10 C 134/2023

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 , se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0 , advokátem se sídlem Adresa zainteresované osoby 0/0 , proti žalované: Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 1/0 , bytem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno , o zaplacení 63 579,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 63 579,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 63 579,50 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 710,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 63 579,50 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela dne , datum, smlouvu o poskytnutí „revolvingového úvěru“, a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami do , datum, . Konstatoval, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel „… výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10% musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr. …“. Úvěr byl žalované poskytován z bankovního účtu původního věřitele na její bankovní účet č. , č. účtu, , s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Na základě smlouvy byl žalované postupně poskytnut úvěr v celkové výši 63 579,50 Kč. Své smluvní povinnosti žalovaná řádně nesplnila, ačkoli k tomu byla žalobkyní vyzývána formou výpisů. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaná do dne podání žaloby neuhradila nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne , datum2. Žalovaná se k podané žalobě, po obdržení platebního rozkazu, v odporu proti němu ze dne , datum, , vyjádřil nesouhlasně, „… a to z důvodu nedostatečného ověření úvěruschopnosti …“. Tvrdila, že v době, kdy si půjčku sjednávala „… snadno na internetových stránkách …“, potřebovala peněžní prostředky na zaplacení jiné půjčky. „… Společnost s lehce poskytujícími půjčky …“ ji měla dostat do ještě tíživější situace. Ona jako slabší strana v úvěrovém vztahu „… nebyla v té době schopna správně vyhodnotit dopady smlouvy. …“. Když si půjčku zařizovala, měla za to, že tím vyřeší „… svou finanční tíživou situaci. …“. Bohužel se tak nestalo a ona je v ještě tíživější situaci. Ráda svou půjčku splatí, je si vědoma toho, že si „… od společnosti půjčila 40 000 Kč, které chci společnosti vrátit, ale nejsem ochotna hradit vysoké sankce za neschopnost úvěr splácet. …“. Dále upozorňovala na to, že „… postoupení pohledávky z původního věřitele na současného, vzniklo ještě před podpisem mé smlouvy, a to o více než 2 roky. …“. Upozorňuje a nesouhlasí s výší odměny právního zástupce, „… které jsou vysoké. …“. Smlouva se jí jeví jako nemravná, když je nastaven mechanismus postoupení pohledávek již před vznikem smluvního vztahu, věřitel navíc dostatečně neověřil její úvěruschopnost, a jako takovou ji považuje za neplatnou.

3. Žalobce reagoval vyjádřením, v němž odkazuje na to, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž žalovaná dala uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit a že řádně zvážila své možnosti. V případě, že měla pochybnosti o svých možnostech zápůjčku splatit, byla povinna kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili její schopnost zápůjčku splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované zápůjčku splatit. Dále původní věřitel úvěruschopnost žalované ověřoval výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Konstatoval, že „… klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410,- Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. …“. Poskytnuté údaje neodůvodňovaly pochyby ohledně platební schopnosti žalované, žádosti o úvěr proto bylo tak vyhověno. Žalovaná uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru za účelem dočasného získání finančních prostředků za úplatu o své vůli dobrovolně. Návrh na uzavření smlouvy o úvěru podala původnímu věřiteli sama žalovaná, a smlouva o úvěru byla uzavřena v mezích a v souladu s principem smluvní volnosti stran. Žalobce tak má za to, že žalovaná nerozporuje dluh minimálně co do důvodu, když v odporu uvádí, že finanční prostředky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru čerpala. Žalobci byla pohledávka za žalovanou postoupena na základě Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , která je rámcovou smlouvou, na jejímž základě mu pohledávky postupuje původní věřitel průběžně.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, řádně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr do výše 40 000 Kč, splatný spolu se smluvním ročním úrokem ve výši 31 838,95 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet po minimálních splátkách ve výši 13 % celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, podle toho co z toho bude vyšší vždy do 15 dnů od data výpisu. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za prodlení ve výši 250 Kč, jakožto „… náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých věřiteli v souvislosti s prodlením s jakoukoliv minimální měsíční splátkou do data skutečného splacení.“. Ke dni , datum, (datum posledního čerpání úvěru) žalovaná postupně z úvěrového rámce vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši 51 000 Kč, ke dni , datum, (datum poslední splátky úvěru) uhradila celkem 18 882,68 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami stanovenými úvěrovou smlouvou, a to včetně sjednaného smluvního úroku ve výši (dle smlouvy) 146,949 % ročně (dle výpočtu soudu 79 % ročně). Své povinnosti žalovaná neplnila, ačkoli ji žalobkyně vyzývala měsíčními výpisy k úhradě aktuální povinné celkové částky, poplatek za prodlení ve výši 250 Kč jí byl proto vyúčtován ve dnech 10. 8., 9. 10., 10. 10. a , datum, . 7 549,08 Kč se splatností dne , datum, . , právnická osoba, s ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku tak žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru a sankcí plynoucích z příslušných ustanovení obchodních podmínek a sazebníku poplatků. Ke dni zesplatnění (, datum, ) se dlužná částka skládala z jistiny 32 117,32 Kč, úroků ve výši 30 462,18 Kč a „Náhrad účelně vynaložených nákladů“ v celkové výši 1 000 Kč, celkem částky 63 579,50 Kč. K úhradě dluhu předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala ve lhůtě do , datum, . Pohledávka byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek, v níž je pohledávka za žalovanou uvedena na listu č. , hodnota, v řádku pod číslem: , hodnota, ve formátu: , adresa, . Dopisem ze dne , datum, bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byla znovu vyzvána k úhradě dlužné částky do 3 dnů. Předžalobní upomínku zaslal právní zástupce žalobce žalované s datem , datum, .

6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Podle § 1879 téhož zákona věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 (1) Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. (2) Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Dle § 1881 (1) Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. (2) Nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

7. Soud má za prokázané, že předchůdce žalobce ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru do výše 40 000 Kč, a že žalovaná na jejím základě prostředky i převzala. Ve smyslu § 2395 občanského zákoníku byly dohodnuty úroky z úvěru (v roční výši 31 838,95 Kč, pokud bude čerpán celý úvěrový rámec 40 000 Kč) a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. Ačkoli předchůdce žalobce ve smlouvě uvádí sjednání ročního smluvního úroku ve výši 146,949 %, skutečná výše smluvního úroku činí 79 % ročně. Toto ujednání nepovažuje soud, i s ohledem na sjednání smlouvy distančním, tedy pro dlužníka jednodušším a pro věřitele z pohledu ověření dlužníkem poskytnutých informací, včetně žalovanou namítané úvěruschopnosti, nevýhodným, způsobem, za odporující dobrým mravům. Ani žalobcem popsaný (standardní) způsob ověření úvěruschopnosti žalované, tedy lustrace databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, a, zpřísněný výpočtem rozdílu mezi doložitelnými příjmy a výdaji, nepovažuje soud, na rozdíl od žalované, za nedostatečný. Předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru tak soud vyhodnotil jako zcela platnou a pro žalovanou závaznou. Soud je přesvědčen, že si žalovaná úvěr sjednávala „… snadno na internetových stránkách …“ právě proto, že se jednalo o způsob snadný a pro ni pohodlný, namítání toho, že sjednání pro ni bylo příliš snadné proto soud považuje v tomto kontextu za nemravné. Soud nezpochybňuje, že žalovaná potřebovala peněžní prostředky na zaplacení jiné půjčky, neznamená to však, že ji předchůdkyně žalobkyně měla dostat do tíživější situace tím, že její potřebu peněž uspokojila. Vycházeje z toho, že lze mít za to, že má žalovaná ve smyslu § 4 odst. 1 občanského zákoníku, jako jakákoli jiná svéprávná osoba, rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností, a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat (přičemž opak žalovaná netvrdí ani neprokazuje), nemůže mít na povinnost žalované uhradit přijaté závazky ani její tvrzení, že jako slabší strana v úvěrovém vztahu nebyla v době jeho sjednávání schopna správně vyhodnotit dopady smlouvy a že nedokázala pochopit, že prostředky z poskytnutého úvěru její finanční tíživou situaci s konečnou platností nevyřeší, vliv. , právnická osoba, s úvěrovými podmínkami byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé dlužné částky, rovněž v souladu se smlouvou a smluvními podmínkami prohlásila žalobkyně úvěr za splatný, když jej žalovaná neuhradila. Aktivní legitimaci k podání žaloby žalobkyně prokázala předložením Smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, . Jelikož se jedná o smlouvu rámcovou, na jejímž základě pak jsou, v souladu s výše citovanými zákonnými ustanoveními, žalobkyni postupně postupovány (i nově „ještě před podpisem úvěrové smlouvy“ vzniklé) problematické pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně, nečiní ani existence rámcové smlouvy o postoupení pohledávek předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou. Smlouvu tak soud považuje za platnou, nikoli nemravnou, návrhu na zamítnutí žaloby proto nemohl vyhovět.

8. Soud má proto za prokázané, že žalovaná nedodržela své závazky plynoucí z platně uzavřené úvěrové smlouvy, a že je proto povinna vyčerpané prostředky žalobkyni vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i smluvní úrok a vyúčtované náklady žalobkyně vzniklé v důsledku prodlení žalované s úhradou závazků. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení, určené dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 710,40 Kč. Tyto náklady, které právní zástupce žalobkyně v žalobě vyčíslil plně v souladu s platnou právní úpravou, a které tedy není možné považovat za „…vysoké. …“, sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 544 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 579,50 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 840 Kč ve výši 3 326,40 Kč.