10 C 274/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci manžela: osobní údaje manžela zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa manžela a manželky , a manželky: osobní údaje manželky o rozvod manželství I. Manželství účastníků, uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], zapsané v knize manželství ve svazku [anonymizováno], ročník [rok] na straně [anonymizováno], pod. č. řad. [anonymizováno], se rozvádí. <b>II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Manžel se návrhem, podaným dne [datum], domáhá rozvodu manželství. Návrh odůvodnil tím, že u obou manželů se jedná o první manželství, ze kterého se ještě před jeho uzavřením narodilo dosud nezletilé dítě. V prvních letech bylo manželství spokojené, postupem času se však čím dál více projevovaly dříve přehlížené rozdíly v povahových rysech, zájmech a celkové hodnotové orientaci, což nakonec vedlo k odcizení, které se nepodařilo překonat. Manželé ukončili plnohodnotné soužití, od ledna 2021 společně nehospodaří. Určitou dobu se střídali v užívání společného bytu, aby nezletilý měl zajištěné stabilní prostředí, a v zásadě se snažili o obnovu manželského soužití. Manželka si nakonec našla přítele a ze společného bytu se definitivně odstěhovala. Manžel nyní do budoucna vylučuje obnovení plnohodnotného manželského soužití, a rozvod manželství proto považuje za jediný možný a čestný způsob ukončení popsaného stavu. Příčiny rozvratu manželství spatřuje v oboustranném dlouhodobém odcizení, které se nepodařilo překonat a nevidí ani perspektivu, že by snad tento stav změnil.

2. Při jednání manžel na návrhu setrval, na odůvodnění odkázal. Manželka se k návrhu připojila a ten se tak stal návrhem společným. Manžel při výslechu uvedl, že manželství bylo funkční do poloviny roku 2019, potom se manželé začali jeden druhému vzdalovat, méně mluvit, oba byli podráždění. On byl hodně unavený z práce, měli tam problémy a on musel v práci zůstávat déle. Kvůli tomu začal být„ kousavý a štěkavý“, a chvíli mu trvalo, než si to pořádně uvědomil. Po 4 až 5 měsících se začal dávat zase dohromady, ale k žádnému efektu to bohužel nevedlo. Snažil se chovat jinak, manželka ale už říkala, že je na to pozdě, že už nechce ona, že jí citově ublížil natolik, že už nemá zájem. Manželé se hodně hádali, často kvůli maličkostem, a nemluvili spolu. Spory vedli i o drobnosti, například o úklid, zejména ale o to, že je on déle v práci. Manželka chtěla, aby trávil více času s ní a se synem. Snažil se manželce vysvětlit, že déle být v práci musí, ale nešlo to. Situaci pak vyřešil, a to od dubna 2020, zkrácením pracovního úvazku, ničemu to ale nepomohlo. Navrhoval manželskou poradnu, ale manželka tam jít nechtěla, protože si své problémy vyřeší sama. Od ledna 2021 jsem se odstěhoval k matce, pak musel zůstat 14 dní v SRN kvůli zavřeným hranicím. Protože syn špatně snášel, že tam manžel není, domluvili se, že budou bydlet opět spolu. Od ledna 2022 byt začali užívat na střídačku, protože před vánocemi mu manželka řekla, že měla poměr se svým kamarádem. Jediné, co o poměru manželky ví je, že ten dotyčný na ní byl hodný, on tedy zřejmě ne. Když se to dozvěděl, navrhl opět manželskou poradnu, ale za předpokladu, že to s poměrem manželka skončí. Manželka to opět odmítla, s tím, že svému příteli nechce ublížit. Vedení společné domácnosti definitivně skončilo v lednu 2022, intimní soužití v polovině roku 2019. Manželství považuje za rozvrácené, nehodlá ho obnovovat. Nedokáží totiž už spolu komunikovat, pořád se hádají, na ničem se nedomluví. Významným předmětem sporu jsou peníze, nemohou se např. dohodnout, co bude s jednorázovým příspěvkem na dítě. Na své straně vidí příčinu rozvratu v tom, že byl hodně nepříjemný, nebýval doma, méně pomáhal. U manželky za příčinu rozvratu považuje to, že vztahy nechtěla napravit, nekomunikovala s ním a nesouhlasila s manželskou poradnou. Nedokáže si představit nic, co by měli udělat, aby se manželství dalo obnovit, považuje ho proto i za neobnovitelné. Manželka uvedla, že manželovi řekla, že být v práci od 6 hodin do 20 hodin není v pořádku a že jí to vadí. Vadilo jí, že byl příliš dlouho v práci, že tam dělal,,blbce“ všem ostatním a jim při tom krachovalo manželství. Podle jejího názoru vše vzniklo kvůli té práci, protože manžel neměl na nic čas, zapomínal na věci, které bylo třeba řešit, chodil z práce unavený, podrážděný, a netrávil s ní a synem čas. Chtěla, aby těžkou práci, jako například přezutí pneumatik, dělal muž. Když manželovi řekla, že jí vadí, že je pořád v práci, snažil se to změnit. Chtěl práci i změnit, bál se ale, že by pak neuplatili hypotéku. Manžel jí řekl, že změnu pracovní doby řeší, z jejího pohledu ale už bylo pozdě a manželství už bylo rozvráceno. Chtěla s manželem trávit čas, který by měli pro sebe. Víkend měl volný, to do práce nejezdil. O víkendu jsou ale zvyklí jezdit po návštěvách, čas pro sebe si proto vytvořit nedokázali. Neví, proč si nenastavili jiný režim, když jim ten původní nevyhovoval. Manželství bylo podle ní nefunkční od léta 2020, protože nemohla otěhotnět a„ ani jeden to neunesli“, protože„ oba druhé dítě chtěli“. Připadala si, že selhala, uzavřela se do sebe, manželovi ale řekla, jak se situace má. Ona nechtěla jít k psychologovi, protože jí to přišlo jako další osobní porážka. S manželem nekomunikovali, oba se uzavřeli do sebe, což byla příčina, proč manželství přestalo fungovat. Nekomunikovali spolu, protože dle jejího názoru měli oba psychické problémy. Manžel měl totiž nemocnou matku, proto si ona myslela, že s ní nekomunikuje. V září 2020 si řekli, že to nefunguje, že bude potřeba udělat nějakou změnu, taková změna z jejího pohledu nenastala a tak se rozešli. Manžel se snažil, chtěl to dát dohromady, ale jí to po všech těch událostech nešlo. Ona nedokázala být manželovi oporou a ani manžel nedokázal být oporou jí. V lednu 2021 se rozešli, každý začali bydlet jinde. Ona měla jiný poměr, ten skončil na jaře 2022. Snažila se s manželem domluvit, ale nešlo jí to. Hádali se kvůli každé prkotině, navzájem si k sobě vytvořili averzi. Příčinu rozvratu manželství vidí v nekomunikaci, v důsledku čehož spolu nedokázali rozvíjet vztah. Manželství považuje za neobnovitelné a rozvrácené. Ještě před podáním návrhu se pokusila manželství zachránit, ale manžel jí řekl, že se po tom všem už k ní nikdy nevrátí. Na rozvratu manželství se podíleli tím, že ani jeden z nich nedokázali ustoupit z toho, co chtěli, a neuměli řešit problémy spolu. Oba manželé navrhli manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádali.

3. Z oddacího listu plyne, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] v [anonymizována dvě slova], u obou se jedná o první manželství. Z manželství se narodilo jedno nezletilé nezaopatřené dítě, o jehož výchově pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [stát. instituce] jakožto v opatrovnickém řízení jmenovaný opatrovník nezletilého dítěte účastníků sdělil, že rozvod rodičů není v rozporu se zájmy nezletilého.

4. Dle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) (1) Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. (2) Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. (3) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Dle § 756 téhož zákona soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce. Podle § 687 o. z. manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

5. Po provedeném řízení má soud za prokázané, že manželství účastníků neplní své funkce a je natolik rozvrácené, že obnovení manželského soužití není možné. Z manželství se narodilo dosud nezletilé dítě, o jeho poměrech pro dobu po rozvodu manželství bylo pravomocně rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Zároveň nebylo zjištěno, že by byl rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte daným zvláštními důvody. Soud proto dospěl k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky dle ust. § 755 a následujících občanského zákoníku a manželství účastníků rozvedl.

6. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu ve smyslu ustanovení § 758 o. z. jako manželé nežijí, jelikož netvoří rodinné společenství, a ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Soud za příčinu rozvratu manželství považuje vzájemné citové odcizení v důsledku nepochopení potřeb a hodnot druhého, nedostatek komunikace a ztrátu vzájemné důvěry v důsledku přesvědčení manželky, že manžel nedostatečně oceňuje, co vše pro blaho rodiny a funkci ona činí. Významný vliv na odcizení manželů měla z počátku zdrženlivost a nevrlost manžela, vyvolaná únavou a vyčerpáním ze zaměstnání, manželkou nepochopená a ignorovaná. V důsledku pochopitelné únavy, pramenící z fyzického vytížení a dalších okolností, přestal manžel s manželkou komunikovat, a situace v rodině tak přestala naplňovat manželčinu představu podpory a pomoci. Poté, co se manžel pokusil své chování změnit a svou vstřícnost obnovit, projevil se manželčin v mezidobí vytvořený postupný odklon od projednávání jejích představ o trávení času s manželem, zřejmě částečně podpořený z jejího pohledu příliš pasivním přístupem manžela k pomoci manželce s chodem domácnosti a vedením rodinného společenství. Tento dojem vedl u manželky k rostoucímu vyčerpání a narůstající nespokojenosti s jednání manžela, k růstu antipatií vůči němu, k narůstající neochotě manžela podporovat a pomáhat mu, a zároveň i k snižující se ochotě trávit s ním čas. Zcela při tom ignorovala fakt, že se manžel jejímu přání podrobil, zahájil kroky k omezení svého pracovního úvazku, a že tuto záležitost není objektivně schopen urychlit, obzvláště s ohledem na to, že do zaměstnání dojížděl a že se o změnu pracovní doby snažil v době nejpřísnějších omezení v důsledku epidemie Covid-19. Situaci zřejmě zhoršilo to, že se manželka dostatečně nevyrovnala s aktuální nemožností počít dalšího potomka, a že své psychické potíže z toho plynoucí odmítala řešit za pomoci druhých. Psychické nepohodlí se tak patrně stalo vnitřním ospravedlněním toho, že ztrácí zájem o kontakt a komunikaci s manželem, a že ztratila respekt a úctu k jeho pozitivním vlastnostem a k tomu, že upřednostnil snahu zajistit materiální potřeby manželky, jejich dítěte a možného dalšího potomka zachováním si výdělečné schopnosti před tím, aby manželce poskytoval přímou podporu svou přítomností v jejím okolí. To vedlo na straně manželky k tomu, že začala zvýšeně kriticky vnímat všechny situace, ve kterých ji manžel nepodporuje dle jejích představ, a zároveň bagatelizovat jakékoli jeho chování a jednání, kterým se ji snažil podpořit, případně jí vyjádřit svou náklonnost. Manželé tak nabyli přesvědčení, že druhý z nich není ochoten ocenit cokoli, co pro něj dělá, a že jej nerespektuje. Za těchto okolností pak manželka navázala mimomanželský vztah, ve kterém patrně hledala uspokojení svých potřeb komunikace a kontaktu, které však zároveň, byť jí to nabídl, odmítla uspokojovat s manželem. Významným příspěvkem k rozvratu manželství pak bylo, že tento poměr na žádost manžela odmítla ukončit s odůvodněním, které jednoznačně vyjadřovalo nedostatek respektu k manželovi a zájmu o něj a to, že nyní již nehodlá manžela do svých plánů ohledně vedení dalšího života zahrnovat ani s ním tyto plány projednávat. Tuto situaci manžel zcela oprávněně považuje za důkaz toho, že se manželka na chodu rodiny a společné domácnosti nadále nehodlá podílet, a je zřejmě jedním z důvodů, proč se nakonec rozhodl v manželství nepokračovat. Za příčiny rozvratu manželství považuje soud proto citové odcizení v důsledku vzájemného nepochopení potřeb a hodnot druhého, nedostatek komunikace zapříčiněný ztrátou důvěry a respektu k druhému, ztrátu zájmu o druhého a nerespektování jeho potřeb. Manželé, převážně však manželka, porušili povinnost vzájemné úcty, respektu důstojnosti druhého, podporovat se navzájem, udržovat rodinné společenství a vytvářet zdravé rodinné prostředí, když rozvrat završili ukončením vedení společné domácnosti, porušením povinnosti žít spolu, a manželka i opakovaným porušením povinnosti manželské věrnosti. Protože shledal splněnými všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu vyhověl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.