10 C 166/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci manželky: osobní údaje manželky zastoupená JUDr. jméno příjmení , v se sídlem adresa , a manžela: osobní údaje manžela zastoupený Mgr. et Mgr. jméno příjmení příjmení , v se sídlem adresa o rozvod manželství I. Manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], zapsané v knize manželství ve svazku [anonymizováno], ročník [rok] na straně [anonymizováno], pod. č. řad. [anonymizováno], se rozvádí. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Manželka se návrhem, podaným dne [datum] domáhá rozvodu manželství. Návrh odůvodnila tím, že [příjmení] manželství mělo již od začátku, neboť nešlo o rovnocenný vztah. Manžel se měl chovat direktivně, jak vůči manželce, tak vůči dětem. To vyvolalo citové odcizení, které vedlo k nepochopení potřeb manželky a odlišným představám o společném soužití a trávení volného času. Příčinou rozvratu manželství je dle manželky naprosté citové odcizení a zcela jiná představa o společném životě, včetně trávení volného času. Manželka má soužití za trvale a nenapravitelně rozvrácené a je přesvědčena, že nelze očekávat obnovení, když neplní žádný svůj účel.

2. Manžel ve vyjádření ze dne [datum] sdělil, že souhlasí s tvrzením týkajícím se uzavření manželství, soužití a narození nezl. dětí. On rozhodně nevnímal manželství jako problematické, naopak jej považoval, stejně jako přátelé rodiny, za šťastné. Rodina držela vždy pospolu a manželé spolu s dětmi vše podnikali společně. Postoj manželky, která se rozhodla ze vztahu odejít, a má v úmyslu se odstěhovat, je proto pro něho překvapením. Potvrdil, že manželé prožívali i obtížnější období, které však spočívalo ve snaze najít rodině vhodné bydlení, a to se jim v konečném důsledku podařilo. Manželka však nenalezla ani v tomto bydlení spokojenost, a z její strany došlo k odcizení. Pokud bude manželka trvat na rozvodu manželství, manžel s rozvodem manželství souhlasí.

3. Při jednání manželé na svých stanoviscích setrvali, na odůvodnění odkázali. Manželka při výslechu uvedla, že manželství v zásadě fungovalo do nástupu druhé dcery do školky, tedy zhruba do roku 2015. Tehdy nastoupila do zaměstnání a začala vnímat, že to, jak jejich vztah funguje, asi úplně běžné není. Vadilo jí, že se k ní manžel nechoval jako k manželce a partnerce, ale trval na tom, aby se chovala jako klasická žena v domácnosti s tím, že užití a kontrolu finančních prostředků, ale i dalších rodinných aspektů života, bude zajišťovat on. Projevovalo se to tak, že i když měla vlastní příjem, posílal se na účet manžela. Vlastní účet jí manžel zakázal, protože tvrdil, že chce mít kontrolu nad tím, že je vše zaplaceno, a že v ni v tomto směru nemá důvěru. Když si účet tajně založila, přišel na to a donutil ji vrátit se k původnímu režimu. K účtu manžela dispoziční právo měla, ale nevěděla o tom, dozvěděla se to až nedávno. Neměla k dispozici např. platební kartu. Manžel se snažil kontrolovat i to, jak, kde a s kým tráví volný čas, což znamenalo, že když kamkoliv chtěla jít, musela mu sdělit, kam jde, do kdy tam bude a s kým. Své výhrady manželovi sdělila, ale úspěšná nebyla. Odmítl jí dát k dispozici jakoukoli část hotovosti, s tím, že když přinese účtenku, tak ji on proplatí. Ani rodičům manželky se nelíbilo, jak se jejich vztah vyvíjí. Snažili se ji přimět, aby to změnila, kvůli dětem ale žádné změny, až do roku 2020 nedělala. Zhruba v lednu 2020 došla k závěru, že už to dál nejde, protože oboustranné odcizení se ještě prohloubilo. Vadilo jí, že manžel žádným způsobem neoceňoval cokoliv, co udělala, prakticky si nevšímal čehokoli, co změnila. Za výraz náklonnosti by asi bylo možno považovat pořízení domu, ježdění na společné výlety nebo to, že jí k vánocům pořizoval drahé dárky. Ačkoliv manželovi své výhrady sdělila, z jejího pohledu ke změnám nedošlo. Soužití s manželem se spíše podobalo přátelství s výhodami. Ke změně postoje k zachování manželství ji vedlo to, že v lednu 2021 nastoupila do nového zaměstnání a kolegyně, které zde potkala, jí vysvětlily, že tak, jak manželské soužití zná ona, funkční manželství vypadat nemá. I s těmito výhradami manžela konfrontovala, ale výsledek se nedostavil. Nemá pocit, že by manželovi nedostatečně pomáhala, myslí, že toho dělala dost. Později než manžel se domů vrací až z posledního zaměstnání. Před tím končila dříve než manžel, děti vyzvedávala a starala se o jejich školní přípravu, kroužky a všechno ostatní. To platí i v současné době, neboť manžel se na dopravě dětí na kroužky začal podílet až na podzim roku 2021, neboť kroužky byly v pozdějších hodinách a navíc každá z dcer chodila na jiný. Intimní soužití s manželem ukončili v květnu 2022, po podání návrhu na rozvod, vedení společné domácnosti v červenci téhož roku, kdy se odstěhovala. Manžel uvedl, že z jeho pohledu ke zhoršení vztahu došlo asi v roce 2015 v souvislosti s nákupem domu. Protože neměli na nákup dost prostředků, rozhodli se, že budou dům rekonstruovat převážně svépomocí. V důsledku toho se s manželkou domluvil, že mu při tom bude pomáhat dle svých schopností. On nabyl dojmu, že pořád něco dělá a že manželka mu s tím nepomáhá a na jeho činnosti se nepodílí. Předpokládal, že když už mu nepomáhá přímo, mohla by pomoci alespoň častějším úklidem, nebo uvařit. Ačkoliv mu pomoc slíbila, často tvrdila, že mu ji nemůže poskytnout, protože je unavená. Stávalo se to, i když byli předem domluveni na konkrétní práci a konkrétním dni, kdy ji provedou, zároveň byl ale problém, když práce udělal sám, neboť mu manželka vyčetla, že ji měli dělat spolu. Nepomáhala mu dle jeho představ, dočasně se to zlepšilo, až když se o to pohádali. O děti se v té době staral, protože z práce chodil dřív než manželka, do jejího příchodu on. Když v létě pomáhal, v rámci své dovolené a proto, aby to vyšlo levněji, stavební firmě se zateplením podkroví, byly děti převážně u jeho rodičů. Protože tam i nocovaly, z jeho pohledu nebyl důvod, aby mu manželka s prací nepomohla. Tehdy si vzal dovolenou a v létě 4 týdny na domě pracoval. S manželkou to projednal tak, že jí řekl, že si v létě dovolenou vezme a že budou zateplovat, chápal to tak, že se na tom domluvili. Manželka mu vyčítala to, že ji nechválí a nepomáhá jí, on jí ale náklonnost projevoval spíše činy než slovy. Na samém začátku, když byl účet založen, manželka k němu dispoziční právo dostala. To, že neměla volný přístup k financím, souviselo se situací, ke které došlo před svatbou, kdy se snažili splatit nějaké závazky a manželka si bez jeho vědomí pořídila závazek další. Aby k tomu už nedocházelo, dohodli se, že budou mít jeden účet a platby bude provádět on. Popřel, že by se nedomluvili na tom, že budou disponovat s penězi, které zbydou. Měli dohodu, že peníze, které budou přebývat, si mezi sebe rozdělí, a také to, když nějaké peníze zbývaly, i dělali. Protože ale měli velké výdaje, dost často žili od výplaty k výplatě, a někdy i na dluh. Zavedlo se proto, že když holky něco chtěly, přišly a zeptaly se, jestli na to rodina má. Když si on myslel, že si ten výdaj mohou dovolit, tak jejich požadavky splnil. V době manželství měl pevný příjem ze zaměstnání 32 000 Kč, prémie odhadem 5 – 6 000 Kč, příjmy z podnikání 10 – 12 000 Kč a příjmy z nájmu bytu cca 6 500 Kč měsíčně. Byt získal před manželstvím díky svým rodičům a to, co zbylo z nájemného po uhrazení poplatků, všechno poskytoval do rodinného rozpočtu. Manželka v té době měla příjem cca 20 000 Kč měsíčně. K výraznému zhoršení vztahů došlo o vánocích 2021, kdy mu manželka sdělila, že jsou lidé, kteří mají zájem pozvat ji na kafe nebo na rande a že pokud on nevyjde vstříc jejím potřebám a vůli, tak těch pozvání využije. Vyčetla mu, že by mezi nimi mělo být více intimních kontaktů. On to považoval za nátlak, v podstatě za vydírání, a jejímu přání nevyhověl. Následně pak došlo ještě k většímu ochlazení vztahů, ukončení intimního soužití v květnu 2022 a definitivního ukončení vedení společné domácnosti po odstěhování manželky v červenci téhož roku. Manželství nyní považuje za nezvratně rozvrácené a neobnovitelné. Za příčiny rozvratu na své straně považuje asi to, že manželce nevyšel dostatečně vstříc, na její straně, neochotu plnit to, na čem jsme se domluvili a pomáhat mu s domácností, péčí o děti a rekonstrukcí domu. Právní zástupce manželky na závěr konstatoval, že dle jeho názoru bylo prokázáno, že manželství je neobnovitelně rozvráceno a že jeho obnovu ani očekávat nelze. Důvody rozvratu spatřuje zejména v představě manžela o správném fungování vztahu, kterou nekompromisně prosazoval a prosadil. Manželka se tak cítila a cítí ve vztahu nedoceněná a zbavena práva k čemukoliv se vyjádřit nebo o čemkoliv rozhodovat. K nápravě této problematické situace nedošlo a zřejmě ji ani očekávat nelze. Podmínky pro rozvrat manželství uvedené v § 755 odst. 1 občanského zákoníku jsou tak naplněny. Navrhl manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádal. Právní zástupkyně manžela na závěr uvedla, že z dokazování vyplynulo, že oba manželé měli odlišné a navzájem neslučitelné představy o fungování manželství. V důsledku toho došlo mezi nimi k odcizení a v současné době již nelze předpokládat, že by bylo možné manželství obnovit. To proto považuje za trvale a nenapravitelně rozvrácené a má za to, že jeho obnovu očekávat nelze. Navrhla manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádala.

4. Z oddacího listu soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizováno], u obou se jednalo o manželství první. Z manželství se narodily dvě děti, o jejichž výchově pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. V řízení jmenovaný kolizní opatrovník dítěte k dotazu soudu sdělil, že z jeho pohledu rozvod rodičů není v rozporu se zájmy nezletilých.

5. Dle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. (3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle § 756 téhož zákona soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Podle § 687 o. z. manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

6. Po provedeném řízení má soud za prokázané, že manželství účastníků neplní své funkce a je natolik rozvrácené, že obnovení manželského soužití není možné. Z manželství se narodily dosud nezletilé děti, o jeho poměrech pro dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto. Zároveň nebylo zjištěno, že by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilých dětí daným zvláštními důvody. Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky dle ust. § 755 a následujících občanského zákoníku a manželství účastníků rozvedl. Soud za příčinu rozvratu manželství považuje vzájemné citové odcizení v důsledku nepochopení potřeb a hodnot druhého, nedostatek komunikace a ztrátu vzájemné důvěry v důsledku oboustranného přesvědčení že druhý manžel nedostatečně oceňuje co vše pro blaho rodiny a funkci manželství první manžel činí. Významný vliv na odcizení manželů měl odklon manžela od projednávání jeho představ o trávení času a hospodaření s majetkem s manželkou ve prospěch jednostranného rozhodování, částečně podpořený pasivním přístupem manželky k určování těchto záležitostí. Manžel zároveň nebyl ochoten respektovat manželčiny požadavky na větší ocenění toho, co dělá či jak se chová. Svou představu o tom co je nezbytné a co podružné nadřadil představě manželky, zároveň však po ní požadoval, aby plnila jeho požadavky na fungování rodiny a domácnosti. Postupně tak v důsledku nedostatečně aktivního přístupu manželky k plánování rodinných záležitostí a její nedostatečné odolnosti vůči jeho snaze omezit ji v kontaktech a svobodě rozhodování, která však nebyla vyvážena stejným omezením jeho kontaktů a svobod, ztratil manžel respekt a úctu k pozitivním vlastnostem manželky a začal ji následkem toho považovat spíše za další dítě, o které se stará, než za sobě rovnocenného partnera. V důsledku toho pak začal přehnaně kriticky vnímat všechny situace, ve kterých jej manželka nepodporuje dle jeho představ, a zároveň bagatelizovat jakékoli její chování a jednání, kterým se jej snažila podpořit, případně vyjádřit mu svou náklonnost. Manželka tak nabyla dojmu, že manžel není ochoten ocenit cokoli, co dělá, že ji nerespektuje a nepovažuje za nutné s ní jednat jako s osobu sobě rovnou. Tento přezíravý postoj celkem pochopitelně vedl u manželky k narůstající nespokojenosti s jednání manžela, k růstu antipatií vůči němu, k narůstající neochotě manžela podporovat a pomáhat mu, a zároveň i k snižující se ochotě trávit s ním čas. Zásadní vliv na rozpad manželství pak mělo rozhodnutí manželky odstěhovat se ze společné domácnosti poté, co manžel odmítal její návrhy na nové nastavení podmínek partnerského soužití. Opuštění společné domácnosti pak u manžela vedlo k definitivní ztrátě důvěry v manželku a k vymizení posledních přetrvávajících citových vazeb k ní. Manželé tak porušili povinnost vzájemné úcty, respektu k důstojnosti druhého, povinnosti manželů podporovat se navzájem, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti, když rozvrat završili ukončením vedení společné domácnosti.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních, podle kterého účastníci řízení o rozvod manželství nemají zpravidla právo na náhradu nákladů řízení, když účastníci právo na náhradu nákladů řízení ani nežádali.