10 C 141/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky , trvale bytem Adresa manželky , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Anonymizováno a manžela: Jméno manžela A , narozený Datum narození manžela A , bytem Adresa manžela A , zastoupený Jméno manžela B , advokátkou se sídlem Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství účastníků, uzavřené dne 1. 2. 1986 před Městským úřadem , adresa, , zapsané v knize manželství ve svazku , Anonymizováno, rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se žalobou, podanou dne , datum, , domáhá rozvodu manželství výše identifikovaného. Uvedla, že z manželství vzešli tři synové, kteří jsou v době rozhodování již zletilí a zaopatření, a proto nebylo třeba upravovat rodičovskou odpovědnost. Manželství bylo zpočátku harmonické, postupem času se mezi účastníky začaly projevovat neshody, které pramenily z rozdílnosti jejich povah. Tyto neshody vedly k postupnému odcizení a narušení manželského soužití. Podle tvrzení navrhovatelky došlo k faktickému ukončení společného soužití v prosinci roku 2023, kdy navrhovatelka opustila společnou domácnost v rodinném domě v , adresa, . Od té doby spolu účastníci nežijí, netvoří manželské ani rodinné společenství a ona nemá zájem na obnovení manželského soužití. Navrhovatelka dále tvrdí, že manžel je vůči ní zcela nekontaktní a dle jejích informací žije ve společné domácnosti s jinou partnerkou.

2. Manžel ve svém vyjádření ze dne , datum, k návrhu na rozvod uvedl, že důvod odchodu manželky ze společné domácnosti mu není znám, neboť mu před vánoci 2023 zanechala pouze písemný vzkaz, že odjíždí na Moravu, a po návratu zůstala v Plzni. Od té doby ji neviděl a neví, kde se zdržuje. Potvrdil však, že má v současnosti přítelkyni, nebydlí s ní však v rodinném domě v , adresa, . K návrhu na rozvod se připojil a s rozvodem manželství souhlasí, přičemž i on považuje manželství za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené.

3. Při jednání právní zástupce manželky v plném rozsahu odkázal na obsah návrhu s tím, že na jeho obsahu trvá.Právní zástupce manžela v plném rozsahu odkázal na obsah svého vyjádření s tím, že i on na jeho obsahu trvá.Manželka při výslechu uvedla, že manželství účastníků zpočátku fungovalo bez zásadních problémů. Již před rokem 2006 však došlo k prvním vážnějším konfliktům, zejména v souvislosti s nadměrným požíváním alkoholu žalovaným a jeho nevhodným chováním vůči žalobkyni. Ani po přestěhování do rodné obce nedošlo ke zlepšení situace. Žalovaný nadále navštěvoval pohostinská zařízení, vracel se domů podnapilý a vyvolával konflikty, často i před dětmi. Žalobkyně se v důsledku toho na tři měsíce odstěhovala k bratrovi, kam ji žalovaný opakovaně navštěvoval a sliboval nápravu. Po návratu domů se však situace dále zhoršila. V uvedeném roce žalobkyně podala návrh na rozvod, avšak řízení bylo na doporučení soudkyně přerušeno s ohledem na nezletilé děti a následně zastaveno. V témže období žalobkyně ukončila své dlouholeté působení ve funkci starostky obce, a to právě z důvodu zhoršujícího se manželova chování. Podle žalobkyně došlo k faktickému zániku manželského společenství již v roce 2006. Dobrovolné intimní soužití s manželem z její strany ustalo již v roce 1998, od tohoto roku byly jakékoli fyzické kontakty s manželem z jejího pohledu nedobrovolné. Žalovaný i přes její nesouhlas trval na intimním styku, přičemž se na jejím těle ukájel až do svého uspokojení, a za tímto účelem jí fyzicky bránil v odchodu. Zhruba před deseti lety (kolem roku 2015) žalovaný přestal konzumovat alkohol, začal podnikat, vařit a podílet se na chodu domácnosti. Nadále však trval na manželském intimním soužití, které žalobkyně odmítala. V důsledku dlouhodobého stresu a obav z manžela se u ní začaly projevovat panické ataky. Děti byly svědky násilného chování manžela, jeden ze synů při obraně matky dokonce utrpěl zranění (vyražený zub). Děti matku opakovaně vyzývaly, aby domácnost opustila. Přestože manželství formálně fungovalo, režim společného jmění manželů nebyl fakticky naplňován, neboť žalovaný jí vyčítal jakékoli výdaje a rozhodoval o hospodaření s prostředky. Žalobkyně uvádí, že do společné nemovitosti investovala prostředky, získané z prodeje bytu po rodičích, konkrétně do výměny oken a zárubní, a že dále pořídila automobil pro sebe a syna. Absolvovala rekvalifikační kurzy (kadeřnický a pečovatelský) za účelem zvýšení šancí na získání zaměstnání. Vedení společné domácnosti bylo ukončeno v prosinci 2023, kdy žalobkyně odjela na Moravu s úmyslem se nevracet. Vyjádřila rovněž obavy z návratu do společné domácnosti, a to i kvůli kontaktu se synovým psem, kterého by ráda vídala, avšak bojí se za ním jít. Z jejího pohledu je manželství zcela a trvale rozvráceno, když hlavní příčiny rozvratu spatřuje v alkoholismu, násilném a žárlivém chování žalovaného a jeho negativním vlivu na děti. Sama si žádné zavinění rozvratu není vědoma.Manžel při výslechu uvedl, že Žalovaný ve své výpovědi popřel, že by v době, kdy žalobkyně vykonávala funkci starostky, nadměrně konzumoval alkohol. Připustil, že pil, avšak zdůraznil, že nešlo o nadměrné pití, které by ovlivňovalo jeho pracovní docházku, neboť do zaměstnání pravidelně docházel. Vadilo mu, že žalobkyně v té době často přicházela domů pozdě z práce, přičemž podle něj nerespektovala běžnou pracovní dobu. Uvedl, že ačkoli pracoval v zahraničí, byl to on, kdo musel řešit úraz syna, přestože žalobkyně byla v té době doma. Popřel, že by byl vůči žalobkyni fyzicky hrubý, nikdy ji nefackoval ani nebil. Připustil, že se jí chtěl dotýkat alespoň na prsou, avšak popřel, že by si vynucoval intimní soužití. Podle něj manželský sexuální život skončil přibližně před osmnácti lety, a pokud žalobkyně tvrdí něco jiného, považuje to za nepravdivé. Uvedl, že pokud mu žalobkyně dávala najevo, že si nepřeje fyzický kontakt, činila tak spíše v žertu, a on na to reagoval tak, že se stáhl nebo odešel kouřit. Žalovaný dále uvedl, že to byl on, kdo hradil výdaje domácnosti a udržoval dům, který je zapsán jako součást společného jmění manželů. Tvrdí, že žalobkyně do domácnosti neinvestovala, naopak se věnovala různým kurzům, které podle něj nedokončila. Uvedl, že v domě dochoval i matku žalobkyně, přičemž zajišťoval topení, nákupy a další provozní záležitosti. Za problém považoval časté návštěvy žalobkyně u její rodiny, a to jak na , Anonymizováno, , tak v , Anonymizováno, , a její péči o umírajícího bratra. Tvrdí, že žalobkyně upřednostňovala svou původní rodinu před tou vyvdanou. Vadilo mu rovněž, že žalobkyně často telefonovala nebo psala zprávy, přičemž mu tvrdila, že jde o spam. K odchodu žalobkyně z domácnosti uvedl, že mu nic neoznámila, pouze třídila staré dokumenty, které mu následně přikázala spálit. Po jejím odchodu zůstaly v domě pouze věci, které si nestihla odnést, jako prádlo a staré boty. Tyto věci zabalil do pytlů a je ochoten je žalobkyni vydat. Některé drobnosti zlikvidoval kvůli pořádku v domě. Uvedl, že přítelkyni má přibližně půl roku, ale nevedou spolu společnou domácnost. Navštěvují se vzájemně, přítelkyně se v domě nezdržuje denně. Popřel, že by přítelkyně používala osobní věci žalobkyně, a pokud se na sociálních sítích objevily fotografie s výzdobou, kterou žalobkyně považuje za svou, žalovaný o tom neví a domnívá se, že tyto věci zůstaly zabalené na půdě. Uvedl, že podniká dvacet let, nikoli deset, a že nikdy žalobkyni nezpůsobil modřinu. Připustil, že má své potřeby, které se snažil uspokojit i způsobem, který žalobkyně popsala. Pokud byla žalobkyně „zlá“, odešel si zakouřit. K otázce ukončení konzumace alkoholu uvedl, že přestal pít z vlastní vůle, přičemž zdravotním důvodem byl zánět slinivky. K incidentu se synem uvedl, že nedošlo k vyražení zubu, ale pouze k jeho částečnému uštípnutí, a to neúmyslně v afektu při hádce, kdy syn bránil matku. Závěrem uvedl, že manželství považuje za neobnovitelné, neboť žalobkyně je z domu pryč téměř dva roky. Příčinu rozvratu spatřuje výhradně v chování žalobkyně, která podle něj dlouhodobě usilovala o rozpad manželství.Právní zástupce manželky na závěr navrhl manželství s ohledem na provedené dokazování a projevený rigidní postoj manžela k manželskému soužití, jeho nulovou sebereflexi a na připojení se k návrhu rozvést, neboť má za to, že manželství je trvale a nezvratně rozvráceno a jeho obnova není možná. Právo na náhradu nákladů řízení nežádal.Právní zástupkyně manžela navrhla manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádala.

4. Z oddacího listu vyplynulo, že mezi účastníky bylo dne 1. 2. 1986 v Tachově uzavřeno výše citované manželství. U obou se jedná o manželství první. Mezi manžely jsou nesporná tvrzení o tom, že se z manželství se nenarodily žádné nezletilé nezaopatřené děti.

5. Dle § 755 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

6. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Z provedeného dokazování vyplynulo, že účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti od prosince 2023, přičemž žalobkyně odešla s úmyslem se nevracet. Oba účastníci se shodují na tom, že manželství je neobnovitelné. Žalobkyně spatřuje příčinu rozvratu v dlouhodobém alkoholismu, násilném a žárlivém chování žalovaného, zatímco žalovaný přičítá rozvrat výlučně chování žalobkyně, která podle něj dlouhodobě upřednostňovala svou původní rodinu a zanedbávala domácnost. Z výpovědí obou účastníků vyplývá, že mezi nimi došlo k hlubokému narušení důvěry, intimního i praktického soužití, byť každý z účastníků vnímá příčiny rozvratu odlišně. Skutečnost, že žalovaný má novou partnerku, a že žalobkyně opustila společnou domácnost v úmyslu se nevracet svědčí o tom, že manželské soužití bylo ukončeno nejen fakticky, ale i citově a hodnotově. Podmínky rozvodu podle § 755 občanského zákoníku jsou tedy splněny. Současně jsou naplněny i podmínky § 758 občanského zákoníku, neboť manželé spolu nežijí déle než šest měsíců, jeden z nich (žalobkyně) o obnovu soužití nemá zájem a nelze očekávat, že by se soužití obnovilo. Počáteční příčinu rozvratu manželství soud v důsledcích výkonu veřejné funkce manželkou, spočívajících v trávení zvýšeného množství času mimo manželské a rodinné soužití, což fakticky vedlo k odcizení manželů, úkorně pociťovanému zejména manželem. Faktickým důsledkem toho byla zvýšená nespokojenost manžela s rozdělením rolí a povinností mezi manžely, a vznik přesvědčení, že manželka zájem jeho a jejich dětí upozaďuje. Z toho plynoucí pocit odcizení manželů vedl ke ztrátě náhledu na to, kolik a jaké práce každý z nich k zachování obvyklého životního standardu a chodu manželství vynakládá, a alespoň částečně i ke zvýšené konzumaci alkoholu na straně manžela. Přesvědčení každého z manželů, že druhý z nich nevyvíjí dostatečnou snahu o zachování či rozvíjení jejich vztahu pak vedlo k zvýšenému napětí mezi nimi, projevujícímu se jak hádkami, tak (následným) nesouladem a rozporem v přístupu k manželskému intimnímu soužití. Archaický přístup obou manželů k „plnění manželských povinností“ pak vedl k tomu, že manžel sice zřejmě respektoval nesouhlas manželky s koitálním pohlavním stykem, nikoli však již úplné odmítnutí jakýchkoli sexuálních aktivit za její účasti. Pokud v této situaci uplatňoval své „právo na uspokojení svých potřeb“ sexuálními aktivitami, využívajícími manželku jako prostředek ke svému pohlavnímu uspokojení, aniž by se zároveň pokoušel zjistit, jakým způsobem by bylo možno manželské vztahy narovnat a manželčin souhlas k těmto aktivitám získat, způsobil u ní další odcizení a přispěl ke vzniku odporu k těmto aktivitám a následně i k němu samotnému. Soubor těchto okolností vedl k dalšímu postupnému nárůstu rozporů a rozdílům v názorech na společné soužití, z toho plynoucímu pocitu neporozumění a vzájemnému citovému odcizení, ještě většímu nedostatku vzájemné komunikace, dalšímu opadnutí zájmu o druhého, nerespektování potřeb druhého a jeho názorů. Značným způsobem k rozvratu přispělo i nedostatečné sebeovládání manžela, který byl schopen při manželské rozepři způsobit i fyzické poškození zdraví společného potomka. Přístup manžela k tomu, že manželka využila nutnosti pečovat o nemocného bratra k alespoň dočasnému omezení kontaktů s ním, v situaci, když se mu manželka ani nepokusila specifika a nutnost péče vysvětlit a objasnit, a ani převzetím některých dosud manželem vykonávaných povinností oplatit, vedlo nikoli ke zklidnění a nápravě potíží, nýbrž k dalšímu a ještě hlubšímu odcizení, k dalšímu zvýraznění vzájemných rozporů a zintenzivnění konfliktů mezi manžely. Rozvrat manželství pak byl dokonán v okamžiku, kdy manžel začal řešit své výhrady vůči chování a jednání rodinných příslušníků snižováním důstojnost manželky hrubým chováním, což vedlo k opuštěním společné domácnosti manželkou a tím i porušení povinnosti manželů žít spolu z její strany, a následným porušením manželské věrnosti ze strany manžela. Jelikož shledal splněnými všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.