10 C 210/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 702 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 27 702 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 1 116,26 Kč, se smluvním úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 1 553,07 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 206,87 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 202,61 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 520 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 27 702 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru číslo ze dne datum Touto smlouvou se původní věřitel právnická osoba, IČO, se sídlem adresa zavázal poskytnout žalovanému 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 22 302 Kč, a to formou 14 měsíčních splátek po 1 593 Kč, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum. Hodnota pohledávky činila ke dni vyčíslení datum částku 27 702 Kč bez příslušenství. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 11 202,61 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 004,26 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 5 456,09 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 034,75 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 004,29 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 000 Kč a smluvních úroků a úroků z prodlení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba, IČO uzavřel se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 22 302 Kč s příslušenstvím do datum. Žalovaný obdržel předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému přípisem ze dne datum. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne datum.

4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

5. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měl vrátit do datum, včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat smluvní pokutu z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z., ta je tak v řízení aktivně legitimována. S ohledem na výše uvedené závěry shledal soud žalobu důvodnou. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, ocitl se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 520 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 068 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 702 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.