10 C 269/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 63 186,02 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do nároku na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení, na zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný za období do [datum] částkou 1 397 Kč, na smluvní pokutu, kapitalizovanou za období do [datum] částkou 1 311,17 Kč, a co do nároku na úhradu zbývajících poplatků za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 296 Kč se smluvní pokutou kapitalizovanou za období do [datum] částkou 16 188,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 411,03 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 63 186,02 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný s předchůdcem žalobce uzavřel smlouvu o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] Touto smlouvou se původní věřitel [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zavázal poskytnout žalovanému 35 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 63 079 Kč (65 401 Kč včetně sjednaného životního pojištění), a to formou 17 pravidelných měsíčních splátek po 3 634 Kč a jedné splátky ve výši 3 624 Kč, své smluvní závazky však nehradil řádně a včas. Žalovaný na pohledávku postupitele uhradil celkem částku ve výši 23 800 Kč. Uhrazené platby byly započteny ve výši 10 192,83 Kč na jistinu 35 000 Kč, která tím byla snížena na 24 807,17 Kč. Další uhrazené platby ve výši 13 607,17 Kč byly započteny na výše specifikované Poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 30 401 Kč, které tak byly sníženy na 16 793,83 Kč a jsou nárokovány ve výši 16 578,85 Kč Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo věřiteli právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z hodnoty splátek celkové dlužné částky, ohledně nichž je žalovaný v prodlení. Smluvní pokuta v sazbě 0,1 % byla kapitalizována ke dni [datum], a je po žalovaném uplatňována v částce 17 5010 Kč. Dále nárokuje úrok z prodlení, kapitalizovaný za dobu od [datum] do [datum], ve výši 1 397 Kč, a sankční poplatky ve výši 4 300 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] došlo s účinností k [datum] k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 64 583,02 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 24 807,17 Kč, dlužného poplatku ve výši 16 578,85 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 17 500 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 397 Kč, sankčních poplatků ve výši 4 300 Kč, úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný do dne podání žaloby neuhradil nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne [datum]

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Bulharska, musel se nejdříve soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci rozhodnout a zda je místně a věcně příslušný. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaný, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.

4. Dne [datum] bylo žalobě podepsaným soudem vyhověno elektronickým platebním rozkazem [číslo jednací], Specifický identifikátor: [anonymizováno]. Platební rozkaz se nepodařilo soudu doručit a ten byl proto usnesením ze dne [datum] zrušen.

5. Výzvě soudu, aby žalobce doplnil žalobní tvrzení, vyhověl právní zástupce žalobkyně podáním ze dne [datum]. Uvedl v něm, že původní částka Poplatků ve výši 30 401 Kč zahrnuje Úrok ve výši 8 577 Kč, poplatek za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 11 791 Kč, poplatek za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 7 711 Kč, a pojistné ve výši 2 322 Kč. Žalobce v rámci svého žalobního návrhu připočetl částku pojistného k dalším poplatkům, které byly žalovanému naúčtovány ve spojení s poskytnutím zápůjčky. Účastníci sjednali, za cenu 2 322 Kč, doplňkové pojištění, a na základě zařazení žalovaného do pojistného programu proto došlo k navýšení jeho ochrany pro případ, že by nastala pojistná událost (situace, kdy nebude žalovaný schopen dostát svým závazkům vůči právnímu předchůdci žalobce). Pro případ pojistné události, včetně smrti žalovaného, bylo sjednáno, že jeho závazek je pojištěn do výše splatných závazků. Samotné bezdůvodné neplacení jednotlivých měsíčních splátek není pojistnou událostí ve smyslu pojistné smlouvy, za dobu smluvního vztahu proto nebylo vyplaceno žádné pojistné plnění. Žalovaný na předmětnou Smlouvu dosud uhradil částku ve výši 23 800 Kč, a to prostřednictvím následujících plateb: [datum] ve výši 4 000 Kč, [datum] ve výši 4 000 Kč, [datum] ve výši 4 000 Kč, [datum] ve výši 4 000 Kč, [datum] ve výši 3 800 Kč a [datum] ve výši 4 000 Kč. Uvedené platby byly započteny co do částky 10 192,83 Kč na Jistinu ve výši 35 000 Kč, která byla tímto ponížena na částku 24 807,17 Kč, co do částky 13 607,17 Kč na Poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 30 401 Kč, které tak byla ponížena na částku ve výši 16 793,83 Kč, a u které žalobce dále využil svého dispozičního oprávnění a v tomto řízení požaduje pouze úhradu částky ve výši 16 578,85 Kč. Pokud jde o upřesnění nároku ve výši 4 300 Kč z titulu sankčních poplatků, dle čl. 6 Smluvních podmínek, které jsou nedílnou součástí Smlouvy, měl právní předchůdce žalobce, v případě prodlení žalovaného, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalovanému byl dle čl. 6 Smluvních podmínek naúčtován poplatek ve výši 11 x 300 Kč za zaslané upomínky. V souladu s čl. 6 počet předmětných upomínek nepřekročil stanovený limit a nedošlo ani k zaslání 2 a více upomínek v rámci jednoho splátkového období. Žalovanému byl dále v souladu s čl. 6 Smluvních podmínek (protože souhrnná výše splátek celkové dlužné částky, s níž byl žalovaný v prodlení, přesáhla trojnásobek první měsíční splátky) účtován poplatek za zahájení vymáhání dluhu oddělením Centrálního vymáhání pohledávek právního předchůdce žalobce ve výši 1 000 Kč.

6. K jednání, nařízenému na den [datum] se žalovaný nedostavil, ačkoli se má za to, že mu bylo předvolání doručeno ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. do vlastních rukou dne [datum], soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. Právní zástupkyně žalobkyně setrvala na návrh, tak jako byl rekapitulován v ods.t 1. rozsudku, ve spojení s doplněním, rekapitulovaným v odst.

5. Na závěr uvedla, že má důvodnost nároku za důvodný a listinami byl prokázaný, navrhla proto, aby soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 694,40 Kč.

7. Z provedených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne [datum] prostřednictvím listiny s názvem„ Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“, žalovaný požádal předchůdce žalobkyně o poskytnutí„ zápůjčky“ ve výši 130 000 Kč, při čemž uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 15 197 Kč další čisté příjmy domácnosti ve výši 15 813 Kč, celkem 31 020 Kč, a své odhadované měsíční výdaje ve výši 4 000 Kč. Na základě žádosti uzavřel předchůdce žalobkyně dne [datum] úvěrovou„ Smlouvu o zápůjčce“ [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 65 401 Kč, a to včetně sjednaného životního pojištění za celkovou částku 2 322 Kč. Dle smlouvy se žalovaný zavázal k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 35 000 Kč a„ Poplatků za zápůjčku“ ve výši 28 079 Kč, zahrnující smluvní Úrok ve výši 8 577 Kč,„ částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 11 791 Kč,„ částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 7 711 Kč, a pojistného za sjednanou dobu pojištění ve výši 2 322 Kč. Úvěr se žalovaný zavázal splácet formou 18 pravidelných měsíčních splátek, prvních 17 po 3 634 Kč poslední ve výši 3 624 Kč. Ve smlouvě je uvedeno:„ Zápůjční úroková sazba ve smyslu ZSÚ vztahující 29,00 % p. a. a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání Smlouvy. Není vázána na žádný index ani referenční úrokovou sazbu.“. Součástí smlouvy jsou i„ Smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce“. Dle čl. 6 těchto podmínek měl právní předchůdce žalobkyně„ … v případě, že zákazník neuhradí řádně a včas splátku celkové dlužné částky nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, pokud tím nedojde k překročení zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy. …“. Dle čl. 6 Smluvních podmínek měl právní předchůdce žalobce, v případě prodlení žalovaného, právo„ … na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku zákazníkova prodlení vzniknou, a to ve formě poplatku za zaslanou upomínku a poplatku za zahájení vymáhání dluhu. …“. Dle čl. 6 podmínek je poplatek za zaslanou upomínku paušalizovanou náhradou účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, při čemž v jednom splátkovém období směla být zákazníkovi zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, a maximální počet zpoplatněných upomínek (odvozeno od v projednávaném případě sjednaného počtu splátek - 18) nesměl přesáhnout 12. Výše poplatku byla smlouvou sjednána na částku 300 Kč za každou z upomínek. Žalovanému, který dle přehledu žalobkyně řádně a včas uhradil pouze splátky splatné ve dnech 16. 8., 16. 9. a [datum], byl za zaslané upomínky vyúčtován poplatek ve výši 11 x 300 Kč, ten tak v souladu s čl. 6 nepřekročil stanovený limit a nedošlo ani k zaslání více než jedné zpoplatněné upomínky v rámci jednoho splátkového období. Dle čl. 6 Smluvních podmínek pak předchůdci žalobkyně náleželo právo na poplatek za zahájení vymáhání dluhu jeho oddělením Centrálního vymáhání pohledávek, pokud souhrnná výše splátek celkové dlužné částky, s níž byl zákazník v prodlení, přesáhla trojnásobek první měsíční splátky, a pokud zákazník ani do čtyř týdnů od obdržení písemné upomínky nezaplatil ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky dlužné částky. Výše poplatku byla smlouvou sjednána na částku 1 000 Kč a její splatnost nastala okamžikem předání pohledávky k vymáhání. Prakticky totožné informace plynou i ze„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“. Dne [datum] požádal žalovaný o zařazení do pojistného programu a přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě, kterou předchůdce žalobkyně sjednal pro své zákazníky životní pojištění pro případ smrti následkem úrazu nebo nemoci, neživotní pojištění pro případ zlomeni následkem úrazu a pro případ pracovní neschopnosti následkem úrazu nebo nemoci, a neživotní pojištění pro případ hospitalizace a následné rekonvalescence v důsledku úrazu nebo nemoci, a to za cenu 129 Kč za každý sjednaný měsíc splatnosti úvěru. Výše a způsob výpočtu kapitalizované smluvní pokuty a úroku z prodlení plyne z předloženého přehledu.

8. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

9. Předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalobcem dne [datum] dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník smlouvu o postoupení pohledávky, kterou, s účinností ke dni [datum], předmětná pohledávka včetně jejího příslušenství a práv s ní spojených přechází z postupitele ([právnická osoba]) na postupníka (žalobce), a ten je tak aktivně legitimován k jejímu vymáhání.

10. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaným se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Charakter uzavřené smlouvy podepsaný soud hodnotil ve shodě se stanoviskem Krajského soudu v Plzni jakožto soudu odvolacího, publikovaným v rozsudku ze dne 8. 3. 2023 č. j. 25 Co 310/2022-68. V odst. 4. a 5. odvolací soud zhodnotil posuzovanou (obsahově totožnou) smlouvu jako smlouvu o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., byť byla formálně označena jako smlouva o zápůjčce. Konstatoval, že„ … Smlouva sice obsahovala náležitosti smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2390 o. z., ale její obsah odpovídal i náležitostem smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z. Třebaže v obou smluvních typech jde o poskytnutí peněžních prostředků (zastupitelné věci), které mají být věřiteli vráceny, a v obou případech lze za jejich přenechání dohodnout odměnu, je zapotřebí mezi nimi rozlišovat. Rozdíl spočívá především v tom, že zatímco smlouva o zápůjčce je jako reálný kontrakt uzavřena fyzickým předáním peněz, tak smlouva o úvěru vzniká již na základě smluvního konsenzu a peněžní prostředky jsou předány dlužníkovi na jeho žádost.... V dané věci šlo o vztah mezi spotřebitelem a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, který podléhal úpravě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a právě smlouvy tohoto typu uzavírané mezi podnikatelem a spotřebitelem pravidelně naplňují definiční znaky smlouvy o úvěru. Žalobcův předchůdce, který získal od ČNB licenci k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelských úvěrů, uzavřel posuzovanou smlouvu jako podnikatel, poskytování spotřebitelských úvěrů bylo pro něj jednou ze základních náplní jeho podnikatelské činnosti (viz obchodní rejstřík) a jím uzavírané smlouvy, byť některé byly nazvané jako smlouvy o zápůjčce, jsou prakticky vždy úplatné. Se zřetelem k těmto skutečnostem nebylo možno smluvní vztah posoudit jinak než jako vztah ze smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o. z., protože právě pro tento smluvní typ je úplatný charakter typický. …“. V další části argumentace (spočívající v závěru, že je smlouva jako celek neplatná) se však již s publikovanými stanovisky senátu 25 Co neztotožnil. Považuje tak za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smlouva o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 35 000 Kč, a žalovaný se jej zavázal vrátit spolu s úrokem a poplatky v celkové výši 28 079 Kč, a dále i smlouva o pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet.

12. Podle ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

13. Jak již bylo výše zmíněno, při uzavírání úvěrové smlouvy si účastníci v rámci smluvních podmínek sjednali (čl. 6) nárok věřitele na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je zákazník v prodlení, neuhradil-li řádně a včas splátku celkové dlužné částky, až do„ zákonem stanovené maximální celkové výše smluvních pokut uplatněných podle smlouvy“ (zde zřejmě součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč), na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu v důsledku zákazníkova prodlení vzniknou, (čl. 6) a na náhradu účelně vynaložených nákladů za zahájení vymáhání dluhu (čl. 6). Rovněž soud považuje za prokázané, že žalovaný dle přehledu žalobkyně řádně a včas uhradil pouze splátky splatné ve dnech 16. 8., 16. 9. a [datum], je tedy nepochybné, že se dostal do prodlení již se splátkami splatnými ve dnech [anonymizováno] a [datum] a že předchůdci žalobkyně, a následně žalobkyni samé, tak vzniklo právo požadovat i úhradu sankcí a náhrad účelně vynaložených nákladů. Z praxe podepsaného soudu plyne, že paušalizovaná náhrada účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s vyhotovením a odesláním upomínky, vyjádřená poplatkem za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč, výrazně nevybočuje z mezí, v jaké nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů v obdobných případech nárokují jiní poskytovatelé finančních prostředků. Podmínka, že v jednom splátkovém období směla být zákazníkovi zaslána pouze jedna zpoplatněná upomínka, a že maximální počet zpoplatněných upomínek v projednávaném případě nesměl přesáhnout 12, byla rovněž naplněna. Ani paušalizovanou náhradu účelně vynaložených nákladů na zahájení vymáhání dluhu (čl. 6) oddělením Centrálního vymáhání pohledávek ve výši 1 000 Kč, vázanou na podmínky, za kterých lze obecně smluvní vztah ukončit, tedy na situaci, kdy souhrnná výše dlužných splátek, s níž byl žalovaný v prodlení, přesáhla trojnásobek první měsíční splátky, změkčenou navíc ustanovením, že tato situace nastane, pokud nezaplatil ani část dluhu ve výši odpovídající minimálně hodnotě první splátky dlužné částky ani do čtyř týdnů od obdržení písemné upomínky, nepovažuje soud za nepřiměřenou předpokládaným účelně vynaloženým nákladům, které věřiteli pravděpodobně vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Nárok na úhradu paušálních náhrad za upomínky (3 300 Kč) a za zahájení vymáhání dluhu (1 000 Kč), stejně jako na kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužných splátek za období od [datum] do [datum], stanovený dle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve výši 1 397 Kč, a smluvní pokutu ve výši 17 500 Kč, proto soud považuje za oprávněný.

14. Pokud jde o sjednané příslušenství, tedy o nárok na neuhrazenou část smluvního úroku v původní výši 8 577 Kč, poplatku za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 11 791 Kč, poplatku za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 7 711 Kč, a pojistného ve výši 2 322 Kč, považuje smlouvu v této části za platnou pouze částečně. Vychází při tom ze závěrů, na projednávaný spor dle přesvědčení podepsaného soudu lépe dopadajících, publikovaných Krajským soudem v Plzni v rozsudku ze dne 14. 3. 2023 č. j. 64 Co 42/2023-72. V odst. 6. a 7. citovaného rozhodnutí odvolací soud konstatoval:„ … V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 12 000 Kč v hotovosti. Za to požadovala plnění ve výši 12 234 Kč. Toto plnění bez ohledu na to, jak je označeno, je odměnou za poskytnutí peněžních prostředků. Z obsahu formuláře je zřejmé, že žalovaná neměla možnost poplatek odmítnout, ač byl vyměřen za služby, které ve skutečnosti žádnými službami nejsou, např. poplatek za zpracování, doručení, administrativní činnost, flexibilní splácení ve výši 4 880 Kč nebo poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení 3 677 Kč, které žalovaná vzhledem k výši plateb nevyužívala. Odvolací soud proto vychází z toho, že úrok, který se žalovaná zavázala za poskytnutou zápůjčku zaplatit, činí celkem 12 234 Kč, což představuje více jak 100 % poskytnuté částky za 100 týdnů, to je roční úrok 53 % Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotil ujednání o povinnosti žalované zaplatit poplatek za zápůjčku ve výši 1 234 Kč (správně patrně 12 234 Kč) za ujednání nemravné a absolutně neplatné (§ 588 o. z.) … Důvody neplatnosti dopadají podle závěru odvolacího soudu pouze na ujednání o výši úroku a zbývající obsah smlouvy dobrým mravům neodporuje.... Podle závěru odvolacího soudu neplatnost ujednání o úrocích ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy jako celku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2059/2018). Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše platně sjednána, má věřitel právo na úroky ve výši určené podle § 1802 občanského zákoníku, to je ve výši úroků požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy. V daném případě je takovým úrokem úrok ve výši 8,3% ročně. …“.

15. Jak už soud výše předestřel, považuje za mezi účastníky platně sjednanou smlouvu o pojištění schopnosti úvěr splácet. Za platně sjednané i smluvní úroky, pokud jde o jejich ve smlouvě uvedenou výši 8 577 Kč, neboť se ztotožňuje se stanoviskem, uvedeným v odst. 9. rozsudku ze dne 14. 3. 2023 č. j. 64 Co 42/2023-72 Odvolací soud v něm konstatoval:„ … Za nedůvodný považoval odvolací soud nárok žalobkyně na zaplacení úroku z dlužné jistiny ve výši 29 % ročně od [datum] do zaplacení … Pro obsah povinnosti dlužníka platit úrok je zásadně rozhodující obsah smlouvy. Ve smlouvě si účastníci dohodli, že žalovaná zaplatí za poskytnutí zápůjčky úrok vyjádřený částkou 3 677 Kč. K zápůjční sazbě je uvedeno, že je pevná po celou dobu sjednání smlouvy, přičemž trvání smlouvy je ohraničeno splatností poslední splátky, to je uplynutím 100 týdnů od poskytnutí zápůjčky. Odvolací soud proto vykládá smlouvu i s přihlédnutím k § 1812 o. z. dovolující výklad pro spotřebitele příznivější tak, že se žalovaná zavázala k úhradě úroku z poskytnutých peněžních prostředků jen za dobu 100 týdnů ve výši určené konkrétní částkou. Právo na další úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny zápůjčky za dobu po splatnosti poslední splátky žalobkyně nemá. …“. I v projednávaném případě bylo úročení sjednáno jako pevné a po celou dobu sjednání smlouvy neměnné, ohraničené navíc trváním smlouvy, v projednávané věci tedy dobou 18 měsíců od poskytnutí úvěru. I podepsaný soud proto vykládá smlouvu s přihlédnutím k § 1812 o. z. pro spotřebitele příznivější způsobem, tedy tak, že se žalovaný zavázal k úhradě úroku z poskytnutých peněžních prostředků jen za dobu 18 měsíců (od [datum] do [datum]) a ve fixní výši 8 577 Kč. V důsledku tohoto závěru pak soudu nezbylo, než (výrokem I.) žalobu co do nároku na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení zamítnout, neboť žalobkyně právo na další úrok ve výši 29 % ročně z neuhrazené jistiny zápůjčky za dobu po splatnosti poslední splátky nemá.

16. Podle § 1800 odst. 2 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

17. Charakter dalšího sjednaného příslušenství, tedy nároku na neuhrazenou část poplatku za„ zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 11 791 Kč a poplatku za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 7 711 Kč, považuje soud smlouvu v této části za neplatnou. Tento závěr je ve souladu se stanoviskem Krajského soudu v Plzni, publikovaným v odst. 10. rozsudku ze dne 8. 3. 2023 č. j. 25 Co 310/2022-68. Zde odvolací soud konstatoval:„ … U ostatních složek souhrnného poplatku, tj. poplatků za administrativní činnost a za komfortní splácení, byla zarážející i jejich výše v porovnání s náplní a s předpokládaným objemem činností, které za ně měly být vykonávány. U poplatku za administrativní činnost vyvstal zcela zřejmý důvod k pochybnostem, zda při poskytnutí úvěru v dané výši a při vedení úvěrového účtu po předpokládanou, relativně krátkou dobu splácení mohl věřitel vůbec vykonat administrativní činnost v rozsahu, která by s výší poplatku alespoň vzdáleně korespondovala. Nelze se také než nepozastavit nad porovnáním výše tohoto poplatku s běžnou výší poplatků, které za obdobnou činnost účtují banky. U poplatku za komfortní splácení se dál nabízela otázka, zda zpoplatněná činnost skutečně mohla vést ke zvýšení dlužníkova pohodlí při splácení, nebo zda naopak každotýdenní návštěvy věřitelových pracovníků nebyly spíše prostředkem určité formy omezení, s potenciálem vést u dlužníka k jeho psychickému a sociálnímu diskomfortu. Navíc činnosti, za něž byly poplatky účtovány, nebyly ve smlouvě v podrobnostech nijak blíže specifikovány, a dlužníkovi tedy nemohlo být jasné, za co je má věřiteli zaplatit. Ujednání o poplatcích proto odvolací soud hodnotil i jako nedostatečně určité. …“. Rovněž podepsaný soud hodnotí poplatky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení“ a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení jako nedostatečně určité, zejména však, ve smyslu ust. § 1800 odst. 2 o. z., za pro žalovaného jakožto slabší stranu bezdůvodně zvláště nevýhodné a odchylující se bez zjevného (tím méně zvláštního) důvodu od obvyklých podmínek, ujednávaných v obdobných případech. V důsledku tohoto závěru pak soudu nezbylo, než (opět výrokem I.) žalobu co do nároku na co do nároku na úhradu zbývajících poplatků za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, zamítnout, neboť žalobkyně právo na úhradu těchto poplatků rovněž nemá.

18. Soud z tvrzení žalobkyně považuje za nesporné, že na úvěr uhradil žalovaný dosud částku 23 800 Kč, a že ta byla co do částky 10 192,83 Kč započtena na jistinu úvěru ve výši 35 000 Kč, a z níž tak k úhradě zbývá částka 24 807,17 Kč, a co do částky 13 607,17 Kč na Poplatky spojené s poskytnutím a správou úvěru ve výši 30 401 Kč, které proto žalobkyně vymáhá do výše 16 578,85 Kč. S ohledem na závěry o neplatnosti smlouvy co do nároku na úhradu poplatků za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, a na závěry o platnosti smlouvy co do nároku na úhradu sjednaného pojistného ve výši 2 322 Kč, fixního smluvního úroku ve výši 8 577 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 1 397 Kč, směl žalobce započíst plnění v celkové výši 13 607,17 Kč pouze na úhradu sjednaného pojistného, fixního smluvního úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]. Po odečtení těchto oprávněných nároků (13 607,17 - 2 322 - 8 577 - 1 397) tak zbyla nezapočtená částka 1 311,17 Kč, kterou soud započetl na smluvní pokutu, kapitalizovanou za období do [datum] částkou 17 500 Kč.

19. V důsledku tohoto závěru pak soudu nezbylo, než (výrokem I.) žalobu zamítnout i co do nároku na zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný za období do [datum] částkou 1 397 Kč, na smluvní pokutu, kapitalizovanou za období do [datum] částkou 1 311,17 Kč, neboť tyto částky považuje za uhrazené.

20. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni ve zbytku předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud výrokem II. tohoto rozsudku, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, a žalovanému uložil povinnost žalobkyni uhradit částku 45 296 Kč se smluvní pokutou kapitalizovanou za období do [datum] částkou 16 188,83 Kč (17 500 - 1 311,17) je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože žalovaný nezaplatil žalovanou částku, a octl se s placením dluhu v prodlení, soud žalobkyni přiznal i nárok na úroky z prodlení, určené dle § 1970 zákona o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Při vyhotovování rozhodnutí soud zjistil, že rozhodnutí vyhlásil v následující podobě:„ I. Žaloba se co do nároku na smluvní úrok ve výši 29 % ročně z částky 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení, na zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný za období do [datum] částkou 1 397 Kč, na smluvní pokutu, kapitalizovanou za období do [datum] částkou 1 311,17 Kč, a co do nároku na úhradu zbývajících poplatků za zpracování, doručení administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení, zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 63 186,02 Kč se smluvní pokutou kapitalizovanou za období do [datum] částkou 16 188,83 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 24 807,17 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 21 694,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.“, a že rozhodnutí je ve výrocích II. a III. nesprávné v důsledku chyb v počtech.

22. Podle § 164 občanského soudního řádu předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu ve stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům.

23. Jelikož soud zjistil, že v písemném vyhotovení rozsudku není ve výroku II., v důsledku chyby v počtech od původně nárokované částky 63 186,02 Kč odečtena částka 45 296 Kč, kterou soud tímto výrokem žalobci přiznává (24 807,17 Kč + 16 188,83 Kč + 1 000 Kč + 3 300 Kč), a přiznané plnění ke proto o 19 287,02 Kč vyšší, než žalobci náleží. Zjištěnou chybu v počtech proto v písemném vyhotovení rozsudku v souladu se shora uvedeným zákonným ustanovením opravil.

24. Rovněž vyhlášený výrok o náhradě nákladů řízení musel být v důsledku zjištěné a opravené chyby v počtech opraven, neboť vycházel z poměru úspěchu, daného výši původně (vadným výrokem) přiznaného plnění (63 186,02 Kč), nikoli ze skutečně přiznaného plnění (45 296 Kč).

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 411,03 Kč, přičemž tato částka představuje 43,38 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 71,69 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28,31 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 528 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 186,02 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 840 Kč ve výši 3 326,40 Kč.