10 C 243/2024

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně , trvale bytem Adresa žalobkyně , pobytem Anonymizováno proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A , trvale bytem Adresa žalované A , 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B , trvale bytem Adresa žalované B , o zvýšení výživného na zletilé dítě I. Žalovaná je s účinností od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 povinna přispívat na výživu , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, předem na účet žalobkyně.II. Žalovaný je s účinností od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 povinen přispívat na výživu , Jméno žalobkyně, , narozené , Datum narození žalobkyně, předem na účet žalobkyně.III. Žalovaný je povinen uhradit dluh vzniklý na výživném za období od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 ve výši 22 000 Kč, na účet žalobkyně č. , č. účtu, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.IV. Žalované na nově stanoveném výživném dluh nevznikl.V. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Tachově č. j. , spisová značka, , ze dne 28. 4. 2022 ve výrocích II. a III. o výživném.VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.VII. Výrok III. tohoto rozsudku se opravuje tak, že správně zní: „III. Žalovaný je povinen uhradit dluh vzniklý na výživném za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025 ve výši 22 000 Kč, na účet žalobkyně č. , č. účtu, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.“ 1. Žalobkyně se žalobou, podanou dne 28. 8. 2024, domáhala zvýšení výživného. Návrh odůvodnila tím, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 4. 2022, č. j. , spisová značka, bylo žalovaným uloženo přispívat na její výživu částkou ve výši 2 000 Kč v případě otce a 500 Kč v případě matky. Vzhledem k tomu, že se měl měly změnit poměry, navrhuje zvýšení výživného na svou osobu u otce na částku ve výši 5 000 Kč a u matky na částku 1 000 Kč, v obou případech počínaje „od září 2024“. Návrh odůvodnila tím, že od září bude studentkou druhého ročníku střední školy v , Anonymizováno, , obor kuchař číšník. První ročník absolvovala na střední škole , adresa, ve shodném oboru, studium ukončila k 17. 4. 2024. Žije s přítelem v jím vlastněném bytě o velikosti 2 + KK. Přítel hradí hypoteční úvěr ve výši 3 600 Kč, další úvěr ve výši 4 700 Kč a zálohy na daň ve výši 5 000 Kč. Je zaměstnán s příjmem cca 34 000 Kč. Žalobkyně bez příjmu, bude žádat o přídavek na dítě. O prázdninách byla na brigádě, její příjem činil celkem 26 000 Kč. Přítel jí hradí veškeré výdaje a nyní bude hradit i náklady spojené se studiem. Ty vyčíslila na cca 400 Kč měsíčně za jízdné, cca 1000 Kč za stravné, 4 000 Kč za pomůcky ročně, 1 290 Kč „měsíčně antikoncepce“ a dále náklady na svůj zdravotní stav ve výši 100 Kč měsíčně za léky na alergii a jednorázový výdaj cca 4 000 Kč za brýle. Veškeré náklady spojené se studiem odhadla na 1 400 Kč.

2. Usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 9. 9. 2024, soud žalobkyni vyzval k doplnění žalobních tvrzení a navržení důkazů. Na výzvu žalobkyně reagovala přípisem doručeným soudu dne 16. 9. 2024. V něm uvedla, že za brýle vydala 3 045 Kč, za antikoncepci 1 290 Kč (krabička 3 měsíce), za jízdné na autobus 14 Kč denně, za stravné 450 Kč měsíčně, za svačiny do školy 100 Kč denně a za jízdné měsíčně 420 Kč. Dále připojila, že hradí pojistku cenností a karet po 139 Kč měsíčně.

3. Usnesením ze dne 17. 12. 2024, č. j. , spisová značka, , které nabylo právní moci dne 2. 1. 2025, soud vyzval oba žalované, aby se k žalobě vyjádřili a vylíčili rozhodné skutečnosti. Ani jeden z účastníků požadované vyjádření ve stanovené lhůtě, ani později, nepodal.

4. Žalovaný na doručení předvolání k jednání reagoval dne 10. 2. 2025 telefonickým sdělením, „… že bydlí a pracuje v Německu, je to 600 km daleko. Z důvodu velké vzdálenosti a také z důvodu jeho velkého pracovního vytížení není v jeho možnostech dostavit se k ústnímu jednání dne 17. 2. 2025. Tímto omlouvá svoji nepřítomnost. Souhlasí s tím, aby soud rozhodl i v jeho nepřítomnosti. …“. Dále sdělil, že byl v kontaktu s policistou, který měl na starosti jeho případ neplacení výživného. S ním se měl domluvit, žalovaný domluvit, policista mu měl sdělit přesnou výši dluhu a žalovaný celý tento dluh na výživném měl uhradit. Dále mu měl policista říct, že dcera nastoupila od září 2024 na SŠ , adresa, , takže žalovaný „… stále posílal každý měsíc žalobkyni 2 000 Kč jako výživné. …“. Následně mu policista měl říct, že žalobkyně v lednu 2025 již studium na SŠ , adresa, ukončila a nastoupila do zaměstnání, žalovaný proto v únoru již nemá v plánu žalobkyni výživné zasílat. Žádal, aby soud prověřil, zda žalobkyně skutečně i nadále studuje. Pokud soud dojde k závěru, že se výživné pro žalobkyni zvýší na částku 5 000 Kč, „… s tímto nemá problém, dluh, který vznikne zvýšením výživného, uhradí. …“. Je však ochoten hradit výživné pouze po dobu studia žalobkyně, dle jeho názoru tedy od září 2024 do ledna 2025. „… V případě, že se prokáže, že žalobkyně i nadále studuje, pak si je vědom, že bude muset výživné hradit po celou dobu studia žalobkyně. …“.

5. Při jednání dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že se k němu žalovaný , Jméno žalované A, bez řádné omluvy nedostavil, bylo proto jednáno v nepřítomnosti žalovaného.1.

1. Žalobkyně na výše rekapitulovaném návrhu setrvala a na jeho odůvodnění odkázala. Doplnila, že v důsledku pracovní neschopnosti jejího druha došlo ke snížení příjmů v její domácnosti, ona proto byla nucena přerušit studium a aktuálně hledá zaměstnání. Po přerušení studia zatím nové zaměstnání nenašla a aktuálně řeší evidenci uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Pokud projde vstupními prohlídkami, existuje možnost, že v březnu případně nastoupí do zaměstnání, aktuálně se tedy není schopná sama živit. Výživné tak nárokuje za dobu od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 a to vůči žalovanému ve výši 5 000 Kč měsíčně a vůči žalované ve výši 1 000 Kč měsíčně.1.

2. Žalovaná s takto formulovaným návrhem souhlasila a nárok žalobkyně uznala. Uvedla, že již od září přispívá dceři částkou 1 000 Kč měsíčně prostřednictvím účtu své matky a přispěla jí částkou 4 000 Kč na řidičský průkaz. Potvrdila, že za brýle vydala 3 045 Kč.1.

3. Žalobkyně při výslechu uvedla, že pokud jde o jízdné, odpovídá údaj 14 Kč za cestu tam a zpět, další položka ve výši 420 Kč byla uvedena omylem. Náklady na stravu se odvozují od toho, jestli při praxích obědvá nebo ne. Těch 450 Kč byl asi dluh, když pozdě odhlásila obědy. Jí prakticky jenom na praxích, jinak si dělá svačiny. Náklady na stravu proto měsíčně odhaduje na cca 3 000 Kč, na hygienu a související potřeby 2 000 až 3 000 Kč měsíčně. Na oblečení vydá podle toho, co potřebuje a kolik má peněz, obvykle cca 3 000 Kč. Hradí si úložiště pro data za 80 Kč měsíčně, Spotify za 170 Kč měsíčně, za paušál jí babička hradí 525 Kč měsíčně. 1 – 1 500 Kč měsíčně vydá za nehty. Zhruba 2 000 Kč zaplatila za řidičský průkaz, na jeho cenu jí přispěla matka částkou 4 000 Kč, zbývajících 12 000 Kč zaplatila rodina, tedy babička, děda a přítel. Na dlužné výživné otec (žalovaný) uhradil prokázaných 40 000 Kč, dále 2. 12. 2024 7 000 Kč, 16. 12. 2024 5 000 Kč a 30. 12. 2024 4 000 Kč. Výživné ve výši 2 000 Kč měsíčně tak za dobu od května 2022 do dubna 2024 a od září 2024 do prosince 2024 považuje za uhrazené.1.

4. Žalovaná při výslechu sdělila, že od září 2024 bydlela střídavě u kamarádky a kamaráda, přispěla jim cca 5 000 Kč. Od října do prosince 2024 bydlela u kamaráda a vedla mu domácnost, na náklady přispívala 1 000 Kč, 500 Kč na internet a 1x týdně zhruba za 1 500 Kč pro všechny nakoupila. Odhadem tak měsíčně vydala 7 500 Kč. Z tohoto ubytování musela odejít, od ledna 2025 proto bydlí u svého dlouhodobého známého, kterému na náklady přispívá částkou 6 000 Kč. Potom, co zaplatím 1 000 Kč dceři, jí tak z důchodu zbývá 3 600 Kč. Za stravu vydá cca 2 000 Kč, přičemž část nákladů nad to kryje její matka tím, že jí občas navaří. Zhruba 800 až 900 Kč měsíčně vydá za tabák a papírky, zbytek vynaloží na drogerii a další potřeby. Nastoupit do práce nemůže, protože má strach z většího množství lidí a neznámých prostor. Domácí práci si obstarat nemůže, protože nemá auto, aby si pro ni mohla jezdit. V září měla domluveno, že bude pomáhat kamarádovi kuchaři v kuchyni nebo dělat pokojskou, ale ztratila telefon a z této snahy sešlo. Ačkoliv ten kuchař bydlí ve stejné vsi a jsou dlouhodobí známí, zatím ho znovu nekontaktovala. Slíbila, že tak učiním, a soudci splnění slibu oznámí do konce února, slib však splněn nebyl. Pro zlepšení své situace dělá to, že chodí na procházky a snaží se „dát do pořádku“.1.

5. Na závěr žalobkyně navrhla žalobě vyhovět, právo na náhradu nákladů řízení nežádala.1.

6. Žalovaná navrhla ve vztahu k sobě návrhu vyhovět, ve vztahu k žalovanému ponechala rozhodnutí na zvážení soudu s tím že by mělo být stanoveno výživné odpovídající jeho platu. Právo na náhradu nákladů řízení nežádala.

6. Z provedených důkazů vyplynulo, že dle zprávy ČSSZ ze dne 4. 9. 2024 není žalovaná v evidenci zaměstnanců ani přihlášena jako osoba samostatně výdělečně činná. Je příjemcem invalidního důchodu třetího stupně ve výši 9 782 Kč, nárok na něj jí vznikl 4. 5. 2024. Předtím jí byly vypláceny dávky nemocenského pojištění, v lednu ve výši 18 631 Kč, v únoru ve výši 17 425 Kč, březnu ve výši 18 631 Kč, až dubnu ve výši 19 833 Kč. Dle zprávy z 18. 12. 2024 činí výše přiznaného invalidního důchodu částku 10 087 Kč. Žalobkyně dle totožné zprávy nebyla v evidenci zaměstnanců, nebyla přihlášena jako osoba samostatně výdělečně činná a posledních 6 měsících nebyla příjemcem důchodu ani nemocenské dávky.1.

1. Dle oznámení Střední školy , adresa, ze dne 17. 4. 2024 ukončila žalobkyně na základě vlastní žádosti studium v oboru kuchař číšník dne 17. 4. 2024. Žákyni školy přestala být v 18. 4. 2024. Dle sdělení výchovného ústavu, dětského domova se školou, střední školy, základní školy školní jídelny , adresa, ze dne 18. 4. 2024 žalobkyně ukončila dobrovolný pobyt a byla propuštěna ze zařízení ke dni 17. 4. 2024. Dle rozhodnutí ředitelky Střední školy , adresa, ze dne 21. 5. 2024 byla žalobkyně přijata ke vzdělávání do druhého ročníku oboru kuchař číšník s účinností od 2. 9. 2024. Dle odůvodnění rozhodnutí žákyně úspěšně ukončila ve školním roce 2023 - 2024 první pololetí druhého ročníku oboru kuchař číšník na Střední škole , adresa, . Dle potvrzení Střední školy v Boru ze dne 3. 9. 2024 je žalobkyně ve školním roce 2024 - 2025 studentkou druhého ročníku (třídy 2k). Dle sdělení ze dne 11. 2. 2025 přerušila žalobkyně studium ke dni 16. 1. 2025 Kč na svou žádost a od tohoto dne tak není žákyní střední školy v Boru. To bylo prokázáno Rozhodnutím o přerušení studia z 16. 1. 2025 sp. zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno1.

2. Důkaz byl proveden i kopiemi příkazů z mobilního bankovnictví, dle kterých z účtů číslo , č. účtu, byla dne 10. 9. 2024 uskutečněna platba ve výši 152 Kč v kategorii „jídlo a pití“, a v neuvedený den na účet číslo , č. účtu, platba ve výši 450 Kč a na účet , č. účtu, platba ve výši 139 Kč s uvedením účelu pojištění cenností, karet, elektroniky a telefonu, Smlouva: 11524328441.1.

3. Dle rozsudku Okresního soudu v Tachově č. j. , spisová značka, , ze dne 28. 4. 2022 bylo matce (žalované) výrokem II. s účinností od 1. 5. 2022 uloženo přispívat na výživu žalobkyně částku 500 Kč měsíčně, výrokem III. pak otci (žalovanému) s účinností od 1. 5. 2022 částku 2 000 Kč měsíčně.1.

4. Dle potvrzení ze dne 2. 1. 2025 činil v období červen až listopad 2024 činil průměrný čistý příjem , jméno FO, , přítele žalobkyně, 37 398 Kč, přičemž v listopadu již bylo do výkazu započteno 13 neodpracovaných dní z důvodu dovolené a nemoci.1.

5. Dle kopie informací z Facebooku, předložených žalobkyní, je osoba „, jméno FO, “ od února 2019 dosud „Montér ve společnosti Wurzinger“.1.

6. Rozhodnutím o přiznání invalidního důchodu z 21. 8. 2024 č. j. , právnická osoba, byla žalované uznána invalidita 3. stupně (70% snížení práceschopnosti) a přiznán invalidní důchod ve výši 10 087 Kč. Dle oznámení o zvýšení č. j. , datum, jí byl invalidní důchod valorizován na částku 10 382 Kč. Dle kontrolního ústřižku složenky z 6. 9. 2024 byl žalované vyplacen invalidní důchod ve výši 9 747 Kč, dle ústřižků z 6. 1. a 6. 2. 2025 ve výši 10 382 Kč.1.

7. Důkaz byl proveden potvrzením o úhradě částky 40 000 Kč z 9. 11. 2024, dle něhož tato částka byla uhrazena žalovaným žalobkyni7. Podle § 910 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Vzdálenější příbuzní mají vyživovací povinnost, jen nemohou-li ji plnit bližší příbuzní. Nejedná-li se o poměr rodičů a dítěte, předchází vyživovací povinnost potomků vyživovací povinnosti předků.Podle § 911 téhož zákona výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 915 téhož zákona životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.

8. Po přezkoumání výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná. Naposledy bylo ve věci rozhodováno 28. 4. 2022 situací, kdy matka (žalovaná) žila sama, neměla jinou vyživovací povinnost, byla evidována Úřadu práce bez nároku na podporu a měla jít na brigádu za 120 Kč hrubého za hodinu. Její náklady na bydlení činily 8 30 Kč měsíčně. Otec (žalovaný) se již tehdy k jednání nedostavil a soud proto rovněž jednal v jeho nepřítomnosti. Bylo vycházeno z toho, že pracuje v Německu, dle tvrzení matky měl mít příjem cca 60 000 Kč, náklady na ubytování a cestu cca 20 000 Kč a se žalobkyní (dcerou) se již tehdy nestýkal.1.

1. Žalobkyně sice ukončila dobrovolný pobyt ve výchovném ústavu, a tím i studium střední školy , adresa, , bez zbytečného odkladu si však zajistila pokračování ve studiu na střední škole v témž oboru. Ve studiu řádně pokračovala až do okamžiku, kdy její přítel , jméno FO, , který doposud zajišťovalo (namísto žalovaných) většinu životních potřeb žalobkyně a uhrazoval její náklady z vlastního příjmu, v důsledku úrazu a pracovní neschopnosti tyto příspěvky přestal být schopen hradit. Nepochybně tak s účinností od 1. 9. vyživovací povinnost obou rodičů k žalobkyni trvala.1.

2. Zároveň žalobkyně potvrdila, že žalovaná od září přispívá částkou 1 000 Kč měsíčně, tedy že stanovené výživné zdvojnásobila. S ohledem na prokázané aktuální životní poměry žalované dospěl soud k závěru že vyšší než takto určené výživné schopna hradit není.1.

3. Odlišná situace je u otce (žalovaného) který nejenže dobrovolně a příspěvek na úhradu potřeb žalobkyně nenavýšil, neuhrazoval dokonce řádným způsobem ani původně stanovené výživné. Soud má na základě sdělení žalobkyně za prokázané, že výše zmíněnými úhradami uhradil pouze výživné stanovené rozsudkem Okresního soudu v Tachově č. j. , spisová značka, , ze dne 28. 4. 2022, na úhradu zvýšených potřeb žalobkyni však nijak nepřispěl.1.

4. Žalobkyně sice studium přerušila k 16. 1. 2025, v lednu ani v únoru se však nebyla schopna žádným způsobem sama živit. I kdyby úspěšně nalezla v březnu 2025 zaměstnání, první výplatu by obdržela až v měsíci dubnu téhož roku. Soud proto vychází z toho, že ani v měsíci březnu 2025 se žalobkyně ještě sama schopna živit nebude, a že tak vyživovací povinnost obou rodičů (žalovaných) nadále trvá.

9. S ohledem na výše uvedené okolnosti proto soud výrokem I. žalované uložil s účinností od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025 povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 1 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem na účet žalobkyně.

10. Žalovanému pak uložil, rovněž s účinností od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025, povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 5 000 Kč měsíčně, rovněž splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem na účet žalobkyně.

11. V důsledku zvýšení výživného vznikl žalovanému na zvýšeném výživném za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2025 (byť ve výroku bylo nesprávně uvedeno datum 31. 3. 2025) dluh ve výši 22 000 Kč (4 x 3 000 Kč + 2 x 5 000Kč). Tuto částku uložil soud žalovanému výrokem III. v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. uhradit na účet žalobkyně do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro stanovení lhůty delší neshledal důvody. Protože žalované, u níž žalobkyně potvrdila, že jí již výživné ve výši, odpovídající soudem nyní uložené povinnosti hradí, na nově stanoveném výživném dluh nevznikl, soud tuto skutečnost výrokem V. deklaroval.

12. Tímto rozhodnutím byl změněn rozsudek Okresního soudu v Tachově č. j. , spisová značka, , ze dne , datum, ve výrocích II. a III. o výživném, a tuto skutečnost soud výrokem V. deklaroval.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku VI. s ohledem na to, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nežádal.

14. Jak již bylo výše uvedeno, tam soud výrokem III uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni dluh ve výši 22 000 Kč s tím, že ten vznikl za období od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025. S ohledem na to, že rozhodnutí bylo vydáno dne 17. 2. 2025, nebylo možno zahrnout dluh na výživném, vzniklý v měsíci březnu 2025, do dlužného výživného, neboť nelze vyloučit, že takto stanovené výživné žalovaný dobrovolně uhradí. Ve výroku III tak soud uvedl zjevnou nesprávnost, když správně vypočtený dluh za období od 1. 9. 2024 do 28. 2. 2020 označil za dluh vzniklý za období od 1. 9. 2024 do 31. 3. 2025.

15. Dle ust. § 164 občanského soudního řádu předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a počtech jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí, nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům. Dle ust. § 165 odst. 1, odst. 3 téhož zákona pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno. O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat.

16. V daném případě bylo již při vyhotovování rozsudku zjištěno, že ve výroku III. rozsudku při vyhlášení došlo k zjevné nesprávnosti ve vymezení období, za které je dluh vypočten. Vydáním opravného usnesení proto soud přímo v písemném vyhotovení rozsudku výrokem VI. opravil chybně uvedené datum 31. 3. 2025 uvedením správného data 28. 2. 2015.