10 C 113/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 885 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 885 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 885 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 885 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná je vlastníkem osobního automobilu [registrační značka], přičemž vozidlo vedené v příslušném registru vozidel nemělo v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). [název žalobkyně] vyzvala dne [datum] žalovanou v souladu s § 24c zákona o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období, sestávajícího ze základu příspěvku 2 585 Kč a nákladů na uplatnění ve výši 300 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je slovenským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), ze dne 11. července 2007.

3. Dle § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve smyslu hlavy XI, § 84 téhož zákona se ustanovení této hlavy použijí v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Úprava v této hlavě se omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v tomto zákoně.

4. Z článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 vyplývá:

1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země.

3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem.

5. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak dle § 6 a 84 zák. č. 91/2012 Sb. učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo v jeho obvodu.

6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

7. Z výzvy ze dne [datum] plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 2 585 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť z centrálního registru vozidel zjistila, že žalovaná je vlastníkem nebo provozovatelem vozidla, a že vozidlo nemá ve výše uvedeném období uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč, náklady uplatnění činily 300 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalované zaslána s datem [datum].

8. Podle ustanovení § 24c zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla je-li provozováno tuzemské vozidlo bez pojištění odpovědnosti v rozporu s tímto zákonem, je vlastník vozidla povinen uhradit [anonymizováno] ([název žalobkyně]) příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Za úhradu příspěvku podle věty první odpovídá společně a nerozdílně s vlastníkem vozidla jeho provozovatel, není-li současně jeho vlastníkem. Povinnost podle věty první a druhé vzniká tomu vlastníkovi a provozovateli vozidla, který byl nebo měl být zapsán v registru silničních vozidel v době, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. To neplatí v případě, kdy pojištění odpovědnosti zaniklo podle § 12 odst. 1 písm. d). Výše příspěvku se určí součtem hodnoty vypočtené vynásobením výše příslušné denní sazby pro daný druh vozidla počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a nákladů na jeho uplatnění, v případě jeho nezaplacení včetně nákladů na jeho vymáhání. Výše denních sazeb pro jednotlivé druhy vozidel stanoví příloha k tomuto zákonu. Při zjišťování údajů podle odstavců 1 a 2 vychází [anonymizováno] z porovnání údajů podle § 15 odst. 3 (prováděného Ministerstvem dopravy).

9. Soud má za prokázané, že žalovaná je vlastník nebo provozovatel vozidla a vozidlo nemělo ve výše uvedeném období uzavřeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když výše požadované denní sazby odpovídá bodu 3 přílohy k výše uvedenému zákonu. Žalobě proto vyhověl a žalobkyni přiznal i nárok na náklady na uplatnění a vymáhání a úroky z prodlení, určené dle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, doplatek soudního poplatku deklarovaný výrokem III. tohoto rozhodnutí ve výši 600 Kč, nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 885 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

11. Dle Položky 2 přílohy k zákonu o soudních poplatcích (č. 549/1991 Sb. v platném znění) za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění a) do částky 10 000 Kč včetně činí soudní poplatek částku 400 Kč, b) v částce vyšší než 10 000 do 20 000 Kč včetně částku 800 Kč, c) v částce vyšší než 20 000 Kč 4 % z této částky.

2. Pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. 3. bod 1. Pokud nebyl návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podán prostřednictvím aplikace k tomu určené, vybere se poplatek podle položky 1. Dle Položky 1 odst. 1. přílohy za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění a) do částky 20 000 Kč činí soudní poplatek částku 1 000 Kč, b) v částce vyšší než 20 000 Kč do 40 000 000 Kč 5 % z této částky, c) v částce vyšší než 40 000 000 Kč 2 000 000 Kč a 1 % z částky přesahující 40 000 000 Kč; částka nad 250 000 000 Kč se nezapočítává.

12. Žalobkyně uhradila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který činí dle pol. 2, odst. 1 písm. a), sazebníku 400 Kč. Platební rozkaz soud však nemohl vydat, žalobkyni proto vznikla povinnost uhradit doplatek soudního poplatku za žalobu, který činí dle pol. 1, odst. 1 písm. a), sazebníku 1 000 Kč. Vzhledem k tomu, že poplatek nebyl ani na výzvu soudu uhrazen v plné výši a bez rozhodnutí o něm se žalobou nelze zabývat, uložil soud žalobci výrokem III. doplatek poplatku ve výši 600 Kč uhradit v dodatečné lhůtě.