10 C 140/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 2 300,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 300,04 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 999,99 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 2 300,04 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že původní věřitel společnost T- právnická osoba se sídlem adresa, IČO (dále jen jako„ T-Mobile“), v pozici postupitele postoupil vymáhanou pohledávku ve smyslu ust. § 1879 a násl. Občanského zákoníku na žalobce coby postupníka, a to s účinností ke dni datum. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem ze dne datum T-Mobile se žalovaným uzavřeli účastnickou smlouvu o poskytování služeb číslo v níž se T-Mobile zavázal zejména poskytnout žalovanému služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronického zařízení a dále i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Žalovaný nehradil řádně splátky na zařízení a ani za vyúčtované služby, jak po něm bylo na základě smlouvy při běžné fakturaci požadováno. Žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, zejména co do povinnosti hradit řádně a včas svůj finanční závazek, když uhradil pouze část svého dluhu a ke dni podání žaloby dluží na jistině celkem 2 000,04 Kč spolu s příslušenstvím. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně dne datum odeslala na poslední známou adresu žalovaného předžalobní výzvu. Žalovanou částku ve výši 2 300,04 Kč tvoří odkoupené pohledávky - faktura číslo na částku 0,05 Kč, číslo na částku 1 999,99 Kč a náklady vymáhání ve výši 300 Kč.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je slovenským občanem, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že se Slovenskou republikou nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění a Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), ze dne 11. července 2007.

3. Dle § 6 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Ve smyslu hlavy XI, § 84 téhož zákona se ustanovení této hlavy použijí v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropské unie a mezinárodní smlouvy. Úprava v této hlavě se omezuje na otázky, které nespadají do rozsahu působnosti těchto předpisů a smluv, ledaže tyto předpisy a smlouvy připouštějí úpravu v tomto zákoně.

4. Z článku 4 Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 864/2007 vyplývá:

1. Nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti.

2. Mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země.

3. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem.

5. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak dle § 6 a 84 zák. č. 91/2012 Sb. učinit dle předpisů ČR, neboť ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu škody, došlo v jeho obvodu.

6. Soudu se nepodařilo žalovanému doručit soudní písemnosti. Dle zprávy Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky, odd. pobytu cizinců příjmení kraj žalovaný nemá na území ČR povolen žádný druh pobytu a dle zprávy Městské policie obec se na adrese adresa žalovaného, žádný další kontakt ani jinou adresu se zjistit nepodařilo a údajně se odstěhoval zpět na Slovensko. V Registri obyvateľov SR bylo zjištěno, že trvalý pobyt žalovaného je na adrese adresa, že na této adrese žalovaný bydlí, avšak ani po opakovaných pokusech se nepodařilo jmenovaného doma zastihnout. Dle sdělení Okresného súdu anonymizováno se písemnosti zdejšího soudu doručit žalovanému nepodařilo, neboť nelze najít adresáta. Usnesením ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací proto ustanovil žalovanému opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátku AK v obec. Usnesení nabylo právní moci dne datum.

7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

8. Z předložených listin plyne, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejichž nedílnou součástí byla kupní smlouva na koncové zařízení a Všeobecné podmínky žalobce. Na základě smluv bylo žalovanému přiděleno mobilní telefonní číslo. Ve smlouvách žalovaný prohlásil, že se seznámil a souhlasí s všeobecnými podmínkami, podmínkami dalších služeb a platným ceníkem služeb. Podle smluv jsou jejich součástí i ulice podmínky platebních služeb, dle kterých je zákazník oprávněn uzavírat za využití platební služby obchody prostřednictvím daného platebního prostředku (čl. 2 smlouvy) a využitím Platební služby vzniklý dluh uhradit žalobci (poskytovateli) buď souhlasem se snížením předplaceného kreditu, nebo úhradou ceny dle vyúčtování po skončení zúčtovacího období (čl. 2 smlouvy). Žalobce vyzval vyúčtováním číslo číslo splatnými dne datum žalovaného k úhradám jednotlivých částek za volání a dalších částek za„ Zprostředkované služby“. Oprávnění žalobce přijímat plnění za poskytnuté služby třetích stran bylo žalovanému publikováno v čl. 5 a 5.

3. Všeobecných podmínek společnosti anonymizováno právnická osoba, ke kterým přistoupil spolu s uzavřením účastnických smluv. Všeobecné obchodní podmínky a smlouvy s jednotlivými poskytovateli byly žalobcem jako důkaz předloženy. Žalovaný tak žalobci dluží celkem částku 27 869,03 Kč a úrok z prodlení. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností od datum. Dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne datum bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky spolu s předžalobní upomínkou a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky do 5 dnů od obdržení výzvy.

9. Po zhodnocení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poskytnutí služeb elektronických komunikací dle zák. č. 127/2005 Sb., smlouva o zprostředkování úhrady služeb třetích stran, kupní smlouva na koncové zařízení a smlouva pojišťovací. Bylo prokázáno, že dle smluvních ujednání je žalovaný povinen tyto služby uhradit žalobci. Předmětnými smlouvami se žalobce zavázal poskytnout žalovanému ke koupi koncové zařízení a žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu formou splátek. V daném případě byl koncovým zařízením HUAWEI Y5 II - Zlatý. Z předložených listin je dále patrné, že žalovaný neuhradil vyúčtování číslo ze dne datum splatné dne datum a číslo ze dne datum splatné dne datum. Neuhrazením řádně vyúčtované částky porušil žalovaný svoji povinnost, čímž se stala neuhrazená část ceny koncového zařízení v souladu s všeobecnými podmínkami žalobkyně splatná zcela. Žalovaný tak dluží na úhradu ceny koncového zařízení, neuhrazených plateb za poskytnuté služby třetích osob a pojistné celkem částku 2 300,04 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne datum. Žalobkyně zaslala žalovanému řádná vyúčtování poskytnutých služeb, dle kterých je žalovaný povinen za období od datum do datum žalovanou částku uhradit. Žalovaný tuto částku žalobkyni nezaplatil a to ani na základě upomínky. Jelikož tedy žalobkyně svá tvrzení v žalobě obsažená jednoznačnými listinnými důkazy prokázala, soud žalobě co do základu vyhověl. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení je dán ustanovením ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. a počíná ode dne následujícího po dni, k němuž žalovaný měl povinnost celou cenu zařízení zaplatit a dostal se tak do prodlení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 089 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 300,04 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.