10 C 134/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 200 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 450,49 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 135,35 Kč, se smluvním úrokem a náklady vymáhání kapitalizovanými částkou 2 673,71 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 100 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 64 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum byla mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, uzavřena Smlouva o úvěru č. anonymizováno (dále jen„ původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 4 200 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému zaslány dne datum na bankovní účet žalovaného. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu rodného čísla žalovaného a číslem úvěrové smlouvy anonymizováno. Žalovaný se dle čl. II. Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 486,44 Kč splatný dle čl. II Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno v den splatnosti úvěru, tedy dne datum. Žalovaný se dostal s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, vznikla mu proto dle čl. VIII odst. VIII.. Rámcové úvěrové smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž byl žalovaný v prodlení, tvořená nedoplatkem smluvní pokuty, pouze do výše 50 % jistiny úvěru, tedy v celkové výši 2 100 Kč. Žalovanému byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaný nereagoval. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 13 586,84 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 4 200 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 486,44 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 2 140,27 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 100 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 613,13 Kč a nákladů na vymožení pohledávky ve výši 47 Kč. Dne datum byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně. Ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaný dne datum Smlouvu o úvěru č. anonymizováno, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 4 200 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 8 686,44 Kč s příslušenstvím do datum. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum.

4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

5. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr ve výši 4 200 Kč, který měl vrátit do datum, a to včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Smluvní pokutu žalobce sám omezil způsobem, plně odpovídajícím ust. § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, octl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 300 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.