9 C 350/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného, žalované a žalobkyně 2. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená opatrovnicí jméno příjmení , narozenou 20. 1. 1958 bytem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o návrhu na zaplacení částky 2 900 000 Kč

I. Žaloba na zaplacení částky 2 900 000 Kč se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit druhé žalované na nákladech řízení částku 73 326 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

1. Žalobkyně požadovala, aby jí žalovaní zaplatili společně a nerozdílně částku 2 900 000 Kč. Tvrdila, že mezi ní jako budoucí dárkyní a žalovanými jako budoucími obdarovanými byla uzavřena dne 14. 3. 2017 smlouva o budoucí smlouvě darovací a smlouvě o zřízení služebnosti bytu. Obsahem smlouvy o budoucí smlouvě byl závazek žalobkyně převést na budoucí obdarované bytovou jednotku [číslo] o velikosti 3+1 ve 3. nadzemním podlaží domu [adresa] v [obec] spolu s příslušnou částí pozemku a spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a závazek žalovaných zřídit v její prospěch právo doživotní služebnosti uvedeného bytu. Smlouva měla být vázána na kupní smlouvu mezi žalobkyní a [územní celek], na jejímž základě se žalobkyně měla stát vlastnicí předmětné bytové jednotky. Smlouva o převodu bytu do vlastnictví žalobkyně byla s [územní celek] uzavřena dne 9. 3. 2017 Smlouva darovací a o zřízení služebnosti měla být uzavřena do 30 dnů ode dne podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch žalobkyně. Ačkoli předmětná jednotka byla na žalobkyni převedena, došlo k uzavření toliko darovací smlouvy, na jejímž základě byla nemovitost – bytová jednotka převedena do vlastnictví žalovaných. Smlouva o zřízení služebnosti však nikdy uzavřena nebyla, a to ani přes opakované upozornění ze strany žalobkyně. Žalovaní se v mezidobí rozvedli, svůj závazek uzavřít smlouvu o zřízení služebnosti nesplnili. Žalobkyně požadovala zaplacení částky rovnající se hodnotě bytu. K výzvě soudu doplnila, že o této hodnotě nemá přesnou představu bytu, měla by být zjištěna znaleckým posudkem, odhadovala ji na 2 900 000 Kč.

2. První žalovaný [celé jméno žalovaného] svůj závazek vůči žalobkyni uznal. Žalovaná [celé jméno žalované] navrhovala zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Poukazovala na to, že žalobkyni vůči ní nevznikla nikdy žádná pohledávka. Zdůrazňovala, že dotčený byt byl v minulosti ve vlastnictví [územní celek] a byl privatizován prodejem nájemkyni. Ta neměla finanční prostředky na úhradu kupní ceny, prostředky proto poskytla ona jako její tehdejší snacha. Částku 140 000 Kč obdržela od svých rodičů, částku 300 000 Kč vynaložila z prostředků svého stavebního spoření, které naspořila převážně před uzavřením manželství s prvním žalovaným. Právě s ohledem na tuto skutečnost bylo ujednáno, že jim žalobkyně po nabytí vlastnického práva bytovou jednotku převede. K tomu skutečně došlo uzavřením darovací smlouvy ze dne 4. 7. 2017, při uzavření darovací smlouvy ani později žalobkyně po žalovaných zřízení služebnosti nepožadovala a nikdy je k uzavření ani nevyzvala. Žalovaná zdůraznila, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2018 čj. 11 C 103/2018-13 bylo rozvedeno její manželství s prvním žalovaným, dále byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 8. 11. 2018 čj. 7 Nc 1715/2018-51 omezena ve svéprávnosti. Dotčený byt v současné době neužívá, bydlí v něm žalobkyně spolu s prvním žalovaným. Prostřednictvím opatrovnice se nicméně snaží vypořádat společné jmění se žalovaným.

3. Nejprve je třeba z procesního hlediska poznamenat, že uznání závazku prvním žalovaným nemá žádný právní význam. V případě, kdy žalobní požadavek směřuje proti dvěma či více žalovaným, který mají být zavázáni společně a nerozdílně, je nezbytné, aby k uznání došlo ze strany obou nerozlučných společníků. Pokud jeden z nich závazek zpochybňuje, nelze o jeho uznání uvažovat.

4. Z listinných důkazů, a to z rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 15. 12. 2021 čj. 30 P 12/2019-146, rozsudku zdejšího soudu ze dne 13. 6. 2018 čj. 11 C 103/2018-13, dále z kupní smlouvy o převodu bytu a dohody o předkupním právu, smlouvy o budoucí smlouvě darovací a zřízení služebnosti ze dne 14. 3. 2017, darovací smlouvy ze dne 4. 7. 2017 a dále z výpovědi účastníků soud zjistil následující skutkový stav: Mezi žalobkyní a [územní celek] byla dne 9. 3. 2017 uzavřena kupní smlouva s dohodou o předkupním právu, jejímž předmětem byl převod bytové jednotky [číslo] o velikosti 3+1 ve 3. nadzemním podlaží bytového domu [číslo] v [obec], který je součástí pozemku parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří včetně spoluvlastnického podílu na částech nemovité věci ve výši [číslo] za kupní cenu 446 476 Kč. Ve smlouvě bylo současně ujednáno předkupní právo na dobu 3 let pro případ, že by strana kupující chtěla uvedenou jednotku v této době převést. Smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 9. 5. 2017 s tím, že zápis byl proveden dne 1. 6. 2017. Dne 14. 3. 2017 byla mezi žalobkyní [celé jméno žalobkyně] na straně jedné a žalovanými [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] na straně druhé uzavřena smlouva o budoucí darovací smlouvě a o zřízení služebnosti bytu. Budoucí dárkyně v této smlouvě prohlásila, že uzavřela s [územní celek] dne 9. 3. 2017 kupní smlouvu o převodu bytové jednotky [číslo] za kupní cenu 446 476 Kč, současně uvedla, že nedisponuje finančními prostředky na úhradu kupní ceny. Proto bylo ujednáno, že budoucí obdarovaní poskytnou na základě této smlouvy budoucí dárkyni zápůjčku finančních prostředků ve výši 446 476 Kč, tedy ve výši plné kupní ceny, způsobem, který je ve smlouvě popsán s tím, že budoucí dárkyně vrátí zapůjčené finanční prostředky budoucím obdarovaným tak, že na ně bezúplatně převede předmětnou bytovou jednotku na základě darovací smlouvy postupem dle této smlouvy o budoucí smlouvě darovací a o zřízení služebnosti bytu. Budoucí dárkyně se zavázala, že ve lhůtě 30 dnů ode dne podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy kupní o převodu bytu (tedy ode dne 9. 5. 2017) uzavře s budoucími obdarovanými na základě jejich výzvy smlouvu darovací a smlouvu o zřízení služebnosti bytu. Smlouva byla podepsána všemi účastníky a u všech byl ověřen podpis advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení]. Z darovací smlouvy ze dne 4. 7. 2017 uzavřené mezi [celé jméno žalobkyně] jako dárkyní a [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] jako obdarovanými plyne, že dárkyně daruje nemovitosti označené ve smlouvě o smlouvě budoucí obdarovaným do jejich společného jmění se všemi součástmi a příslušenstvím. Smlouva ze dne 4. 7. 2017, u níž byly podpisy ověřeny dne 13. 7. 2017, neobsahuje dohodu o zřízení služebnosti ve prospěch žalobkyně. V řízení vedeném pod sp. zn. 2 C 111/2021 byla v kopii předložena smlouva darovací a o zřízení služebnosti bytu, která obdobné ujednání obsahovala, není však datována, obsahuje pouze neověřené podpisy účastníků a nebyl ohledně ní podán návrh na vklad vlastnického práva. Účastníci se k původu této smlouvy ani blíže nevyjádřili. Rozsudkem ze dne 13. 6. 2018 čj. 11 C 103/2018-13 bylo k návrhu manželky rozvedeno manželství [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] s právní mocí ke dni 10. 7. 2018. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 30 P 12/2019, zejména z rozsudku ze dne 8. 11. 2018 čj. 7 Nc 1715/2018-51, vyplynulo, že [celé jméno žalované] byla omezena ve svéprávnosti tak, že není způsobilá samostatně právně jednat ve věcech uzavření manželství, pořízení pro případ smrti, nakládání se jměním v hodnotě přesahující částku 1 000 Kč, nakládání s peněžními prostředky přesahující částku 1 000 Kč, ve věci smluvních a majetkových závazků, změn stávajících právních vztahů a zakládání nových právních vztahů a posouzení poskytnutí [anonymizováno] služeb, a to na dobu 3 let od právní moci tohoto rozsudku. Opatrovnicí byla jmenována [jméno] [příjmení]. Rozsudkem ze dne 14. 1. 2022 čj. 30 P 12/2019-146 byla nově omezena ve svéprávnosti v totožném rozsahu, a to na dobu 5 let od právní moci rozsudku. Právní moc nastala dne 20. 1. 2022.

5. Z výpovědi žalobkyně jako účastnice řízení vyplynulo, že celou záležitost brala jako hotovou věc, v době podpisu smlouvy tomu zřejmě rozuměla, příliš se však o to nezajímala. Celou transakci vymyslel syn, tedy první žalovaný. Ona sama měla představu, že bude dál v bytě bydlet nebo dostane peníze a zařídí se jinak. Když podepisovali na poště darovací smlouvu bylo to velmi narychlo a ona si ji ani nepřečetla. Nebyla schopna určit, jak dlouho před podáním žaloby zjistila skutečný stav věcí. Ani potom nenavštívila právníka, spolehla se v záležitosti zcela na syna. Připustila, že byt od města platila převážně druhá žalovaná, ona zřejmě neplatila nic. První žalovaný [celé jméno žalovaného] vyložil, že k transakci došlo proto, že město prodávalo byty. Všichni společně se proto dohodli, že matka byt koupí, prostředky na jeho pořízení měly být čerpány dílem ze stavebního spoření bývalé manželky (asi 300 000 Kč) a zbytek doplatil zřejmě tchán. Navštívili tehdy JUDr. [příjmení], který celou záležitost zpracoval tak, aby ošetřil jak peníze, tak právo matky na budoucí bydlení. Proto uzavřeli smlouvu o smlouvě budoucí, matka sepsala rovněž závěť. Tehdy si smlouvu od JUDr. [příjmení] přečetl. Později přišel tchán a trval na tom, že musí rychle podepsat smlouvu na poště. Smlouvu zřejmě potom již ani neměl k dispozici a pravý stav věcí zjistil teprve v době rozvodu manželství, spíše však v době vypořádání společného jmění. Vyslovil přesvědčení, že hodnota bytu by se měla dělit na 3 díly, tedy mezi něho, bývalou manželku a matku. V současné době on i matka v bytě stále bydlí. Dále uvedl, že má v současné době plán, jak vyplatit manželce dlužnou částku ze společného jmění.

6. Při právním posouzení věci soud vycházel z žalobního požadavku na zaplacení částky 2 900 000 Kč, který žalobkyně poměrně neurčitě odůvodnila tím, že se jedná o hodnotu bytu, na kterou má nárok. Vzhledem ke shora uvedeným skutkovým zjištěním soud vyšel z toho, že mezi účastníky byla uzavřena dne 14. 3. 2017 smlouva o budoucí darovací smlouvě a o zřízení služebnosti bytu, v níž si účastníci ujednali, že budoucí dárkyně se zavazuje ve lhůtě 30 dnů ode dne podání návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy kupní o převodu bytu s budoucími obdarovanými uzavřít smlouvu darovací a a budoucí obdarovaní s ní smlouvu o zřízení služebnosti bytu. Návrh na vklad vlastnického práva pro žalobkyni byl katastrálnímu úřadu podán dne 9. 5. 2017, smlouva darovací a smlouva o zřízení služebnosti bytu měla tak být uzavřena do 9. 6. 2017. Podle § 1785 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) se smlouvou o budoucí smlouvě nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem. Zavázané straně vzniká podle § 1786 o.z. povinnost uzavřít smlouvu bez zbytečného odkladu poté, co ji k tomu vyzve oprávněná strana v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí. Nesplní-li zavázaná strana povinnost uzavřít smlouvu, může oprávněná strana ve smyslu § 1787 odst. 1 o.z. požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Obsah budoucí smlouvy se určí ve smyslu § 1787 odst. 2 o.z. podle účelu, který má uzavření budoucí smlouvy zřejmě sledovat. Podle § 1788 odst. 1 o.z. nevyzve-li oprávněná strana zavázanou stranu k uzavření smlouvy včas, povinnost uzavřít smlouvu budoucí zaniká. Z citovaných zákonných ustanovení vyplývá, že byla-li mezi účastníky uzavřena smlouva o budoucí smlouvě, podle níž měla být uzavřena ve lhůtě 30 dnů od podání návrhu na vklad vlastnického práva podle kupní smlouvy smlouva darovací a o zřízení služebnosti, bylo povinností žalovaných uzavřít smlouvu o zřízení služebnosti kdykoli po dni 9. 6. 2017, jakmile budou žalobkyní vyzváni (pochopitelně za předpokladu splnění povinnosti žalobkyně uzavřít smlouvu darovací). V případě, že by zavázaná strana (v tomto případě žalovaní) povinnost nesplnila, mohla oprávněná strana požadovat, aby obsah budoucí smlouvy určil soud nebo osoba určená ve smlouvě. Žalobkyně tedy měla k dispozici zákonem předpokládaný mechanismus, na jehož základě se mohla domáhat uzavření smlouvy o zřízení služebnosti. Pokud by jí žalovaní nevyhověli, měla možnost obrátit se se svým nárokem na soud, který by obsah smlouvy o zřízení služebnosti určil. Žalobkyně sice v žalobě uváděla, že žalované na jejich povinnost upozorňovala, toto tvrzení však nijak nedoložila a ve světle dalších důkazů je soud hodnotil jako nepravdivé. Žalobkyně totiž ve své účastnické výpovědi uvedla, že smlouvu podepisovanou na poště nečetla, o její obsah se dále nezajímala a nebyla schopná určit, kdy vlastně zjistila, že jí právo služebnosti nesvědčí. Ani po tomto zjištění ostatně nepodnikla žádné kroky k nápravě stavu, spoléhala ve všem na syna. Rovněž z výpovědi prvního žalovaného plyne, že žalobkyně ani on nevěděli, která smlouva byla vložena do katastru nemovitostí, nezkoumali, zda bylo ve prospěch žalobkyně právo služebnosti zřízeno. Jak je uvedeno shora, s prokázaným skutkovým stavem zákon spojuje právo na uzavření smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí, nikoli však právo na zaplacení jakékoli finanční částky. Proto žalobní požadavek na zaplacení částky 2 900 000 Kč nemá žádné opodstatnění a soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. Soud zkoumal žalobní požadavek ze všech hledisek a pro úplnost zvažoval, zda nemůže mít oporu v ustanoveních o náhradě škody. Ustanovení § 2913 o.z. počítá s tím, že poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané smlouvy zjevně sloužit. V posuzované situaci však nelze uvažovat o tom, že by někdo z účastníků povinnost ze smlouvy porušil. Smlouva o budoucí smlouvě je specifickým ujednáním, které předpokládá do budoucna aktivitu účastníka, v jehož prospěch má být smlouva uzavřena. Na straně žalobkyně se tedy předpokládalo, že vyzve žalované k uzavření smlouvy a pokud jí nebude vyhověno, podá žalobu u soudu. Pokud tak neučinila, nelze uvažovat o tom, že by jí vinou žalovaných vznikla škoda. Došlo k situaci, kdy žalobkyně pouze nevyužila svého zákonného práva, což pro ni pochopitelně mělo v majetkové rovině určité důsledky. Rozhodně však nelze uvažovat o tom, že by pasivita žalovaných představovala protiprávní jednání, které by mohlo být podkladem pro nárok na náhradu škody.

8. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhou žalovanou potom má druhá žalovaná vzhledem k procesnímu úspěchu právo na náhradu nákladů řízení, které byly představovány náhradou za právní zastoupení. Jedná se o 3 úkony právní služby podle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. po 19 900 Kč, 3 režijní paušály podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představují 73 326 Kč. Žalobkyně je uhradí k rukám právního zástupce druhé žalované.