10 C 163/2023

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 57 138 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 57 138 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57 138 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 15 789,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 57 138 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu nezaplaceného nájemného a úhrady za služby spojené s užíváním bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] za měsíce červen 2020 až prosinec 2020, květen 2020. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z nájemní smlouvy dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovanou smlouvu na nájem bytu [číslo] v domě [adresa] v [obec] na dobu určitou od [datum] do [datum]. Nájemné bylo nájemní smlouvou dohodnuto ve výši 8 021 Kč. Dle evidenčního listu k bytu [obec a číslo] č. bytu 4 činilo od [datum] stanovené nájemné se zálohami za služby spojené s užíváním bytu celkem 10 813 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce, kterou byla vyzvána k úhradě částky ve výši 65 138 Kč do [datum], byla žalované zaslána s datem [datum]. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § 2213 téhož zákona nájemce je i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné. Dle § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle § 2251 občanského zákoníku (1) Nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § [číslo] obdobně. (2) Pronajímatel nesmí požadovat po nájemci jiná plnění než uvedená v odstavci 1, ať již ve formě vkladu nebo jinak, ani platbu nájemného později datovaným šekem nebo jiným obdobným způsobem. Podle § 2295 o. z. má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Nájemní smlouvou má soud za prokázané, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období, od [datum] do [datum], právní vztah založený smlouvou o nájmu. Dále má soud za prokázané, že žalovaná že doposud neuhradila jak nájemné za měsíc červen 2020 až prosinec 2020 nájemné ve výši 8 021 Kč a za měsíc květen nájemné ve výši 991 Kč. Po zhodnocení všech důkazů má soud za prokázané, že žalovaná nejprve užívala byt na základě nájemní smlouvy a po uplynutí sjednané doby nepochybně i bez právního důvodu, a za toto užívání nehradila nájemné. Výše dluhu dle předložených listin tak činí celkem 57 138 Kč. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku i úrok z prodlení z jednotlivých dlužných částek, určený dle ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s , ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to do výše, kterou žalobkyně požadovala. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 789,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 286 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 57 138 Kč sestávající z částky 3 420 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. realizovaných po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 160 Kč ve výši 2 343,60 Kč.