9 C 96/2020

Plný text

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní titul Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení , LL.B. sídlem adresa o návrhu na zaplacení částky 10 000 000 Kč

I. Žaloba na zaplacení částky 10 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované na nákladech řízení částku 152 026 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení], LL.B.

1. Žalobce se domáhal na žalované zaplacení částky 10 000 000 Kč. V žalobě uvedl, že jeho matka byla přijata blíže neurčeného dne do [nemocnice], a.s., neboť vzhledem k Alzheimrově chorobě nebyla schopna být bez dozoru sama ve svém bytě. Opakovaně se pokoušela vylézt ven oknem, při zajištění její bezpečnosti asistovala městská policie a následně i záchranná služba. Žalobce si nebyl schopen po ošetření převzít matku do své péče, neboť musel chodit do zaměstnání a nemohl zaručit svou nepřetržitou přítomnost doma. Na interním oddělení nebylo místo, proto šel s maminkou na oddělení psychiatrie, kde po hodině a půl čekání lékařka matku, v té době mluvící a chodící, přijala a hospitalizovala. Následující den byla matka žalobce přeložena na oddělení následné péče; tehdy ještě byla schopná se pohybovat a žalobce ji vzal na procházku. Následujícího dne však byla natolik paralyzována léky, že nebyla schopna chůze a téměř ani komunikace. Žalobce žádal lékaře o vysazení psychiatrických preparátů, nebylo mu však vyhověno, bylo argumentováno bezpečností matky i dalších pacientů. Po několika dnech byl informován o tom, že maminka dostala infarkt, následně bylo upřesněno, že se jednalo o srdeční příhodu. Poté pobyla dva či tři dny na interním oddělení a byla převezena do Léčebny dlouhodobě nemocných v Prčici. Byla však v takovém stavu, který podle názoru žalobce převozu bránil. Asi po týdnu byl žalobce informován lékařem uvedené léčebny, že je vhodná jeho návštěva, neboť matka zřejmě umírá. Matka se však dostala postupně do lepší kondice, a to především díky tomu, že jí nebyly podávány psychiatrické preparáty. Žalobce nicméně zaznamenal, že i v této léčebně pečovali o pacienty pouze základním způsobem (snídaně oběd večeře a přebalení), pacienti například nedostávali pravidelně napít. Následně matka dne [datum] zemřela. Žalobce uvedl, že se nebyl schopen domoci trestní žaloby, proto podal žalobu civilní. Žádal zaplacení částky 10 000 000 Kč s tím, že lidský život je hodnota penězi nevyčíslitelná. Tvrdil, že lékaři podepsali nad jeho matkou rozsudek smrti a nezaslouží si vykonávat svou lékařskou praxi. Za důkaz označil zprávu Městské policie v [obec] (jíž mohl doložit, jak jeho matka vylézá z okna bytu), dále skutečnost, že den po příchodu na psychiatrii ještě chodila.

2. Soud žalobce vyzval k doplnění žaloby - k upřesnění označení žalovaného, k navržení důkazů a doplnění žalobního návrhu. Na tuto výzvu reagoval žalobce podáním bez data, které bylo soudu doručeno dne [datum]. V něm řádně označil žalovanou - [nemocnice] a.s. Pokud jde o důkazy, navrhl zdravotní dokumentaci Léčebny dlouhodobě nemocnicích v Prčici, dále zdravotní dokumentaci praktického lékaře [titul] [příjmení], které přislíbil dodat. Výslovně uvedl, že žádné svědky neoznačuje. Dále navrhl, aby soud rozhodl, že primář psychiatrického oddělení a primářka následné péče nesmějí vykonávat dále svou [titul]. Usnesením ze dne 30. července 2020 č.j. 9C 96/2020-14 soud zastavil řízení o uložení zákazu výkonu povolání primáři psychiatrického oddělení a zákazu práce ve zdravotnictví primářky oddělení následné péče. Dále vyzval žalobce, aby doplnil skutková tvrzení způsobem, který je v usnesení specifikován. Vzhledem k tomu, že žalobce na výzvu nereagoval, žalobu odmítl. Proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby se žalobce včas odvolal. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se neodmítá. Konstatoval, že skutkový děj byl žalobcem vymezen takovým způsobem, že je zřejmé, v čemž žalobce spatřuje pochybení žalované při péči o jeho matku (podávání psychiatrických preparátů), že toto tvrzené pochybení mělo negativní dopad na zdravotní stav matky a k jakým následkům vedlo, s ohledem na popsané skutečnosti považoval uvedený skutek za časově zařaditelný. Vzhledem k tomu, že ke svým tvrzením žalobce nabídl rovněž důkazy (zdravotní dokumentaci matky) a současně vysvětlil, proč požaduje po žalované úhradu právě částky 10 000 000 Kč jako nemajetkové újmy, nebyl důvod k odmítnutí žaloby.

3. Žalovaná společnost navrhovala zamítnutí žaloby a nárok žalobce neuznávala ani částečně. Zdůraznila, že žalobce nese břemeno tvrzení, které se v tomto případě skládá ze tří prvků. Musí prokázat, že se zdravotnické zařízení dopustilo pochybení v léčebném postupu a toto pochybení specifikovat, dále musí tvrdit a prokazovat, že toto pochybení mělo za následek úmrtí pacienta a konečně že je zde příčinná souvislost mezi postupem zdravotnického zařízení non lege artis a tímto úmrtím. Podle názoru žalobkyně postrádá žaloba všechna tři uvedená základní tvrzení. Ve věcné rovině doplnila, že matka žalobce byla přijata k vyšetření u žalované dne [datum] pro zmatenost při syndromu demence, s projevy deliria nasedajícího na pokročilou demenci, když tato deliria měla v posledních týdnech až měsících jejího života stoupající intenzitu. Nejprve byla přijata a ošetřena na interním oddělení, následně hospitalizována na oddělení psychiatrickém. Vzhledem k jejímu stavu byl nasazen Buronil, ten byl bez efektu, proto byl vysazen a pacientka byla převedena na Haloperidol. Následující noc byla klidná, usměrnitelná, s trvajícími stavy zmatenosti při syndromu demence. Dne [datum] jí byl k medikaci přidán lék Aricept a následující den byla přeložena na oddělení následné péče, kde léčba pokračovala. Pacientka byla orientována pouze částečně, někdy spolupracovala, ale s nutným zvýšeným dohledem a dopomocí. Při delirantních stavech v rámci brachiální agrese házela po spolupacientkách předměty, byla neklidná. Od [datum] více pospávala, byla klidnější. Dne [datum] udávala bolest na hrudi, vyšetření EKG potvrdilo změny na přední srdeční stěně, nález ale nebyl uzavřen jako infarkt myokardu. Dne [datum] byla přeložena na standartní oddělení jako oběhově stabilizovaná a konečně dne [datum] byla ve stabilizovaném stavu převezena do LDN v Prčici. Žalovaná hodnotila léčebný postup jako nutný a adekvátnímu akutnímu stavu pacientky, neshledávala v něm žádná pochybení. Připouštěla, že žalobce matku v zařízení často navštěvoval a opakovaně se dožadoval úplného vysazení psychiatrické medikace, přestože připouštěl, že doma ji sám nezvládal.

4. Soud prvního stupně po podrobném prostudování spisu dospěl k závěru, že není možné připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání a proto nařídil ve smyslu § 114c o.s.ř. nejprve jednání přípravné. Při něm považoval za nutné poučit žalobce o nedostatečnosti jeho skutkových tvrzení a vyzvat ho, aby je do protokolu doplnil a předložil k jejich prokázání důkazy. Současně měl záměr pokusit se o smírné vyřízení věci, a to s ohledem na typ sporu a výši žalované částky. K tomuto jednání se však žalobce nedostavil, předvolání k němu si z datové schránky nevyzvedl. Předvolání k přípravnému jednání musí být doručeno do vlastních rukou a náhradní doručení je vyloučeno (§ 114c odst. 2 o.s.ř.), proto přípravné jednání neproběhlo. Vzhledem k tomu, že hrozilo opakování situace, považoval soud nařízení dalšího přípravného jednání za neúčelné a nařídil jednání ve věci samé. Při něm měl opět v úmyslu vyzvat žalobce k doplnění skutkových tvrzení tak, aby v případě jejich prokázání bylo možno žalobě vyhovět. Žalobce má zpřístupněnou datovou schránku, proto soud doručoval ve smyslu ust. § 47 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokument (dále jen zákon) do této schránky. Zásilka byla do datové schránky žalobce dodána dne [datum] a vzhledem k tomu, že se nejednalo o dokument, u něhož je náhradní doručení vyloučeno, byla ve smyslu § 17 odst. 4 zákona doručena posledním dnem desetidenní lhůty, tedy dnem [datum]. Soud proto považoval předvolání k jednání za řádně doručené. Žalobce se však ani k tomuto jednání nedostavil. Poučení podle § 118a o.s.ř. se poskytuje jen účastníku, který je při jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti, je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu poučení nedostalo (usnesení NS ČR ze dne 10. 8. [číslo], sp. zn. 32 Cdo 685/2016). Vzhledem k tomu, že dobrodiní poučení náleží pouze přítomnému účastníku, nebylo možné žalobce řádně poučit a vyzvat ho k doplnění skutkových tvrzení, která byla nezbytná pro jeho úspěch ve věci.

5. Podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Žalobce se domáhá nemajetkové újmy jako druhotná oběť (syn osoby, jíž mělo být ublíženo na zdraví). Jeho hmotněprávní nárok tak lze podřadit výlučně pod ustanovení § 2959 o.z., podle něhož při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Hmotněprávním základem nároku žalobce je tedy skutečnost, že měl duševní útrapy v souvislosti s usmrcením matky nebo zvlášť závažným ublížením na jejím zdraví. Předpokladem úspěchu žaloby je prokázané tvrzení, že žalovaná matce žalobce způsobila smrt nebo jí závažně ublížila na zdraví. Bylo-li by prokázáno, že jednáním žalované k úmrtí (což ale podle názoru soudu prvního stupně žalovaný netvrdí) nebo zvlášť závažnému ublížení na zdraví matky žalobce došlo, je současně třeba, aby žalobce tvrdil a prokázal, že konkrétní jednání žalované vedoucí k naznačenému následku bylo postupem non lege artis a že mezi tímto jednáním a způsobeným následkem je vztah příčinné souvislosti. Současně musel tvrdit a prokázat, že měl v souvislosti se shora uvedeným prokázaným skutkovým stavem duševní útrapy.

6. Soud má k dispozici pouze tvrzení žalobce, že žalovaná medikovala jeho matku psychofarmaky, po nichž se její zdravotní stav změnil tak, že byla apatická a méně pohyblivá. K tomuto tvrzení žalobce žádný důkaz nenabídl, nicméně žalovaná podávání psychofarmak nikterak nezpochybňovala, ve svém vyjádření k žalobě naopak podrobně popsala, jaké léky byly pacientce podávány a proč. Tvrzení, že uvedená medikace způsobila smrt pacientky, v žalobě přímo obsaženo není, a vzhledem k půlročnímu odstupu mezi jejím přeložením do jiného zařízení a smrtí lze takovou skutečnost prakticky vyloučit. Pokud jde o zvlášť závažné ublížení na zdraví, má zákon na mysli ublížení takové intenzity a trvalosti, že se významem blíží následku v podobě smrti. Sám žalobce však uvádí, že po přeložení do léčebny se zdravotní stav matky zlepšil, a tak postižení psychofarmaky, i kdyby bylo prokázáno, nemohlo být trvalého rázu. Jedná se však pouze o teoretické úvahy, neboť žádné důkazy k tomu, zda a jaké následky mělo pro matku žalobce podávání psychofarmak, nabídnuty nebyly. Žalobce navrhoval (ale nepředložil) důkaz zdravotní dokumentací praktického lékaře, jehož péče celé události zjevně předcházela, a dále zdravotní dokumentací z Léčebny dlouhodobě nemocných v Prčici, která mohla mít k tvrzení o akutním stavu po podávání léků minimální vypovídací hodnotu. Žalobce v doplnění žaloby doručeném dne [datum] uváděl, že navržené důkazy,,dodá v řízení“, to se však nestalo. Snaha o jeho poučení zůstala bezvýsledná, neboť se nedostavil ani k přípravnému ani k prvnímu jednání. Tvrzení žalobce obsažená v žalobě a jejím doplnění byla nedostatečná, důkazy nebyly předloženy vůbec. Soud tedy neměl žádný podklad pro závěr, že ze strany žalobkyně došlo k postupu non lege artis, ani že matka žalobce utrpěla závažné ublížení na zdraví. Tím spíše pak neměl žádný podklad k úvaze o příčinné souvislosti mezi léčebným postupem žalované a újmou. Za této situace nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítnout.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalované bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náležel jí jeden úkon ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši 300 Kč a dále potom náhrada nákladů za poskytnutí právní služby advokátem. Ty byly představovány jedním úkonem právní služby za převzetí a přípravu právního zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve výši 48 300 Kč, jedním úkonem v poloviční výši za účast na přípravném jednání podle § 11 odst. 2 písm. g) ve výši 24 150 Kč a jedním úkonem za účast u jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu ve výši 48 300 Kč, dále potom třemi režijní paušály po 300 Kč ve smyslu § 13 ods.t 3 advokátního tarifu. Dále potom náleží žalovanému náhrada cestovného za dvě cesty k procesnímu soudu a zpět v částce celkem 2 944 Kč (osobním automobil BMW X5 DRIVE 501 při ujetých 187 km na jednu cestu, v ceně pohonných hmot 27,80 Kč na jeden litr a ceně opotřebení automobilu 4,40 Kč na jeden kilometr), náhrada za osm půlhodin promeškaného času po 100 Kč a konečně 21% DPH ve výši 26 333 Kč Celkem náklady řízení činí 152 026 Kč.