10 C 276/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , Anonymizováno , o 39 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 39 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 39 000 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 504 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 39 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 14. 10. 2024 byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovanou jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou (článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru) se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 39 000 Kč. Úvěr byl ve prospěch žalované vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny (článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru) v měsíčních splátkách 5 850 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou, splatnou dne 15. 11. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první upomínku ze dne 20. 11. 2024, kterou ji vyzval k úhradě dlužné splátky. Žalovaná však své splatné závazky neuhradila, ten ji k úhradě dlužné splátky proto vyzval druhou upomínkou ze dne 5. 12. 2024. Jelikož prodlení žalované i přes to trvalo, žalobce přistoupil dle ustanovení článku V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovanou s ohledem na porušení smlouvy o úvěru k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do dne zaslání zesplatnění, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, přípisem ze dne 21. 3. 2025. V návaznosti na to požaduje žalobce přiznání práva na úhradu částky 39 000 Kč, představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, v souladu s čl. V. odst. 5.4. smlouvy o úvěru na úhradu nákladů na upomínkování (za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, ) v celkové výši 1 000 Kč, zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Dne 21. 3. 2025 byla žalované odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s příslušenstvím (jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do 4. 4. 2025 a seznámena s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Vzhledem k tomu, že svou povinnost dobrovolně nesplnila, dostala se dnem bezprostředně následujícím do prodlení.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaná je občankou Bulharska, musel se soud zabývat otázkou, zda má pravomoc ve věci jednat a podle jakého právního řádu se tak má stát. Tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle nařízení Rady Evropského společenství č. 44/2001 o příslušnosti a uznání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Dospěl k závěru, že ve smyslu oddílu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) nařízení může být žalovaná, jakožto osoba, která má bydliště na území jiného členského státu, v České republice žalována s ohledem na to, že místo, kde byly služby poskytovány, leží na území České republiky. Soud proto dospěl k závěru, že je věcně a místně příslušný žalobu projednat. Co se týče rozhodného práva, tuto otázku posuzoval, vzhledem k tomu, že s Bulharskem nemá Česká republika mezinárodní smlouvu upravující postup pro řešení sporů s občanskoprávním základem, dle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém.

3. Dle § 87 tohoto zákona (1) Smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. (2) Pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie.

4. Jeví se nepochybným, že podepsaný soud má ve smyslu 2 článku 5 odst. 1 písm. b) citovaného nařízení ve spojení s ust. § 87 písm. a) občanského soudního řádu pravomoc a příslušnost ve věci rozhodnout, a má tak učinit dle předpisů ČR, neboť dle § 87 odst. 1 z. č. 91/2012 Sb. s jejím právem smlouva nejúžeji souvisí a k jejímu uzavření navíc došlo na území ČR.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listin plyne, že žalobkyně uzavřela, po řádném prověření úvěruschopnosti žalované, se žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 39 000 Kč. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky. Úvěr měl být uhrazen v 12 splátkách po 5 850 Kč měsíčně, celkem částkou 109 200 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako sazba měsíční a činila 15 %. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2024. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 11. 2024 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (5 850 Kč) a zároveň k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Žalovaná své splatné závazky neuhradila, žalobce jí proto zaslal druhou písemnou upomínku ze dne 5. 12. 2024 (dále též jen „upomínka č. , hodnota, “), kde ji vyzval k úhradě dlužné splátky (5 850 Kč) a k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč a k úhradě smluvními stranami dohodnuté sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Bylo jí oznámeno, že žalobce přistoupil dle ustanovení čl. V. odst. 5.5. smlouvy o úvěru k zesplatnění jistiny úvěru a s ohledem na porušení smlouvy o úvěru vyčíslil nárok na úhradu dluhu celkovou částkou. Ta se skládá z dlužné jistiny úvěru ve výši 39 000 Kč, nákladů na upomínkování ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 24 437,90 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 6 300 Kč.

7. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Dle § 2399 zákona (1) Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. (2) Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. dle ustanovení § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

8. Soud má za prokázané, že žalobce jako věřitel, po podrobném posouzení úvěruschopnosti, uzavřel se žalovanou dne , datum, , elektronicky, v klientské zóně prostř. SMS autorizace, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Poskytnut byl úvěr ve výši 39 000 Kč a měl být, se sjednanou úrokovou sazbou 15 % měsíčně, uhrazen v 12 měsíčních splátkách po 5 850 Kč. Dne , datum, byla v souladu s ujednáním smluvních stran na účet žalované vyplacena částka 39 000 Kč. Žalovaná své závazky ze smlouvy nedodržela, když se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2024, a byla opakovaně upomínána. Přípisem právního zástupce žalobce ze dne 21. 3. 2025 bylo žalované oznámeno zesplatnění úvěru a vyčíslení dluhu včetně kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, kdy celková částka činila 70 737,90 Kč. Žalovaná byla současně vyzvána k úhradě této částky ve lhůtě do 4. 4. 2025.1.

1. Soud ex officio přezkoumal, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebiteli ochranu podle práva Evropské unie, a proto posoudil i přezkoumatelnost ujednání o výši úroku a o mechanismu splácení jistiny. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že soud musí z úřední povinnosti přezkoumat i možnou nepřiměřenost či zneužívající povahu ujednání, která by mohla způsobit významnou nerovnováhu ve vztahu ke spotřebiteli (např. C 415/11 Aziz, C 618/10 Banco Español de Crédito).1.

2. Součástí této povinnosti je posouzení nejen formální srozumitelnosti, ale i ekonomické pochopitelnosti a transparentnosti skutečných dopadů ujednání na spotřebitele.1.

3. Ochrana spotřebitele upravená v § 1810 a násl. o. z. je implementací směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud je proto povinen zkoumat i taková ujednání, která se formálně týkají ceny či úroku, pokud jejich konstrukce vede ke skryté nebo nepochopitelné ekonomické zátěži, kterou průměrný spotřebitel nemůže předvídat (§ 1813 a judikatura SD EU).1.

4. Z předložených listin plyne, že ujednání o úroku ve výši 15 % měsíčně, přičemž celá jistina 39 000 Kč je dle smlouvy splatná až v poslední splátce. Dle přesvědčení soudu toto ujednání představuje kombinaci, která svou ekonomickou podstatou mnohonásobně překračuje obvyklou úrokovou míru a zároveň znemožňuje spotřebiteli splácet jistinu v průběhu trvání vztahu. Tento model vede k masivnímu úročení stále stejné výše jistiny, což je odklon od standardní konstrukce splátkového úvěru a odpovídá modelu extrémně nákladného úvěrového nástroje.1.4.

1. Z obsahu smluvní dokumentace je zřejmé, že měsíční úrok ve výši 15 % (tj. 180 % ročně) několikanásobně převyšuje úrok obvyklý na trhu, který se podle ustálené judikatury krajských soudů a Nejvyššího soudu pohybuje u nezajištěných spotřebitelských úvěrů okolo 15–20 % ročně. Krajský soud v Plzni jako soud odvolací v rozsudku č. j. , spisová značka, dovodil, že úrok 6× převyšující obvyklou sazbu je již nemravný; v rozsudku č. j. , spisová značka, pak tentýž soud za nemravnou označil sazbu 138 % ročně, a to i při transparentním sdělení spotřebiteli, protože podstatné je materiální zatížení a reálný dopad smlouvy.1.4.

2. V posuzované věci činí roční ekvivalent úroku 180 %, tedy ještě více než v případech, které krajské soudy již dříve prohlásily za rozporné s dobrými mravy. Nadto byla úroková konstrukce umocněna tím, že jistina se neumořovala vůbec, což podle odvolacího soudu (ve věci sp. zn. , spisová značka, ) fakticky zvyšuje zadlužení spotřebitele a prohlubuje nerovnováhu mezi stranami. Tato konstrukce byla klíčovým důvodem, proč odvolací soud v uvedené věci shledal smlouvu jako celek absolutně neplatnou.1.4.

3. Stejný efekt nastává v této věci: spotřebitel po celý rok platí pouze úroky a ani o jedinou korunu nesnižuje jistinu, zatímco věřitel inkasuje extrémně vysoké úrokové platby, a následně ještě požaduje úplnou úhradu jistiny – jde tedy o model obchodu s chudobou, jak jej výslovně označil Krajský soud v Plzni v rozsudku č. j. , spisová značka, .

9. Soud proto po zhodnocení všech okolností dospěl k závěru, že sjednané úrokové ujednání nejen významně a bez spravedlivého důvodu převyšuje úrok obvyklý, ale svým nastavením (kombinace extrémně vysokého úroku + neumořování jistiny + kumulativní sankční systém při prodlení) vytváří zjevnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, kterou § 1813 o. z. výslovně zakazuje. Ujednání proto odporuje dobrým mravům (§ 580 o. z.), neboť využívá slabší postavení spotřebitele, vede k ekonomicky neúnosnému dluhovému zatížení, je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání závazků, svou konstrukcí fakticky směřuje k tomu, aby spotřebitel platil převážně úroky bez možnosti umořit jistinu, což je v rozporu s povahou úvěru jako úplatného, nikoli lichvářského vztahu.

10. Sjednané úrokové ujednání ve výši 15 % měsíčně spojené s odloženou splatností veškeré jistiny až na konec trvání závazku je proto nemravné a tudíž absolutně neplatné, což si pravděpodobně uvědomuje i sama žalobkyně, když na uplatnění tohoto smluvního nároku rezignovala. Tato neplatnost se však týká pouze uvedeného ujednání o úroku, neboť jde o ujednání samostatně oddělitelné, které podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. 32 Cdo 1008/2009; 33 Cdo 2919/2022) nečiní neplatnou celou smlouvu o úvěru; platnost závazku k vrácení poskytnuté jistiny zůstává touto dílčí neplatností nedotčena.

11. Protože má soud za prokázané, že žalovaná na výzvy žalobkyně nereagovala a dlužnou částku neuhradila, čímž porušila své smluvní povinnosti, že zároveň žalobkyně uplatňuje toliko zákonné příslušenství – nedomáhá se smluvního úroku sjednaného ve výši 15 % měsíčně ani žádných smluvních pokut, a že proto její nárok nepředstavuje neplatné či nemravné příslušenství, uložil žalované povinnost žalobkyni zaplatit dlužnou částku 39 000 Kč. Soud současně konstatoval, že pokud žalobkyně požaduje vedle jistinu úvěru zákonný úrok z prodlení, je to dle ustálené judikatury přípustné i tehdy, je‑li ujednání o smluvním úroku neplatné (, Anonymizováno, , adresa, ). Stejně tak náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč odpovídají smluvní dokumentaci, byly prokázány a svou povahou a výší nejsou nepřiměřené.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, a octla se s placením dluhu v prodlení, uložil jí soud povinnost uhradit i příslušenství tvořené náklady na upomínání ve smluvně stanovené výši 1 000 Kč, zákonným úrokem z prodlení, počítaným od 5. 4. 2025 do zaplacení. Soud proto žalobkyni přiznal dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku i úroky z prodlení, a top ve výši, stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 504 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 600 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 39 000 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.