10 C 136/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , občan Anonymizováno , trvale bytem Adresa žalovaného , v České republice naposledy pobytem Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , nyní neznámého pobytu, zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka , advokátem se sídlem Anonymizováno o 33 540 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

III. ČR – Okresní soud v Tachově je povinna žalobci, po právní moci tohoto usnesení, vrátit poměrnou část zaplaceného soudního poplatku ve výši 342, Kč na účet č. , č. účtu, , VS: , var. symbol, .

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 540 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 9. 1. 2024 uzavřel prostřednictvím online platformy provozované na webu , Anonymizováno, žalobce se žalovaným smlouvu o zápůjčce. Žalovaný si zvolil parametry zápůjčky (její výši a splatnost), vyplnil žádost a potvrdil souhlas se smlouvou a všeobecnými obchodními podmínkami. Žalobce ověřil totožnost žalovaného pomocí skenu dokladu totožnosti a ověřovací korunové bezhotovostní platby z účtu žalovaného, na který byla zápůjčka následně vyplacena. Smlouva byla uzavřena v souladu s § 7 zákona č. 297/2016 Sb. (ZSVD) a § 105 zákona č. 257/2016 Sb. (ZSÚ) prostřednictvím tzv. prostého elektronického podpisu – zadáním PINu zaslaného na telefonní číslo , tel. číslo, , neboť forma prostého elektronického podpisu byla považována za dostatečnou. Žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč (jistina), která byla dne 9. 1. 2024 převedena na účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zápůjčku uhradit spolu s poplatkem ve výši 5 200 Kč (celkem tedy 25 200 Kč), přičemž jistina a poplatek byly splatné dne 8. 2. 2024. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ke dni podání návrhu ničeho. V důsledku prodlení vznikla žalovanému povinnost uhradit úroky z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 9. 2. 2024 do zaplacení a účelně vynaložené náklady v podobě pěti písemných výzev k úhradě ve výši 2 500 Kč (500 Kč za každou výzvu), odeslaných dne 15. 2., 22. 2., 29. 2., 9. 3. a 24. 3. 2024. Uplatněný nárok se proto skládá z částky 25 200 Kč (jistina + poplatek), smluvní pokuty ve výši 8 340 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dne 5. 11. 2024, ten nereagoval.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. (zákon o mezinárodním právu soukromém). Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Dle § 6 odst. 1 téhož zákona pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného.

3. Jelikož smlouvu uzavřeli účastníci na území České republiky, a s právem tohoto státu smlouva rovněž nejúžeji souvisí, je podepsaný soud místně příslušný žalobu projednat, existuje i jeho pravomoc tak učinit, když oba účastníci na území České republiky uzavřeli smluvní vztah.

4. Soudu se nepodařilo žalovanému doručit soudní písemnosti. Dle zprávy , právnická osoba, , , Anonymizováno, , žalovaný nemá na území České republiky povolen žádný druh pobytu, ač je veden v informačním systému cizinců; poslední hlášená adresa pobytu již není platná. Z listin nevyplývá žádné historické hlášení ubytování na území České republiky; k osobě žalovaného jsou v dostupných evidencích MV ČR vedeny pouze údaje o registraci v informačním systému cizinců bez platného pobytového oprávnění. Žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky a jako občan Evropské unie je oprávněn pobývat na území členských států EU. Dle zprávy Policie ČR, obvodního oddělení , adresa, , se žalovaný na adrese , adresa, nezdržuje; opakovaně nebyl na místě zastižen, není známo, kam se odstěhoval, a v informačních systémech Policie ČR není veden žádný záznam o jeho pohybu či pobytu. Dostupnými informačními systémy Policie ČR žalovaný neprochází a nelze jej dohledat ani ztotožnit jiným způsobem. Při místním šetření bylo zjištěno, že žalovaný není uveden na zvoncích a ani výpovědi místních osob nepotvrdily, že by se na uvedené adrese zdržoval. Dle zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení , adresa, žalovaný není v evidenci zaměstnanců, není přihlášen jako OSVČ, není příjemcem důchodu ani nemocenských dávek a ČSSZ nedisponuje žádnou kontaktní adresou žalovaného. Soudní písemnosti se nepodařilo žalovanému doručit ani na adresách uvedených ve spisu, a to jak v České republice, tak na Slovensku; podle Registru obyvatel SR má žalovaný trvalý pobyt v , Anonymizováno, , avšak soudní zásilka doručena nebyla. Proto soud usnesením ze dne 24. 7. 2025, č. j. , spisová značka, , ustanovil žalovanému opatrovníkem , Jméno opatrovníka, , advokáta v , Anonymizováno, . Usnesení nabylo právní moci dne 12. 8. 2025.

5. Usnesením ze dne 24. 7. 2025 soud žalovaného v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Dne 25. 7. 2025 bylo shora uvedené usnesení doručeno opatrovníkovi žalovaného.

6. Opatrovník žalovaného podáním ze dne 25. 7. 2025 sdělil, že žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal uhradit žalobci celkovou dlužnou částku ve výši 25 200 Kč, když částka se sestávala z poskytnuté jistiny a sjednaného poplatku 5 200 Kč. Bylo sjednáno, že žalovaný závazek uhradí dne 8. 2. 2024 jako jednorázově splatnou jistinu a poplatek. Zároveň byl pro případ prodlení s plněním sjednán zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný neuhradil sjednané částky včas a řádně. Opatrovník žalovaného uvádí, že smlouva o zápůjčce je neplatná pro rozpor s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a poplatek za poskytnutí zápůjčky je rovněž neplatný, neboť ve skutečnosti představuje skrytý úrok v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný je toho názoru, že žalobce po něm může požadovat pouze jistinu a zákonný úrok z prodlení, nikoli sjednaný poplatek, smluvní pokutu ani náklady na zasílané upomínky. Z těchto důvodů navrhl ve zbylé části žalobu zamítnout.

7. Po doručení vyjádření právní zástupce žalobkyně reagoval podáním ze dne 4. 9. 2025, v němž uvedl, že žalovaný do dnešního dne neuhradil na svém dluhu žádnou částku a že žalobce bere žalobu částečně zpět co do poplatku ve výši 5 200 Kč, zákonného úroku ve výši 14,75 %, nákladů za upomínky ve výši 2 500 Kč, částky 8 340 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 4 246 Kč. Tímto vzal žalobce zpět všechny nároky přesahující jistinu zápůjčky. Dále uvedl, že nebude doplňovat žádná skutková tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a že je mu zřejmé, že soud při posuzování platnosti smlouvy může dospět k závěru o neplatnosti smlouvy pro rozpor s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k uvedenému žalobce nadále trvá pouze na částce 20 000 Kč představující jistinu.

8. Dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 občanského soudního řádu žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zastaví. Souhlasu žalovaného není třeba, pokud ke zpětvzetí dojde před začátkem jednání.

9. Vzhledem k tomu, že žalobce splnil uvedené podmínky, soud řízení dle shora uvedeného ustanovení usnesením ze dne 9. 9. 2025, č. j. , spisová značka, ‑, Anonymizováno, , co do částek 5 200 Kč a 8 340 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 %, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 4 246 Kč, zastavil, neboť žalobce v tomto rozsahu vzal žalobu zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 25. 9. 2025.

10. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

11. Z předložených listin plyne, že dne 9. 1. 2024 uzavřel žalovaný se společností , Jméno žalobkyně, ., IČ , IČO žalobkyně, , smlouvu o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), jejímž předmětem bylo poskytnutí bezúčelové peněžní zápůjčky ve výši 20 000 Kč. Zápůjčka byla poskytnuta bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. , tel. číslo, /, Anonymizováno, dne 9. 1. 2024. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal uhradit věřiteli poplatek ve výši 5 200 Kč, sama zápůjčka nebyla úročena. Celková částka k úhradě tedy činila 25 200 Kč a byla dle smlouvy splatná jednorázově dne 8. 2. 2024. Podle smlouvy a všeobecných obchodních podmínek (VOP) byla pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně a náklady dle sazebníku (500 Kč za listinnou upomínku, až 1 800 Kč za předání inkasní agentuře). Dle článku IV. smlouvy je v případě prodlení možné zesplatnění celé pohledávky. Z výpisu z účtu vyplývá, že dne 9. 1. 2024 byla na účet žalovaného poukázána částka 20 000 Kč. O dalších platbách ze strany žalovaného nejsou v předložených dokumentech žádné záznamy. Po uzavření smlouvy a poskytnutí částky 20 000 Kč na účet žalovaného došlo k prodlení se splácením sjednané splatnosti a žalobce přistoupil k opakovanému upomínání dlužníka. Dne 15. 2. 2024 byla žalovanému zaslána první listinná upomínka, dle níž činila dlužná částka 26 301 Kč a byl účtován poplatek 500 Kč. Dne 22. 2. 2024 byla zaslána druhá upomínka, dle níž činil dluh 27 193 Kč, a byl účtován další poplatek 500 Kč. Dne 29. 2. 2024 byla zaslána opakovaná výzva k úhradě, dle níž činil dluh 28 084 Kč. Dne 9. 3. 2024 byla zaslána další výzva k úhradě, dle níž činil dluh 29 036 Kč. Dne 24. 3. 2024 byla zaslána opakovaná výzva, v níž byla požadována úhrada 30 068 Kč. Dne 5. 11. 2024 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva právní zástupkyně žalobce, ve které byl vyčíslen dluh k datu výzvy na částku 33 405 Kč a požadována úhrada do tří dnů spolu s náhradou nákladů 1 200 Kč. Předžalobní výzva byla odeslána dne 5. 11. 2024 prostřednictvím služby DopisOnline , právnická osoba, , doporučeně na adresu žalovaného.

12. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.

13. Již jen s ohledem na stanovisko opatrovníka žalovaného, že žalobce po něm může požadovat pouze jistinu a zákonný úrok z prodlení, a na následné zastavení řízení k návrhu žalobce a omezení nároku jen na jistinu zápůjčky, by s odkazem na citované zákonná ustanovení, mohl soud dospět k závěru, že žalobkyně coby podnikatel a žalovanému coby spotřebiteli, na jeho žádost zaslal dne 9. 1. 2024 finanční prostředky v celkové výši 20 000 Kč, které měl žalovaný vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaný však poskytnuté prostředky žalobci zcela evidentně nevrátil, na úkor žalobce se ve smyslu ust. § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu obohatil získáním majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu, a octl se zároveň s placením dluhu v prodlení. Již jen z těchto důvodů by proto soud mohl žalobě v jejím zbytku plně vyhovět a žalobkyni přiznat i právo na úroky z prodlení, určené dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od data následujícího po datu, do kterého byl žalovaný vyzván k vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na zpochybnění platnosti uzavření smlouvy ze strany opatrovníka žalovaného však soud přistoupil k hodnocení předložených důkazů.

14. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Na základě výše uvedených skutkových závěrů, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z. Zda se jednalo o platné či neplatné sjednání pro nedostatek posouzení úvěruschopnosti nemůže soud posoudit, neboť odpovídající důkazy žalobce odmítl předložit. Nepochybné však je, že žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč, splatná jednorázově dne 8. 2. 2024. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud výrokem I. rozsudku.

16. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

17. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

18. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o zápůjčce podle § 2390 o. z., v níž si sjednali úroky dle § 2392 o. z..

19. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

20. Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 5 200 Kč na roční procentní úrok (26 %), a zohlední, že z údajů časové řady „(3.1.1) Domácnosti: na spotřebu, vedené pod označením SMIRNOOBUVMIRS304CZK011111“, vedené Českou národní bankou (v úrokové statistice ČNB / ARAD) vyplývá, že průměrná úroková sazba nových spotřebitelských úvěrů na spotřebu činila domácností činila ke dni 31. prosince 2023 hodnotu 9,29 %, ke dni 31. ledna 2024 hodnotu 9,23 % a ke dni 29. února 2024 hodnotu 8,97 %, považuje ujednání o smluvním úroku, který nedosahuje ani trojnásobku průměrné sazby (9,23 %), za souladné s dobrými mravy.

21. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

22. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). V něm soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená).

23. Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta za upomínky (500 Kč za listinnou upomínku) ani frekvence jejich zasílání (1 x týdně, ve dnech 15. 2., 22. 2., 29. 2., 9. 3. a 24. 3. 2024) být považována za nepřiměřené. Soud se neztotožňuje se stanoviskem opatrovníka žalovaného, že ve lhůtě 1 týden nelze očekávat reakci „… či odpověď dlužníka …“, když se jedná o stejnou lhůtu, jejíž poskytnutí předpokládá občanský soudní řád v ust. § 142a o. s. ř. před podáním žaloby, tedy úkonem, který znamená výrazně významnější navýšení nákladů než je částka 2 500 Kč.

24. Konečně žalobkyně požadovala po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, nejednalo by se o nepřiměřené či dobrým mravům odpovídající nároky.

25. Soud proto na tomto místě uzavírá, že, za předpokladu řádného prokázání přiměřeného ověřování úvěruschopnosti žalovaného, by žalobě v plném rozsahu vyhověl.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 19,26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59,63 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 40,37 %) nepřiznal, neboť se tohoto nároku v rámci částečného zpětvzetí návrhu vzdala a protože by přiznání nároku na náhradu nákladů méně úspěšnému žalovanému, který navíc z poskytnutých prostředků ničeho nevrátil, považoval z rozporné s dobrými mravy.

27. Dle § 10 odst. 3 z. č. 549/1991 Sb. v platném znění bylo výrokem I. rozhodnuto o vrácení poměrné části soudního poplatku ve výši 342 Kč žalobci, neboť řízení bylo zastaveno před prvním jednáním ve věci.