9 C 47/2024

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Mgr. Jméno zainteresované osoby 2/0 , Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 2/0 o návrhu na zaplacení částky 129 122 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 129 122 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % jdoucím od 29. 2. 2024 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení ve výši 15% z částky 129 122 Kč od 13. 9. 2022 do 28. 2. 2024, žaloby se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech řízení částku 6 457 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce navrhoval, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 129 122 Kč s 15% úrokem z prodlení jdoucím od 13. 9. 2022 do zaplacení. V žalobě tvrdil, že dne 15. 5. 2017 udělil žalované plnou moc k zastupování ve věci vymáhání pohledávky od , jméno FO, z titulu smlouvy o půjčce ze dne 13. 6. 2008. Žalovaná podala jeho jménem žalobu k Obvodnímu soudu pro , adresa, a o jeho nároku bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 10. 12. 2018, č.j. 21 C 287/2018-30, jímž mu soud přiznal právo na zaplacení částky 167 300 Kč s 8,05 % úrokem ročně z částky 51 300 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení a na náhradu nákladů řízení ve výši 47 220 Kč. Dlužník svou povinnost nesplnil, proto byl opět prostřednictvím žalované podán návrh na zahájení exekuce. Soudní exekutor Mgr. , jméno FO, vymohl pro žalobce celkem částku 62 656 Kč, následně přestaly prostředky od soudního exekutora přicházet. K dotazu žalobce exekutor sdělil, že dlužník podal dne 17. 3. 2021 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Současně uvedl, že o této skutečnosti informoval žalovanou s doporučením přihlásit pohledávku do insolvence. V okamžiku, kdy celou záležitost prověřoval žalobce, nebylo již přihlášení pohledávky možné. Žalobce vyslovil přesvědčení, že žalovaná jako jeho právní zástupce měla povinnost sledovat procesní vývoj a pohledávku přihlásit včas do insolvenčního řízení. V tomto smyslu ji oslovil a požadoval náhradu škody. Vzhledem k průběhu insolvenčního řízení považoval za jisté, že v případě včasné přihlášky by byl jeho nárok zcela uspokojen. Žalovaná uznala svoje pochybení a přislíbila jednání s pojišťovnou. O tom, že s pojišťovnou skutečně jedná, však neposkytla žalobci žádný důkaz, a ten v obavě, aby nedošlo k promlčení jeho nároku, a podal žalobu u soudu.

2. Na platební rozkaz reagovala žalovaná včas podaným odporem. Potvrdila, že žalobce zastupovala na základě plné moci při vymáhání jeho pohledávky proti , jméno FO, . V řízení vedeném před Obvodním soudem pro , adresa, bylo žalobci v celém rozsahu vyhověno rozsudkem pro zmeškání; vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil povinnost dobrovolně, byl podán exekuční návrh. Z peněz vymožených soudním exekutorem předala žalovaná žalobci částku 51 300 Kč, dále po byla vymožena částka 21 917 Kč, kterou si dle dohody se žalobcem ponechala jako úhradu nákladů řízení. V lednu 2021 sdělila žalobci, že exekutorem vymáhané plnění bude zasíláno přímo na jeho účet a od tohoto okamžiku tedy měl okamžitý přehled o vymožených částkách. Ona sama již o tom, kolik bylo dále vymoženo, informována nebyla, věc považovala za vyřízenou s tím, že další orientaci v exekučním řízení má pouze žalobce. Na svou obranu uvedla, že v březnu 2021 onemocněla covidem, který byl důvodem její pracovní neschopnosti od 15. 3. 2021 do 28. 3. 2021 a následně od 27. 5. 2001 do 11. 7. 2021. Tvrzení, že jí soudní exekutor zaslal informaci o zahájení insolvenčního řízení, nebyla schopná potvrdit ani vyvrátit. Nebyla si vědoma ani toho, že by ze strany žalobce byla zmocněna k podání přihlášky do insolvenčního řízení. V průběhu insolvenčního řízení byla opakovaně žalobcem vyzývána, aby nepřihlášenou pohledávku uplatnila jako škodu u pojišťovny, to však bylo možné teprve po skončení insolvenčního řízení úpadce , jméno FO, letos v únoru. Bylo tedy otázkou času, kdy škodu u , Anonymizováno, uplatní. Současně zdůraznila, že částka, která nebyla vymožena, představuje smluvní penále, které bylo do žalobního požadavku vtěleno pouze na její podnět. Vyslovila přesvědčení, že podání insolvenčního návrhu bylo motivováno představou povinného , jméno FO, , že v rámci insolvenčního řízení pohledávku žalobce popře.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že na základě plné moci ze den 15. 5. 2017 podala žalovaná jménem žalobce u Obvodního soudu pro , adresa, návrh na zaplacení částky 167 300 Kč, že o nároku žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání ze dne 10. prosince 2008, č.j. 21 C 287/2018-30, jímž bylo , jméno FO, uloženo zaplatit žalobci částku 167 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 51 300 Kč od 1. 6. 2016 do zaplacení a současně nahradit náklady řízení ve výši 47 220,95 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce. Dále bylo nesporné, že žalovaná zaslala žalobci exekutorem vymožené plnění v částce 51 300 Kč.

4. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že žalobci bylo dále exekutorem přímo poukázáno plnění ve výši celkem , hodnota, , a to v lednu 2021 částka 3 697 Kč, v únoru 2021 částka 3 581 Kč a březnu 2021 částka 4 078 Kč. Z insolvenčního spisu zn. 76 INS 50 82/2020 plyne, že insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení podal dlužník , jméno FO, dne 17. 3. 2021 s tím, že označil celkem , hodnota, závazky, na prvním místě právě závazek za žalobcem ve výši 210 300 Kč. Po prohlášení úpadku a povolení oddlužení, bylo zřejmé, že za 3 roky je dlužník schopen zaplatit více než 133% svých závazků, za 5 let více než 222 %. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne , právnická osoba, . 2024 č.j. MSPH 76 INS 5082/2021-B-21a ze zprávy o splnění oddlužení ze dne 25. 1. 2024 je potom zřejmé, že přihlášené pohledávky byly uspokojeny ze 100%, dlužník byl osvobozen od placení pohledávek, mimo jiné i pohledávek těch, kteří je do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit. Ze sdělení soudního exekutora , jméno FO, ze dne 19. 5. 2020 a z doručenky datové zprávy má soud za prokázané, že žalovaná byla soudním exekutorem informována o tom, že proti po , jméno FO, bylo zahájeno insolvenční řízení. Zpráva byla do její datové schránky dodána dne 20. 5. 2021 a vyzvednuta dne 23. 5. 2021.

5. Smlouva o poskytování právních služeb, kterou účastníci uzavřeli, je typově smlouvou příkazní ve smyslu § 2430 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. s modifikacemi, které odpovídají příslušným ustanovením zákona č. 85/1996 Sb. o advokacii. Podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii odpovídá advokát klientovi za újmu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Zákon o advokacii upravuje odpovědnost advokáta za škodu jako odpovědnost objektivní bez zřetele na zavinění. Odpovědnost je založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou pochybení při výkonu advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi. Pochybení advokáta je přitom třeba posuzovat z hlediska ustanovení § 16 zákona o advokacii, podle něhož je advokát povinen řádně a svědomitě chránit práva a oprávněné zájmy klienta. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti advokátem při výkonu advokacie a vznikem škody je dána tehdy, jestliže nebýt pochybení advokáta, byl by jeho klient v soudním řízení úspěšný, případně částečně úspěšný. Důkazní břemeno leží na poškozeném, který musí prokázat, že jeho subjektivní právo existovalo a že při řádném výkonu advokacie by se svého práva u soudu domohl. V řízení o náhradu škody způsobené advokátem tedy soud jako předběžnou otázku řešil, zda by poškozený při řádném postupu advokátky uspěl v insolvenčním řízení, pokud by se řádně a včas přihlásil. Pokud dospěje ke kladnému závěru, musí řešit, zda postupem advokáta vznikla klientovi škoda a v jaké výši.

6. Z provedených důkazů v první řadě plyne, že k pochybení žalované při výkonu advokacie došlo. Předloženými listinami bylo prokázáno, že žalovaná jako advokátka zastupovala žalovaného jako klienta ve věci vymáhání jeho pohledávky nejprve v nalézacím a potom i v exekučním řízení. V rámci tohoto exekučního řízení bylo klientovi plněno nejprve prostřednictvím advokátky, následně po dohodě účastníků přímo žalobci. Současně bylo prokázáno, že žalovaná, k jejímž povinnostem náleží i kontrola vymáhacího procesu v exekučním řízení, byla exekutorem informována o zahájení insolvenčního řízení, zprávu si převzala, nijak na ni však nereagovala. Pokud by pohledávku žalobce do insolvenčního řízení přihlásila, byla by s ohledem na poměry dlužníka uspokojena v celém rozsahu. Na tomto místě je třeba poznamenat, že subjektivní překážky na straně žalované v době, kdy došlo k zahájení insolvence, jsou pro posouzení nároku žalobce nevýznamné, neboť odpovědnost žalované je odpovědností objektivní. Nepodstatné jsou rovněž úvahy o tom, že dosud nevymožená část pohledávky představuje příslušenství, které by teoreticky v případě incidenčního sporu mohlo být popřeno. Pro rozhodnutí ve věci zůstává podstatné, že žalobce disponuje pravomocným soudním rozhodnutím, které mu přiznává celou částku včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, a dále to, a že tato částka byla vymožena jenom zčásti. Konkrétní nárok žalobce je tak tvořen částkou 104 644 Kč (rozdíl mezi přiznanou jistinou 167 300 Kč a vymoženou částkou 62 656 Kč), zákonným úrokem z prodlení (z částky 51 300 Kč od 1.6.2016 do 11.5.2020 a z částky 23 005 Kč od 12. 5. 2020 do 4.1.2021) v celkové výši 17 786 a částkou rovnající se zaplacenému soudnímu poplatku v nalézacím řízení ve výši 6 692 Kč. Popsaným způsobem vyčíslená částka tvoří skutečnou škodu žalobce, která mu byla opomenutím žalované způsobena. Jak je uvedeno shora, je z insolvenčního spisu patrné, že by v případě včasného přihlášení pohledávky byl dluh u žalobce zcela uspokojen. Současně je nepochybné, že žalobce se proti žalovanému žádného plnění nedomůže, neboť ten byl rozhodnutím insolvenčního soudu od placení dalších pohledávek pravomocně osvobozen.

7. Soud tedy žalobě vyhověl, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 129 122 Kč a úhrady zákonného úroku z prodlení jdoucího ode dne následujícího po právní moci rozhodnutí o osvobození dlužníka od placení dalších pohledávek (usnesení ze dne , právnická osoba, . 2024 č.j. MSPH 76 INS 5082/2021-B-21a). Teprve od tohoto dne bylo zřejmé, že se žalobce nemůže nikdy svého práva domáhat po dlužníkovi a že mu tedy vznikla škoda. Pokud se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení za období od 13. 9. 2022 do 28. 2. 2024, byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení. A ty byly požadovány pouze ve výši zaplaceného soudního poplatku v částce 6 457 Kč.