10 C 177/2018

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená zástupkyní údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , za účasti vedlejšího účastníků: I. jméno příjmení , datum narození , ulice a číslo , obec , II. jméno příjmení , datum narození , ulice a číslo , obec o určení vlastnictví

I. Žaloba na určení, že výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům) v části [obec], postavená na tomto pozemku a pozemky p. [číslo] (zahrada) vše evidováno u [stát. instituce], Katastrální pracoviště Tachov, na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], je [celé jméno žalobkyně], se zamítá.

II. Žaloba na určení, že [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] mají právo služebnosti doživotního bydlení v bytě o velikosti 3 + 1, kuchyně, WC a koupelny v domě [adresa] v [obec], který je součástí stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a užívání parcel [číslo] v [katastrální uzemí], se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 28 855,42 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhá určení, že výlučným vlastníkem pozemku [parcelní číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je budova [adresa] (rodinný dům) v části [obec], postavená na tomto pozemku a pozemek p. [číslo] (zahrada), vše evidováno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí], je [celé jméno žalobkyně], alternativně určení, že [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] mají právo služebnost doživotního bydlení bytu o velikosti 3+1, kuchyně, WC a koupelny v domě [adresa] v [obec], který je součástí stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí] a užívání parcel [číslo] v [katastrální uzemí]. V žalobě požádala o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Návrhu bylo vyhověno usnesením podepsaného soudu ze dne [datum], kterým bylo žalobkyni přiznáno osvobození od soudních poplatků ve výši 50 % a pro toto řízení ustanovena zástupkyní Mgr. [jméno] [příjmení], advokátka se sídlem [adresa], že darovací smlouvou ze dne [anonymizováno] (rok není uveden, dle přiložené kopie smlouvy roku [rok]) žalobkyně předmětné nemovitosti darovala dceři [jméno] ([celé jméno vedlejší účastnice]) a jejímu manželovi [jméno] ([celé jméno vedlejšího účastníka]). Důvodem mělo být, že žalobkyně s manželem neměli na potřebné opravy a nemohli dostat ani půjčku. Dcera s manželem si vzali hypotéku a dům zrekonstruovali. Žalobkyně tvrdí, že až v době podání žaloby„ … pochopila, že z důvodu hypotéky nešlo naše doživotní bydlení zajistit věcným břemenem, proto jsem v dobré víře ve svou dceru a zetě s nimi uzavřela závazek o věcném břemenu, tento však nebyl z důvodů hypotéky zavkladován. …“. Dovozuje, že došlo k vydržení práva, neboť na to, že právo doživotního užívání nemovitosti není věcným břemenem, měli být ona a manžel upozorněni, až když v rámci insolvenčního a konkurzního řízení obou nemovitostí prodány. Až když zjistila, že se dům i pozemky budou prodávat, se od dcery a zetě dozvěděla, že hypotéku neplatili. Toto jednání považuje za nevděk a hrubé porušení dobrých mravů a má proto za to, že má právo na vrácení daru. O tomto stavu měl být 1) žalovaný informován, měl si být dobře vědom„ … závazku, který je spojen s domem a pozemky a právem doživotního bydlení v domě, nestal se tak dobrověrným nabyvatelem, věděl, že jsem v dobré víře v právo věcného břemene, které bylo vydrženo [datum]“. Nový majitel požaduje za užívání domu nájemné, které za utracení veškerých úspor z obavy zaplatili, protože žalobkyně věřila„ … své dceři a svému zeťovi, že se jedná o nedopatření, že by nás do situace, kdy bych se já a manžel dostali do nouze nikdy nedopustili …“. Kupní smlouvu z těchto důvodů a proto, že požádala o vrácení daru z důvodu„ … porušení dobrých mravů a nouze a na základě práva vydržení doživotního bydlení…“, žalobkyně považuje za neplatnou, neboť nemohlo na jejím základě dojít ke změně vlastnictví nemovitostí a 1) žalovaný se tak nemohl stát jejich vlastníkem.

2. Právní zástupce žalované ve vyjádření ze dne [datum] uvedl, že nároky žalobkyně neuznává a v celém rozsahu je odmítá. Rekapituloval, že žalobkyně žalobu odůvodnila mimo jiné zejména tím, že darovací smlouvou své dceři a svému zeťovi (vedlejším účastníkům) předmětné nemovitosti darovala, a že dcera s manželem si vzali hypotéku a dům zrekonstruovali. Dále uvedla, že chtěla mít v domě právo dožití i s manželem. Dále žalobkyně uvedla, že si žalovaný (nový majitel) měl být vědom toho, že žalobkyně právo věcného břemene vydržela [datum] a že z důvodu nevděku má právo uplatnit právo vrácení daru. Žalobkyně uzavřela, že jelikož je kupní smlouva, s ohledem na uvedené skutečnosti a proto, že požádala o vrácení daru z důvodu porušení dobrých mravů a nouze, neplatná, nemohlo na jejím základě dojít ke změně vlastnictví k předmětným nemovitostem a žalovaný se tak nemohl stát jejich vlastníkem. Právo nemovitost užívat pak má i na základě vydržení práva doživotního bydlení. Žalovaný s argumenty uvedenými v žalobě nesouhlasí a považuje je za účelové. Pokud jde o argument žalobkyně, odůvodňující požadavek na vrácení daru neúspěšným splácením hypotéky vedlejšími účastníky, což považuje za nevděk a hrubé porušení dobrých mravů, konstatoval, že neúspěšné splácení hypotéky a z toho plynoucí důsledky, nesouvisí s chováním vedlejších účastníků (dále obdarovaných) k žalobkyni (jako dárci) případně jejímu manželovi. Obdarovaní by se museli vůči žalobkyni, příp. jejímu manželovi, dopustit nevděčného jednání, které (objektivně, tedy ve všech obdobných případech) by bylo považováno za hrubě nemravné, k čemuž, jak je patrné z podané žaloby, nedošlo. Je proto patrné, že nebyla splněna podmínka pro odvolání či vrácení daru pro nevděk, a to porušení dobrých mravů. Pokud jde o argument žalobkyně, že požádala o vrácení daru i z důvodu nouze, ani tato uvedená podmínka odvolání daru není splněna. S odkazem na odbornou literaturu (komentář k ustanovení § 2068 obč. zákoníku Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 -3014, 1. vydání. Praha: C.H. Beck, 2014) je za nouzi považována situace, kdy dárce nikoliv vlastním zaviněním nemá na nutnou výživu vlastní, případně na nutnou výživu osob, které je povinen vyživovat ze zákona. Pod pojmem nutná výživa je třeba dle uvedeného komentáře chápat zajištění základních potravin nezbytných k přežití, zajištění základního ošacení, zajištění možnosti základního bydlení a případně zajištění léků nezbytných k životu dárce s tím, že při poskytnutí nutné výživy je samozřejmě třeba zohlednit i další dávky, které může dárce získat (dávky v hmotné nouzi, příspěvek na bydlení apod.). Odvolání daru pro nouzi tak může přicházet v úvahu pouze ve výjimečných případech, kdy se dárce ocitne v situaci, která není řešitelná jinak. Primárně by totiž měla být dárcova nouze řešena jinými instituty soukromého práva, které musejí mít přednost, zásah do zásady pacta sunt servanda je třeba chápat až jako poslední možné řešení. Zejména je proto třeba upřednostnit vyživovací povinnost mezi předky a potomky podle § 915 (dle kterého je např. dítě povinno zajistit svým rodičům slušnou výživu), neboť se jedná o povinnost širší než zajištění nutné výživy (v případě odvolání daru pro nouzi). Poukázal na to, že ve spise projednávané věci je založeno sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne [datum] žalobkyně pobírala v roce 2018 starobní důchod ve výši 9 707 Kč měsíčně, její manžel [jméno] [celé jméno žalobkyně] pak ve výši 12 432 Kč měsíčně. Starobní důchody byly od té doby valorizovány, důchody žalobkyně a jejího manžela tak musí být nyní podstatně vyšší. Z toho dovozuje, že není splněna ani podmínka odvolání daru pro nouzi dle ustanovení § 2068 občanského zákoníku, když uvedená podmínka odvolání daru pro nouzi by nebyla splněna ani v případě podstatně nižších starobních důchodů žalobkyně a jejího manžela, neboť před odvoláním daru z uvedeného důvodu by předcházela vzájemná vyživovací povinnost předků a potomků, sociální dávky atp. Ve vztahu k argumentu vydržení práva doživotního bydlení v bytě o velikosti 3+1 v domě [adresa] v [obec], (součásti stavební parcely [číslo] v [katastrální uzemí]), sestávajícím se z kuchyně, WC a koupelny, a užívání parcel [číslo] v [katastrální uzemí], konstatoval, že žalobkyně nemohla uvedené právo odpovídající věcnému břemeni, resp. služebnosti vydržet. Citoval čl. IV. darovací smlouvy ze dne [datum], v němž je, mimo jiné, uvedeno:„ [celé jméno žalobkyně] si vyhrazuje pro sebe a pro svého manžela [jméno] [příjmení] právo doživotního bydlení v domě [adresa] v [obec] a dále doživotního užívání zahrad v tom rozsahu, jak je byli zvyklí doposud užívat. Obdarovaní přijímají závazek ve prospěch [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [příjmení] a zavazují se, že ponechají do konce jejich života dárkyni [celé jméno žalobkyně] a jejího manžela [jméno] [příjmení] bydlet v domě [adresa] v [obec] a užívat zahrady [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] tak, jak byli doposud zvyklí užívat.“. Argumentoval, že z uvedeného ujednání je jasně patrné (a dle jeho názoru to muselo být patrné všem účastníkům darovací smlouvy), že se jednalo o osobní závazek vedlejších účastníků, který převodem vlastnictví uvedených nemovitostí na žalovanou zanikl, nikoliv smlouvu o zřízení věcného břemene, když citované ujednání nesplňuje rovněž zákonné náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemene. Z dostupné judikatury, zejména z rozhodnutí Nejvyššího soudu Nejvyšší soud, 22 Cdo 882/2001 citoval:„ … skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni, ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva. Držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcnému břemeni. Dobrá víra se posuzuje z hlediska objektivního, tedy podle toho, zda držitel při normální opatrnosti, kterou lze na každém požadovat, neměl a nemohl mít pochybnosti, že mu právo odpovídající věcnému břemeni náleží. Dobrá víra držitele se musí vztahovat i k okolnostem, za nichž vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), který by mohl mít za následek vznik práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva; držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právě právo odpovídající věcnému břemeni. Oprávněný držitel práva odpovídajícího věcnému břemenu musí být přesvědčen, že jemu, případně jeho právním předchůdcům, toto právo platně vzniklo, tedy že mu náleží právo, které vzniká na základě písemné smlouvy, k níž je třeba rozhodnutí příslušného orgánu (dříve registrace státním notářstvím), a které je časově neomezené a přechází na nového nabyvatele s přechodem či převodem vlastnictví nemovitosti, k níž se toto právo váže. …“. Z textu podané žaloby je dle názoru žalovaného patrné, že žalobkyně a její manžel již od uzavření uvedené darovací smlouvy věděli, že není možno věcné břemeno zřídit, resp. že věcné břemeno nebylo zřízeno. S odkazem na dokument, označený jako„ Výzva k vrácení daru“ ze dne [datum], dovozuje, že povědomí žalobkyně o neexistenci věcného břemena, nýbrž o osobním závazku obdarovaných, jednoznačně vyplývá z textu„ … a Váš osobní závazek neplníte …“. Nad rámec toho žalovaný uvádí, že předmětné nemovitosti, tedy pozemek parc. č. St. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] (zahrada) a pozemek parc. [číslo] (zahrada), vedené na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] a obec Stříbro u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, byly zpeněženy v rámci insolvenčních řízení vedlejších účastníků ([insolvenční spisová značka], [insolvenční spisová značka]). Stalo se tak kupní smlouvou ze dne [datum] (s právními účinky zápisu ke dni [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) uzavřenou mezi insolvenčním správcem (jménem obdarovaných jakožto dlužníků) jakožto prodávajícím a žalovaným jakožto kupujícím, na jejímž základě došlo k převodu uvedených nemovitostí na žalovaného. Na listu vlastnictví nebylo žádné věcné břemeno při převodu zapsáno ani nebylo novým vlastníkem, tedy žalovaným, ani zřízeno. Z toho je patrné, že žalobkyně ani její manžel nemohli být již od uzavření uvedené darovací smlouvy, se zřetelem ke všem okolnostem, v dobré víře, že vykonávají právě právo odpovídající věcnému břemeni, nemohli proto právo odpovídající věcnému břemeni ani vydržet. Dle žalovaného to dokládá i nájemní smlouva na užívání bytových prostor domu [adresa] ze dne [datum], uzavřená mezi žalovaným jako pronajímatelem, obdarovaným [jméno] [příjmení], jako nájemcem, žalobkyní, jejím manželem [jméno] [příjmení] a obdarovanou [celé jméno vedlejší účastnice] jako vedlejšími nájemci, na dobu určitou od [datum] do [datum]. Do [datum] si dle smlouvy měli žalobkyně, její manžel a vedlejší účastníci zajistit jiné bydlení. V souvislosti s uvedenou nájemní smlouvou byl vyhotoven notářem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení] notářský zápis se svolením k vykonatelnosti ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a to pro nepeněžité plnění spočívající ve vyklizení dvou bytových jednotek v domě [adresa] [obec], ve kterém se osoby povinné (žalobkyně, její manžel a obdarovaní) zavázali vyklidit nejpozději do [datum]. I v případě, že by byly naplněny podmínky pro vrácení daru či odvolání daru, neměla by žalobkyně právo požadovat po žalované vrácení daru (či odvolání) daru žalobou na určení vlastnického práva k uvedeným nemovitostem či určení práva věcného břemene. Jak vyplývá z podané žaloby a z dokumentu označeného jako„ Výzva k vrácení daru“ ze dne [datum], začala se žalobkyně domáhat vrácení daru formou určení vlastnického práva k uvedeným nemovitostem a určení práva věcného břemene až poté, co byly uvedené nemovitosti převedeny do vlastnictví žalované, a kdy se chýlil ke konci nájem bytových prostor domu [adresa] na základě uzavřené nájemní smlouvy ze dne [datum]. Dokument označený jako„ Výzva k vrácení daru“ není navíc ani dostatečně určitý, není v něm ani projevena vůle žalobkyně, aby jí byl dar vrácen, a vůbec není patrné, zda byl někomu doručen. Nic z uvedeného tedy nemůže mít vliv na platnost uvedené kupní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně by se mohla, v případě, že by byly splněny podmínky pro vrácení daru, v souladu s právní úpravou a ustálenou judikaturou domáhat, a to po vedlejších účastnících, pouze peněžité náhrady, od žalované či na její úkor však nemá právo cokoliv požadovat. Pokud jde o tvrzení, že žalovanému byly sděleny skutečnosti, vztahující se k žalobkyni tvrzené dobré víře v právo věcného břemene či vrácení daru, toto, ač nemá žádný význam, jeho právní zástupce popírá. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem žalovaný navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a přiznal mu právo na plnou náhradu nákladů řízení.

3. Při jednání dne [datum] bylo jednáno v nepřítomnosti obdarovaných. Soud účastníkům sdělil, že s ohledem na obsah spisu považuje úspěšnost žaloby na určení vlastnictví k nemovitým věcem za spornou. Žalobkyni poučil o tom, že bude třeba doplnit žalobní tvrzení, jednak ohledně toho, kdy a jakým způsobem byli žalovaní účastníci vyzváni k vrácení darovaných nemovitostí a prokázat, že se tak stalo z důvodu, které jak objektivně, tak subjektivně, mohou být považovány za porušení dobrých mravů. Připomněl, že na nemovitostech vázlo zástavní právo, a že by tak jeho realizace i v případě vrácení daru, tak jako tak proběhla. Vysvětlil, že k úspěchu žaloby na určení je třeba prokázat naléhavý právní zájem. Ve vztahu k alternativnímu petitu poukázal na znění darovací smlouvy, ze kterého plyne, že se jednalo o osobní závazek vedlejších účastníků, nikoli o úmysl zřídit věcné břemeno. Upozornil i na to, že pravděpodobnost tohoto závěru plyne i z konstatování samotné žalobkyně, že služebnost nebyla do katastru vložena kvůli možnosti získat prostředky z úvěru. Dále upozornil na to, že v případě prokázání porušení dobrých mravů a včasnosti výzvy k vrácení daru, může být dar vrácen pouze v případě, že jej v době výzvy obdarování ještě drží a konstatoval, že v daném případě není zřejmé, zda tomu tak v době výzvy ještě bylo. Upozornil, že pokud došlo ke zcizení darovaných nemovitostí před prokazatelnou výzvou k jejich vrácení, není možné převod považovat za neplatný a žaloba na vydání daru, respektive určení vlastnictví k nemovitým věcem, by tak nemohla být důvodná. Zástupkyně žalobkyně sdělila, že si je žalobkyně výhrad soudu vědoma a po konzultaci na ně bude reagovat. Má za to, že dokazování má být primárně zaměřeno na alternativní petit, tedy na návrh na určení existence věcného břemene užívání darovaných nemovitostí. Jednání bylo odročeno za účelem poskytnutí lhůty k případnému jednání o smíru nebo zahájení dokazování.

4. K jednání dne [datum] se nedostavila ani žalobkyně, ani její ustanovená zástupkyně. Soud proto jednal v jejich nepřítomnosti. Právní zástupce žalovaného přednesl výše rekapitulované vyjádření s tím, že na jeho obsahu návrhu trvá. Vedlejší účastníci sdělili, že s podanou žalobou oba souhlasí, protože si opravdu všichni mysleli, že právo dožití bude vloženo do Katastru nemovitostí. Když viděli na smlouvě darovací razítko katastru, nenapadlo je, že tam věcné břemeno není. O tom, že je možné do Katastru nemovitostí nahlížet ví. Výpis z Katastru byl podkladem pro hypotéční úvěr, takže obsah příslušné vložky jim byl znám. Smyslem smlouvy bylo zajistit, pro případ, že by se obdarovaní rozešli, právo doživotního užívání nemovitosti pro žalobkyni a jejího manžela, a tak také instruovali JUDr. [příjmení], aby smlouvu zpracovala. Smlouvu u ní pouze podepsali, nevzpomínají si, že by probírali různé způsoby zajištění práva doživotního užívání. Až když vyvstal problém a šli se ptát, jim JUDr. [příjmení] sdělila, že pokud by do smlouvy závazek pojala jako věcné břemeno, došlo by ke snížení hodnoty zástavy a tím i výše poskytnutého úvěru. Po předestření obsahu článku VI. darovací smlouvy na dotaz, jak by si vykládali situaci, kdyby stejným způsobem byl zavázán někdo, kdo nemovitostí následně prodá jim, a zda by se cítili zavázáni dodržovat právo doživotního užívání, uvedli, že nikoli. Na výzvu k vrácení daru souhlas s vrácením daru u JUDr. [příjmení] podepisovali až po prodeji nemovitosti. Z doby, kdy byla darovací smlouva uzavírána, si moc nepamatují, je to 21 let. Darování souviselo s podpisem hypotéčního úvěru, a řešilo se i to, že by nemuseli hypotéku dostat, pokud by tam bylo věcné břemeno dožití. Neví ale, jestli se to řešilo už při uzavírání smlouvy, nebo, až když vznikl problém. Obdarovaní opravdu chtěli žalobkyni a manželovi zajistit právo doživotního žití v nemovitosti. To, že o nemovitost přišli, byla chyba a je to důvod, proč žalobkyně chce to vrácení daru. Na závěr soudce konstatoval, že je patrně třeba předpokládat, že žalobkyně na žalobě trvá v plném rozsahu. Právní zástupce žalované plně odkázal na své vyjádření a navrhl, aby žaloba byla v obou bodech zamítnuta a aby žalované bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Vedlejší účastníci navrhli žalobě vyhovět, alespoň v části týkající se věcného břemena, právo na náhradu nákladů řízení nežádali. K žalobě byla připojena kopie darovací smlouvy ze dne [datum], kterou žalobkyně darovala vedlejším účastníkům výše identifikované nemovitosti, evidované u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. V části VI. smlouvy je pak uvedeno:„ Dárce [celé jméno žalobkyně] si vyhrazuje pro sebe a svého manžela [jméno] [příjmení] právo doživotního bydlení v domě [adresa] v [obec] a dále doživotní užívání zahrad v tomto rozsahu, jak je byli zvyklí doposud užívat. Obdarovaní přijímají závazek ve prospěch [celé jméno žalobkyně] a [jméno] [celé jméno žalobkyně] a zavazují se, že ponechají do konce jejich života dárkyni [celé jméno žalobkyně] a jejího manžela [jméno] [příjmení] bydlet v domě [adresa] v [obec] a užívat zahrady [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], tak jak byli dosud zvyklí užívat. Dále se zavazují, že pro případ, že by se [celé jméno žalobkyně] nebo její manžel [jméno] [celé jméno žalobkyně] nemohli sami pro nemoc nebo stáří o sebe postarat, že se o ně v nemoci ve stáří postarají a že jim zabezpečí náležitou lékařskou pomoc. V případě, že by se obdarovaní chovali k dárkyni nebo jejímu manželovi tak, že by tím porušili dobré mravy, má dárkyně právo domáhat se vrácení daru.“. Smlouva byla do Katastru nemovitostí vložena dne [datum] s právními účinky ke dni [datum]. Dle listin zveřejněných v insolvenčním rejstříku, konkrétně pak insolvenčního řízení vedlejších účastníků (u [celé jméno vedlejšího účastníka] je insolvenční řízení vedeno Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], u [celé jméno vedlejší účastnice] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]) byl na majetek obou dlužníků - povinných – obdarovaných prohlášen konkurz. Smlouvu o právu doživotního bydlení v domě [adresa] v [obec] pro žalobkyni a jejího manžela [jméno] [příjmení] insolvenční správce zřejmě v zákonné lhůtě 30 dnů nesplnil, je proto třeba vycházet z toho, že její splnění odmítl (§ 253 odst. 1., odst. 2 z. č. 182/200 Sb. (insolvenční zákon)), smlouva tak pozbyla svých účinků. Dle zprávy insolvenčního správce ze dne [datum] byly předmětné nemovitosti, tedy pozemek parc. č. St. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa], pozemek parc. [číslo] (zahrada) a pozemek parc. [číslo] (zahrada), které jsou vedeny na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Tachov, zpeněženy mimo dražbu kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou insolvenčním správcem jménem dlužníků [jméno] a [jméno] [celé jméno vedlejšího účastníka] jakožto prodávajícími, a žalovaným na straně kupující. Kupní smlouva byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku pod č. d. [insolvenční spisová značka] a [insolvenční spisová značka]. K převodu nemovitostí došlo právními účinky zápisu do Katastru nemovitostí, které vznikly ke dni [datum rozhodnutí] ([číslo jednací]). Dle čl. 1 smlouvy„ Zpeněžením věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty v insolvenčním řízení zaniká podle ustanovení § 167 odst. 4 IZ zajištění pohledávky zajištěného věřitele, a to i v případě, že nepodal přihlášku své pohledávky. Současně v souladu s § 285 téhož zákona zpeněžením majetkové podstaty zanikají účinky nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, účinky doručení vyrozumění o zahájení exekuce a účinky vydaných exekučních příkazů a dále ostatní závady váznoucí na zpeněžovaném majetku, včetně neuplatněných předkupních práv podle § 284 odst. 3 a 4 a včetně závad zapsaných ve veřejném seznamu.“. Z náhledu do katastru nemovitostí se stavem ke dni [datum] a z výpisů z něj k předmětným nemovitostem ([list vlastnictví], k. ú. [obec] u [obec]) plyne, že předmětné nemovitosti jsou ve vlastnictví žalovaného. V katastru nemovitostí nejsou evidována žádná věcná břemena, naopak jsou evidována zástavní právo smluvní, zástavní právo exekutorské a zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu. Dne [datum] podepsali žalobkyně, její manžel a oba vedlejší účastníci listinu s názvem„ Předávací protokol k nemovitým věcem“, jejímž obsahem je konstatování, že dnem [datum] dochází k „ … předání a převzetí přízemního bytu 4 + 1 na adrese [adresa], [číslo] …“. V listině jsou uvedeny stavy elektroměru a poznámka, že jeho plomba je neporušená, dále informace o tom, že měly být předány klíče v celkovém počtu 8 ks, popsán stav nemovitostí a prohlášení o tom, že nemovitosti jsou vedlejším účastníkům předávány a ti je v popsaném stavu přejímají a budou nadále využívat pro svou potřebu. Dle sdělení s názvem„ Výzva k vrácení daru“ ze dne [datum], sdělila žalobkyně vedlejším účastníkům:„ Darovací smlouvou jsem Vám darovala dům [anonymizováno] v [obec], včetně stavební parcely a zahrad v [katastrální uzemí]. Nyní jsem se Vaší vinou ocitla v nouzi, jelikož vaší vinou byl dům a zahrady prodány a Váš osobní závazek neplníte, musela jsem zaplatit cizím lidem nájem, abych nebyla vystěhována z mého vlastního bytu. [příjmení] [příjmení] chování za hrubé porušení dobrých mravů.“. JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], notářem v [obec], byl dne [datum rozhodnutí] pod [číslo jednací] sepsán notářský zápis se svolením k vykonatelnosti pro nepeněžité plnění, spočívající ve vyklizení dvou bytových jednotek, nacházejících se v prvním a druhém nadzemním podlaží v domě [adresa] (část [obec]), které se osoby povinné (tedy žalobkyně, její manžel a vedlejší účastníci), zavázaly vyklidit nejpozději do [datum]. Z obsahu notářského zápisu plyne, že právního úkonu, jenž je stvrzen předmětným notářským zápisem, se účastnili žalobkyně žalovaný a vedlejší účastníci. Ti uzavřeli před notářem dohodu o splnění nároku se svolením k přímé vykonatelnosti notářského zápisu ve smyslu § 71b notářského řádu. Účastníci prohlásili, že uzavřeli nájemní smlouvu na užívání předmětných nemovitostí, a to na dobu určitou od [anonymizováno] do [datum] Nájemní smlouva ze dne [datum], uzavřená mezi žalovaným jakožto pronajímatelem, žalobkyní, jejím manželem vedlejšími účastníky jakožto nájemci, byla uzavřena na dobu určitou od [anonymizováno] do [datum] za měsíční nájemné v celkové výši 31 000 Kč (za menší byt ve výši 13 000 Kč, za větší ve výši 18 00 Kč) s tím, že bude placeno zálohově na 3 měsíce dopředu. Dle čl. 7 smlouvy její přílohou„ … bude notářská doložka (zápis) podle § 274 písm. e) občanského soudního řádu, podle § 71b notářského řádu a podle § 40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, vyhotovená nejpozději v únoru 2018. Bez tohoto notářského zápisu je smlouva neplatná.“. Podepsaný soud následně dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] pověřil vedením exekuce citovaného vykonatelného notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora Exekutorského úřadu Cheb. Dle sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] pobírala žalobkyně [celé jméno žalobkyně] v roce 2018 starobní důchod ve výši 9 707 Kč měsíčně a její manžel [jméno] [celé jméno žalobkyně] starobní důchod ve výši 12 432 Kč měsíčně.

5. Dle ustanovení § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také„ OZ“) může se dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Podle ustanovení § 2072 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také„ NOZ“) (1) Ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny. (2) Odůvodňují-li to okolnosti, považuje se za nevděk vůči dárci také zjevné porušení dobrých mravů vůči osobě obdarovanému blízké. Dle § 2073 NOZ činí nevděk obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem. Dle § 2075 téhož zákona (1) Dárce může dar pro nevděk odvolat do jednoho roku ode dne, co obdarovaný dárci ublížil, ale dozví-li se o tom dárce později, do jednoho roku ode dne, kdy získal vědomost o důvodu pro odvolání daru. Dědic dárce může dar odvolat nejpozději do jednoho roku od smrti dárce. (2) Je-li dar odvolán později a namítne-li obdarovaný opožděné odvolání daru, soud k odvolání nepřihlédne. Dle ustanovení § 2068 NOZ upadne-li dárce po darování do takové nouze, že nemá ani na nutnou výživu vlastní nebo nutnou výživu osoby, k jejíž výživě je podle zákona povinen, může dar odvolat a požadovat po obdarovaném, aby mu dar vydal zpět nebo zaplatil jeho obvyklou cenu, nanejvýš však v tom rozsahu, v jakém se dárci nedostává prostředků k uvedené výživě s tím, že obdarovaný se může této povinnosti zprostit poskytováním toho, co je k této výživě potřeba. Dle ust. § 80 zák. č. 99/1966 Sb., občanského soudního řádu (dále také „o.s.ř.“) lze žalobou (návrhem na zahájení řízení) uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména a) o osobním stavu (o rozvodu, o neplatnosti manželství, o určení, zda tu manželství je či není, o zrušení, neplatnosti nebo neexistenci registrovaného partnerství33c) (dále jen "partnerství"), o určení otcovství, o osvojení, o způsobilosti k právním úkonům, o prohlášení za mrtvého); b) o splnění povinnosti, která vyplývá ze zákona, z právního vztahu nebo z porušení práva; c) o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

6. Podle ustanovení § 80 písm. c) o.s.ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem. O naléhavý právní zájem ve smyslu cit. právní normy může zásadně jít jen tehdy, jestliže by bez soudem vysloveného určení, že právní vztah nebo právo existuje, bylo buď ohroženo právo žalobce, nebo by se jeho právní postavení stalo nejistým, což - řečeno jinými slovy - znamená, že buď musí jít u žalobce o právní vztah (právo) již existující (alespoň v době vydání rozhodnutí), nebo o takovou jeho procesní, případně hmotněprávní situaci, v níž by objektivně v již existujícím právním vztahu mohl být ohrožen, případně pro nejisté své postavení by mohl být vystaven konkrétní újmě (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 20.6. 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95). Naléhavý právní zájem je třeba zkoumat z pohledu žalobce, a to z objektivního hlediska, tedy z hlediska toho, zda výsledek jeho žalobního návrhu vskutku může zabránit ohrožení jeho (tvrzeného) práva nebo jeho právního postavení. Dle ustálené judikatury naléhavý právní zájem je dán v situaci, kdy žalobce tvrdí a žalobou se domáhá odstranění nesouladu mezi právním stavem a stavem zápisů v katastru nemovitostí, který svědčí žalovanému. V těchto případech je naléhavý právní zájem osvědčen, neboť v situaci, že žalobě bude vyhověno a bude deklarován žalobcův příslušný věcně právní vztah k předmětné nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí, bude pravomocný rozsudek představovat listinou, podle které dojde v katastru nemovitostí k odstranění do té doby trvajícího nesouladu mezi právní realitou a stavem zápisů v katastru (srov. institut zápisu ve formě záznamu obsažený v ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů (dále též„ zákon o zápisech“)). V souzeném případě se žalobkyně domáhá odstranění (tvrzeného) nesouladu mezi právním stavem (znovunabytí nemovitého majetku v důsledku odvolání daru, případně právem) a stavem zápisů v katastru nemovitostí (svědčícím žalovanému, který nemovité věci, původně vedlejším účastníkům darované). Soudní rozhodnutí, určující vlastnické právo, má najisto postavit, kdo je vlastníkem sporných nemovitých věcí, a mohlo by být následně podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Naléhavý právní zájem na určovací žalobě podle § 80 písm. c) o.s.ř. je tak dle podepsaného soudce dán.

7. Pokud jde o primární petit, tedy určení vlastnictví žalobkyně k předmětným nemovitostem, s ním nemůže být žalobkyně v řízení úspěšná. Jak se sama dovolává, vrácení daru – určení vlastnictví k nemovitostem přichází do úvahy v případě, že žalobkyně bude tvrdit, a úspěšně prokáže, že se obdarovaní vůči ní dopustili nevděčného jednání, které (objektivně, tedy ve všech obdobných případech) by bylo obvykle považováno za hrubě nemravné. Žalobkyně však nevděk a hrubý rozpor s dobrými mravy spatřuje v neúspěšném splácení hypotéky na dům vedlejšími účastníky, tedy okolnosti sice nepříjemné, s jejich chováním k osobě dárkyně (žalobkyně) nikterak nesouvisející. Pro posouzení oprávněnosti nároku žalobkyně na vrácení daru je však třeba zkoumat zejména to, zda je vrácení daru vůbec možné, a až pokud by tomu tak bylo, zda jsou splněny zákonné podmínky. Jinak řečeno, je třeba najisto postavit, jestli byli obdarovaní vedlejší účastníci k vrácení datu vyzváni v době, kdy jej případně vrátit mohli. Rozhodnou okolností je to, že obdarovaní, byť nedobrovolně, předmět daru poté, co se stali jeho oprávněnými vlastníky, zcizili. Zde je rozhodujícím okamžik, kdy ke zcizení daru došlo, tedy datum [datum]. K převodu nemovitostí totiž došlo právními účinky zápisu do Katastru nemovitostí, které vznikly právě ke dni [datum]. Protože listinu s názvem„ Výzva k vrácení daru“ předala žalobkyně obdarovaným až po [datum], je nepochybné, že ke zcizení darovaných nemovitých věcí došlo před doručením výzvy k vrácení daru. Platnost a účinnost tohoto zcizení z hlediska oprávnění obdarovaných (resp. správce jejich konkursních podstat) jakkoli zpochybňovat, neboť oba byli v době převodu nemovitostí jejich právoplatnými a nezpochybnitelnými vlastníky. Obdarovaní tak objektivně nemohou, a ani v době obdržení výzvy nemohli, splnit (eventuální) povinnost restituovat celý dar, a tuto povinnost pochopitelně nemá ani žalovaný jakožto její nový vlastník věci. Podobně judikoval i Nejvyšší soud ČR v rozsudku 33 Odo 563/2004. Zabývat se ve vztahu k první části alternativního petitu splněním zákonných podmínek, tedy otázkami důvodnosti výzvy k vrácení daru (nevděkem obdarovaných), nebo tvrzenou nouzí žalobkyně, by tak už postrádalo smysl. Protože tedy shledal první část žaloby – na určení, že žalobkyně je vlastnicí sporných nemovitostí – nedůvodnou, výrokem I. ji soud zamítl. Nejvyšší soud ČR sp. zn. 22 Cdo 1840/2015 v usnesení ze dne 8. 7. 2015 konstatoval:„ Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Nemůže se tedy zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. …“. Pokud tedy žalobkyně vykládá znění výše citovaného obsahu části VI. smlouvy tak, že (v souladu s jejím původním přáním) by měl zakládat právo na doživotní užívání nemovitosti ve vztahu k jakémukoli dalšímu vlastníkovi, mýlí se. Z obsahu ujednání jednoznačně plyne, a to, že by shodné smluvní ujednání v jiném případě bylo třeba tak chápat, potvrdili jak obdarovaní, tak sama žalovaná ve své výzvě k vrácení daru, že výhrada práva doživotního bydlení v domě [adresa] v [obec] pro žalobkyni a jejího manžela [jméno] [příjmení] nebyla sjednána jako právo věcné, tedy na věci váznoucí a působící proti každému jejímu dalšímu vlastníku (které by už proto muselo být vloženo do Katastru nemovitostí), nýbrž jako právo smluvní (prakticky podmínka darování), které váže pouze účastníky tohoto smluvního ujednání (žalobkyni a žalované 2) a 3), případně manžela žalobkyně. Tvrzení žalobkyně, že se mělo jednat o právo služebnosti doživotního bydlení, a že tak dlouhodobým výkonem tohoto práva žalobkyně služebnost doživotního bydlení vydržela, se zakládá na takovém omylu držitele, kterému se mohla při normální opatrnosti vyhnout. Tato skutečnost musí být přičtena k její tíži a žalobkyně tak nemůže být ve svém přesvědčení o věcném charakteru práva doživotního užívání nemovitostí objektivně v dobré víře. Vydržení věcného břemena doživotního užívání tak prakticky, pro absenci oprávněného důvodu myslet si že žalobkyni toto právo svědčí, tak žalobkyně v řízení neprokázala. Jelikož tedy smlouva o doživotním užívání nemůže žalovaného z výše uvedených důvodů vázat, nemůže být ani podkladem pro úspěch žalobkyně s alternativně navrženým petitem (o určení práva služebnosti doživotního bydlení). Protože tedy shledal i druhou část alternativního petitu žaloby nedůvodnou, výrokem II. soud zamítl i tu.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 28 855,42 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z sedmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 5 055,42 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 687,30 Kč za 168 ujetých km v částce 1 087,30 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 687,30 Kč za 168 ujetých km v částce 1 087,30 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 1 680,82 Kč za 167 ujetých km v částce 1 080,82 Kč (32 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 7,1 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. Vedlejší účastníci, žalobkyní umístění na stranu žalovanou, de facto vystupující na straně žalujíc, pak v řízení úspěšní nebyli a právo na náhradu nákladů jim proto nepřísluší.