10 C 123/2019

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí příjmení jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa o zaplacení 27 041 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 181 Kč s úrokem ve výši 20,5 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 3 574,54 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od [datum] do [datum] částkou 1 774,33 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 4 632,37 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 041 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, žalovaná uzavřela dne [datum] s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o zápůjčce [číslo]. Na základě smlouvy poskytl věřitel žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 27 541 Kč, a to formou 60 pravidelných týdenních splátek po 460 Kč do [datum], své smluvní závazky však nehradila řádně a včas. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností ke dni [datum] k převedení pohledávky na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení částku 27 041 Kč a sestávala z dlužné jistiny půjčky ve výši 14 775,75 Kč, dlužného poplatku ve výši 12 265,25 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 484,65 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 3 079,35 Kč, smluvních úroků a úroků z prodlení. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila nic, a to ani na základě předžalobní upomínky.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je slovenským občanem, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaná, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.

4. Podepsaný soud na základě výše uvedených okolností dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat, a že tak má učinit dle právního řádu České republiky.

5. Soudu se nepodařilo žalované doručit soudní písemnosti, neboť na území České republiky nemá povolený žádný druh pobytu, na žalobcem uvedené adrese se dle zjištění Obvodního oddělení Policie ČR ve [anonymizováno] již déle než 10 let nezdržuje, a neprochází ani evidencí [obec] správy sociálního zabezpečení. Dle informací poskytnutých Okresným súdom [anonymizována dvě slova] má žalovaná trvalý pobyt na výše uvedené adrese s tím, že se jedná o„ pobyt bezdomovca“. Žalobce, poté, co obdržel přehled dosavadních úkonů soudu a byl požádán o doplňující informace a návrh dalšího postupu, sdělil, že na podané žalobě trvá. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] proto ustanovil žalované opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku v [obec]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Ustanovená opatrovnice ve vyjádření ze dne [datum] vznesla námitku promlčení 15 splátek a jejich příslušenství za období od [datum] do [datum], tedy celkem částky 6 900 Kč. Dále namítala, že ačkoli žalobkyně uvádí, že [datum] jí vzniklo právo na úhradu celého nesplaceného zůstatku zápůjčky, k žalobě však nebyla přiložena žádná listina, kterou by žalobkyně k tomuto datu požadovala. Navrhla zároveň, aby soud prověřil, zda v době poskytnutí zápůjčky ([datum]) byly proti žalované nařízeny exekuce, s odůvodněním, že pokud by tomu tak bylo, byla by uzavřená smlouva o zápůjčce neplatná v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované.

7. Po zaslání vyjádření právní zástupce žalobkyně rekapituloval, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí jsou Smluvní podmínky otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen„ Podmínky“). Na základě Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč (dále jen„ zápůjčka“ nebo„ jistina“) a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem Smlouvy. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve Smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 460 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Den poté došlo k zesplatnění celé pohledávky a tento den je dnem počátku běhu promlčecí doby (§ 619 odst. 1, zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). S odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4175/2009 ze dne 24. 6. 2009 pak konstatoval, že tříletá promlčecí doba dle ust. § 629 odst. 1 o.z. by uplynula dne [datum], žaloba byla podána dne [datum] a pohledávka tedy promlčena není. Ohledně nepromlčených splátek doplnil, že první splátka měla být žalovanou uhrazena nejpozději 7. den po uzavření předmětné Smlouvy, tedy [datum], následující splátky pak postupně vždy ve stejných intervalech, každá splatná nejpozději 7. den po termínu její splatnosti. Poslední splátka ve výši 401 Kč, měla být žalovanou uhrazena dne [datum]. Promlčeny tedy byly žalovanou neuhrazené splátky, jejichž splatnost nastala před [datum], splátky, jejichž splatnost nastala po datu [datum], tedy promlčeny nejsou. Celková výše nepromlčených splátek činí 20 181 Kč (43 splátek po 460 Kč + poslední splátka ve výši 401 Kč) a sestává z nepromlčené jistiny ve výši 11 777,07 Kč a nepromlčeného poplatku ve výši 8 403,93 Kč. Žalobce dále požaduje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z aktuální dlužné jistiny od [datum] do data postoupení pohledávky ([datum]) v celkové výši 1 305,02 Kč. Žalobce vzal žalobu částečně zpět o částku ve výši 2 998,68 Kč jakožto část jistiny, částku ve výši 3 861,32 Kč jakožto část poplatku, částku ve výši 910,15 Kč jakožto část kapitalizovaného úroku do [datum], a o částku ve výši 1 305,02 Kč jakožto část kapitalizovaného zákonného úroku do [datum]. Po žalované nadále požaduje jistinu ve výši 11 777,07 Kč, poplatek ve výši 8 403,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do [datum] ve výši 1 774,33 Kč, kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 3 574,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení. K námitce neplatnosti sjednání smlouvy uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalované ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Žalovaná již podpisem smlouvy potvrdila, že předchůdce žalobce před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí posoudil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě informací získaných i od ní jakožto zákazníka, a že údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti zápůjčku splácet, které žalovaná právnímu předchůdci žalobce před uzavřením Smlouvy poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Ze zákaznické karty ze dne [datum] plyne, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalované z nájemní/podnájemní smlouvy a z výměru mateřské dovolené. Žalovaná dále uvedla, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. S ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky pak dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná, a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované, které uvedla v Zákaznické kartě.

8. Jak již bylo uvedeno výše, podáním ze dne [datum] vzal právní zástupce žalobkyně žalobu ohledně částky 9 075,17 Kč zpět. Dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu soud usnesením ze dne [datum] co do částky 9 075,17 Kč zastavil, když ke zpětvzetí došlo před začátkem jednání. Usnesení nabylo právní moci dne [datum]. Nadále však zůstaly neuhrazeny jistina ve výši 11 777,07 Kč, poplatek ve výši 8 403,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení do [datum] ve výši 1 774,33 Kč, kapitalizovaný úrok do [datum] ve výši 3 574,50 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 20,50 % ročně z částky 11 777,07 Kč od [datum] do zaplacení a náklady řízení.

9. Při jednání dne [datum] právní zástupce žalobce setrvala na upraveném návrhu s tím, že opravil písařskou chybu, spočívající v tom, že v doplnění návrhu nárokoval i částku 910,15 Kč, a žádal, aby soud k tomuto údaji nepřihlížel. Se zohledněním částečného zastavení řízení žalobce žádá přiznání práva na úhradu jistiny ve výši 11 777,07 Kč s výše rekapitulovaným příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Se stanoviskem opatrovnice žalované se neztotožnil, odkázal na obsah vyjádření ze dne [datum]. Je přesvědčen, že žalobce nebyl povinen požadovat veškeré listiny uvedené v kartě zákazníka a o tom, že skutečnost, že je žalovaná svobodná, neznamená, že by žila sama a že by tak neexistoval další příjem domácnosti, který by byl možný použít na úhradu splátek zápůjčky. To, že další příjem v domácnosti byl, plyne i z toho, že do domácnosti žadatelky měly plynout další příjmy a ona sama měla mít jiné čisté příjmy než dávky státní sociální podpory a výměr mateřské dovolené ve výši 11 200 Kč. Pokud jde o splácení zápůjčky, splátka byla stanovena s týdenní frekvencí, tedy měsíčně cca ve výši 1 800 Kč. Taková výše splátky rozhodně není nepřiměřenou žalované dostupným prostředkům a není proto důvod se domnívat, že je smlouva z tohoto důvodu neplatná. Předchůdce žalobce neměl důvod se domnívat, že zápůjčka žalovanou se splácet nebude. Nesouhlasil ani s hypotézou, že nedostatek zahájených exekučních řízení proti žalované má být považován za důkaz nedostatečné péče právního předchůdce žalobce při ověřování úvěruschopnosti. Všeobecně je známo, že půjčky, zápůjčky a úvěry bývají na finančním trhu v České republice poskytovány osobám v podobné situaci jako žalovaná bez problémů, mnohdy i s ověřením menšího množství podkladů. Rozhodně nesouhlasil s tezí, že měla být uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž splatnost nebyla stanovena, z předložené smlouvy jednoznačně plyne ujednání o splatnosti zápůjčky do [datum] a tento termín byl žalované nepochybně znám. Opatrovnice žalované setrvala na obsahu svého vyjádření s tím, že na jeho obsahu trvala. Poukázala na to, že dle obsahu zákaznické karty je žalovaná slovenskou občankou, v době sepisu žijící v České republice v nájemním bytě s náklady ve výši 6800 Kč, svobodná, na mateřské dovolené, se třemi nezaopatřenými dětmi, v domácnosti, nevlastnící motorové vozidlo a disponující pouze učňovským vzděláním. Zápůjčka byla navíc poskytnuta na neočekávané výdaje, aniž by bylo specifikováno, o jaké výdaje se jedná. Pochybnosti vyjádřila i o zjištěných finančních údajích a to jak v části výdajů, tak v části příjmu. Za nepravděpodobné považovala, že by samoživitelka se třemi nezaopatřenými dětmi žijící v nájmu, za který hradí 6 800 Kč a disponující telefonem, na který vynakládá 200 Kč měsíčně, byla schopna financovat veškeré výdaje na domácnost částkou 12 000 Kč, celková výše nákladů se jí jevila jako nepravděpodobná. Pokud jde o příjmy, jako čistá mzda je uvedena částka 9 700 Kč, pravděpodobně rodičovský příspěvek, dalším příjmem má být částka 1 500 Kč z titulu nespecifikované (nedoložené a neověřené) státní sociální podpory, z neuvedených důvodů je částečně znečitelněna část čistého příjmu domácnosti, kde je však nadále uvedeno 18 000 Kč. Bez uvedení důvodu proč se tak stalo je uvedena celková výše příjmů částkou 29 200 Kč, ačkoliv součet částky 9 700 Kč, 1 500 Kč, 11 200 Kč a 18 000 Kč dá částku vyšší, zcela zřejmě tak nemůže odpovídat ani částka uvedená v položce použitelný příjem, tedy 10 200 Kč. Má za to, že předchůdce žalobce zřejmě nejednal s odbornou péčí, pokud byly ověřeny pouze občanský průkaz, nájemní smlouva a výměr mateřské dovolené. Zjevně nebyla ověřena ani tvrzení ohledně nákladů, ani ohledně dalších příjmů žadatelky. Ignorovány tak zůstaly relevantní listiny jako případné výplatní pásky, výměry podpory, výpisy z bankovního účtu, SIPO případně další faktury a podobné dokumenty. Dostupné podklady dle jejího názoru nemohly být podkladem pro učinění závěru o tom, že žalovaná je v dostatečné míře schopná zajistit si prostředky na úhradu zápůjčky, její úvěruschopnost tak nebyla řádně ověřena a smlouva s ní v důsledku toho byla uzavřena neplatně. V tomto závěru opatrovnici utvrzuje i skutečnost, že„ … na zápůjčku byla uhrazená jediná splátka ve výši 460 Kč a i zjištění soudu, že proti žalované v době sjednání smlouvy nebyly vedeny žádné exekuce ani soudní řízení …“. To, že ve její situaci proti žalované nebyly vedeny žádné exekuce, může být dle jejích zkušeností způsobeno„ … pouze tím, že všechny ostatní finanční prostředky poskytující společnosti vyhodnotily žalovanou jako neúvěruschopnou a rizikovou a žádné externí financování tak neposkytly. …“. Vyjádření doplnila o konstatování, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu. Běžně v situaci, kdy je potřeba pokrýt neočekávané výdaje, je voleno řešení žádosti o vydání kreditní karty. To, že žalovaná na místo toho požádala o zápůjčku nebankovní instituci, je dle názoru opatrovnice pravděpodobně důsledkem toho, že jí kreditní karta bankou vydána nebyla. Z toho dovozuje, že žalobcem předložená smlouva o zápůjčce byla uzavřena neplatně a že namísto toho byla mezi účastníky uzavřena ústní smlouva o zápůjčce částky 15 000 Kč, avšak bez sjednání doby splatnosti zápůjčky. Jelikož tedy nebylo, a zřejmě ani nemůže být, prokázáno, že by byla žalovaná vyzvána ke splacení této ústní smlouvy o zápůjčce, a protože tato smlouva nebyla žalobcem vypovězena, zápůjčka dle opatrovnice není splatná, žaloba je předčasná a měla by být z těchto důvodů zamítnuta. Na závěr právní zástupce žalobce konstatoval, že s ohledem na provedené dokazování má za to, že je důvodné žalobě v jejím zbytku v plném rozsahu vyhovět. Je přesvědčen, že došlo k dostatečnému ověření úvěruschopnosti žadatelky, smlouvu o zápůjčce proto považuje za platnou. S názorem, že místo ní, byla uzavřena méně konkrétní smlouva ústní, nesouhlasí. Navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení za 5,5 úkonu právní služby, náhradu cestovních výdajů a za promeškaný čas. Opatrovnice žalované setrvala na svém přesvědčení o neplatnosti předložené smlouvy o zápůjčce a navrhla, aby soud žalobu zamítl buď s ohledem na to, že na místo neplatně sjednané smlouvy byla sjednána smlouva ústní bez uvedení data splatnosti, která nebyla vypovězena v důsledku čehož se nestala zápůjčka splatnou, nebo s ohledem na to, že v důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniklo žalované bezdůvodné obohacení do výše 14 540 Kč, které však žalobcem žalováno není.

10. Ze Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč a závazek žalované zápůjčku splatit s poplatkem ve výši 12 541 Kč, konkrétně ve výši 3 082 Kč za administrativní činnosti, úrokem ve výši 1 975 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 484 Kč, celkem částkou 27 541 Kč, v 60 pravidelných týdenních splátkách po 460 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky předchůdce žalobce. Dle listiny s názvem„ Zákaznická karta“ prohlásila žalovaná, že je svobodná, vyučená, se 3 nezaopatřenými dětmi, nevlastnící osobní vozidlo ani kreditní kartu, nezavázaná zápůjčkou ve prospěch jiné společnosti a disponující bankovním účtem. Žalovaná žila v nájemním bytě a měla 3 nezaopatřené děti, byla„ V domácnosti (MD)“, na mateřské dovolené. Uvedené skutečnosti ohledně zaměstnání měly být osobně ověřeny, v části„ Ověřené dokumenty“ je pak ještě uveden občanský průkaz,„ Nájemní/ Podnájemní smlouva“ a„ Výměr MD“. Další položky, příkladmo ve formuláři uvedené, jako„ PP“, Pracovní smlouva, 3 výplatní pásky, výměr podpory, SIPO, Výpisy z bank. účtu, [příjmení] přiznání nebo Faktury / pokladniční kniha, uvedeny nebyly. V části„ Běžné výdaje“ je uveden„ nájem/inkaso“ ve výši 6 800 Kč,„ telefon“ ve výši 200 Kč, celkové„ Výdaje žadatele na domácnost“ ve výši 12 000 Kč, celková výše nákladů pak 19 000 Kč. V části Příjmy, jako čistá mzda je uvedena částka 9 700 Kč, pravděpodobně rodičovský příspěvek, dalším„ Pravidelný měsíční příjem (průměr za poslední 3 měsíce)“ je jako„ [obec] mzda žadatele“ uvedena částka 9 700 Kč, jako„ Státní podpory/Přídavky žadatele“ částka 1 500 Kč, mezisoučet činí 11 200 Kč. Část s názvem„ Další čisté příjmy domácnosti“ je na řádku, pravděpodobně určeném pro uvedení druhu příjmu, začerněna a tím učiněna nečitelnou, v části určené pro číslice je pak uvedeno 18 000 Kč. V části„ Celkem“ je uvedeno 29 2000 Kč, jako„ Použitelný příjem“ je pak uvedeno 10 200 Kč. Ačkoli se tedy na první pohled (v důsledku zmíněné ztížené srozumitelnosti) jeví, že součet uvedených částek (9 700 Kč + 1 500 Kč + 11 200 + 18 000 Kč) činí 40 4000 Kč, nikoli 29 200, soud je přesvědčen, že ve skutečnosti má být započteno pouze 9 700 Kč + 1 500 Kč + 18 000 Kč, tedy 29 200 Kč, údaj o použitelném příjmu domácnosti ve výši 10 200 Kč tak soud považuje za správný (29 200 Kč - 19 000 Kč). Bez uvedení důvodu proč se tak stalo je uvedena celková výše příjmů částkou 29 200 Kč, ačkoliv součet částky 9 700 Kč, 1 500 Kč, 11 200 Kč a 18 000 Kč dá částku vyšší, zcela zřejmě tak nemůže odpovídat ani částka uvedená v položce použitelný příjem, tedy 10 200 Kč. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 61 týdnů od data jejího uzavření, neboť dle smlouvy byla žalovaná povinna uhradit„ 7. kalendářní den od data uzavření Smlouvy, a každou následující splátku nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního (sedmidenního) období“. Dle tvrzení žalobce byla jediná splátka žalovanou uhrazena [datum], a ta se tak dostala do prodlení již s úhradou první splátky (kterou měla uhradit do [datum]). Pohledávka byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum] ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek a výše pohledávky ke dni postoupení činila 27 541 Kč s přísl. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení výzvy. Předžalobní upomínku zaslal právní zástupce žalobce žalované s datem [datum]. Dle lustrace v evidencích soudu nejsou ve vztahu k žalované ke dni konání jednání evidovány žádné jiné věci než věc projednávaná, tedy ani žádné exekuce či výkony rozhodnutí. K datu jednání nebyly exekuce proti povinné nalezeny ani v Registru zahájených exekucí.

11. Dle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 510 odst. 1 téhož zákona příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. Dle odst. 2 téhož ustanovení má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. Dle ust. § 513 příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle § 1802 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 9 z. č. 145/2010 Sb. (o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů), ve znění platném v době sjednání zápůjčky (1) Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. (2) Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. (3) Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. (4) Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

12. Nejprve se soud zabýval otázkou důvodnosti námitky opatrovnice žalované, že předchůdce žalobce zřejmě nejednal s odbornou péčí, pokud nebyly ověřeny všechny listiny, které jsou uvedeny v zákaznické kartě jakožto podklady pro rozhodnutí o poskytnutí či neposkytnutí zápůjčky. Ověřeny byly občanský průkaz, nájemní smlouva a výměr mateřské dovolené, neověřena však zůstala tvrzení ohledně nákladů a dalších příjmů žadatelky. Soud se ztotožnil se stanoviskem právního zástupce žalobce, že jeho právní předchůdce nebyl povinen požadovat předložení veškerých listin, uvedených v kartě zákazníka. Už z přehledu těchto dokumentů vyplývá, že ani nelze očekávat, že by žadatel o finanční prostředky měl vždy k dispozici např. občanský průkaz i povolení k pobytu, pracovní smlouvu i živnostenský list, výplatní pásky a daňové přiznání i výměr podpory a faktury či pokladniční knihu, nebo (v době elektronického bankovnictví) výpisy z bank. účtu nebo SIPO. Je zřejmé, že jako osoba na mateřské dovolené zjevně žalovaná nemohla předložit výplatní pásky, faktury ani jiné podobné dokumenty. Pokud předložila„ Výměr MD“, zřejmě tedy rozhodnutí o přiznání rodičovského příspěvku, nepochybně prokázala i jeho výši, a osvědčila, že lze důvěřovat jejímu tvrzení, že jí náleží nárok na výplatu dalších dávek státní sociální podpory, velmi pravděpodobně minimálně dětského přídavku.

13. To, že věřiteli je ust. § 9 z. č. 145/2010 Sb. uložena povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat tak, že je jeho povinností vynaložit odbornou péči, tedy„ úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti" (§ 2 odst. 1 zák. o ochraně spotřebitele), a jednat„ kvalifikovaně, čestně a spravedlivě a v nejlepším zájmu zákazníků“ (§ 32 odst. 1 nebo § 41 odst. 2 zákona o podnikání na kapitálovém trhu). Má se jednat o vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž tato osoba plní všechny povinnosti stanovené zákonem, současně jedná čestně a spravedlivě, resp. v souladu se zásadami dobré víry a poctivého obchodního styku, a v nejlepším zájmu zákazníka, tedy způsobem, který je pro zákazníka nejlepší, bez ohledu na to, jaká byla jeho původní představa o výsledné podobě smlouvy. Právní úprava nestaví přesný postup či hierarchii informací nutných k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V řadě případů mohou věřiteli dostačovat (a také obvykle dostačují) již informace, které má o spotřebiteli na základě předchozích či současných smluvních vztahů s ním. Ustanovení § 9 odst. 1 z. č. 145/2010 Sb. výslovně předpokládá, že zdrojem informací může být i samotný spotřebitel, argument, že pokud byla listinami ověřena pouze některá tvrzení, a jiná nikoli, tak nemůže sám o sobě při prokazování nedostatku odborné péče na straně právního předchůdce žalobce uspět. Je třeba rovněž zdůraznit, že ustanovení § 9 odst. 3 ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli„ na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“, byť tato povinnost zároveň nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí. Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od žadatele bez dalšího spokojit, a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit, např. ve veřejně dostupných rejstřících, ať už je přístup do nich zdarma nebo je zpoplatněn. Dle názoru podepsaného soudce však rozsah a hloubka ověřování a vyhodnocování poskytnutých informací má odpovídat výši finančních prostředků, které žadatel žádá poskytnout, resp. poměru výše splátek za stanovené období, kterými mají být poskytnuté prostředky poskytovateli vráceny, k disponibilnímu zůstatku finančních prostředků žadatele za totéž období. Je nepochybné, že v případě, že by měl věřitel pochybnosti o správnosti poskytnutých informací, (např. pokud by výdaje na bydlení či jiné náklady neodpovídaly cenám v místě a časem obvyklým), bylo by jeho povinností požadovat po spotřebiteli objasnění takových údajů, případně je v rámci svých možností jiným způsobem ověřit, nebo prostředky tomuto žadateli neposkytnout. Posouzení schopnosti žadatele splácet spotřebitelský úvěr tedy má být činností, jejímž cílem má být zjištění, zda žadateli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním, případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. Kvůli tomu je třeba zejména analyzovat osobní, resp. domácí rozpočet žadatele, a to jak jeho příjmy, tak výdaje. Při posouzení úvěruschopnosti má věřitel vždy zohlednit konkrétní poměry žadatele, tedy zda např. vyživuje další osoby, nebo to, že se na financování provozu domácnosti podílí další osoba atp. Při analýze výdajů domácnosti by měl brát v potaz i nepravidelné výdaje (např. v souvislosti se začátkem školního roku) a ponechat ze zůstatku finančních prostředků žadatele rezervu i na možné další neplánované výdaje. Zohlednit by měl jak stávající situaci žadatele, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i situace, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný budoucí jednorázový příjem či výdaj, nebo očekávanou změnu poměrů žadatele, které v době budoucího splácení mohou jeho schopnost splácení ovlivnit, a to jak pozitivně, tak negativně.

14. Soud má za to že, s ohledem na výši poskytnutých prostředků, by mělo v daném případě k prokázání úvěruschopnosti postačovat nesporné prokázání příjmu ve výši, dosahující alespoň ½ poskytnuté částky, a osvědčení rozdílu příjmů a výdajů přesahujícího součet měsíčního životního minima žadatele a výše vyměřené měsíční splátky, což bylo v projednávaném případě splněno. To, že tedy nebyly předloženy ani požadovány např. výpisy z bankovního účtu žalované nebo předpis SIPO (tedy pokud žalovaná své závazky tímto způsobem uhrazuje), případně další podklady, dle jejího názoru nemohly být podkladem pro učinění závěru o tom, že žalovaná je v dostatečné míře schopná zajistit si prostředky na úhradu zápůjčky, její úvěruschopnost tak nebyla řádně ověřena a smlouva s ní v důsledku toho byla uzavřena neplatně. Rovněž se ztotožnil se stanoviskem, že skutečnost, že má být žalovaná svobodná, neznamená, že by žila sama a že by tak nemohl existovat další příjem domácnosti, který by byl možný použít na úhradu splátek zápůjčky. Dle zkušeností podepsaného soudce je naopak spíše pravidlem, že v domácnosti se svobodnou matkou nezletilých dětí obvykle žije další osoba, která určitým způsobem dodatečný příjem zajišťuje. Na rozdíl od opatrovnice žalované nemá podepsaný soudce pochybnosti o uvedených údajích o finanční situaci žalované, a to ani v části výdajů, ani v části příjmu. To, proč se neztotožnil s námitkou opatrovnice, že je v zákaznické kartě nesprávně uvedena celková výše příjmů domácnosti žalované částkou 29 200 Kč, ačkoliv součet částky 9 700 Kč, 1 500 Kč, 11 200 Kč a 18 000 Kč činí 40 400 Kč, tedy částku vyšší, a že zřejmě nemůže odpovídat částka uvedená v položce použitelný příjem, tedy 10 200 Kč, soud vysvětlil výše v odst. 10. tohoto rozsudku. Pokud jde o vlastní příjmy a výdaje, na základě zkušeností z profesní praxe si podepsaný soudce může dovolit konstatovat, že nájemné ve výši 6 800 Kč se řadí spíše k nájemným nižším, a že deklarované náklady na pokrytí potřeb tří nezaopatřených dětí, zřejmě mladšího věku, na chod domácnosti a užití telefonu ve výši cca 12 000 Kč pak pravděpodobně skutečným nákladů, odpovídají. I příjmy ve výši 9 700 Kč a 1 500 Kč dle všeho odpovídá žalovanou deklarované situaci, tedy tomu, že je na mateřské dovolené a pobírá blíže neurčené dávky státní sociální podpory (pravděpodobně přídavky na děti a nějakou formu dávky na podporu bydlení). Z obsahu zákaznické karty zjevně plyne, že do domácnosti žadatelky plynul další příjem ve výši 18 000 Kč, čemuž navíc odpovídá i to, že domácnost uhrazovala celkové měsíční náklady na domácnost ve výši 19 000 Kč. Ze zbývajícího příjmu ve výši 10 200 Kč pak neměl být problém uhrazovat splátky zápůjčky, stanovené s týdenní frekvencí, tedy měsíčně cca ve výši 1 800 Kč. Soud se ztotožňuje i se stanoviskem, že taková výše splátky rozhodně není nepřiměřenou žalované dostupným prostředkům a že se proto není důvod se domnívat, že je smlouva z důvodu nedostatečné úvěruschopnosti neplatná. Pro posouzení platnosti či neplatnosti smlouvy pak dle názoru soudu není podstatné ani to, že měla být zápůjčka poskytnuta na neočekávané výdaje, aniž by bylo specifikováno, o jaké výdaje se jedná. Soud se naopak nemůže ztotožnit s hypotézou, že nedostatek zahájených exekučních řízení proti žalované má být považován za důkaz nedostatečné péče právního předchůdce žalobce při ověřování úvěruschopnosti, neboť dle zkušeností podepsaného soudce, získaných mimo jiné i v rámci praxe soudce exekučního, taková vazba neexistuje. Ze zkušenosti podepsaného soudce totiž plyne, že půjčky, zápůjčky a úvěry ve výši obdobné projednávané věci bývají na finančním trhu v České republice poskytovány osobám v podobné situaci jako žalovaná bez problémů. Na překážku nebývají naopak ani zahájená exekuční řízení, pokud na straně dlužníka zůstávají zachovány odpovídající zbytkové finanční prostředky. To, že proti žalované zatím žádná exekuční řízení vedena nejsou, vypovídá buď o tom, že doposud své závazky hradila řádně a včas (v takovém případě by pak nebyl důvod jí zápůjčku neposkytnout), nebo o tom, že doposud žádné závazky vůči finančním institucím neměla (čemuž nasvědčuje konstatování v Zákaznické kartě, že zápůjčky u jiných společností ani externí splátky zápůjček nebyly zjištěny ani od zákazníka, ani„ dle úvěr. registrů“), a že tudíž za dané příjmové situace není důvod předpokládat, že poskytnuté prostředky nebude řádně splácet. Rozhodně soud, i z výše uvedených důvodů, nemůže akceptovat opatrovnicí žalované navrženou fikci, že proti žalované nebyly vedeny žádné exekuce proto, že všechny ostatní úvěrové společnosti měly vyhodnotit žalovanou jako úvěru neschopnou a rizikovou a žádné externí financování tak neposkytly, neboť pro tento závěr nejsou ze spisu patrné žádné podklady a opatrovnice žalované žádné důkazy této hypotézy ani nenavrhla, ani nepředložila. Ve vztahu k tvrzení, že důkazem nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalované má být to, že na zápůjčku byla žalovanou uhrazená jediná splátka ve výši 460 Kč, považuje soud za potřebné konstatovat pouze to, že úhrada jediné splátky ze strany žalované, navíc opožděně, spíše nasvědčuje možnému spáchání trestného činu úvěrového podvodu ve smyslu ust. § 211 trestního zákona než její faktické neschopnosti žalované zápůjčku od počátku splácet.

15. Zákonem č. 43/2013 Sb. byla do § 9 odst. 1 doplněna poslední věta, podle níž smí věřitel poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Současně byla zavedena soukromoprávní sankce pro případ porušení této povinnosti v podobě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V posouzení případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zakotvené v § 9 odst. 1 větě poslední citovaného ustanovení, nabytím účinnosti občanského zákoníku došlo k zásadní proměně. Zatímco podle úpravy platné a účinné do 31. prosince 2013 by porušení povinnosti ověřit úvěruschopnost s odbornou péčí mělo za následek absolutní neplatnost takto nepečlivě sjednané smlouvy o spotřebitelském úvěru (viz § 39 zák. č. 40/1964 Sb. spojení s § 40a zák. č. 40/1964 Sb.), s účinností od 1. 1. 2014 se bude zpravidla jednat jen o neplatnost relativní. Podle § 588, věta prvá o. z. totiž„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek". K tomu, aby jednání bylo považováno za absolutně neplatné, nepostačuje pouhá jeho protiprávnost, kumulativně s tím musí být naplněna i podmínka zjevného narušení veřejného pořádku (hájí obecné hodnoty chráněné zákonem), nebo zjevný rozpor s dobrými mravy (slouží k ochraně soukromých zájmů osob). Prostý rozpor s dobrými mravy tedy musí tedy být doplněn o další okolnost, která závažnost tohoto rozporu zvýrazňuje. Porušení povinnosti, zakotvené v § 9 odst. 1 tedy nebude mít vždy za následek absolutní neplatnost takto sjednané smlouvy. Ve smyslu ust. § 586 odst. 2 o. z. tak je na spotřebiteli, aby se případné neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dovolal, byť (v závislosti na míře naplnění znaků stanovených v § 588 o. z.) nelze vyloučit, že v některých konkrétních případech bude nutné jednání věřitele považovat za zjevně se příčící dobrým mravům nebo zjevně narušující veřejný pořádek, a tudíž smlouva bude neplatná absolutně.

16. Na základě těchto úvah se pak soud ztotožnil se stanoviskem právního zástupce žalobce, že ze strany předchůdce žalobce došlo k dostatečnému ověření úvěruschopnosti žadatelky, a že ten tedy postupoval s řádnou péčí, smlouvu o zápůjčce proto považuje za platnou. Nemohl se proto ztotožnit se stanoviskem opatrovnice žalované, že v důsledku neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniklo žalované bezdůvodné obohacení do výše 14 540 Kč.

17. Pokud jde o tezi opatrovnice žalované, že v důsledku nedostatečného ověření úvěruschopnosti nebyla uzavřena písemná úročná smlouva o zápůjčce, nýbrž ústní, pravděpodobně bezúročná smlouva o zápůjčce, jejíž splatnost nebyla stanovena, ani s tou se podepsaný soud nemůže ztotožnit. Z předložené smlouvy sice ne zcela jednoznačně, leč ve smyslu § 1813 o. z., věta druhá dostatečně srozumitelným a transparentním způsobem, plyne ujednání o splatnosti zápůjčky do 60 týdnů (počítáno od [datum] dle výpočtu soudu do [datum]) a tento termín byl žalované nepochybně znám. Pokud tedy zápůjčku nejpozději ve sjednané lhůtě nevrátila, nepochybně se dostala s úhradou dluhu do prodlení. Argument je navíc vnitřně rozporný, neboť na jednu stranu vychází z toho, že v důsledku tvrzeného nesplnění zákonných podmínek má být písemná smlouva o zápůjčce neplatná, zároveň však má existovat platná ústní smlouva o zápůjčce totožné částky. Fakticky tak opatrovnice žalované argumentuje tím, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž ujednání o splatnosti, úročení a poplatcích jsou však neplatná a soud k nim nemá přihlížet. Tuto argumentaci soud považuje za účelovou a vzhledem k přesvědčení o platném uzavření původní písemné smlouvy k ní proto nepřihlíží. Zcela irelevantní, od reality odtržený a vyfabulovaný je pak argument, že žalovaná byla majitelkou bankovního účtu, ke kterému má být běžně vydávána kreditní karta a úvěr jejím prostřednictvím pak má být užíván na pokrytí neočekávaných výdajů, a že to, že žalovaná požádala o zápůjčku nebankovní instituci na místo využití kreditního úvěru, má být pravděpodobně důsledkem toho, že jí kreditní karta bankou vydána nebyla.

18. Soud tedy vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek, celkem 27 541 Kč. Žalovaná zapůjčené prostředky ani poplatek ve lhůtě splatnosti nezaplatila, a to ani na základě upomínky žalobce, a dostala se tak do prodlení. Žalobci tak dluží 27 541 Kč s příslušenstvím, přičemž v důsledku částečného zpětvzetí žaloby a z toho plynoucího zastavení řízení je na místě přiznat žalobci právo na úhradu částky 20 181 Kč. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobce má nárok na úhradu této částky, soud jeho návrhu ve zbylém rozsahu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky mu přiznal, a to včetně sjednaných smluvních úroků. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobce kromě jistiny a úroků rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 632,37 Kč, přičemž tato částka představuje 48 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 74 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26 %). Tyto náklady sestávají ze zbytku zaplaceného soudního poplatku v částce 1 009,05 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 041 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., náhrada 901,92 Kč za 102 ujetých km v částce 601,92 Kč (27,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,4 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 141,92 Kč ve výši 1 499,80 Kč. Nárok na ½ úkonu za podání ze dne [datum] soud žalobci nepřiznal, neboť se jednalo pouze o reakci na výzvu soudu, aby se žalobce vyjádřil, zda na podané žalobě trvá, tedy nikoli o úkon právní služby nýbrž o úkon administrativní.