9 C 84/2022

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o návrhu na zaplacení částky 76 313,45 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 54 419,45 Kč s 8,05% úrokem z prodlení jdoucím od 29. 7. 2017 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 21 894 Kč s 8,05% úrokem z prodlení jdoucím od 29. 7. 2017 do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 7 726 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení.

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 76 313,45 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Uváděla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2019 na ni byla postoupena pohledávka společnosti právnická osoba z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 18. 6. 2016 mezi společností právnická osoba a jméno příjmení, narozenou 20. 11. 1951. Právní předchůdce žalobkyně poskytl jméno příjmení úvěr ve výši 79 558 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. jméno příjmení však dne 28. 7. 2017 zemřela. příjmení využila svého práva a smlouvu ukončila. Pohledávka se tak skládá z nezaplacené jistiny včetně příslušenství. Konkrétně žalobkyně požaduje zaplacení částky 75 313,45 Kč představující dlužnou jistinu, 1 000 Kč představující smluvní pokutu a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 29. 7. 2017 do zaplacení. Řízení původně probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 1, který vydal ve věci platební rozkaz. Ten byl následně jako nedoručitelný zrušen a věc byla zdejšímu soudu postoupena jako soudu místně příslušnému.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu nařízenému na den 9. 8. 2022 se bez omluvy nedostavila, ačkoli o něm byla řádně vyrozuměna. Žalobce se omluvil, požádal o odročení jednání, jeho žádost však byla zamítnuta. Soud proto věc projednal ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

3. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právnická osoba a žalobkyní dne 12. 3. 2019 a z přílohy k této smlouvě obsahující seznam pohledávek s jejich vyčíslením považuje soud za prokázanou aktivní legitimaci žalobkyně k vedení sporu.

4. Z provedených důkazů soud zjistil, že smlouvou o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 18. 6. 2016 uzavřenou mezi právnická osoba na straně jedné a jméno příjmení na straně druhé bylo sjednáno poskytnutí úvěru na část kupní ceny vozidla ve výši 79 558 Kč s tím, že věřitel byl instruován, aby částku zaslal na účet prodávajícího. Z tvrzení žalobce vyplývá, že po postoupení pohledávky nebyla uhrazena ani její část.

5. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. 24 D 785/2017 bylo zjištěno, že zůstavitelka jméno příjmení, datum narození zemřela dne 28. 7. 2017. Jedinou zůstavitelčinou dědičkou byla dcera celé jméno žalované, datum narození, bytem adresa žalované. V řízení o pozůstalosti celé jméno žalované dědictví po zůstavitelce neodmítla, uplatnila však výhradu soupisu ve smyslu § 1674 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) s tím, že soupis byl nahrazen seznamem pozůstalostního majetku ze dne 19. 2. 2018 učiněným do protokolu dědičkou celé jméno žalované. Dle protokolu o jednání před soudním komisařem dne 19. 2. 2018 a usnesení ve věci pozůstalosti ze dne 19. 2. 2018 čj. 24 D 785/2017-66 činila obvyklá cena majetku a jiných aktiv pozůstalosti částku 206 449,90 Kč, výše dluhů a dalších pasiv 282 249,46 Kč a výše předlužení pozůstalosti 75 799,56 Kč. Současně bylo deklarováno, že žalovaná jako jediná dědička dědictví neodmítla a s ohledem na výhradu soupisu uhradí dluhy zůstavitelky do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 o. z.). Z protokolu o jednání pozůstalosti soud následně zjistil, že pasiva se skládala z nákladů pohřbu zůstavitelky ve výši 23 902 Kč, dluhů vůči společnosti právnická osoba ve výši 14 560,43 Kč, dalšího dluhu vůči téže společnosti ve výši 9 782,49 Kč, dále z dluhu, který je předmětem tohoto řízení, z dluhu vůči právnická osoba ve výši 33 154,41 Kč, vůči právnická osoba právnická osoba ve výši 3 761 Kč a konečně vůči anonymizováno 5 slov a právnická osoba ve výši 120 775,68 Kč.

6. Při právním posouzení soud vycházel zejména z dále uvedených ustanovení. Podle § 1674 odst. 1 o.z. nemůže zůstavitel odejmout dědici právo na výhradu soupisu pozůstalosti. Podle § 1706 o.z. uplatní-li dědic výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele do výše ceny nabytého dědictví. Podle § 1713 o.z. nebylo-li žádáno o výzvu věřitelům, nebo uspokojí-li dědic některého z hlásících se věřitelů bez zřetele na práva ostatních, a nedosáhne-li proto některý z věřitelů úplného uhrazení pohledávky z pozůstalosti, je dědic věřiteli zavázán nad rámec uvedený v § číslo, a to až do výše, v jaké by věřitel dosáhl uspokojení při likvidaci pozůstalosti podle jiného právního předpisu. Podle § 1707 o.z. každý z dědiců, který uplatnil výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele společně a nerozdílně s ostatními dědici, věřitel však může po každém dědici vyhradivším si soupis požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Z těchto ustanovení vyplývá, že dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je povinen uhradit dluhy zůstavitele a ostatní pasiva pozůstalosti nejen z dědictví, ale i ze všeho svého ostatního majetku. Na úhradu dluhů zůstavitele a ostatních pasiv pozůstalosti však není povinen vynaložit více, než kolik činí obvyklá cena nabytého dědictví. Nepostačuje-li cena dědictví nabytého dědicem, kterému svědčí výhrada soupisu, k plnému uspokojení zůstavitelových dluhů a ostatních pasiv pozůstalosti, nemůže dědic uspokojit některé věřitele a ostatním odmítnout plnění s odůvodněním, že výše ceny nabytého dědictví je tím již vyčerpána. Dědic je povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k plnému uspokojení všech věřitelů, každému z věřitelů poskytnout takové plnění, jaké by obdržel, kdyby byla nařízení likvidace pozůstalosti a kdyby byli věřitelé uspokojováni podle pravidel platných při likvidaci pozůstalosti. Musí tedy postupovat podle skupin uvedených v § 273 zákona č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále z.ř.s.) a nejdříve uspokojit dluh odpovídající pohledávce nákladů zůstavitelova pohřbu a opatření pohřebiště, dluh odpovídající pohledávce na odměně a náhradě hotových výdajů osob, které za řízení o pozůstalosti vykonávali správu pozůstalosti, poté dluh odpovídající pohledávce výživného a nakonec ostatní dluhy. Kdyby nepostačovala cena nabytého majetku k úhradě všech dluhů ze stejné skupiny, hradí se jednotlivé dluhy patřící do téže skupiny poměrně. Dědic, kterému svědčí výhrada soupisu, je tedy povinen, nepostačuje-li cena nabytého dědictví k uspokojení všech věřitelů, poskytnout každému z věřitelů takové plnění, jaké by na něj připadalo při nařízení likvidace pozůstalosti; přitom musí, jak je uvedeno shora, postupovat podle skupin uvedených v § 273 z.ř.s. Pokud je uvedený postup uložen dědici při dobrovolném plnění závazků, tím spíše jej musí respektovat soud při rozhodování o povinnosti dědice zaplatit dluh toho kterého z více věřitelů. Jak je uvedeno shora, skupiny, které je třeba respektovat v rámci rozvrhového usnesení při likvidaci pozůstalosti, jsou definovány v § 273 odst. 1 z.ř.s. V posuzované věci bylo s odkazem na ustanovení § 273 odst. 1 písm. a) z.ř.s. povinností dědice na prvním místě uspokojit pohledávku za vypravení pohřbu zůstavitelky v částce 23 902 Kč. Na ostatní věřitele potom zůstává k rozdělení částka 182 547,90 Kč. Vzhledem k tomu, že podle ustanovení § 273 odst. 4 z.ř.s. se pohledávky patřící do též skupiny uspokojí poměrně, nelze-li je uspokojit zcela (všechny pohledávky ze smluv o úvěru jsou tak pohledávkami ve smyslu § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s.) vyhověl soud žalobkyni pouze do takové výše jaká odpovídá poměru jeho pohledávky k ostatním pohledávkám vzhledem k rozdělované částce. Součet pohledávek k uspokojení podle § 273 odst. 1 písm. h) z.ř.s. činní 258 347,46 Kč. K rozdělení přitom zůstává částka 182 547,90 Kč. K uspokojení věřitelů v téže skupině tak může dojít pouze v rozsahu 70%. Žalobkyni proto z pohledávky ve výši 76 313,45 Kč náleží 54 419,45 Kč. Ve stejném poměru potom náleží úhrady ostatním věřitelům. Proto soud žalobě, co do částky 54 419,45 Kč vyhověl a naproti tomu žalobu ohledně částky 21 894 Kč zamítl jako neodůvodněnou.

7. Pokud jde o požadavek na úhradu úroků z prodlení vzniklých po smrti dlužnice, lze odkázat na ustanovení § 1701 o.s.ř., podle něhož dluhy zůstavitele přecházejí na dědice, ledaže zákon stanoví jinak. Smrt dlužníka a skutečnost, že o majetku dlužníka probíhá u soudu dědické řízení, nemá na prodlení s plněním jeho dluhu žádný vliv. Nesplní-li dědici dlužníka, kteří za něj ve smyslu citovaného ustanovení odpovídají, smrtí dlužníka jsou v prodlení, a tedy jsou povinni kromě zůstavitelova dluhu poskytnout věřiteli rovněž úrok z prodlení. Jeho výše potom se odvíjí od ustanovení § 1970 o. z. a vládního nařízení č. 351/2013 Sb.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, pokud jsou účastníci úspěšní poměrně. V projednávané věci byl žalobce úspěšný z 70%, neúspěšný z 30%, náleží mu tak náhradu za 40% nákladů řízení. Ty byly představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 053 Kč, dále odměnou za 3 úkony právní služby po 4 180 Kč, 3 režijními paušály po 300 Kč a 21% DPH. Celkem náklady řízení představují částku 19 315 Kč, 40% těchto nákladů potom představuje 7 726 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného. Toto rozhodnutí lze k návrhu soudně vykonat.