět ode dne zahájení soudního řízení (§ 922 odst. 1 o.z.).

6. V posuzované věci se žalobkyně není schopna sama živit, neboť se soustavně připravuje na výkon svého budoucího povolání. Žalovaný jako její rodič, je tak povinen zajišťovat její výživu. Pokud tak nečiní formou osobní péče zahrnující také placení nezbytných souvisejících výdajů, je povinen platit žalobkyni odpovídající finanční částku na výživném. Od původního rozhodování soudu uplynula velmi dlouhá doba, naposledy bylo rozhodováno před 18 lety, když žalobkyni byly pouhé 2 roky. Je tedy nepochybné, že v průběhu doby došlo opakovaně k výrazné změně poměrů na straně žalobkyně, její náklady výrazným způsobem vzrostly.

7. Výší výživného, které je povinen žalovaný žalobkyni platit, je nutno určit podle § 913 odst. 1 o.z., podle něhož jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné poměry oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Vzhledem k délce doby, po kterou nebylo výživné zvyšováno a částce, na jakou bylo výživné naposledy určeno, by bylo důvodné velmi podstatné zvýšení výživného. Vzhledem k tomu, že soud rozhodoval ve sporném řízení, mohl rozhodnout pouze o částce, jíž se navrhovatelka domáhala.

8. Poměry žalobkyně považuje soud za prokázané potvrzením o studiu, její účastnickou výpovědí, když výše potřeb zletilých dětí, které studují na střední škole a budou studovat na vysoké škole, je notoricky známá a dalšího doplnění dokazování třeba nebylo. Pokud jde o příjmy žalovaného, ten je soudu nedoložil, ačkoliv byl opakovaně vyzýván. Vzhledem k tomu, že má zřízenou datovou schránku, považoval soud výzvy za řádně doručené. Za situace, kdy žalovaný své příjmy nedoložil, bylo na místě postupovat podle ustanovení § 916 o.z. Podle něj platí, že neprokáže-li v řízení o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti nebo o vyživovací povinnosti jiného předka k nezletilému dítěti, které nenabylo plné svéprávnosti, osoba výživou povinná soudu řádně své příjmy předložením všech listin a dalších podkladů pro zhodnocení majetkových poměrů a neumožní-li soudu zjistit ani další skutečnosti potřebné pro rozhodnutí zpřístupněním údajů chráněných podle jiného právního předpisu, platí, že průměrný měsíční příjem této osoby činí 25 násobek částky životního minima jednotlivce podle jiného právního předpisu. Tím je zákon č. 112/2006 Sb., který změnil některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o životním a existenčním minimu a zákona o pomoci v hmotné nouzi. Počínaje dnem 1. 1. 2023 činí životní minimum částku 4 860 Kč. Měl-li soud vycházet z 25násobku této částky, vycházel z příjmu žalovaného ve výši 121 500 Kč. Tomuto příjmu by odpovídalo podstatně vyšší výživné než 2 500 Kč měsíčně, které žalobkyně požadovala. Soud proto návrhu zcela vyhověl a výživné od podání návrhu zvýšil na částku žalobkyní požadovanou.

9. Pokud jde o nedoplatek výživného vzniklý zpětným zvýšením, představoval částku 16 450 Kč, a to nedoplatek za 2/3 měsíce července 2024, dále za měsíce srpen 2024 až duben 2025. Vzhledem k výši částky nebylo třeba uvažovat o splátkách a splatnost byla určená podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. ve vazbě na právní moc rozhodnutí.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. za předpokladu, kdy žalobkyni žádné náklady nevznikly a žalovaný nebyl ve věci úspěšný.