10 C 231/2021

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , 2. celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalovaného a žalované , zastoupený anonymizováno jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa , o zaplacení 20 140 Kč s přísl.

I. Žaloba na zaplacení částky 20 140 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 140 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení v částce 12 356,52 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. Žalobce se domáhal rozhodnutí, kterým by byla žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci 20 140 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce jako prodávající převedl do vlastnictví žalovaných kupní smlouvou [číslo] pozemky, a to pozemky parcelní [číslo] to vše v [katastrální uzemí], [územní celek]. Kupní cena předmětu koupě byla stanovena v uvedené kupní smlouvě [číslo] na základě znaleckého posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení] celkem částkou 5 070 Kč. Žalobce v žalobě dále uvedl, že na základě znaleckého posudku č. ÚOM [číslo], zpracovaného [anonymizováno 6 slov] [obec] [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] [obec], bylo zjištěno, že ocenění dle posudku [číslo] není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že celková kupní cena za předmět koupě má být ve výši 25 210 Kč. Rozdíl v neprospěch žalobce činí částku 20 140 Kč. Žalobce k tomuto uvedl, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalovaných k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 140 Kč. Žalovaní na výzvu žalobce reagovali prostřednictvím svého právního zástupce tak, že úhradu odmítli. Žalobce se proto svého nároku domáhá soudní cestou a zároveň požaduje i úhradu úroku z prodlení v zákonem stanovené výši.

2. Žalovaní ve svém vyjádření uvedli, že je pravda, že mezi nimi a žalobcem došlo k uzavření kupní smlouvy specifikované v žalobě. Pokud však žalobce uvádí, že následně byl zpracován znalecký posudek a bylo zjištěno, že ocenění není správné, nelze to bez dalšího akceptovat. Žalovaní uvádí, že z praxe je známo, že se posudky znalců, zejména ohledně tržní ceny, často liší a nebývá bez dalšího zřejmé, který je správný a který nikoliv. Mezi stranami byla uzavřena smlouva na konkrétní cenu, a není důvodu se k této otázce vracet. Názor žalobce, že Státní pozemkový úřad nedisponuje autonomií vůle, je nesprávný a nepodložený. Žalobce tuto formulaci převzal z judikatury, která se však týkala jiného problému a na danou věc žalovaných ji nelze aplikovat. Žalovaní dále uvádí, že na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení reagovali tak, že pokud by žalobce na svém požadavku trval, je třeba jej náležitě odůvodnit a doložit. Žalovaní pak prostřednictvím svého zástupce obdrželi apel na součinné řešení, ve kterém žalobce vysvětloval svůj požadavek. Na to následně žalovaní reagovali dopisem, ve kterém žalobci vysvětlovali, že jím uváděná judikatura je na danou věc nepoužitelná a že naopak podle judikatury nelze vůbec uvažovat o bezdůvodném obohacení tam, kde se jedná o platnou smlouvu. Dle názoru žalovaných je žaloba nedůvodná, a proto navrhli, aby ji soud zamítl.

3. Z předložených listin plyne, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovanými jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva [číslo] na základě které prodávající (žalobce) prodává kupujícímu (žalovaným) pozemky, a to pozemky parcelní čísla [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], [anonymizováno] u [stát. instituce], [stát. instituce], na [list vlastnictví]. Celková kupní cena za předmět koupě byla stanovena na částku 5 070 Kč. Soud ze smlouvy zjistil, že celková kupní cena byla žalobci žalovanými uhrazena před podpisem kupní smlouvy. Smluvní strany prohlásily, že s obsahem smlouvy souhlasí, že smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle a že na důkaz toho připojily své podpisy. Při ústním jednání účastníci prohlásili, že nezpochybňují pravost a platnost smlouvy, soud proto nemá důvod pochybovat o pravosti a platnosti smlouvy a tím i o její závaznosti pro strany smlouvy. Soudu byl předložen i znalecký posudek ev. [číslo] včetně doplňků [číslo] objednávky předmětného posudku. Z těchto listin zjistil, že ve smlouvě sjednaná kupní cena předmětu koupě byla stanovena jako cena v místě a čase obvyklá tržní. Z revizního znaleckého posudku č. ÚOM [číslo] soud zjistil, že úkolem znalce bylo provedení revize znaleckého posudku ke znaleckému posudku [číslo] znalce [jméno] [příjmení]. Ze závěru tohoto posudku vyplývá, že posudek [číslo] nebyl zpracován správně ani z metodického, ani z věcného hlediska. Výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %, což je o 490 % více, než je přípustná deviace ve smyslu Mezinárodních norem pro oceňování majetku. Žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení. Ve výzvě uvedl, že byl vypracován revizní znalecký posudek a že bylo zjištěno, že ocenění shora uvedených pozemků dle posudku [číslo] není správné a že pozemky měly být oceněny částkou 25 210 Kč, nikoli pouze částkou 5 070 Kč. Žalovaným ve výzvě sdělil, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalobce, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalobce vyzval žalované k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 20 140 Kč. Doručení výzvy žalovaným žalobce prokazuje kopií doručenky. Žalovaní sdělili žalobci, že nevidí žádný právní důvod pro to, aby měli doplácet kupní cenu. Žalobci sdělili, že v kupní smlouvě, podle které nabyli pozemky v dobré víře, není žádný odkaz na znalecký posudek, a že žalovaným tak nebylo známo, jak žalobce k ceně dospěl. Kupní smlouvu koncipoval žalobce, kupní cena byla stanovena v konkrétní částce. Na tuto částku žalovaní přistoupili, tudíž se jedná o cenu dohodnutou, která vlastně odpovídá ceně obecné, protože obecná cena je výslednicí nabídky prodávajícího a ochoty kupujícího na takovou cenu přistoupit. Přitom se jedná o cenu obvyklou, neboť i ostatní zahrádkáři z téže kolonie, kteří uzavírali kupní smlouvy ve stejné době, kupovali své zahrádky za stejnou cenu. Žalobce vyzvali, aby respektoval uzavřenou kupní smlouvu včetně ceny, která je v ní obsažena.

4. Při jednání právní zástupce žalobce setrval na žalobě. Na závěr připomněl, že v daném případě není dána na straně žalobce autonomie vůle. Žalobce byl povinen převést pozemky za obvyklou cenu, byla však stanovena cena nižší, z tohoto důvodu se domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Navrhl, aby žalobě bylo vyhověno a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Právní zástupce žalovaných zopakoval své stanovisko k žalobě a konstatoval, že se spor mezi účastníky týká výkladu judikatury, při čemž dle názoru žalovaných se nejedná o ustálenou judikaturu, ani o judikaturu případnou. Žalobcem adorované judikáty se totiž týkají vydávání náhradních pozemků dle zákona o půdě, nikoli převodu prostřednictvím kupní smlouvy. V projednávané věci otázka bezdůvodného obohacení v úvahu nepřichází. Na závěr uvedl, že není pravdou, že by žalobce trpěl nedostatkem autonomie vůle, tato vůle byla žalobci pouze modifikována. Měl sice povinnost prodat pozemky zahrádkářům, kteří o to požádali, jinak však byla svobodná vůle ohledně ostatních náležitostí, včetně toho, jakým způsobem zjistí žalobce obvyklou cenu, zachována. Žalobce se proto nemůže domáhat vydání bezdůvodného obohacení s odůvodněním, že dle znaleckého posudku vychází jiná cena pozemku. Navrhl proto zamítnutí žaloby, a přiznání práva náhrady nákladů řízení žalobcům.

5. Podle § 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“ soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny nebo lidí jemu blízkých takovým způsobem, jenž nepůsobí bezdůvodně újmu druhým. Soukromé právo spočívá zejména na zásadách, že a) každý má právo na ochranu svého života a zdraví, jakož i svobody, cti, důstojnosti a soukromí, b) rodina, rodičovství a manželství požívají zvláštní zákonné ochrany, c) nikdo nesmí pro nedostatek věku, rozumu nebo pro závislost svého postavení utrpět nedůvodnou újmu; nikdo však také nesmí bezdůvodně těžit z vlastní neschopnosti k újmě druhých, d) daný slib zavazuje a smlouvy mají být splněny, e) vlastnické právo je chráněno zákonem a jen zákon může stanovit, jak vlastnické právo vzniká a zaniká, a f) nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží. Soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva. Podle § 2079 odst. 1, 2 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. Podle § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, na základě písemné žádosti převede Státní pozemkový úřad vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, a) zemědělský pozemek, na němž je tato stavba umístěna, pokud je vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby oprávněným uživatelem tohoto pozemku, nebo b) zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely sousedící s pozemkem, na němž je tato stavba umístěna, jde-li o pozemek funkčně spojený s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je jeho oprávněným uživatelem.

6. Žalobce opakovaně odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010 a sp. zn. 25 Cdo 2422/99, s tím, že závěry učiněné v nich lze aplikovat i na předmětnou věc, byť v této věci řešené nejvyšším soudem se jednalo o vypořádání restitučního nároku. Žalobce poukazuje na to, že v daném případě došlo k nesprávnému ocenění pozemku, a proto nedošlo k převodu v zákonné hodnotě. V předmětných judikátech byla povinnost stanovení obvyklé ceny dána zákonem o půdě, a žalobce byl povinen k převodu náhradního pozemku, cenou odpovídající zákonné hodnotě (hodnotě původně odňatého pozemku). V projednávaném případě však nebyly převáděny náhradní pozemky, nýbrž pozemky, na jejichž prodej měli žalovaní ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 503/2012 Sb. nárok. Kupní cena pak byla stanovena jako cena v místě a čase obvyklá tržní znaleckým posudkem a jako taková se stala smluvním ujednáním o ceně v předmětné kupní smlouvě. Dle názoru soudu měl žalobce ve vztahu ke sjednání kupní smlouvy, respektive jejích dílčích ujednání, autonomii vůle zachovánu, když zákonným limitem žalobce bylo pouze stanovení kupní ceny jakožto ceny obvyklé v místě a čase. Pokud žalobce cenu obvyklou v místě a čase v rozhodné době stanovil znaleckým posudkem opatřeným znaleckou doložkou, tyto limity dodržel. Aplikace výše uvedených judikátů na danou věc tak v daném případě dle názoru soudu není na místě, a to jednak s odkazem na jiný právní důvod převodu předmětného pozemku – jiný zákon, jenž ukládal převod tohoto pozemku, jednak s ohledem na to, že kupní cena byla stanovena znaleckým posudkem. Bez významu pak nemůže být ani legitimní očekávání strany kupující ohledně neměnnosti sjednané kupní smlouvy a civilně právním zásady, zakotvené v občanském zákoníku, že smlouvy se mají dodržovat.

7. Na základě provedeného dokazování má soud, ve shodě s odvolacím soudem, např. ve věci sp. zn. 15Co 217/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021, za prokázané, že mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy [číslo] na jejímž základě byly do vlastnictví žalovaných převedeny pozemky parcelní čísla [číslo] a [číslo], to vše v [katastrální uzemí], [územní celek], a že předmětná kupní smlouva je platná. Jako takovou jsou strany smlouvy povinny se jí řídit a to bez ohledu na následné zjištění žalobce – převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutích sp. zn. 10Co 227/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021). Žalovaní měli legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je tak na místě i ochrana dobré víry žalovaných v předmětný převod pozemků a respektování obecné občanskoprávní zásady, že smlouvy se mají dodržovat, zakotvené v úvodním ustanovení občanského zákoníku. Žalobce byl povinen převést předmětné pozemky na uživatele těchto pozemků – žalované, když zákon současně stanovil povinnost převést tyto pozemky za cenu obvyklou, nejedná se tedy o ekvivalent vydání náhradního pozemku (náhrady za odňaté a nevydané věci) v restituci (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutí sp. zn. 61Co 189/2021). Obvyklá cena v daném případě byla stanovena znaleckým posudkem a následná změna její výše či výpočtu její výše nemůže mít vliv na uzavření předmětné smlouvy, její platnost nebo na ujednání o ceně jakožto obligatorní náležitosti kupní smlouvy jako takové (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutích sp. zn. 10Co 227/2021, 15Co 217/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021). Na straně žalovaných tedy rozhodně nevzniklo jakékoli bezdůvodné obohacení, neboť to může vzniknout jen tam, kde žádný právní titul není dán nebo kde původní právní titul odpadl. Z uvedených úvah je zřejmé, že žalovaní žádné bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z. v dané věci nemohli nabýt, žaloba je proto nedůvodná a soud ji výrokem I. rozsudku zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 12 356,52 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 140 Kč, přičemž v případě společných úkonů při zastoupení dvou osob, náleží advokátovi v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 a. t. za každou takto zastupovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 %. V daném případě činí odměna za 1 úkon za zastupování dvou osob částku 1 552 Kč a tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 212 Kč ve výši 2 144,52 Kč.