10 C 278/2023

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 209,24 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 209,24 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 200 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 28,95 % ročně z částky 8 200 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 17 209,24 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná s předchůdcem žalobce uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum Touto smlouvou se původní věřitel právnická osoba, IČO, se sídlem adresa, zavázal poskytnout žalované 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 18 917 Kč, a to formou 52 pravidelných týdenních splátek, své smluvní závazky však nehradila řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne datum. Hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 24 937,75 Kč. Postoupená pohledávka se skládá z dlužné jistiny ve výši 8 200 Kč, dlužného poplatku ve výši 9 009,24 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 536,44 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 106,83 Kč, úroků ve výši 28,95 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 200 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 8 200 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do dne podání žaloby neuhradila nic, a to ani na základě předžalobní upomínky ze dne datum.

2. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalovaného, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny ve smyslu § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu, žalobkyně souhlasila již v žalobě, proto soud rozhodoval bez nařízení jednání na základě listinných důkazů založených ve spise.

3. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že jejím obsahem je závazek původního věřitele poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč a závazek žalované zápůjčku splatit s poplatkem ve výši 8 917 Kč, konkrétně úrokem ve výši 5 101 Kč a za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč a za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč, celkem částkou 18 917 Kč, v 52 pravidelných týdenních splátkách po 394 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou i smluvní podmínky předchůdce žalobkyně. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, do data postoupení bylo na dluh uhrazeno 1 800 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností k datum ve spojení s přílohou smlouvy o postoupení pohledávek. Dopisem ze dne datum bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky a zároveň byla vyzvána k úhradě dlužné částky do 10 dnů od obdržení výzvy. Předžalobní upomínku zaslal právní zástupce žalobkyně žalované s datem datum.

4. Dle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 odst. 1 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 2393 odst. 1 občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Dle § 2394 občanského zákoníku bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle ust. § 510 odst. 1 téhož zákona příslušenství věci je vedlejší věc vlastníka u věci hlavní, je-li účelem vedlejší věci, aby se jí trvale užívalo společně s hlavní věcí v rámci jejich hospodářského určení. Byla-li vedlejší věc od hlavní věci přechodně odloučena, nepřestává být příslušenstvím. Dle odst. 2 téhož ustanovení má se za to, že se právní jednání a práva i povinnosti týkající se hlavní věci týkají i jejího příslušenství. Dle ust. § 513 příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dle § 1802 mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

5. Soud vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalobkyně poskytla finanční prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit sjednaný poplatek, celkem 18 917 Kč. Žalovaná zapůjčené prostředky ani poplatek nezaplatila, a to ani na základě upomínky žalobkyně, dostala se tak do prodlení a žalobkyni dluží 17 209,24 Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že není pochyb o tom, že žalobkyně má nárok na úhradu této částky, soud jejímu návrhu vyhověl a právo na úhradu této pohledávky jí přiznal. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně kromě jistiny rovněž právo na úhradu úroků z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše byla shledána v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 209,24 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.