10 C 20/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 12 456 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 074,38 Kč s kapitalizovanými smluvními úroky, splatnými poplatky a náklady v celkové částce 6 709,80 Kč, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 6 818,38 Kč od datum do datum kapitalizovanou částkou 3 231,91 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 818,38 Kč od datum do datum kapitalizovaným částkou 885,46 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 818,38 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 456 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne datum byla mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO uzavřena Smlouva o úvěru číslo (dále jen„ původní věřitel“). Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč. Peněžní prostředky žalovaná převzala dne datum osobně. Žalovaná se dle čl. II. Rámcové smlouvy o spotřebitelském úvěru zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 302 Kč splatný dle čl. II Smlouvy o spotřebitelském úvěru v den splatnosti úvěru, tedy dne datum. Žalovaná se dostala s úhradou jistiny úvěru splacením závazku do prodlení, vznikla jí proto dle čl. VIII odst. VIII.. Rámcové úvěrové smlouvy povinnost uhradit smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, tvořená nedoplatkem smluvní pokuty, pouze do výše 50% jistiny úvěru, a to v celkové výši 3 231,91 Kč. Žalované byly právním předchůdcem žalobkyně zasílány upomínky, na které žalovaná nereagovala. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 22 963,30 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 818,38 Kč, nesplaceného smluvního úroku 375,31 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 215,36 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 609,79 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 181,16 Kč, postoupeného smluvního úroku 3 000 Kč, postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, postoupeného smluvního úroku ve výši 1 328,18 Kč, postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 885,46 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a postoupené smluvní pokuty ve výši 3 231,91 Kč. Dne datum byla žalované zaslána předžalobní upomínka právního zástupce žalobce. Ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 22 302 Kč s příslušenstvím do datum. Žalovaná obdržela předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pohledávka za žalovanou byla postoupena původním věřitelem žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Právní zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne datum.

4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

5. Na základě výše uvedených zjištění a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl dne datum poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měla vrátit do datum, a to včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Smluvní pokutu žalobce sám omezil způsobem, plně odpovídajícím ust. 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, octla se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 456 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.