10 C 133/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 476 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 476 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 476 Kč od datum do zaplacení a náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č číslo, variabilní symbol.

II. Žalovaný je povinen zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Tachově soudní poplatek ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet číslo variabilní symbol.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 476 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni vznikly v souvislosti s dopravou žalovaného do protialkoholní záchytné stanice v obec dne datum náklady ve výši 476 Kč (z toho 285,60 Kč náhrada za používání silničního motorového vozidla a 190,29 Kč za spotřebované pohonné hmoty).

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listinných důkazů plyne, že dne datum byl v souladu s ust. § 89b odst. 1 a § 89c odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., Policií České republiky proveden převoz žalovaného z obvodního oddělení obec územního odboru obec Krajského ředitelství policie Plzeňského kraje do protialkoholní záchytné stanice v obec (dále jen“ záchytná stanice“) na vzdálenost 68 km. Převoz byl proveden, protože žalovaný byl dle zjištění policistů pod vlivem alkoholu, zjevně nekontroloval své chování, bezprostředně ohrožoval sebe i veřejný pořádek a dopouštěl se protiprávního jednání. U žalovaného byla před převozem do záchytné stanice provedena dechová zkouška a naměřena hodnota 2,39 ‰ alkoholu v dechu. Při převzetí v záchytné stanici službu konající lékař konstatoval u žalovaného střední stupeň opilosti. K převozu jmenovaného bylo použito služební vozidlo Policie České republiky tovární značky Renault Trafic, registrační značka. Při průměrné spotřebě 8,8 litrů pohonných hmot na 100 km a při průměrné ceně 31,80 Kč za 1 litr pohonné hmoty činí náhrada za spotřebované pohonné hmoty 190,29 Kč a náhrada za používání silničního motorového vozidla 285,60 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě částky 476 Kč dopisem ze dne datum, doručeným mu dne datum.

4. Podle ustanovení § 89c zákona č. 373/2011 Sb. (o specifických zdravotních službách), (1) Dopravu osoby do záchytné stanice zajistí ten, kdo tuto osobu vyzval k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek. (2) Pokud osoba, která je do záchytné stanice dopravována při poskytnutí zdravotnické záchranné služby nebo zdravotnické dopravní služby, bezprostředně ohrožuje sebe nebo jinou osobu nebo poškozuje majetek poskytovatele zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatele zdravotnické dopravní služby a poskytovatel zdravotnické záchranné služby nebo poskytovatel zdravotnické dopravní služby nemůže tomu zabránit vlastními silami, může tento poskytovatel požádat o nezbytnou součinnost Policii České republiky, Vojenskou policii, jde-li o osobu vyzvanou k orientačnímu vyšetření nebo odbornému lékařskému vyšetření podle zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek vojenským policistou, obecní policii a v případě osob ve výkonu vazby, zabezpečovací detence nebo trestu odnětí svobody Vězeňskou službu. § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., je povinna hradit provedený převoz do záchytné stanice v případech, kdy se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, osoba, které byla záchytná služba poskytnuta. Dle ust. § 2991 nového občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.”) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

5. Po zhodnocení shora uvedených skutečností, s přihlédnutím k obsahu výše citovaných ustanovení dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět. Má za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce dopravil důvodně žalovaného do záchytné stanice. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici je žalovaný, u kterého byla prokázána přítomnost alkoholu, povinen uhradit. Protože tak dosud neučinil, na úkor žalobce se obohatil, a je mu proto povinen způsobenou škodu nahradit. Vzhledem k tomu, že žalovaný tuto částku přes výzvu žalobce nezaplatil, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě výrokem I. v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci požadovanou částku a v souladu s dle § 1970 o. z. i úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. o náhradě nákladů tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 200 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

7. Vzhledem k zákonnému osvobození žalobkyně od placení soudních poplatků ve smyslu ustanovení §11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, uložil soud ve smyslu ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. žalovanému výrokem II. povinnost uhradit soudní poplatek ve výši 1 000 KČ České republice, když jeho povinnost uhradit soudní poplatek vyplývá z ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.