10 C 328/2020

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 19 679 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 610 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 069 Kč, smluvní pokuty v částce 865,92 Kč, smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 16 969,27 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 069 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. <b>III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.</b> 1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 679 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 19 679 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 865,92 Kč a smluvním úrokem ve výši 95,95 % p.a z částky 16 969,27 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 80 294 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako úvěrovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne [datum], oznámení o schválení úvěru žalobcem je datováno dnem [datum]. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 17 000 Kč (dále„ úvěr“). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 95,95 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 394 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem [anonymizováno] [rok], to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalované následně došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru, když byla naplněna podmínka, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů. Dnem splnění podmínky dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19 679,25 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum] až do úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru. Tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 969,27 Kč ode dne [datum] do zaplacení, neboť v souladu s ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb. mu za období od [datum] do [datum] právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k datu podání žaloby má klient částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19 679,25 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 16 969,27 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 709,98 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem [datum], tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 19 679,25 Kč od [datum] do [datum], tedy k datu vyhotovení žaloby, ve výši 865,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky 16 969,27 Kč od [datum] do zaplaceni. Žalobce žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % p.a., a pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 80 294 Kč. Žalovaná dlužné částky žalobci neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobce v této věci zaslal. Žalobce u částky v celkové výši 19 679 Kč, požaduje i zákonný úrok z prodlení, pro zjednodušení až od data vyhotovení žaloby.

2. Na výzvu, aby se žalobce i žalovaná vyjádřili ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaná nereagovala, žalobce nesouhlasil. Na výzvu, která jí byla na adresu trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a vyjádřila k žalobě, žalovaná rovněž nereagovala, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti. Zástupkyně žalobce na žalobě setrvala. Na závěr navrhla žalobě vyhovět, neboť návrh považuje za důvodný a listinami prokázaný, a přiznat žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.743,13 Kč.

4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě jí dne [datum] poskytla částku 17 000 Kč. Ta se poskytnuté prostředky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 394 Kč, splatných nejpozději ke každému 22. dni v měsíci. První splátku měla dle splátkového kalendáře uhradit [datum], poslední dne [datum], žalovaná tak však neučinila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 17 000 Kč s celkovým navýšením na 66 912 Kč v důsledku sjednání smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně. Dle čl. 2 Smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Této úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích z a poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, o které se klient ti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé dlužné splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, o které se ocitli v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvy již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto oboru nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které poskytovatel oprávněn takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti klientů k jejich zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru se celá jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu jsou klienti povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v listině s názvem„ Předsmluvní formulář“ kterou dne [datum] žalovaná podepsal. Předloženy byly i listiny dokládající způsob hodnocení úvěruschopnosti žalované, včetně výpočtu interního skóre. Dle Karty klienta ze dne [datum] bylo žalované poskytnuto 17 000 Kč, splaceno 1 390 Kč, k doplacení zbývá 31 900,12 Kč. Do prodlení se žalovaná dostala již s první splátkou, se kterou byla v prodlení 267 dní. Smluvní pokuta byla dle přehledu uplatněna [datum], první upomínka jí byla zaslána s datem [datum]. Sdělením ze dne [datum] byla žalovaná informována o tom, že k tomuto datu došlo k zesplatnění celého dluhu, a vyzvána k okamžité úhradě částky 19 679 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalované zaslána s datem [datum] dne [datum].

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje klienta povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, které měla vrátit do [datum].

7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

8. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud posoudil smluvní vztah i optikou rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni, konkrétně rozsudku č. j. 64 Co 198/2018 – 97 ze dne 14. 8. 2018, vydaného v prakticky totožné věci, navíc věci stejného žalobce. V řízení se totožný žalobce domáhal zaplacení částky 94 160 Kč se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení, dále částky 9 885,56 Kč a sjednaného úroku ve výši 91,81 % ročně z částky 80 001 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně do částky 224 596 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobce uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, podle které mu poskytl úvěr ve výši 80 001 Kč, který se žalovaná zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 91,81 % ročně v 36 měsíčních splátkách splatných k 22 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2017. Žalobce požadoval dále uhrazení smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti splácet úvěr ve výši 249 Kč (za neuhrazení první a druhé splátky), a dále smluvní pokutu za prodlení žalované za nezaplacení první a druhé splátky po 200 Kč (celkem 400 Kč). Nezaplacením dvou splátek došlo k zesplatnění celého úvěru a žalobce vyúčtoval žalovanému nesplacenou jistinu úvěru 80 001 Kč, dále sjednaný úrok do dne zesplatnění ve výši 13 261 Kč, smluvní pokutu 498 Kč, náklady za prodlení 400 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za dobu od [datum] do dne podání žaloby ve výši 9 885,56 Kč a z částky 80 001 Kč dohodnutý úrok 91,81 % ročně od [datum] do zaplacení, maximálně však částku 224 596 Kč. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). V rozhodnutí č. j. 64 Co 198/2018 – 97 ze dne 14. 8. 2018 odvolací soud konstatoval:„ … Odvolací soud nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že je posuzovaná smlouva jako celek platná. Podle § 580 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. K neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázal zaplatit úroky ve výši 91,81% ročně. Lze souhlasit se žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně. Oproti žalobkyni však odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 soud přihlížel k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách soud zjistil, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 – 5 let činila v lednu 2017 výši 9,74% ročně. Tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje devětkrát. Žalobkyně neuvedla k dotazu soudu žádná tvrzení, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že sjednaný úrok z úvěru je daným okolnostem přiměřený. Sama žalobkyně uvedla, že výše úroku neslouží k zajištění pohledávky. K tomu byla sjednána smluvní pokuta v nejvyšší přípustné výši stanovená v § 122 zákona č. 257/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože tento zákon nepřipouští další zajištění, nežli sjednáním smluvní pokuty (omezuje zajištění směnkou, zástavním právem nebo dalšími právními instituty), je zřejmé, že žalobkyně k zajištění svého prospěchu, sjednala úrok z úvěru v nepřiměřeně vysoké výši, do které skryla zajištění své pohledávky. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje klientná částka jistiny s připočtením neuhrazeného úroku. Z takto stanovené nové jistiny pak podle smlouvy vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Zhodnotil-li odvolací soud uvedené okolnosti v jejich souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, která je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Odvolací soud proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.…“.

9. Ujednání o smluvním úroku ve výši 95,95 % ročně, nepochybně naplňuje znaky nemravnosti, a podepsaný soud, shodně se soudem odvolacím, považuje takto dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou a pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách soud zjistil, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu činila v únoru 2020 8,05 % ročně (v prosinci 2019 8,28 %, v lednu 2020 8,2 % ročně, v březnu 8,15 %, ročně a dubnu 8,04 %). Tuto sazbu obvyklé míry úvěrů úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje více než 10x. Sjednaný úrok z úvěru je tedy zřejmě daným okolnostem nepřiměřený, jeho výše navíc neslouží k zajištění pohledávky. K tomu byla i v souzeném případě sjednána smluvní pokuta stanovená na nejvyšší přípustné mezi stanovenou v § 122 zákona č. 257/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože zákon o spotřebitelském úvěru nepřipouští jiné zajištění, nežli sjednáním smluvní pokuty (omezuje zajištění směnkou, zástavním právem nebo dalšími právními instituty), je zřejmé, že žalobkyně sjednala úrok z úvěru v nepřiměřeně vysoké výši, aby tak posílila zajištění své pohledávky. Žalobkyně se tak dopustila jednání zákon obcházejícího, které je třeba ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. považovat za jednání neplatné. Projednávaná smlouva rovněž vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka jistiny s připočtením neuhrazeného úroku, a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy žalobkyně požaduje smluvní pokutu, byť uplatněnou ve výši 0,1 % denně. I podepsaný soud posoudil uvedené okolnosti a dospěl, shodně jako odvolací soud, k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jako celek právním jednáním, které se dobrým mravům příčí.

10. Je-li smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko vrácení poskytnutých peněžních prostředků, coby bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Má tedy právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků i úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou. Jak plyne z výše uvedeného, v průběhu splácení obdržela žalobkyně od žalované celkem částku 1 390 Kč, do vrácení zapůjčené částky 17 000 Kč tak zbývá vrátit 15 610 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení. Výrokem I. rozsudku proto žalované soud uložil uhradit žalobci tuto částku spolu s úrokem z prodlení, určeným dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počítaným od [datum], tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.

11. Výrokem II. pak, na základě výše uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, soud žalobu ve zbytku uplatněného nároku, tedy co do zaplacení částky 4 069 Kč (19 679 Kč - 15 610 Kč), smluvní pokuty v částce 865,92 Kč, smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 16 969,27 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 069 Kč od [datum] do zaplacení zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Soud si je vědom toho, že žalobkyně byla, (vztaženo k požadované částce 19 679 Kč a smluvní pokutě ve výši 865,92 Kč), úspěšná co do 75,98 % (15 610 Kč), že méně úspěšná byla žalovaná (24,02 % - 4 934,92 Kč), a že dle takto počítaného úspěchu v řízení by jí náležel nárok na náhradu nákladů řízení (51,96 % z jejich celkové výše - rozdíl procentuálního úspěchu žalobkyně a žalované v řízení). Vzhledem k zamítnutí návrhu co do nemravného úroku ve výši 95,95 %, a s ohledem na to, že výše nároku na smluvní pokutu, který žalobce uplatnil, byla omezena vlivem ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb., v důsledku čehož mu za období od [datum] do [datum] právo na zaplacení smluvní pokuty (a úroku z prodlení) nevzniklo, však žalobkyni soud právo na jakoukoli náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť pokud by byla započtena maximální výše sjednaného úroku (80 294 Kč), byl by žalovaná zcela jednoznačně v řízení úspěšnější.