Okresní soud v Tachově · Rozsudek

10 C 140/2021

č. j. 10 C 140/2021-42

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-01-26 · VYHOVENI · ECLI:CZ:OSTC:2023:10.C.140.2021.1

Citované zákony (8)

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 2 300,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 300,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 999,99 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 300,04 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost T- [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen jako„ T-Mobile“), v pozici postupitele postoupil vymáhanou pohledávku ve smyslu ust. § 1879 a násl. Občanského zákoníku na žalobce coby postupníka, a to s účinností ke dni [datum]. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne [datum] T-Mobile se žalovaným uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] v níž se T-Mobile zavázal zejména poskytnout žalovanému služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný nehradil řádně splátky na zařízení a ani za vyúčtované služby, jak po něm bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, zejména co do povinnosti hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradil pouze část svého dluhu a ke dni podání žaloby dluží na jistině celkem 2 000,04 Kč spolu s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně dne [datum] odeslala na poslední známou adresu žalovaného předžalobní výzvu. Žalovanou částku ve výši 2 300,04 Kč tvoří odkoupené pohledávky - faktura [číslo] na částku 0,05 Kč, [číslo] na částku 1 999,99 Kč a náklady vymáhání ve výši 300 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), ze dne 11. července 2007.

3. Dle § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve smyslu hlavy XI, § 84 téhož zákona se ustanovení této hlavy použijí v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Úprava v této hlavě se omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v tomto zákoně.

4. Z článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 vyplývá:

1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země.

3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem.

5. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak dle § 6 a 84 zák. č. 91/2012 Sb. učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo v jeho obvodu.

6. Soudu se nepodařilo žalovanému doručit soudní písemnosti. Dle zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, odd. pobytu cizinců [příjmení] kraj žalovaný nemá na území ČR povolen žádný druh pobytu a dle zprávy Městské policie [obec] se na adrese [adresa žalovaného], žádný další kontakt ani jinou adresu se zjistit nepodařilo a údajně se odstěhoval zpět na Slovensko. V Registri obyvateľov SR bylo zjištěno, že trvalý pobyt žalovaného je na adrese [adresa], že na této adrese žalovaný bydlí, avšak ani po opakovaných pokusech se nepodařilo jmenovaného doma zastihnout. Dle sdělení Okresného súdu [anonymizováno] se písemnosti zdejšího soudu doručit žalovanému nepodařilo, neboť nelze najít adresáta. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] proto ustanovil žalovanému opatrovníkem [příjmení] [jméno] [příjmení], advokátku AK v [obec]. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Z předložených listin plyne, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení a Všeobecné podmínky žalobce. Na základě smluv bylo žalovanému přiděleno mobilní telefonní [číslo]. Ve smlouvách žalovaný prohlásil, že se seznámil a souhlasí s všeobecnými podmínkami, podmínkami dalších služeb a platným ceníkem služeb. Podle smluv jsou jejich součástí i [ulice] podmínky platebních služeb, dle kterých je zákazník oprávněn uzavírat za využití platební služby obchody prostřednictvím daného platebního prostředku (čl. 2 smlouvy) a využitím Platební služby vzniklý dluh uhradit žalobci (poskytovateli) buď souhlasem se snížením předplaceného kreditu, nebo úhradou ceny dle vyúčtování po skončení zúčtovacího období (čl. 2 smlouvy). Žalobce vyzval vyúčtováním [číslo] [číslo] splatnými dne [datum] žalovaného k úhradám jednotlivých částek za volání a dalších částek za„ Zprostředkované služby“. Oprávnění žalobce přijímat plnění za poskytnuté služby třetích stran bylo žalovanému publikováno v čl. 5 a 5.

3. Všeobecných podmínek společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], ke kterým přistoupil spolu s uzavřením účastnických smluv. Všeobecné obchodní podmínky a smlouvy s jednotlivými poskytovateli byly žalobcem jako důkaz předloženy. Žalovaný tak žalobci dluží celkem částku 27 869,03 Kč a úrok z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky spolu s předžalobní upomínkou a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 5 dnů od obdržení výzvy.

9. Po zhodnocení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí služeb elektronických komunikací dle zák. č. 127/2005 Sb., smlouva o zprostředkování úhrady služeb třetích stran, kupní smlouva na koncové zařízení a smlouva pojišťovací. Bylo prokázáno, že dle smluvních ujednání je žalovaný povinen tyto služby uhradit žalobci. Předmětnými smlouvami se žalobce zavázal poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení a žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu formou splátek. V daném případě byl koncovým zařízením HUAWEI Y5 II - Zlatý. Z předložených listin je dále patrné, že žalovaný neuhradil vyúčtování [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum] a [číslo] ze dne [datum] splatné dne [datum]. Neuhrazením řádně vyúčtované částky porušil žalovaný svoji povinnost, čímž se stala neuhrazená část ceny koncového zařízení v souladu s všeobecnými podmínkami žalobkyně splatná zcela. Žalovaný tak dluží na úhradu ceny koncového zařízení, neuhrazených plateb za poskytnuté služby třetích osob a pojistné celkem částku 2 300,04 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému řádná vyúčtování poskytnutých služeb, dle kterých je žalovaný povinen za období od [datum] do [datum] žalovanou částku uhradit. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil a to ani na základě upomínky. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě co do základu vyhověl. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení je dán ustanovením ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. a počíná ode dne následujícího po dni, k němuž žalovaný měl povinnost celou cenu zařízení zaplatit a dostal se tak do prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 300,04 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.