9 C 75/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o návrhu na zaplacení částky 998 379 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 998 379 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně jdoucím od 13. 6. 2021 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému na nákladech řízení částku 144 645 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 998 379 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Tvrdil, že je provozovatelem vozidla tovární značky , jméno FO, , Anonymizováno, RZ , SPZ, , číslo VIN , VIN kód, užívaného na základě leasingové smlouvy uzavřené se společností , jméno FO, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., která je vlastníkem vozidla. Žalobce, který se zabývá sportovními úpravami a servisem vozidel, pořádal dne 5. 10. 2019 na silničním okruhu v Mostě obchodní akci, kde si zájemci z řad veřejnosti mohli za poplatek vyzkoušet řízení některého vozidla značky , jméno FO, . Žalovaný jako fyzická osoba projevil zájem o koupi vozidla stejné tovární značky a typu. V této souvislosti účastníci uzavřeli dne 5. 10. 2019 v dopoledních hodinách ústní smlouvu, na základě, níž žalobce žalovanému obratem vozidlo poskytl. Žalovaný potom jako jeden ze zájemců absolvoval s vozidlem několik kol na okruhu v Mostě a přibližně ve 13 hodin s vozidlem havaroval. Nehoda byla způsobena tím, že žalovaný nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a povaze silničního okruhu, navíc si přes rady spolujezdce počínal nezodpovědně při zacházení s vozidlem. Žalobce poukázal na ustanovení § 2325 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého má nájemce povinnost udržovat dopravní prostředek ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Žalovaný jako nájemce byl tedy povinen po skončení nájmu vrátit žalobci předmět nájmu nepoškozený. Způsobení havárie je zjevně v rozporu se shora uvedenou povinností, proto je žalovaný v souladu s ustanovením § 2913 občanského zákoníku povinen nahradit mu škodu. Žalobce tvrdil, že mezi vznikem škody a porušením povinnosti žalovaného je příčinná souvislost, neboť pokud by žalovaný svým jednáním vozidlo nepoškodil a v pořádku jej vrátil, žalobci by nevznikla škoda. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem ze dne 24. 5. 2021 a upozornil jej na možnost vymáhání jeho povinnosti u soudu. Vzhledem k tomu, že lhůta uplynula marně, podal žalobu.

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že příčinou nehody nebylo jeho chování, nýbrž technická závada na brzdovém systému vozidla. K tvrzení žalobce, že nedodržel pravidla bezpečnosti jízdy, zdůraznil, že nebyl nikterak poučen o tom, jak se za volantem při provádění testovací jízdy chovat, a to ani ze strany žalobce ani ze strany instruktora , Anonymizováno, ; při jízdě pouze sledoval jejich pokyny. Fakt, že vozidlo nebylo v bezvadném stavu, podle něj potvrzuje rovněž chování zástupců, kteří havarované vozidlo znepřístupnili a odmítli možnost zdokumentovat jeho stav po havárii. Žalovaný tudíž pořídil pouze jednu fotografii sjetých brzdových destiček, svědkem toho byl , právnická osoba, . Žalovaný současně namítal nedostatek aktivní legitimace žalobce k podání žaloby, neboť není vlastníkem vozidla, je leasingovým nájemcem a nikterak nedokládá, že byl v době trvání leasingového nájmu na základě smluvního ujednání s vlastníkem vozidla oprávněn nechat pronajaté vozidlo opravit.

3. Z důvodu procesní ekonomie se soud zabýval nejprve otázkou aktivní legitimace žalobce pro vedení řízení, když za podstatné považoval zjištění, zda škoda vznikla právě žalobci.

4. Ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, (čl. 40), z kupní smlouvy na koupi vozidla č. , hodnota, a smlouvy o zajišťovacím převodu práva a o výpůjčce , Anonymizováno, , Anonymizováno, (č.l. 108), vše z data 28. 3. 2017, soud zjistil, že kupní smlouvou uzavřenou mezi , jméno FO, s.r.o. na straně prodávajícího a , Anonymizováno, , právnická osoba, . na straně kupujícího byla uzavřena smlouva o prodeji nového vozidla označeného v příloze jako , jméno FO, -, Anonymizováno, za cenu 1 307 830 Kč bez DPH. Ve smlouvě je uvedeno, že prodávající si vyhrazuje k vozidlu vlastnické právo a kupující se stane vlastníkem vozidla teprve úplným zaplacením kupní ceny s tím, že záloha ve výši 594 052 Kč měla být odevzdána kupujícímu do 5 pracovních dnů od uzavření této kupní smlouvy, doplatek potom před převzetím vozidla. Dle uvedené úvěrové smlouvy č. U-825976 se shora vyjmenované smluvní strany dohodly na poskytnutí úvěru za účelem koupě popsaného vozidla za dohodnutou kupní cenu 1 376 752,52 Kč. Počet, výše a splatnost jednotlivých splátek měly být uvedeny ve splátkovém kalendáři. Úvěr byl zajištěn smlouvou o zajišťovacím převodu práva, podle níž úvěrovaný převedl na úvěrujícího ke dni uzavření smlouvy (tedy ke dni 28. 7. 2017) své vlastnické právo k předmětu zajištění včetně všech jeho součástí a příslušenství. Účinnost této smlouvy měla zaniknout dnem úplného splnění veškerých zajištěných pohledávek úvěrujícímu s tím, že tímto dnem se obnovuje vlastnické právo úvěrovaného předmětu zajištění. Současně dle bodu 5 smlouvy úvěrující tímto přenechává předmět zajištění úvěrovanému k bezplatnému užívání v souladu s § 2193 a následujících občanského zákoníku. Podle bodu 5.3 smlouvy o zajišťovacím , Anonymizováno, práva a o výpůjčce je úvěrovaný oprávněn užívat předmět zajištění výlučně na vlastní nebezpečí a nese veškeré náklady a odpovídá za splnění veškerých povinností spojených s užíváním předmětu zajištění. Úvěrovaný nese dále nebezpečí všech škod, které úvěrovanému nebo třetím osobám vzniknou v důsledku užívání předmětu zajištění úvěrovaným, a to zejména v souvislosti s vadami. Úvěrovaný prohlásil, že byl řádně poučen, jak předmět zajištění užívat. Podle bodu 6.1a smlouvy o zajišťovacím převodu je úvěrovaný oprávněn s předmětem zajištění volně nakládat. Podle bodu 8.5 je nebezpečí škody na předmětu zajištění po dobu účinnosti této smlouvy na úvěrovaném. Součástí smlouvy o úvěru bylo rovněž ujednání o pojištění předmětu financování ze dne 28. 3. 2017, v němž se strany dohodly na havarijním pojištění, pojistitelem měla být společnost , právnická osoba, . K pojištění vozidla došlo u společnosti Allianz, nicméně tato skutečnost není pro závěry ve věci podstatná. Ze všeobecných podmínek úvěrového financování společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, jsou dle bodu VIII. úvěrové smlouvy její součástí, mimo jiné plyne, že úvěrovaný bez předchozího písemného souhlasu úvěrujícího nesmí až do okamžiku úhrady veškerých svých dluhů dle této smlouvy předmět financování zatížit, předat do držby nebo užívání třetí osobě nebo zatížit předmět financování jakýmikoli právy ve prospěch třetích osob s výjimkou zatížení předmětu financování ve prospěch úvěrujícího. Úvěrovaný tedy nebyl oprávněn bez předchozího souhlasu úvěrujícího přenechat předmět držby do užívání třetí osoby. Vzhledem k tomu, že souhlas úvěrující společnosti nebyl tvrzen ani doložen, je pravděpodobné, že žalobce toto pravidlo poskytnutím vozidla na závodním okruhu jiné osobě porušil. Tato skutečnosti však může mít význam ve vztahu mezi úvěrujícím a úvěrovaným, na aktivní legitimaci žalobce nemá v zásadě žádný vliv. Podstatné je, že žalobce v době nehody s vozidlem disponoval a jako úvěrovaný nesl nebezpečí všech škod, které v souvislosti s užíváním vozidla vznikly. Proto je na místě závěr, že je ve věci aktivně legitimován. Pro úplný přehled vztahů k vozidlu lze dodat, že od 29. 3. 2017 byla jako vlastník vozidla evidována společnost , jméno FO, , Anonymizováno, ., jako provozovatel , Anonymizováno, , právnická osoba, . Následně počínaje dnem 29. 6. 2020 je jako provozovatel vozidla evidována společnost , právnická osoba, . Konečně od 19.5.2021 je vlastníkem společnost , právnická osoba, .

5. Po vyřešení otázky aktivní legitimace se soud zabýval otázkou odpovědnosti za škodu na vozidle. Žalobce považoval za právní východisko sporu ustanovení § 2325 zákona č. 89/1012 Sb., občanského zákoníku (dále rovněž jen o.z.), podle něhož má nájemce dopravního prostředku povinnost udržovat jej ve stavu, v jakém jej převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení. Stejnou úpravu obsahují ostatně i obecná ustanovení o nájmu v § 2213 a 2225 o.z. Jedná se o povinnost upravující způsob užívání pronajaté věci a péče o ni a zakládající povinnost nájemce vrátit po skončení nájmu věc v zákonem předpokládaném přiměřeném stavu. Citovaná úprava míří především na situace, kdy dojde k nájmu věci na určitou předem dohodnutou a zpravidla delší dobu za účelem jejího běžného užívání a kdy lze předpokládat určité opotřebení předmětu nájmu. V podmínkách krátkodobého nájmu, jakým je případ jízdy na závodním okruhu, který má navíc výrazná specifika, musí být aplikována přiměřeně účelu a obsahu dohody. Pojmy řádné užívání a běžné opotřebení je třeba vykládat ve vztahu k účelu, k němuž bylo vozidlo poskytnuto. Obecně přitom ovšem platí, že pokud předmět nájmu není vrácen ve stavu přiměřeném obvyklému opotřebení, vzniká pronajímateli právo na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 2913 o.z. o smluvní odpovědnosti, podle něhož poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění dané povinnosti zjevně sloužit. Povinnost nahradit vzniklou škodu má tedy nájemce za předpokladu, že porušil smluvní povinnost, že pronajímateli vznikla škoda a že mezi porušením povinnosti a vnikem škody je vztah příčinné souvislosti. Skutečnost, že věc nebyla vrácena v neporušeném stavu, je základním, ale nikoli jediným předpokladem vzniku odpovědnosti nájemce. Žaloba může být úspěšná pouze tehdy, bylo-li prokázáno, že to byl žalovaný, kdo porušil svou smluvní povinnost, a důsledkem porušení povinnosti byla škoda na pronajaté věci.

6. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky nebyla uzavřena písemná smlouva, musel soud rozsah práv a povinností dovodit z jejich účastnických výpovědí a z obsahu SMS korespondence. Z ní plyne, že mezi jednatelem žalobce (dále též jen žalobce) a žalovaným proběhla pouze základní dohoda týkající se toho, že auto může být ,, půjčeno na 25 minut za 6 500 Kč, při 15 minutách jízdy je to 4 500 Kč“. Žádné další podmínky smlouvy z této korespondence neplynou a dle vyjádření účastníků jiná korespondence neexistovala. Shodnou výpovědí žalobce a žalovaného bylo prokázáno, že žalovaný měl jet dva bloky po 25 minutách. Výpovědi účastníků byly ve vylíčení okolností uzavření smlouvy rozporné pouze v nepodstatných drobnostech, zásadně byly shodné. Oba potvrdili, že o možnosti použít vozidlo na závodním okruhu jednali stručně a bez podrobností. Výpověď žalobce obsahovala spíš popis obvyklého postupu při takových akcích, než vylíčení konkrétních událostí; připouštěl, že si na podrobnosti nepamatuje. V obecné rovině tvrdil, že každý, kdo přijde na závodní okruh, musí pořadateli akce podepsat prohlášení o odpovědnosti a je označen náramkem, že tedy žalovaný musel podepsat takovou dohodu s panem , Anonymizováno, . Důkaz k tomuto tvrzení nepředložil, ačkoli ve vyjádření ze dne 9. 5. 2022 tvrdil, že u pořádající agentury listiny k účasti žalovaného vyžadoval. Žalovaný podpis nějaké listiny pořadateli akce popíral s tím, že si na nic takového nepamatuje, náramek neměl. Soud v tomto směru nepovažoval za účelné bližší dokazovaní, protože případná smlouva mezi nájemcem závodního okruhu a žalovaným mohla mít význam při rozhodování o náhradě škody na vlastním závodním okruhu (například na svodidlech, která byla poškozena), na vztah účastníků by neměla vliv, neboť ve vztahu mezi nimi existence písemné smlouvy či nějakého prohlášení tvrzeny nebyly. Pokud žalobce odkazoval na protokoly, které jsou ke stažení na stránkách společnosti, nesdělil, co má být jejich obsahem, na výzvu je nepředložil, ani je nebyl schopen označit na stránkách společnosti v jednací síni s tím, že nespravuje své webové stránky a že přístup k protokolům se v mezidobí změnil, podepisují se online. Současně ani netvrdil že by mu žalovaný takovou listinu podepsal, hovořil pouze o tom, že tam protokol byl minimálně k nahlédnutí. Žalovaný ve své účastnické výpovědi výslovně popíral, že by se žalobcem uzavřel nějakou další smlouvu, že by cokoli podepsal či dostal před jízdou nějaké instrukce. Soud tak vycházel z toho, že mezi účastníky žádná další dohoda před jízdou uzavřena nebyla a že žalovaný nebyl před jízdou zvláštním způsobem o chování na okruhu poučen. Závěr, že se před nehodou přítomnost žalovaného administrativně nijak neřešila, podporuje navíc i prohlášení žalobce, že po nehodě trval na tom, aby pana Vácu zapsali jako řidiče vozu. K doplňujícímu dotazu, proč to požadoval až po havárii, vysvětlil, že přece nenechá řidiče zapisovat předtím, než nabourá auto. Žalobce opakovaně argumentoval nepsaným pravidlem, že každý, kdo na okruhu auto nabourá, musí hradit veškerou škodu. Žalovaný měl informace o tom, že auto je nepojištěné, že je odpovědný za všechny škody, které na vozidle vzniknou, to je všeobecně známá informace, běžná zvyklost, kterou znají všichni, kdo se na okruhu pohybují. Žalovaný setrvával na tvrzní, že jediné instrukce, které dostal, se týkaly techniky ovládání vozidla, a žalobce mu je sděloval až při jízdě. Vzhledem k absenci jakýchkoli podrobnějších ujednání postrádala shora uvedená úvaha žalobce o bezpodmínečné odpovědnosti řidiče reálný podklad.

7. Dle shodného vyjádření účastníků absolvoval žalobce první jízdu se žalovaným, protože si podle svých slov chtěl ozřejmit, na jaké jezdecké úrovni žalovaný je. Zdůraznil, že auto nikdy nepůjčuje bez doprovodu, se zákazníky jezdí sám, případně s nimi jezdí instruktor. O jízdních schopnostech žalovaného neměl předem žádné informace, pokud by věděl, že měl v minulosti nějakou nehodu, vozidlo by mu nepůjčil. Hodnotil ho jako nadprůměrného řidiče, potvrdil, že žalovaný se jeho instrukcemi řídil, současně zmínil, že v průběhu jízdy ho musel několikrát mírnit a přiměl ho, aby jel chladicí kola, která považuje za nezbytná. Posledně zmíněné tvrzení nemohl soud považovat za prokázané. Při jízdě byl se žalobcem přítomen pouze žalovaný, který popsal, že mu žalobce dával pouze běžné instrukce týkající se techniky jízdy, dokonce ho povzbuzoval, aby jel rychleji. Vzhledem k prohlášení žalobce, že by žalovanému auto nepůjčil, pokud by věděl, že v minulosti havaroval, je vysoce nepravděpodobné, že by auto poskytl k druhé jízdě někomu, koho hodnotil jako rizikového řidiče, aniž se instruktorovi o průběhu předchozí jízdy alespoň zmínil. Oba účastníci shodně uvedli, že při první jízdě nezaznamenali žádné problémy s brzdami. Druhou jízdu absolvoval žalovaný s instruktorem , jméno FO, , Anonymizováno, . Tvrzení žalobce, že si tohoto instruktora zajistil žalovaný, bylo nepravdivé. Vyvrátil ho právě svědek , Anonymizováno, , který potvrdil výpověď žalovaného, že byl angažován a honorován žalobcem, se žalovaným nikdy před jízdou v kontaktu nebyl. O průběhu předchozí jízdy žalovaného nebyl informován, dokonce nevěděl, že již nějaká jízda proběhla. Popsal, že před společnou jízdou ho žalobce pouze představil žalovanému a sdělil mu že spolu stráví čas na okruhu.

8. Pro posouzení věci je podstatný průběh druhé jízdy, při níž došlo k havárii. Svědek , Anonymizováno, uvedl, že na začátku jízdy doporučoval, že pojedou rozumně, k tomu se měl žalovaný vyjádřit tak, že určité riziko k motosportu patří. Pokud se žalovaný tak skutečně vyjádřil, což nebylo potvrzeno, svědek to podle vlastní výpovědi nikterak nekomentoval, na žádná rizika či pravidla žalovaného neupozornil. Dal mu pouze základní instrukce související s pobytem na závodní dráze, vysvětloval, jak zlepšit jízdní dovednosti. Podle svědka žalovaný jeho pokyny akceptoval. K samotné havárii svědek uvedl, že v šestém nebo sedmém kole ho žalovaný upozornil, že brzdy nefungují, jak by měly. On vydal pokyn ke zvolnění, následně během pár zatáček brzdy selhaly úplně. K selhání brzd mohlo podle svědka dojít proto, že žalovaný na auto moc tlačil, a to ho v kritické chvíli zradilo. Není přitom zřejmé, zda měl žalovaný takzvaně tlačit na jízdní vlastnosti auta po celou dobu jízdy. Pokud ano, instruktor na to zjevně nereagoval pokynem, který by vedl ke změně techniky jízdy. Pokud mu dal pokyn ke zvolnění v situaci, kdy auto přestalo brzdit, nebyl takový postup reálný. Žalovaný popisoval průběh jízdy tak, že jeli běžným způsobem, kritickou zatáčku projeli stejnou rychlostí opakovaně a bez potíží, nic extrémního se nedělo do doby, než v určitém okamžiku stoupl na brzdový pedál a ten se propadl až na podlahu. Při opakovanému marném pokusu zabrzdit stočil kola tak, aby nedošlo k čelnímu nárazu. Oba zúčastnění tedy popisovali nehodu v zásadě shodně, oba uvedli, že v určitém okamžiku auto přestalo brzdit. Úvahy o tom, zda žalovaný na auto tlačil, zůstaly pouze v rovině úvah svědka, který současně vypověděl, že žalovaný jeho pokynům v průběhu jízdy naslouchal, pouze v kritickém okamžiku neakceptoval pokyn, že má zvolnit. Zpětně není možné zjistit, zda dal svědek žalovanému pokyn ke zvolnění, ani kdy se tak mělo přesně stát. Při řidičských zkušenostech žalovaného však nelze předpokládat, že by v případě hrozícího defektu brzd takový pokyn ignoroval, případně sám nezvolnil, pokud by se defekt brzd rozvíjel postupně. Jeho výpověď, která je celkově konzistentní, je věrohodná i v tom, že k selhání brzd došlo tak náhle, že nebylo možné účelně reagovat. Pro úplnost je na místě odmítnout úvahu žalobce, že k nehodě mohlo dojít proto, že neproběhlo zmiňované chladicí kolo. S výjimkou žalobce všichni (svědek , Anonymizováno, , svědek , Anonymizováno, , svědek , jméno FO, , žalovaný) uvedli, že takové kolo se zařazuje především na konci jízdy, aby auto nepřijelo zahřáté do depa, případně pokud v průběhu jízdy vyvstane taková potřeba. Pokud tedy při jízdě bylo třeba auto zchladit, bylo na instruktorovi, aby zmíněný postup žalovanému doporučil. Byl v kabině přítomen a byl honorován za to, že bude dávat řidiči takové instrukce, které zajistí řádný průběh jízdy.

9. Závěry o průběhu jízdy a příčinách nehody byly vedle shora popsaných důkazů podpořeny výpověďmi svědků , právnická osoba, , jméno FO, . Za nezpochybnitelnou příčinu nehody, na níž se všichni shodli, bylo selhání brzdového systému. Proto je třeba odmítnout žalobní tvrzení, podle něhož k nehodě došlo proto, že žalovaný nepřizpůsobil rychlost vozidla svým schopnostem a povaze silničního okruhu a že si přes rady spolujezdce počínal nezodpovědně při zacházení s vozidlem. Svědek , Anonymizováno, obecně popsal, že na dvoudenní akce dávají vždy nové kotouče, musely být nové i tehdy. Prohlídky brzd mezi jednotlivými jízdami probíhají jenom běžným pohledem. Po nehodě brzdy viděl, byly přepálené, destičky byly odrolené od hran, fotografie někdo pořizoval, on však ne. Vyslovil předpoklad, že brzdy byly poškozeny agresivním zacházením. Zda k poškození došlo během jedné konkrétní jízdy, nedokázal říct. Potvrdil, že bezprostředně po nehodě se uvažovalo o tom, že na brzdách bylo něco špatně, ale nakonec po jejich rozebrání jelo auto na těchto brzdách na zajíždění. K obvyklému průběhu jízdy uvedl, že na počátku dne se jede nejprve zahřívací kolo, následují rychlá kola. Chladicí kolo se jezdí před odjezdem do depa, jinak dle potřeby. Při agresivní jízdě může dojít k odpálení brzd během 3-4 kol, vyvře brzdová kapalina a auto nebude brzdit. Brzdové destičky a kotouče se po výměně vyhazují, jedná se o železný odpad, který se odváží do sběru. Svědek , jméno FO, uvedl, že byl přítomen na okruhu, když došlo k havárii. Bezprostředně po ní přišli podle jeho výpovědi do depa žalovaný a svědek , Anonymizováno, ,,celí vyklepaní“ a oba shodně tvrdili, že auto nebrzdilo, že žalovaný šlapal na pedál a nic se nedělo. Auto bylo po nehodě k dispozici pouze krátkou dobu, přijelo na káře, po chvíli bylo zakryto plachtou a přemístěno do boxů. Podíval se tedy na brzdy, viděl, že chybí obložení. Pořídil fotografii, bohužel přišel o telefon, tak ji nemohl doložit. Uvedl, že účastníci po nehodě spolu asi tři hodiny diskutovali, u rozhovoru nikdo nebyl přítomen.

10. Při posledním jednání navrhl žalobce provedení důkazu poškozenými brzdami a kotouči z havarovaného vozidla. Takový návrh byl překvapivý, neboť v průběhu řízení žalobce důkaz poškozenými součástkami nenabízel, z kontextu všech výpovědí vyplynulo, že tyto součástky nejsou k dispozici. Nebyly předloženy ani fotografie pořízené bezprostředně po jízdě, z nichž by bylo možné stav brzd dobře zhodnotit, případně je s nyní nabízenými součástkami ztotožnit. Přitom svědek , Anonymizováno, ve svědecké výpovědi při prvním jednání soudu uvedl, že ,,od první chvíle….se vědělo, že něco nefungovalo na brzdách, bude potřeba se podívat, co je s těma brzdama“. Žalobce k důkazu předložil řadu fotografií havarovaného vozidla i závodního okruhu, z nichž žádná neobsahuje detail poškozených brzd bezprostředně po nehodě. Žalovaný měl k dispozici jednu nezřetelnou fotografii, svědek , jméno FO, slovně popsal stav brzd, fotografii rovněž k dispozici neměl. Svědek , Anonymizováno, vypověděl, že se materiál z poškozených brzd vyhazuje, protože je neupotřebitelný. Provedení důkazu poškozenými součástkami, pokud jde náhradní díly používané pro určité typy vozidel běžně a neobsahující jakékoli identifikační znaky, je obecně problematické. To platí tím spíš, jedná-li se o součástky, které jsou pravidelně a často nahrazovány. Byly-li by tyto součástky po nehodě nezaměnitelným způsobem zaevidovány pro identifikaci, možné by to bylo. V situaci, kdy ke stavu brzd po nehodě nebyl v průběhu řízení nabízen žádný důkaz, nebyla pořízena žádná dokumentace a z kontextu výpovědí naopak vyplynulo, že k dispozici nejsou, nebylo by možné ověřit, že se jedná právě o součástky z posuzovaného vozidla a že k jejich poškození došlo právě při jízdě žalovaného. V této souvislosti je třeba uvést, že tvrzení žalobce v jeho účastnické výpovědi i v soudu předložených listinách se ukázala být nepravdivá, případně úmyslně zkreslená. Žalobce především nabídl soudu řadu tvrzení, která odkazovala na nedoložená zvyková pravidla (každý ví, že všechny škody na závodním okruhu hradí řidič bez ohledu na zavinění, každý ví, že se jezdí chladicí kola), popisoval spíše obvyklý průběh věcí. Pokud se již vyjadřoval ke konkrétní situaci, soud hodnotil jeho tvrzení jako nepravdivá. Vedle tvrzení, že si instruktora zajistil žalovaný, to byly například skutečnosti uváděné v trestním oznámení na žalovaného. V něm konkrétně uvedl, že ,,instruktor škůdce během jízdy dokonce několikrát varoval, že při své jízdě přehřál brzdy a nabádal je, aby jel chladicí kolo“, dále že ,,vůz prošel těsně před jízdou vizuální kontrolou mechaniků, kteří sundávali kola a pneumatiky těsně před jízdou, kontrolovali brzdy a zase je utahoval“. Tato vyjádření byla v řízení popřena výpovědí svědka , Anonymizováno, , svědka , Anonymizováno, i žalovaného. I z uvedených bylo tvrzení žalobce, že má po celou dobu k dispozici originální poškozené brzdové součástky, nevěrohodné a soud návrh na provedení důkazu odmítl.

11. Podle ustanovení § 2913 o.z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění sloužit. Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniká nezávisle na jeho vůli. Soud považoval za prokázané, že žalovaný na závodním okruhu nejprve řídil automobil za přítomnosti žalobce a naslouchal jeho pokynům. Druhou jízdu absolvoval se žalobcem zajištěným instruktorem, při ní opět postupoval podle jeho pokynů. Instruktor za bezprostřední příčinu nehody označil selhání brzd. Pokud měl za to, že žalovaný na vozidlo příliš tlačil, žádné zvláštní pokyny mu v této souvislosti až do kritického okamžiku nedával. Svědek , Anonymizováno, i svědek , jméno FO, shodně potvrdili, že po nehodě byly přepálené brzdy, o tom, že k nehodě došlo pro poruchu brzdového systému nebylo pochyb. Ke ztrátě funkce brzd přitom mohlo obecně dojít ze dvou důvodů. Prvním je defekt systému bez souvislosti s jízdou, který tedy nemohl řidič ovlivnit a za který odpovídá pronajímatel. Druhým je celkově nevhodný styl jízdy. V té souvislosti je podstatné, že žalobce uvedl, že nikoho nenechá jezdit autem bez dozoru. Oboustranně akceptovanou součástí smlouvy účastníků tedy byla skutečnost, že žalovaný pojede pod dozorem instruktora (ať jím byl sám žalobce nebo jím zajištěná jiná osoba). Smyslem tohoto ujednání a úlohou instruktora bylo korigovat a ovlivňovat průběh jízdy tak, aby probíhala podle určitých pravidel, mimo jiné aby byla bezpečná. Žalobce i svědek , Anonymizováno, popsali žalovaného jako zkušeného řidiče, který jejich pokynů dbal. Pokud by tedy k nehodě došlo proto, že tyto pokyny byly nesprávné, je to skutečnost přičitatelná tomu, kdo instruktora druhé jízdy angažoval, tedy žalobci. Po provedeném dokazování tedy soud dospěl k závěru, že příčinou nehody byly skutečnosti způsobené žalobcem a žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má úspěšný účastník právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Soud žalobu v celém rozsahu zamítl, proto přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů potřebných k bránění jeho práva. Při rozhodování o jejich konkrétní výši posuzoval účelnost jednotlivých v řízení vykonaných úkonů právního zástupce žalovaného. Mezi účelně vynaložené náklady nepochybně patří převzetí věci a písemný odpor ze dne 11. 3. 2022. Účelně jsou beze sporu úkony v souvislosti s účastí při soudním jednání dne 6. 9. 2022, 3. 3. 2023 a 12. 9. 2023, stejně tak písemná vyjádření ze dne 15. 3. 2022, ze dne 4. 11. 2022 a ze dne 22. 6. 2023, která obsahují procesní návrhy či stanoviska a měla význam pro další řízení. Soud však zvažoval účelnost tří účtovaných porad s klientem přesahujících 1 hodinu. Za poradu s klientem je třeba nepochybně považovat úkon převzetí věci, při kterém musí dojít ke kontaktu klienta s jeho zástupcem a k podrobnému rozboru případu. Lze připustit, že v průběhu jednání se mohla vyskytnout ještě jedna potřeba obsáhlejší porady s klientem. S ohledem na obsah spisu a na průběh řízení, kdy až na výjimky po žalovaném nebyly vyžadovány žádné procesní aktivity, nepovažoval soud další případné porady s klientem v tvrzeném rozsahu za účelné. Proto v tomto ohledu přiznal žalovanému právo toliko na náhradu jednoho úkonu spočívajícího v poradě s klientem. Výše jednoho úkonu právní služby činí 12 300 Kč s odkazem na ustanovení § 7 odst. 6 vyhlášky č. 176/1996 Sb. Žalovanému pak náleží ke každému úkonu náhrada režijního paušálu dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu a náhrada za celkem , hodnota, půl hodin promeškaného času ve výši 1 800 Kč podle ustanovení § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný požadoval rovněž náhradu cestovních výloh za účast advokáta u jednání zdejšího soudu, jedná se o tři cesty osobním automobilem registrační značky , SPZ, při ujetých 200 km při pak každé jízdě, kombinované spotřebě 5,76 l/na 100 km, vyhláškové ceně pohonných hmot. V roce 2022 činila sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel v roce 4,70 Kč/1 km, v roce 2023 ve výši 5,20 Kč/1 km. Náhrada cestovného tak v roce 2022 činila na jednu cestu 1 483 Kč, v roce 2023 1 429 Kč. Spolu s náhradou za 21 % DPH představují náklady řízení na straně žalovaného částku 144 645 Kč.