10 C 217/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 18 515 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 960 Kč se smluvním úrokem ve výši 68,39 % ročně z částky 11 000 Kč od 23. 7. 2024 do 14. 8. 2024, kapitalizovaným částkou 461,38 Kč, se smluvním úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 23. 7. 2024 dosáhne částky 38 822,40 Kč, se smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 12 872,40 Kč od 23. 7. 2024 do 11. 7. 2025, kapitalizovanou částkou 4 555,98 Kč, a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 13 960 Kč od 23. 7. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 973,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni celkem 13 960 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 13 960 Kč ve výši 12,75 % ročně od 23. 7. 2024 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 4 555,98 Kč a smluvním úrokem ve výši 68,39 % p.a. z částky 11 000 Kč od 23. 7. 2024 do 14. 8. 2024 a dále ve výši 14,75 % p.a. z částky 11 000 Kč od 15. 8. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 38 822,40 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále „smlouva“), přičemž žalovaný tuto smlouvu podepsal dne 2. 4. 2024. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 11 000 Kč (dále „úvěr“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 68,39 % p.a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 769 Kč, splatných vždy k 16. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květen 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobkyně (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 498 Kč. Uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně u splátek č. , hodnota, a 2. Celkem tak žádá přiznání práva na úhradu smluvních pokut v celkové výši 2 × 249 Kč. Dále uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč, tedy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč, konkrétně u splátek č. , hodnota, a 2. Smluvní pokuta je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru, když byla naplněna podmínka, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů. Dnem splnění podmínky dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. , hodnota, splatné dne 16. 5. 2024. K datu 21. 7. 2024 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 12 872,40 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení.V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne 23. 7. 2024, až do úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobkyni. Žalobkyně požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru. Tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobkyně proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 11 000 Kč. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaný žalobkyni k datu podání žaloby dluží částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 12 872,40 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 11 000 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 1 872,40 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy v celkové výši 898 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem 23. 7. 2024, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 12 872,40 Kč od 23. 7. 2024 do 11. 7. 2025, tedy k datu vyhotovení žaloby, ve výši 4 555,98 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru, tj. úrok z částky 11 000 Kč od 23. 7. 2024 do 14. 8. 2024 ve výši 68,39 % p.a., a dále od 15. 8. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % p.a., a to pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaný zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 38 822,40 Kč.

2. Na výzvu, aby se účastníci vyjádřili ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaný nereagoval, žalobkyně nesouhlasila. Na výzvu, která mu byla na výše uvedenou adresu doručena postupem dle § 46b písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s § 49 odst. 2, odst. 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a vyjádřil k žalobě, žalovaný rovněž nereagoval.

3. Žalovaný se k jednání nedostavil, bylo proto jednáno v jeho nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobce setrvala podaném návrhu s tím, že na jeho odůvodnění odkazuje s tím, a že od podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Na závěr konstatovala, že má za to, že je návrh důvodný a listinami byl prokázán. Má za prokázané, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, a to jak na základě jím předložených informací, tak dotazy na příslušné registry. Řádně také provedla skóring, při kterém zjistila, že dle dostupných informací prostředky k úhradě úvěru by mít měl. Rovněž úvěrovou smlouvu považuje za uzavřenou řádně, když dlužník byl seznámen s podmínkami smlouvy, včetně podmínek úročení a smluvních sankcí pro případ nedodržení smlouvy. Má proto za to, že smlouvu uzavřel s plným vědomím všech povinností a v situaci, kdy nejednal v tísni či za nevhodných podmínek. Navrhla proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 7 790,05 Kč.

4. Na základě provedených důkazů má soudu za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne 2. 4. 2024 uzavřela Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě mu dne 2. 4. 2024 poskytla částku 11 000 Kč. Ten se poskytnuté prostředky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 769 Kč, splatných nejpozději ke každému 16. dni v měsíci. První splátku měl dle splátkového kalendáře uhradit 16. 5. 2024, poslední dne 16. 4. 2028, žalovaný tak však neučinil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 11 000 Kč s celkovým navýšením na 32 352 Kč v důsledku sjednání smluvního úroku ve výši 68,39 % ročně. Dle čl. 2.

2. Smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění a i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté do nové jistiny, a to až do její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle čl. 6.2. smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitne v prodlení o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé dlužné splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6.1. smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 249 Kč, a to za každou splátku, u které se klient ocitne v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Tyto pokuty jsou splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti klientů k jejich zaplacení. Dle čl. 6.3. smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.4. smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu jsou klienti povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den zesplatnění úvěru. V čl. 6.5. smlouvy je uvedeno, že v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty i v „Předsmluvním formuláři“; současně bylo sjednáno dobrovolné pojištění schopnosti splácet v rozsahu balíčku B s měsíční úhradou 95 Kč (součást splátky), s tím, že pojištění není podmínkou pro uzavření smlouvy. Dle Karty klienta (tisk z 11. 7. 2025) bylo žalovanému poskytnuto 11 000 Kč, splaceno celkem 0 Kč; evidována nová jistina 12 872,40 Kč a zbývá doplatit celkem 13 960,00 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal u splátky č. , hodnota, splatné dne 16. 5. 2024 a pro prodlení delší než 65 dnů došlo dne 21. 7. 2024 k zesplatnění úvěru. Smluvní pokuta byla dle přehledu uplatněna dne 21. 7. 2024; žalovanému byly předtím zaslány upomínky ze dne 17. 6. 2024 a 17. 7. 2024 a následně dne 11. 10. 2024 předžalobní výzva.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle ustanovení § 2758 o. z. se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Tento zákon upravuje vztahy účastníků pojištění vzniklého na základě pojistné smlouvy, pokud zvláštní právní předpis tyto vztahy neupravuje jinak.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč..

6. Soud má za prokázané, že žalobkyně ve smyslu shora uvedených ustanovení uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 11 000 Kč, přičemž bylo sjednáno dobrovolné pojištění schopnosti splácet v rozsahu „balíčku B“ s měsíční úhradou 95 Kč jako součást splátky; sjednání pojištění nebylo podmínkou poskytnutí úvěru, a že žalovaný na jejím základě prostředky téhož dne převzal bezhotovostně na svůj účet , č. účtu, . Byly dohodnuty úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a smluvní pokuty a sankce pro případ nesplácení splátek. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Dotaz do registru SOLUS ze dne 2. 4. 2024 neprokázal evidovaný negativní příznak, dotaz do NRKI téhož dne evidoval pět finančních institucí, agregovanou expozici 500 177 Kč, agregovaný limit 135 000 Kč a evidovaný dluh po splatnosti ve výši 5 046 Kč. V souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami byl žalovaný opakovaně upomenut (17. 6. 2024 a 17. 7. 2024) a po dosažení 65 dnů prodlení byl úvěr ke dni 21. 7. 2024 prohlášen za splatný. Žalovaný nedodržel své závazky plynoucí ze smlouvy, je proto povinen vyčerpané prostředky žalobkyni jako věřiteli ze smlouvy, která je aktivně legitimována k jejich vymáhání, vrátit a v souladu se smluvními ujednáními uhradit i dlužné úhrady za pojištění a smluvní sankce žalobkyní vyčíslené. Jelikož však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky prokazatelně nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud výrokem I. rozsudku.

7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

8. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné [písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

9. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

10. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

11. Sjednaný nominální smluvní úrok ve výši 68,39 % ročně z částky aktuální výše jistiny úvěru považuje soud za souladný s ust. § 1813 o. z., neboť byl sjednán se žalovaným jakožto spotřebitelem jasným a srozumitelným způsobem, a tudíž za neodporující ani citované judikatuře. Výše úroku je ze smlouvy jednoznačně patrná, je uvedena srozumitelně, a žalovaný tak od počátku věděl, že se zavazuje k úhradě úvěrované částky ve výši 11 000 Kč se smluvním úrokem. Žalobě proto i v této části vyhověl.

12. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

13. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná fixní smluvní pokuta za prodlení (200 Kč a 249 Kč) je přiměřená. Soud uvážil i výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti (0,1 % denně), a to, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu za období od 23. 7. 2024 do 11. 7. 2025, a dospěl k závěru, že i tato smluvní pokuta je přiměřená. Protože dospěl k závěru, že všechny smluvní pokuty jsou sjednány v souladu se shora citovanou směrnicí (včetně její přílohy), žalobě i v této části vyhověl.

14. Pokud pak žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení, činí tak ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitl se s placením dluhu v prodlení.

15. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 973,75 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 515 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b a. t. z tarifní hodnoty ve výši 18 515 Kč sestávající z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t..1.

1. Na rozdíl od návrhu právní zástupkyně žalobkyně však nepřiznal náhradu cestovného v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2026 v plné výši, tedy celkem 1 801,61 Kč, za 125 ujetých km v částce 1 201,61 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 311,61 Kč ve výši 1 115,44 Kč.1.

2. S ohledem na to, že dne 5. 3. 2026 proběhla ve věci žalobkyně 3 jednání ((, spisová značka, , , spisová značka, a , spisová značka, ), považoval by soud za nespravedlivé a v rozporu s ust. § 142odst. 1 občanského soudního řádu, který dovoluje přiznat úspěšnému účastníkovi proti účastníkovi neúspěšnému pouze náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Účelně byly vynaloženy náklady pouze na jednu cestu do sídla soudu a zpět, nedošlo ke třem samostatným cestám. Protože bylo rozhodováno ve třech věcech téhož účastníka, za spravedlivé soud považuje, v případě jeho úspěchu, uložit příslušnému žalovanému pouze povinnost k úhradě 1/3 vzniklých nákladů na cestovné1.

3. O náhradě zbývající části nákladů proto soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byl v řízení zcela úspěšná, v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 3. 2026, nárok na náhradu nákladů řízení částka 600,54 Kč, představující jednu třetinu z náhrady za 125 ujetých km v částce 1 801,61 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 10,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Zároveň jí jakožto plátkyni DPH přiznal i právo na náhradu za a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 110,54 Kč v celkové výši 863,21 Kč.