10 C 328/2020

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 19 679 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 610 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 069 Kč, smluvní pokuty v částce 865,92 Kč, smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 16 969,27 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 069 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 19 679 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 19 679 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 865,92 Kč a smluvním úrokem ve výši 95,95 % p.a z částky 16 969,27 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 80 294 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovanou jako úvěrovanou, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále„ smlouva“). Žalovaná tuto smlouvu podepsala dne datum, oznámení o schválení úvěru žalobcem je datováno dnem datum. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 17 000 Kč (dále„ úvěr“). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 95,95 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 1 394 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem anonymizováno rok, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru byla přitom žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalované následně došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru, když byla naplněna podmínka, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů. Dnem splnění podmínky dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 19 679,25 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne datum až do úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru. Tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 16 969,27 Kč ode dne datum do zaplacení, neboť v souladu s ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb. mu za období od datum do datum právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k datu podání žaloby má klient částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 19 679,25 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 16 969,27 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 2 709,98 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem datum, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 19 679,25 Kč od datum do datum, tedy k datu vyhotovení žaloby, ve výši 865,92 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, tj. úrok z částky 16 969,27 Kč od datum do zaplaceni. Žalobce žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 95,95 % p.a., a pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 80 294 Kč. Žalovaná dlužné částky žalobci neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobce v této věci zaslal. Žalobce u částky v celkové výši 19 679 Kč, požaduje i zákonný úrok z prodlení, pro zjednodušení až od data vyhotovení žaloby.

2. Na výzvu, aby se žalobce i žalovaná vyjádřili ve smyslu § 115a občanského soudního řádu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, žalovaná nereagovala, žalobce nesouhlasil. Na výzvu, která jí byla na adresu trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písm. a) občanského soudního řádu ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a vyjádřila k žalobě, žalovaná rovněž nereagovala, proti žalobě ničeho nenamítal.

3. Žalovaná se k jednání nedostavila, soud proto jednal v její nepřítomnosti. Zástupkyně žalobce na žalobě setrvala. Na závěr navrhla žalobě vyhovět, neboť návrh považuje za důvodný a listinami prokázaný, a přiznat žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.743,13 Kč.

4. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že žalobkyně s žalovanou dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě jí dne datum poskytla částku 17 000 Kč. Ta se poskytnuté prostředky zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 394 Kč, splatných nejpozději ke každému 22. dni v měsíci. První splátku měla dle splátkového kalendáře uhradit datum, poslední dne datum, žalovaná tak však neučinila. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 17 000 Kč s celkovým navýšením na 66 912 Kč v důsledku sjednání smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně. Dle čl. 2 Smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Této úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích z a poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, o které se klient ti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé dlužné splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, o které se ocitli v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvy již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto oboru nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které poskytovatel oprávněn takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti klientů k jejich zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru se celá jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu jsou klienti povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v listině s názvem„ Předsmluvní formulář“ kterou dne datum žalovaná podepsal. Předloženy byly i listiny dokládající způsob hodnocení úvěruschopnosti žalované, včetně výpočtu interního skóre. Dle Karty klienta ze dne datum bylo žalované poskytnuto 17 000 Kč, splaceno 1 390 Kč, k doplacení zbývá 31 900,12 Kč. Do prodlení se žalovaná dostala již s první splátkou, se kterou byla v prodlení 267 dní. Smluvní pokuta byla dle přehledu uplatněna datum, první upomínka jí byla zaslána s datem datum. Sdělením ze dne datum byla žalovaná informována o tom, že k tomuto datu došlo k zesplatnění celého dluhu, a vyzvána k okamžité úhradě částky 19 679 Kč. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobce byla žalované zaslána s datem datum dne datum.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje klienta povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 17 000 Kč, které měla vrátit do datum.

7. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smlouvy (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/ ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/ s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

8. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud posoudil smluvní vztah i optikou rozhodovací praxe Krajského soudu v Plzni, konkrétně rozsudku č. j. 64 Co 198/2018 – 97 ze dne 14. 8. 2018, vydaného v prakticky totožné věci, navíc věci stejného žalobce. V řízení se totožný žalobce domáhal zaplacení částky 94 160 Kč se zákonným úrokem z této částky od datum do zaplacení, dále částky 9 885,56 Kč a sjednaného úroku ve výši 91,81 % ročně z částky 80 001 Kč od datum do zaplacení, maximálně do částky 224 596 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobce uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, podle které mu poskytl úvěr ve výši 80 001 Kč, který se žalovaná zavázal splatit včetně sjednaného úroku ve výši 91,81 % ročně v 36 měsíčních splátkách splatných k 22 dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem únorem 2017. Žalobce požadoval dále uhrazení smluvní pokuty za porušení smluvní povinnosti splácet úvěr ve výši 249 Kč (za neuhrazení první a druhé splátky), a dále smluvní pokutu za prodlení žalované za nezaplacení první a druhé splátky po 200 Kč (celkem 400 Kč). Nezaplacením dvou splátek došlo k zesplatnění celého úvěru a žalobce vyúčtoval žalovanému nesplacenou jistinu úvěru 80 001 Kč, dále sjednaný úrok do dne zesplatnění ve výši 13 261 Kč, smluvní pokutu 498 Kč, náklady za prodlení 400 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny úvěru za dobu od datum do dne podání žaloby ve výši 9 885,56 Kč a z částky 80 001 Kč dohodnutý úrok 91,81 % ročně od datum do zaplacení, maximálně však částku 224 596 Kč. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). V rozhodnutí č. j. 64 Co 198/2018 – 97 ze dne 14. 8. 2018 odvolací soud konstatoval:„ … Odvolací soud nesouhlasí ani se závěrem soudu prvního stupně o tom, že je posuzovaná smlouva jako celek platná. Podle § 580 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům. K neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu. Posuzovanou smlouvou se žalovaná zavázal zaplatit úroky ve výši 91,81% ročně. Lze souhlasit se žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně. Oproti žalobkyni však odvolací soud dovodil shodně se soudem prvního stupně, že považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 soud přihlížel k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách soud zjistil, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 – 5 let činila v lednu 2017 výši 9,74% ročně. Tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje devětkrát. Žalobkyně neuvedla k dotazu soudu žádná tvrzení, ze kterých by bylo možné dospět k závěru, že sjednaný úrok z úvěru je daným okolnostem přiměřený. Sama žalobkyně uvedla, že výše úroku neslouží k zajištění pohledávky. K tomu byla sjednána smluvní pokuta v nejvyšší přípustné výši stanovená v § 122 zákona č. 257/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože tento zákon nepřipouští další zajištění, nežli sjednáním smluvní pokuty (omezuje zajištění směnkou, zástavním právem nebo dalšími právními instituty), je zřejmé, že žalobkyně k zajištění svého prospěchu, sjednala úrok z úvěru v nepřiměřeně vysoké výši, do které skryla zajištění své pohledávky. Navíc smlouva o úvěru vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje klientná částka jistiny s připočtením neuhrazeného úroku. Z takto stanovené nové jistiny pak podle smlouvy vzniklo žalobkyni právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1% denně. Zhodnotil-li odvolací soud uvedené okolnosti v jejich souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. Odvolací soud respektuje zásadu smluvní volnosti a autonomie vůle jako základních principů, na kterých je soukromé právo postaveno. Ovšem ani respekt k těmto zásadám nemůže vést k akceptaci takového obsahu spotřebitelské smlouvy, která je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Odvolací soud proto posoudil předloženou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou.…“.

9. Ujednání o smluvním úroku ve výši 95,95 % ročně, nepochybně naplňuje znaky nemravnosti, a podepsaný soud, shodně se soudem odvolacím, považuje takto dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou a pro rozpor s dobrými mravy neplatnou. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách soud zjistil, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu činila v únoru 2020 8,05 % ročně (v prosinci 2019 8,28 %, v lednu 2020 8,2 % ročně, v březnu 8,15 %, ročně a dubnu 8,04 %). Tuto sazbu obvyklé míry úvěrů úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje více než 10x. Sjednaný úrok z úvěru je tedy zřejmě daným okolnostem nepřiměřený, jeho výše navíc neslouží k zajištění pohledávky. K tomu byla i v souzeném případě sjednána smluvní pokuta stanovená na nejvyšší přípustné mezi stanovenou v § 122 zákona č. 257/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Protože zákon o spotřebitelském úvěru nepřipouští jiné zajištění, nežli sjednáním smluvní pokuty (omezuje zajištění směnkou, zástavním právem nebo dalšími právními instituty), je zřejmé, že žalobkyně sjednala úrok z úvěru v nepřiměřeně vysoké výši, aby tak posílila zajištění své pohledávky. Žalobkyně se tak dopustila jednání zákon obcházejícího, které je třeba ve smyslu ust. § 580 odst. 1 o. z. považovat za jednání neplatné. Projednávaná smlouva rovněž vytváří institut tzv. nové jistiny, kterou představuje dlužná částka jistiny s připočtením neuhrazeného úroku, a z takto stanovené nové jistiny pak dle smlouvy žalobkyně požaduje smluvní pokutu, byť uplatněnou ve výši 0,1 % denně. I podepsaný soud posoudil uvedené okolnosti a dospěl, shodně jako odvolací soud, k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jako celek právním jednáním, které se dobrým mravům příčí.

10. Je-li smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně domáhat toliko vrácení poskytnutých peněžních prostředků, coby bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Má tedy právo požadovat nevrácenou část poskytnutých peněžních prostředků i úrok z prodlení ve výši určené právní úpravou. Jak plyne z výše uvedeného, v průběhu splácení obdržela žalobkyně od žalované celkem částku 1 390 Kč, do vrácení zapůjčené částky 17 000 Kč tak zbývá vrátit 15 610 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení. Výrokem I. rozsudku proto žalované soud uložil uhradit žalobci tuto částku spolu s úrokem z prodlení, určeným dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počítaným od datum, tedy ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.

11. Výrokem II. pak, na základě výše uvedeného závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, soud žalobu ve zbytku uplatněného nároku, tedy co do zaplacení částky 4 069 Kč (19 679 Kč - 15 610 Kč), smluvní pokuty v částce 865,92 Kč, smluvního úroku ve výši 95,95 % ročně z částky 16 969,27 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 069 Kč od datum do zaplacení zamítl.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem III. podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal. Soud si je vědom toho, že žalobkyně byla, (vztaženo k požadované částce 19 679 Kč a smluvní pokutě ve výši 865,92 Kč), úspěšná co do 75,98 % (15 610 Kč), že méně úspěšná byla žalovaná (24,02 % - 4 934,92 Kč), a že dle takto počítaného úspěchu v řízení by jí náležel nárok na náhradu nákladů řízení (51,96 % z jejich celkové výše - rozdíl procentuálního úspěchu žalobkyně a žalované v řízení). Vzhledem k zamítnutí návrhu co do nemravného úroku ve výši 95,95 %, a s ohledem na to, že výše nároku na smluvní pokutu, který žalobce uplatnil, byla omezena vlivem ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb., v důsledku čehož mu za období od datum do datum právo na zaplacení smluvní pokuty (a úroku z prodlení) nevzniklo, však žalobkyni soud právo na jakoukoli náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť pokud by byla započtena maximální výše sjednaného úroku (80 294 Kč), byl by žalovaná zcela jednoznačně v řízení úspěšnější. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.