10 C 223/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 9 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 008 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 581,79 Kč, s úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou 150 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 000 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokutou ve výši 2 574 Kč, náklady na vymáhání ve výši 434 Kč a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne datum uzavřela s předchůdcem žalobce, společností právnická osoba, Smlouvu o úvěru číslo, jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru. Při podpisu smlouvy obdržela požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržela předsmluvní informace, a to na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jehož převzetí a seznámení se s informacemi v něm obsaženými žalovaná stvrdila svým popisem. Na základě uzavřené smlouvy tedy právnická osoba poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč, přičemž žalovaná se, jak vyplývá z části Smlouvy nazvané Podmínky úvěru, řádku Celková splatná částka, zavázala právnická osoba vrátit částku 6 000 Kč spolu s příslušenstvím do datum. Žalovaná však sjednanou částku neuhradila řádně a včas, tím jí vznikla povinnost zaplatit právnická osoba smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy, a zároveň dle téhož odstavce Smlouvy povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalované. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Z toho dovozuje žalobkyně svou aktivní procesní legitimaci. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 8 730 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 2 580 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. příjmení paušální náhrady na upomínání představuje postoupenou výši poplatku za odeslání písemných upomínek v důsledku prodlení žalované, jak je uvedeno ve druhém odstavci třetí strany Smlouvy. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, vznikl předchůdci žalobce právnická osoba v souladu s ust. § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a dle druhého odstavce třetí strany smlouvy vzhledem k tomu, že žalovaná porušila svou povinnost splatit částku sjednanou ve smlouvě řádně a včas. Smluvní pokuta je požadována od prvního dne prodlení dlužníka, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti půjčky tj. datum do datum. Nesplacená část smluvní pokuty byla na žalobkyni převedena citovanou smlouvou o postoupení pohledávek ve výši 2 574 Kč. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši určené datem splatnosti pohledávky od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od datum z jistiny ve výši 6 000 Kč. Ode dne postoupení pohledávky neuhradila žalovaná na svůj dluh ničeho. Poslední upomínku před podáním žaloby žalované žalobkyně zaslala s datem datum.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z předložených listin plyne, že právní předchůdce žalobce právnická osoba, IČO uzavřel se žalovanou dne datum Smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky Smlouvy o úvěru, na základě níž předchůdkyně žalobce poskytla žalované úvěr ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku 6 000 Kč s příslušenstvím do datum. Žalovaná obdržela předsmluvní informace na formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a z přílohy Smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla s účinností ke dni datum převedena na žalobkyni. Postoupení pohledávky žalobkyně oznámila žalované přípisem ze dne datum. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní upomínku ze dne datum.

4. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

5. Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

6. Na základě výše uvedených závěrů a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl dne datum poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, který měla vrátit do datum, včetně sjednaného příslušenství. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, vzniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo požadovat smluvní pokut z neuhrazené částky a náhradu nákladů spojených s vymáháním dluhu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z., ten je tak v řízení aktivně legitimován. Smluvní pokutu žalobce sám omezil způsobem, plně odpovídajícím ust. 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru, i tento nárok proto soud shledal důvodným. Důvodným shledal soud i uplatněný nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, které předchůdci žalobkyně vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele, když jejich výše nepochybně odpovídá ust. § 122 odst. 1, písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, octla se s placením dluhu v prodlení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 008 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.