10 C 305/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená Jméno Zástupce, advokátem se sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, o 26 850 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se co do zaplacení úroku kapitalizovaného za období do 19. 5. 2024 částkou 6 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč od 20. 5. 2024 do 14. 6. 2025 kapitalizované částkou 5 850 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení, dále částku 5 850 Kč z titulu smluvní pokuty a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 29. 1. 2024 byla mezi žalobkyní jako poskytovatelkou úvěru a žalovanou jako spotřebitelkou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, a to prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Podle žalobkyně byla smlouva uzavřena distančním způsobem, žalovaná se registrovala v systému žalobkyně, poskytla své osobní a kontaktní údaje, uvedla bankovní účet č. č. účtu, vyjádřila souhlas se smluvní dokumentací a uzavření smlouvy potvrdila zadáním verifikačního SMS kódu Anonymizováno. Žalobkyně tvrdila, že žalované byl dne 29. 1. 2024 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč převodem na uvedený účet žalované, přičemž žalovaná se zavázala hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně a v případě prodlení smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byla upomínána, úvěr byl zesplatněn a žalovaná se dostala do prodlení dne 20. 5. 2024. Předmětem žaloby tak není pouze vrácení poskytnuté jistiny, nýbrž celkový peněžitý nárok 26 850 Kč s příslušenstvím, sestávající z částky 15 000 Kč jako tvrzené nesplacené jistiny, částky 6 000 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru a částky 5 850 Kč jako kapitalizované smluvní pokuty; vedle toho žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 000 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení. 1.

1. V doplnění ze dne 22. 4. 2026 žalobkyně na výzvu soudu upřesnila, že úvěruschopnost žalované byla podle jejího tvrzení posuzována na základě údajů sdělených klientem, lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, osobních dokladů a dokladů o příjmech a výdajích. Žalobkyně dále popsala obecnou metodiku posouzení úvěruschopnosti tak, že věřitel měl porovnávat doložitelné příjmy a deklarované výdaje klienta, přičemž klientovi měla být ponechána rezerva ve výši 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, a těchto 10 % se mělo rovnat minimálně životnímu minimu. Žalobkyně uvedla, že úvěry jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že dne 29. 1. 2024 byla mezi žalobkyní Jméno žalobkyně., a žalovanou Jméno žalované uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. 1.

1. Z listiny označené jako žádost o spotřebitelský úvěr č. hodnota soud zjistil, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla jako zdroj příjmů mateřskou nebo rodičovskou, měsíční příjem 13 000 Kč a měsíční výdaje 4 860 Kč. Dále uvedla, že žije v domácnosti se třemi členy, že dva členové domácnosti mají příjem, má jedno vyživované dítě, bydlí s rodiči nebo příbuznými, má základní vzdělání, není politicky exponovanou osobou, není na sankčním seznamu osob, nemá exekuci ani insolvenci a nejsou dány skutečnosti pro podání insolvenčního návrhu. V žádosti je dále zaznamenán souhlas se zpracováním osobních údajů, se standardními informacemi o spotřebitelském úvěru a s podmínkami smlouvy. 1.

2. Ze smlouvy plyne, že žalobkyně vystupovala jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná, že úvěr byl sjednán jako nezajištěný bezhotovostní revolvingový úvěr na dobu neurčitou, s úvěrovým limitem do 20 000 Kč, s poskytnutím peněžních prostředků na bankovní účet žalované č. č. účtu. Smlouva dále obsahovala ujednání o smluvním úroku ve výši 40 % měsíčně, o splácení úroku vždy nejpozději k 14. dni v měsíci, o možnosti splatit jistinu kdykoli během trvání smlouvy, dále o smluvní pokutě ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, a o možnosti zesplatnění úvěru. Ve smlouvě je rovněž uvedena roční procentní sazba nákladů 5 843,86 %. Smlouva byla podle svého textu uzavřena dne 29. 1. 2024, přičemž podpis žalované byl nahrazen potvrzením souhlasu se zněním smluvní dokumentace verifikačním SMS kódem Anonymizováno. 1.

3. Z dokladů totožnosti žalované soud zjistil, že žalovaná Jméno žalované se narodila dne Datum narození žalované Anonymizováno, adresa, občanský průkaz č. hodnota byl vydán dne datum a je platný do datum. Identifikační údaje uvedené ve smluvní dokumentaci odpovídají údajům žalované uvedeným v osobních dokladech. Ke dni uzavření smlouvy dne 29. 1. 2024 byla žalovaná zletilá. 1.

4. Z výpisu účtu žalované č. č. účtu za období od 1. 12. 2023 do 31. 12. 2023 soud zjistil, že počáteční zůstatek účtu činil 1 746,71 Kč, na účet bylo v daném období připsáno celkem 65 355 Kč, z účtu odešlo celkem 67 068,01 Kč a konečný zůstatek ke dni 31. 12. 2023 činil pouze 33,70 Kč. Mezi příchozími platbami byla dne 7. 12. 2023 platba od Úřadu práce KP adresa ve výši 13 000 Kč označená jako rodičovský příspěvek za listopad 2023, dne 11. 12. 2023 platba ve výši 11 432 Kč od právnická osoba, dne 12. 12. 2023 platba 5 000 Kč od právnická osoba právnická osoba. označená jako půjčka a dne 13. 12. 2023 platba 30 000 Kč od právnická osoba označená jako půjčka od Anonymizováno.Anonymizováno. 1.4.

1. Na straně výdajů z téhož výpisu soud zjistil zejména to, že dne 7. 12. 2023 žalovaná odeslala částku 3 500 Kč na účet č. účtu s poznámkou „právnická osoba posilam to dohromady obe půjčky dekuji jméno FO“, dne 12. 12. 2023 odeslala částku 4 500 Kč označenou jako alimenty, dne 17. 12. 2023 částku 15 000 Kč označenou jako nájem na leden 2024 a téhož dne částku 10 000 Kč označenou jako splátka kauce dle nájemní smlouvy. Výpis dále zachycuje výběry hotovosti, a to zejména částku 9 000 Kč dne 10. 12. 2023, částku 1 000 Kč dne 12. 12. 2023, částku 9 000 Kč dne 12. 12. 2023 a částku 5 200 Kč dne 15. 12. 2023. Vedle toho výpis obsahuje opakované platby ve prospěch sazka.cz v částkách 50 Kč, 15 Kč, 20 Kč, 150 Kč, 50 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 100 Kč, 10 Kč a 16 Kč, tedy v souhrnu 611 Kč, a dále běžné spotřební platby kartou, například platby za potraviny a dopravu. Z výpisu je tak patrné, že žalovaná krátce před uzavřením posuzované úvěrové smlouvy čerpala další úvěrové prostředky, hradila jiné závazky a její disponibilní zůstatek na konci měsíce byl zanedbatelný. 1.

5. Z výpisů účtu č. č. účtu za říjen a listopad 2023 soud zjistil, že tento účet je veden na jméno FO, nikoli na žalovanou. Z říjnového výpisu tohoto účtu za období od 1. 10. 2023 do 31. 10. 2023 plyne, že na účet přišlo 141 247 Kč, odešlo 144 652,19 Kč a konečný zůstatek činil 46,61 Kč. Z listopadového výpisu za období od 1. 11. 2023 do 30. 11. 2023 plyne, že na účet přišlo 149 640 Kč, odešlo 149 694,42 Kč a konečný zůstatek činil -7,81 Kč. Tyto výpisy se však netýkají účtu žalované a samy o sobě neprokazují příjmové ani výdajové poměry žalované; žalobkyně současně blíže nevysvětlila, z jakého důvodu mají být pohyby na účtu jméno FO významné pro posouzení úvěruschopnosti žalované. Z listopadového výpisu uvedeného účtu plyne pouze to, že dne 7. 11. 2023 byla z účtu jméno FO odeslána částka 11 900 Kč na účet žalované č. č. účtu. Jiná konkrétní vazba mezi účtem jméno FO a žalovanou, která by odůvodňovala hodnocení pohybů na tomto účtu jako příjmů nebo výdajů žalované, nebyla v řízení tvrzena ani prokázána. 1.

6. Z potvrzení platební brány ThePay soud zjistil, že dne 29. 1. 2024 ve 12:04 byla z účtu společnosti Jméno žalobkyně., odeslána částka 15 000 Kč na účet č. č. účtu s variabilním symbolem var. symbol (odpovídajícím rodnému číslu žalované). Transakce je označena ID Anonymizováno. Z výpisu účtu právnická osoba č. č. účtu soud zjistil, že majitelkou tohoto účtu je žalovaná Jméno žalované. Ačkoli výpis založený ve spise nepokrývá den připsání částky dne 29. 1. 2024, soud vzal v úvahu, že účet č. č. účtu je ve smlouvě i v žádosti označen jako účet žalované, že tento účet je podle výpisu veden na žalovanou a že platba byla odeslána s variabilním symbolem odpovídajícím jejímu rodnému číslu. Ve spojení s potvrzením platební brány ThePay proto soud považuje za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. 1.

7. Dopisem ze dne 16. 5. 2024 žalobkyně žalované oznámila zesplatnění spotřebitelského úvěru č. hodnota a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. V listině je uvedeno, že k zesplatnění došlo dne 16. 5. 2024 a že celková dlužná částka k tomuto dni činila 41 367 Kč. Žalobkyně v návrhu oproti tomu uváděla zesplatnění ke dni 19. 5. 2024 a prodlení od 20. 5. 2024. Následně byla žalovaná před podáním žaloby vyzvána právním zástupcem žalobkyně výzvou ze dne 14. 6. 2025 k úhradě částky 49 215,23 Kč, přičemž současně byla vyzvána k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 12 342 Kč. Podací lístek osvědčuje odeslání doporučené zásilky adresované žalované dne 14. 6. 2025 pod podacím číslem Anonymizováno.

4. Podle § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, ustanovení § 1810 až 1867 o. z. se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Podle § 1811 odst. 1 o. z. má podnikatel povinnost sdělit spotřebiteli před uzavřením smlouvy jasným a srozumitelným způsobem údaje významné pro rozhodnutí spotřebitele uzavřít smlouvu. Podle § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle § 1813 odst. 1 o. z. jsou zneužívající ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele; to neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1813 odst. 2 o. z. se zneužívající povaha ujednání posoudí zejména s ohledem na povahu předmětu závazku, na ostatní smluvní ujednání a na všechny okolnosti při uzavření smlouvy. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od ostatního obsahu oddělit, je neplatná jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran, ledaže by tak učinit nemohl pro povahu a účel právního jednání. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle § 122 odst. 1 až 4 zákona č. 257/2016 Sb. (1) může věřitel pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s prodlením spotřebitele, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. (právnická osoba dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok odpovídající úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2, o. z. (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splněním peněžitého dluhu, může věřitel požadovat úrok z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný; výši úroku z prodlení stanoví prováděcí právní předpis.

5. Soud má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o tom, že před uzavřením smlouvy řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně sice předložila žádost o úvěr, v níž žalovaná deklarovala příjem 13 000 Kč a výdaje 4 860 Kč, a popsala obecnou metodiku posuzování úvěruschopnosti, ale nepředložila žádný konkrétní přezkoumatelný výstup, z něhož by bylo zřejmé, jak byly v této individuální věci vyhodnoceny příjmy, výdaje, rodinné poměry, vyživovací povinnost, jiné úvěrové závazky žalované a její platební historie. Pouhé prohlášení spotřebitelky o výši příjmů a výdajů, byť zachycené v žádosti o úvěr, nemůže samo o sobě nahradit řádné posouzení úvěruschopnosti provedené s odbornou péčí. Žalobkyně zejména nepředložila žádný konkrétní výsledek lustrací v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žádný scoring, interní schvalovací protokol, individuální výpočet příjmů a výdajů žalované ani jiný dokument, z něhož by bylo možné zpětně přezkoumat konkrétní úvahu věřitele o schopnosti žalované úvěr splácet. 1.

1. Závažné je zejména to, že z prosincového výpisu účtu žalované vyplývala existence dalších úvěrových plnění, konkrétně částka 5 000 Kč od právnická osoba právnická osoba. a částka 30 000 Kč od právnická osoba, a dále platba 3 500 Kč označená jako úhrada obou půjček. Vedle toho výpis zachycoval významné životní výdaje žalované, zejména alimenty 4 500 Kč, nájemné 15 000 Kč, kauci 10 000 Kč, hotovostní výběry nejméně v částkách 9 000 Kč, 1 000 Kč, 9 000 Kč a 5 200 Kč, opakované spotřební a jiné platby a konečný zůstatek pouze 33,70 Kč. Tyto okolnosti měly vyvolat důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet další spotřebitelský úvěr, zvláště za situace, kdy žalovaná uváděla jako zdroj příjmu mateřskou nebo rodičovskou dávku ve výši 13 000 Kč, měla jedno vyživované dítě a v žádosti deklarovala měsíční výdaje pouze 4 860 Kč a bydlení s rodiči nebo příbuznými, zatímco z výpisu jejího účtu za prosinec 2023 současně vyplývala platba nájemného 15 000 Kč a platba 10 000 Kč označená jako splátka kauce dle nájemní smlouvy. 1.

2. Jestliže žalobkyně tvrdila, že byly provedeny lustrace v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, bylo na ní, aby jejich výsledky v řízení doložila tak, aby soud mohl ověřit, jaký závěr z nich věřitel učinil. Totéž platí o interní metodice. Samotné tvrzení o existenci metodiky nemůže nahradit konkrétní výpočet a individuální závěr o úvěruschopnosti žalované. Soud proto nemohl ověřit, zda žalobkyně při poskytnutí úvěru přihlédla ke skutečné finanční situaci žalované a k jejím dalším závazkům, které byly z předloženého výpisu zřejmé. 1.

3. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr v situaci, kdy z dostupných údajů vyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně tedy poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Následkem tohoto porušení je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

6. Soud současně z úřední povinnosti posoudil, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebitelce ochranu podle práva Evropské unie a podle vnitrostátní úpravy spotřebitelských smluv. Ochrana spotřebitele vyplývající z práva Evropské unie a promítnutá do § 1810 a násl. občanského zákoníku vyžaduje, aby soud i bez návrhu přezkoumal, zda smluvní ujednání nejsou nejasná, klamavá nebo zneužívající a zda nevytvářejí významnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele. Přezkum se netýká pouze formální jazykové srozumitelnosti ujednání, ale i jejich ekonomické transparentnosti, tedy otázky, zda průměrný spotřebitel mohl pochopit skutečné ekonomické důsledky sjednaného úvěru. 1.

1. V projednávané věci soud přezkoumal zejména ujednání o smluvním úroku ve výši 40 % měsíčně. Ze smlouvy vyplývá, že úvěr měl být úročen sazbou 40 % měsíčně, což v prostém ročním přepočtu odpovídá přibližně 480 % ročně, přičemž samotná smlouva uvádí roční procentní sazbu nákladů ve výši 5 843,86 %. Takové ujednání o smluvním úroku soud považuje za mimořádně zatěžující, ekonomicky extrémní a zcela nepřiměřené. Nejde pouze o formální vyjádření ceny úvěru, ale o skutečný dopad smlouvy na spotřebitelku, která deklarovala měsíční příjem 13 000 Kč, jedno vyživované dítě a podle výpisu z účtu krátce před uzavřením smlouvy čerpala další půjčky. Úrok ve výši 40 % měsíčně vytváří výraznou a nepřiměřenou nerovnováhu práv a povinností ve prospěch poskytovatele úvěru a v neprospěch spotřebitelky. Takové ujednání je svou ekonomickou podstatou způsobilé vést k rychlému a pro spotřebitele obtížně zvladatelnému nárůstu dluhu. 1.

2. Soud proto uzavřel, že smluvní ujednání o úroku ve výši 40 % měsíčně nemůže požívat právní ochrany. Tento závěr dále podporuje i skutečnost, že žalobkyně požaduje částku 6 000 Kč jako kapitalizovaný smluvní úrok za první měsíc čerpání úvěru, tedy částku odpovídající 40 % poskytnuté jistiny 15 000 Kč. 1.

3. S ohledem na neplatnost smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a současně s ohledem na závěr o nepřiměřenosti úrokového ujednání soud nemohl žalobkyni přiznat nároky odvozené od smluvního režimu. Žalobkyni proto nelze přiznat částku 6 000 Kč z titulu kapitalizovaného smluvního úroku, smluvní pokutu 5 850 Kč ani zákonný úrok z prodlení z částky 21 000 Kč od 20. 5. 2024 do zaplacení, neboť tento požadavek vychází ze smluvního zesplatnění a ze smluvně kapitalizované částky, která neodpovídá pouze skutečně poskytnuté jistině.

7. Tím však není dotčena povinnost žalované vrátit žalobkyni peněžní prostředky, které jí byly fakticky poskytnuty. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud má za prokázané, že žalobkyně žalované poskytla částku 15 000 Kč. Právě tato částka představuje poskytnutou jistinu, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit. Naproti tomu částka 6 000 Kč představuje pouze smluvní úrok a částka 5 850 Kč smluvní pokutu, tedy nároky, které z neplatné smlouvy nelze přiznat.

8. Soud proto žalobě vyhověl pouze co do částky 15 000 Kč a v ostatním ji zamítl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku. Ačkoli § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanoví, že spotřebitel vrací poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem, žalovaná v řízení přes poskytnutý procesní prostor netvrdila žádné konkrétní okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty k plnění nebo povolení splátek. Soud proto neshledal důvod odchýlit se od obvyklé třídenní pariční lhůty.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Soud při rozhodnutí o nákladech nevycházel pouze z aritmetického poměru přiznané a zamítnuté částky, ale přihlédl i k tomu, že žalobkyně neuspěla s primárním smluvním základem žaloby, tedy s nároky odvozovanými od smlouvy, kterou soud shledal neplatnou pro porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně byla úspěšná pouze co do povinnosti žalované vrátit poskytnutou jistinu 15 000 Kč, avšak neuspěla s nárokem na kapitalizovaný smluvní úrok 6 000 Kč, smluvní pokutu 5 850 Kč ani s úrokem z prodlení z částky 21 000 Kč. Za této situace by přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni odporovalo spravedlivému uspořádání procesních poměrů, neboť žalobkyně se domáhala ochrany především nároků odvozených od neplatné spotřebitelské smlouvy. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.