10 C 353/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , v se sídlem Adresa Zástupce , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného , o zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení a s náhradami nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 6. 10. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 6 890 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 12. 4. 2025 byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem - spotřebitelem - na straně druhé smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč. Úvěr měl být ve prospěch žalovaného vyplacen bezhotovostně na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě a žalovaný se zavázal hradit sjednané měsíční splátky ve výši 2 750 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 7. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností měla žalobkyně žalovanému zaslat první písemnou upomínku ze dne 20. 6. 2025, kterou jej vyzvala k úhradě dlužné splátky, a následně druhou písemnou upomínku ze dne 5. 7. 2025. Jelikož prodlení žalovaného podle tvrzení žalobkyně i nadále trvalo, žalobkyně přistoupila dle smluvních podmínek k zesplatnění úvěru a zaslala žalovanému předžalobní výzvu ze dne 21. 9. 2025. V té jej vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 5. 10. 2025 a upozornila na možnost soudního vymáhání. Žalobkyně dovozovala, že žalovaný se po marném uplynutí této lhůty dostal od 6. 10. 2025 do prodlení, a proto uplatnila jednak jistinu 11 000 Kč a jednak zákonný úrok z prodlení od uvedeného data, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč odpovídající dvěma upomínkám po 500 Kč.

2. Ve věci byl dne , datum, vydán elektronický platební rozkaz, který byl žalovanému doručen do vlastních rukou dne , datum, . Proti rozhodnutí žalovaný podal dne , datum, odpor, kterým byl dle ust. § 174 odst. 2 obč. soudního řádu zrušen.

3. Žalovaný ve svém vyjádření k věci (doplňujícím podání k odporu) uvedl, že po doručení elektronického platebního rozkazu vydaného v řízení podal včas odpor a následně jej doplnil věcným vyjádřením, v němž uplatněný nárok žalobkyně v plném rozsahu neuznal a navrhl zamítnutí žaloby.1.

1. Žalovaný především namítal, že žalobkyně neprokázala, že mezi účastníky došlo k řádnému uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , popřípadě že by bylo postaveno najisto, v jakém konkrétním znění měla být smlouva uzavřena, a vytýkal, že předložené listiny nejsou opatřeny uznávaným elektronickým podpisem a neumožňují ověřit, že by žalovaný připojil podpis právě k tomu znění, které žalobkyně předkládá. V této souvislosti žalovaný rozvedl argumentaci založenou na požadavcích nařízení eIDAS a na tom, že pouhé zadání kódu či obdobná autorizace bez prokazatelného technického propojení s konkrétním dokumentem nezajišťuje integritu listiny a neumožňuje vyloučit následné změny dokumentu ze strany žalobkyně. K podpoře této námitky odkazoval na rozhodovací praxi okresních soudů, kterou v podání citoval.1.

2. Dále žalovaný namítal absolutní neplatnost smlouvy pro rozpor s dobrými mravy. Zdůraznil zejména extrémní hodnotu RPSN uvedenou ve smluvní dokumentaci (v podání žalovaného uváděnou v řádech tisíců procent ročně), kterou považoval za nepřiměřenou a odporující základním zásadám poctivého obchodního styku a ochrany spotřebitele. V této souvislosti poukazoval na srovnání s obvyklými úrokovými sazbami a RPSN na bankovním trhu a na judikaturu a rozhodovací praxi, kterou v podání výslovně rozváděl.1.

3. Žalovaný následně zdůraznil konstrukci splácení sjednanou ve smlouvě, podle níž měsíční platby ve výši 2 750 Kč neumořují jistinu, která, částkou 11 000 Kč, má být splatná až s poslední splátkou. Tuto konstrukci hodnotil jako vůči spotřebiteli zneužívající, způsobilou vyvolat mylný dojem o reálném snižování dluhu, a spojoval ji s mechanismy prodlužování smlouvy a “cyklení” závazku, které označil za nemravné.1.

4. Vedle toho žalovaný namítal porušení povinnosti žalobkyně posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Uváděl, že při zohlednění jeho skutečných příjmů, výdajů a existujících závazků nemohlo být bez důvodných pochybností uzavřeno, že je schopen úvěr splácet. Kritizoval zejména způsob, jakým žalobkyně pracovala s náklady na bydlení (v podání žalovaného hodnocenými jako nereálně nízkými), s existujícími závazky z registrů a s výdaji souvisejícími se sázením a hazardními hrami, přičemž tvrdil, že právě tyto okolnosti měly vést k závěru o nedostatečné úvěruschopnosti.1.

5. Z těchto premis žalovaný dovozoval, že pokud by soud dospěl k závěru o poskytnutí úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, uplatní se zvláštní sankční režim podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit pouze poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, a že žalobkyně by v takovém případě neměla právo na smluvní úroky, smluvní sankce ani na příslušenství tvrzené z titulu zesplatnění.1.

6. Žalovaný současně namítal, že i při případném posouzení věci v režimu bezdůvodného obohacení žalobkyně nemůže požadovat více než nesplacenou jistinu, a polemizoval i s počátkem prodlení a s tím, že by prodlení bylo možno založit pouhou výzvou žalobkyně k zaplacení v situaci, kdy by se aplikoval zvláštní režim § 87. V této části žalovaný odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu, kterou v podání citoval.1.

7. K meritu uplatněné peněžité částky žalovaný tvrdil, že poskytnutou jistinu 11 000 Kč ve skutečnosti žalobkyni již uhradil (resp. že celkovým souborem plateb uhradil částku odpovídající jistině), a vytýkal žalobkyni, že v žalobě tyto platby nezohlednila a prezentovala věc tak, jako by na jistinu nebylo uhrazeno nic. Na podporu svého tvrzení žalovaný označil a předložil rekapitulaci svých úhrad a doklady o jednotlivých platbách.1.

8. Žalovaný rovněž zpochybnil důvodnost a přiměřenost smluvních poplatků za upomínky a dalších sankčních ujednání, poukazoval na jejich kumulaci a na to, že smluvní nastavení včetně vyčíslení nákladů vymáhání a dalších položek považuje za nepřiměřené ve spotřebitelském vztahu.1.

9. V procesní rovině žalovaný navrhl, aby soud v případě zamítnutí žaloby žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení, případně aby postupoval podle § 150 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů s přihlédnutím k okolnostem případu. Zdůrazňoval, že se brání jako nezastoupený spotřebitel a že považuje uplatnění nároku žalobkyní za nepoctivé či přinejmenším nedůvodné.

4. Žalobkyně v replice (vyjádření ze dne , datum, ) uvedla, že s podaným odporem nesouhlasí a na žalobním návrhu setrvává.1.

1. V rozsahu námitek žalovaného zejména tvrdila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, konkrétně ve smyslu § 86 odst. 1 a 2, a že před uzavřením smlouvy posoudila řádně schopnost žalovaného splácet sjednané splátky, přičemž vycházela z porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních závazků a zjišťovala též parametry úvěru (pevná či pohyblivá sazba, záporná amortizace, úvěr s tzv. balonovou splátkou). Konkretizovala, že si od žalovaného vyžádala doklady totožnosti (oboustrannou kopii občanského průkazu a druhý doklad totožnosti) a údaje odpovídající kompletním výpisům z bankovního účtu za minimálně poslední tři kalendářní měsíce, přičemž vysvětlila, že tyto údaje nezískává formou skenovaných výpisů v PDF, ale prostřednictvím strojově čitelných dat získaných se souhlasem klienta v režimu PSD2. Žalovaný měl ve svém online bankovnictví autorizovat sdílení finančních dat mezi bankou a externím poskytovatelem služby, kterým má být , právnická osoba, ., s tím, že tato data jsou následně předávána žalobkyni, zatímco vlastní analytické vyhodnocení pro žalobkyni zajišťuje , právnická osoba, . Žalobkyně popsala, že surová strojově čitelná data mají podobu JSON, který obsahuje kompletní historii transakcí včetně metadat, a že grafické vyobrazení těchto dat je obsaženo v tabulkách připojených k podání. Současně uvedla, že v případě pochybností soudu o původu JSON dat je připravena na výzvu zajistit potvrzení společnosti , právnická osoba, .1.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že z hlediska úvěruschopnosti provedla lustrace v insolvenčním rejstříku, databázi neplatných dokladů, centrální evidenci exekucí a registrech SOLUS, přičemž výstupy měla opatřit prostřednictvím strojové kontroly , právnická osoba, ., a doplnila, že žalovaný prohlásil, že jiné závazky než ty které jsou viditelné ve výpisu z účtu, nemá, resp. je uvedl, a že výběry hotovosti nebyly použity na úhradu jiných závazků. V návaznosti na metodiku posouzení žalobkyně uvedla, že pracuje s konzervativním „opatrnostním“ přístupem, kdy u příjmů bere nejnižší zjištěnou hodnotu, zatímco u výdajů a závazků nejvyšší hodnoty z deklarovaných a zjištěných údajů, a popisovala zavedené minimální limity pro některé kategorie výdajů, pravidla pro mikroúvěry a pro výdaje na sázení a hazardní hry, a položku „EXTRA“ jako rezervu.1.

3. Na základě toho žalobkyně uzavřela, že žalovaný si z jejího pohledu mohl dovolit splácet nové závazky až do výše 3 814 Kč měsíčně, aniž by byla dotčena jeho životní úroveň, a že tento zůstatek postačuje na úhradu sjednané měsíční splátky 2 750 Kč. Současně uvedla, že žalovaný proti vyhodnocení své bonity při sjednávání úvěru žádné námitky nevznesl.1.

4. K námitkám týkajícím se uzavření smlouvy žalobkyně odkázala na kontraktační proces v režimu dálkové identifikace, když uvedla, že celý postup vychází z požadavků AML zákona a z dálkové identifikace dle jeho § 11 odst. 7, přičemž klient měl zaslat kopii průkazu totožnosti a další podpůrný doklad. Smlouva měla být uzavřena v textové podobě, klient měl prokázat existenci bankovního účtu vedeného na své jméno a měl provést verifikační platbu. Žalobkyně dovozovala, že z bankovní praxe (uvedení názvu protiúčtu u příchozí platby) je patrné, že verifikační platbu provedl žalovaný. Žalobkyně dále citovala ujednání čl. X smlouvy o úvěru, podle něhož je smlouva uzavírána elektronicky distančně přes klientský účet, přístup je zřízen po zadání unikátního SMS kódu, spotřebitel v klientském účtu potvrdí souhlas se zněním smluvní dokumentace a podepíše ji autorizací SMS kódem, po níž má být podepsané PDF uloženo do klientského účtu a zasláno e‑mailem společně s doplňujícími údaji o podpisu (IP adresa, přesný čas podpisu a telefonní číslo, z něhož byl podpis autorizován), a smlouva má být považována za uzavřenou okamžikem autorizace podpisu. Účinnost uzavření smlouvy má být vázána na připsání verifikační platby. Žalobkyně v této souvislosti tvrdila, že strany považují uvedený postup za písemnou formu právního jednání a za splnění požadavku písemné formy dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru.1.

5. Ve vztahu k námitkám, směřující k úrokům a přiměřenosti podmínek, žalobkyně namítala, že zákon o spotřebitelském úvěru nestanoví maximální hranici úrokové sazby ani RPSN, a dále uvedla, že se ve smlouvě zavázala při řádném splacení vrátit žalovanému polovinu uhrazených úroků, takže předpokládaná úroková sazba by byla fakticky poloviční oproti sazbě uvedené ve smlouvě. Současně tvrdila, že si nechala zpracovat znalecký posudek z oboru ekonomie porovnávající podmínky žalobkyně s trhem licencovaných nebankovních poskytovatelů, z něhož má plynout, že úroková sazba i RPSN odpovídají situaci na trhu a že sankční ujednání a doplňkové služby jsou na trhu obvyklé a přiměřené.1.

6. V závěru žalobkyně zopakovala, že na žalobním návrhu trvá a navrhla, aby soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od 6. 10. 2025 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 6 890 Kč.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listin plyne, že mezi žalobkyní , Jméno žalobkyně, . jako poskytovatelem a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 12. 4. 2025 připravena k uzavření smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , přičemž žalovanému byly v předsmluvní fázi poskytnuty předsmluvní informace obsahující standardní informace o spotřebitelském úvěru a tabulku umoření. Z nich vyplývá, že se jednalo o neúčelový hotovostní úvěr ve výši 11 000 Kč, vyplácený na účet žalovaného č. , č. účtu, , sjednaný na dobu 12 měsíců, se splatností vždy k 15. dni v měsíci, při úrokové sazbě 25 % p. m. a RPSN 1 356 % p. a., s celkovou částkou k zaplacení 44 000 Kč. 11 měsíčních splátek ve výši 2 750 Kč nemělo umořovat jistinu, jistina ve výši 11 000 Kč měla být splatná až spolu s poslední splátkou dne 15. 4. 2026 (poslední platba 13 750 Kč, z toho 11 000 Kč jistina a 2 750 Kč úrok).1.

1. Z auditní stopy služby DigiSign.org dále plyne, že žalovaný v rámci jedné elektronické obálky podepsal dne 12. 4. 2025 oba dokumenty (předsmluvní informace i smluvní dokumentaci), po ověření vstupu do rozhraní prostřednictvím SMS zaslané na telefonní číslo , tel. číslo, , kliknutím na tlačítko „Podepsat“. Auditní stopa zachycuje časy podpisů, IP adresu, použitý prohlížeč a současně uvádí otisky (SHA256) obou podepsaných PDF souborů.1.

2. Z e‑mailu zaslaného dne 12. 4. 2025 z adresy , Anonymizováno, ., Anonymizováno, na e‑mailovou adresu žalovaného vyplývá potvrzení podpisu smluvní dokumentace a shrnutí parametrů úvěru v shodných hodnotách (11 000 Kč, 12 měsíců, splatnost k 15. dni, splátka 2 750 Kč, celkem 44 000 Kč, úrok 25 % p. m., splácení inkasem) a současně sdělení, že , Anonymizováno, ., Anonymizováno, je produktem společnosti , Jméno žalobkyně, .1.

3. Ze smluvní dokumentace plyne, že poskytovatel a spotřebitel v ní výslovně sjednali distanční uzavření smlouvy prostřednictvím klientského účtu s autorizací SMS kódem a s verifikační platbou 1 Kč jako podmínkou účinnosti smlouvy, a dále ujednání o splácení úroku měsíčními splátkami 2 750 Kč bez umoření jistiny, o poplatku 500 Kč za první a 500 Kč za druhou písemnou upomínku a o možnosti zesplatnění jistiny po dvou upomínkách.1.

4. Z bankovního dokladu k účtu , č. účtu, vyplývá, že dne 12. 4. 2025 byla na uvedený účet připsána okamžitá příchozí platba ve výši 1 Kč z účtu žalovaného č. , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, , tedy verifikační platba odpovídající mechanismu popsanému ve smluvní dokumentaci. Z dalšího bankovního dokladu plyne, že dne 13. 4. 2025 byla z účtu , č. účtu, na účet žalovaného č. , č. účtu, poukázána částka 11 000 Kč s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou pro příjemce „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “, což odpovídá čerpání sjednané jistiny.1.

5. Ze souboru obsahujícího strojově čitelná data ve formátu JSON plyne, že jde o strukturovaný výstup k bankovnímu účtu žalovaného č. , č. účtu, zachycující období před uzavřením smlouvy, obsahující detailní transakční historii a agregované součty v kategoriích příjmů, splátek závazků, mikroúvěrů a výdajů na sázení a hazardní hry, tedy podklad umožňující zpětné ověření struktury příjmů a výdajů žalovaného v rozhodné době.1.

6. Předložena byla i příloha č. , hodnota, smluvní dokumentace nazvaná „Posouzení úvěruschopnosti“, v níž poskytovatel uvádí výsledky lustrací (včetně údaje o měsíčních závazcích ze SOLUS ve výši 27 970 Kč) a výpočet finančního zůstatku 3 814 Kč, který má postačovat k úhradě měsíční splátky 2 750 Kč.1.

7. Ze zásad zpracování osobních údajů společnosti , Jméno žalobkyně, . plyne rámec zpracování údajů klienta, včetně využívání registrů a třetích subjektů při získávání a vyhodnocování údajů (mj. , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , právnická osoba, . a , právnická osoba, .), a dokument současně obsahuje autorizační doložku souhlasu žalovaného se zpracováním osobních údajů ze dne 12. 4. 2025 s uvedením IP adresy a času udělení souhlasu, což je časově i věcně propojeno s kontraktační fází zachycenou v auditní stopě.1.

8. Z listiny označené jako „Upomínka č. , hodnota, “ vyplývá, že žalovanému byla dne 20. 6. 2025 zaslána výzva k úhradě splátky úvěru č. , hodnota, se splatností 15. 6. 2025 v částce 2 750 Kč a současně k úhradě poplatku 500 Kč za zaslání první písemné upomínky dle smluvních podmínek, tedy celkem 3 250 Kč, na účet , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, , s upozorněním na možnost další upomínky a zesplatnění úvěru. Z listiny označené jako „Upomínka č. , hodnota, “ a z e‑mailu odeslaného téhož dne vyplývá, že žalovanému byla dne 5. 7. 2025 zaslána druhá výzva k úhradě téže splátky se splatností 15. 6. 2025, a to již v částce 3 750 Kč tvořené částkou 2 750 Kč a částkami 500 Kč za první a 500 Kč za druhou upomínku, s určením termínu úhrady do 20. 7. 2025, varováním před zesplatněním a uvedením negativních záznamů v registrech SOLUS a REPI, a s platebními instrukcemi na účet , č. účtu, a variabilní symbol , var. symbol, .1.

9. Z listiny označené jako „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení“ vyplývá, že právní zástupce žalobkyně dne 21. 9. 2025 žalovaného vyzval k úhradě dluhu z úvěrové smlouvy č. , hodnota, a uvedl, že žalobkyně přistoupila dle čl. V odst. 5.5 smlouvy k zesplatnění jistiny, přičemž jako dlužnou částku po zesplatnění vyčíslil souhrnně 22 154,35 Kč, sestávající z částky 11 000 Kč jako zbývající jistiny, 6 094,35 Kč jako kapitalizovaného smluvního úroku, 1 000 Kč jako nákladů upomínkování a 4 060 Kč jako nákladů právního zastoupení, s požadavkem úhrady na účet , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, nejpozději do 5. 10. 2025 a s upozorněním na zahájení soudního vymáhání při neplnění. Z podacího lístku DopisOnline plyne, že dne 21. 9. 2025 byla právním zástupcem žalobkyně podána k poštovní přepravě doporučená zásilka typu RR adresovaná žalovanému (podací číslo RR2740205000F).1.

10. Z listin předložených žalovaným plyne, že žalovaný žalobkyni již uhradil celkem 11 000 Kč. K prokázání tohoto tvrzení připojil rekapitulaci plateb a jednotlivá potvrzení bankovních transakcí, z nichž vyplývá jednak přijetí částky 11 000 Kč jako čerpání úvěru, jednak následné úhrady žalovaného na účet , č. účtu, označené jako platby ve prospěch , Jméno žalobkyně, . nebo , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ,, Anonymizováno, včetně plateb odpovídajících částce 2 750 Kč. Z podkladů plyne že žalobkyně od žalovaného inkasovala 3x500 Kč, označených jako poplatek za písemnou upomínku k úvěru č. , hodnota, . Rekapitulace plnění uvádí součet „celkem vrácených prostředků 11 000 Kč“. Žalovaný zároveň předložil bankovní výpisy ze svého účtu a další podklady k posouzení své finanční situace.

7. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.

8. Soud má za prokázané, že žalobkyně jako věřitel uzavřela se žalovaným dne 12. 4. 2025 elektronicky, v klientské zóně prostřednictvím autorizace SMS kódem, smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Poskytnut byl úvěr ve výši 11 000 Kč a měl být, se sjednanou úrokovou sazbou 25 % měsíčně, hrazen po dobu 12 měsíců při splatnosti vždy k 15. dni v měsíci měsíčními platbami ve výši 2 750 Kč, přičemž jistina měla být dle smluvní dokumentace splatná až spolu s poslední splátkou. Dne 13. 4. 2025 byla v souladu s ujednáním smluvních stran na účet žalovaného vyplacena částka 11 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou se splatností dne 15. 6. 2025 a byl opakovaně upomínán. Přípisem právního zástupce žalobkyně ze dne 21. 9. 2025 bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru a vyčíslení dluhu včetně kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, kdy celková částka činila 22 154,35 Kč, a žalovaný byl současně vyzván k úhradě této částky ve lhůtě do 5. 10. 2025.1.

1. Soud ex officio přezkoumal, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebiteli ochranu podle práva Evropské unie, a proto posoudil i přezkoumatelnost ujednání o výši úroku a o mechanismu splácení jistiny. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že soud musí z úřední povinnosti přezkoumat i možnou nepřiměřenost či zneužívající povahu ujednání, která by mohla způsobit významnou nerovnováhu ve vztahu ke spotřebiteli (např. C‑415/11 Aziz, C‑618/10 Banco Español de Crédito). Součástí této povinnosti je posouzení nejen formální srozumitelnosti, ale i ekonomické pochopitelnosti a transparentnosti skutečných dopadů ujednání na spotřebitele.1.

2. Ochrana spotřebitele upravená v § 1810 a násl. o. z. je implementací směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud je proto povinen zkoumat i taková ujednání, která se formálně týkají ceny či úroku, pokud jejich konstrukce vede ke skryté nebo pro průměrného spotřebitele nepředvídatelné ekonomické zátěži (§ 1813 o. z. a judikatura Soudního dvora Evropské unie).1.

3. Z předložených listin plyne ujednání o úroku ve výši 25 % měsíčně, přičemž celá jistina 11 000 Kč je dle smluvní dokumentace splatná až v poslední splátce. Dle přesvědčení soudu toto ujednání představuje kombinaci, která svou ekonomickou podstatou mnohonásobně překračuje obvyklou úrokovou míru a zároveň znemožňuje spotřebiteli splácet jistinu v průběhu trvání vztahu. Tento model vede k masivnímu úročení stále stejné výše jistiny, což je odklon od standardní konstrukce splátkového úvěru a odpovídá modelu extrémně nákladného úvěrového nástroje. Je zřejmé, že měsíční úrok ve výši 25 % (300 % ročně) podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání nezajištěných spotřebitelských úvěrů.1.

4. Při posuzování rozporu s dobrými mravy soud vychází z ustáleného judikaturního východiska, podle něhož je v rozporu s dobrými mravy zpravidla výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pouze z hodnoty RPSN jako izolovaného údaje nelze bez dalšího automaticky dovodit rozpor s dobrými mravy, rozhodující je však celková konstrukce úvěrového produktu, její ekonomický dopad a míra nerovnováhy ve vztahu ke spotřebiteli.1.

5. V posuzované věci je ekonomická náročnost úvěru umocněna tím, že sjednané měsíční platby ve výši 2 750 Kč jistinu neumořují a spotřebitel po celé sjednané období neredukuje dlužnou jistinu ani o jedinou korunu, zatímco věřitel inkasuje vysoké úrokové platby, současně je spotřebiteli na konec vztahu odložena povinnost uhradit celou jistinu. Taková konstrukce prohlubuje nerovnováhu mezi stranami, neboť spotřebiteli ponechává po celou dobu trvání úvěru beze změny tíži jistiny a kumuluje ekonomickou zátěž do závěru vztahu.1.

6. Tato konstrukce je dále doprovázena kumulativním sankčním nastavením při prodlení (upomínkové poplatky, hrozba zesplatnění a vyčíslení dalších sankčních položek), které ve spojení s extrémní úrokovou sazbou a s neumořováním jistiny zvyšuje riziko nezvládnutelné dluhové spirály spotřebitele.

9. Soud proto po zhodnocení všech okolností dospěl k závěru, že sporné ujednání o úrocích a způsobu splácení, posuzované v kontextu celé smluvní konstrukce, vytváří zjevnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, kterou § 1813 o. z. zakazuje, a současně se příčí dobrým mravům (§ 580 o. z.), neboť vede k ekonomicky neúměrnému zatížení spotřebitele a svou podstatou se odchyluje od spravedlivého uspořádání úplatného úvěrového vztahu. Soud na základě těchto závěrů dospěl k přesvědčení, že smlouva o úvěru je proto absolutně neplatná.

10. Soud se podrobně zabýval i námitkami žalovaného, směřujícím k postupu před uzavřením smlouvy.1.

1. Předně soud nepřisvědčil námitce, že mezi účastníky nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, popř. že nelze spolehlivě určit její konkrétní znění, neboť předsmluvní informace i smluvní dokumentace vykazují shodné, vzájemně konzistentní vymezení úvěru č. , hodnota, a jeho rozhodných parametrů (částka 11 000 Kč, doba 12 měsíců, splatnost vždy k 15. dni v měsíci, měsíční plnění 2 750 Kč bez umoření jistiny a splatnost jistiny až s poslední splátkou, celková částka k zaplacení 44 000 Kč, úrok 25 % p. m., RPSN 1 356 % p. a.). Z tabulky umoření plyne, že u splátek 1 až 11 činí splátka jistiny 0 Kč a teprve poslední splátka dne 15. 4. 2026 zahrnuje současně jistinu 11 000 Kč.1.

2. S námitkou, že podpisový mechanismus nemůže obstát z pohledu požadavků na prokazatelnost a integritu elektronického právního jednání, se soud neztotožnil. V projednávané věci není podpisový proces postaven pouze na tvrzení žalobkyně či na grafickém označení „podpisu“ v PDF, nýbrž je doložen auditní stopou podpisové služby, která zachycuje vytvoření podpisové relace, ověření přístupu do rozhraní prostřednictvím SMS na telefonní číslo , tel. číslo, , časové údaje o podpisu obou dokumentů, IP adresu a použitý prohlížeč, a současně uvádí otisky podepsaných PDF, tedy identifikátor umožňující zpětně ověřit, zda podepsané dokumenty nebyly po podpisu změněny. Totožnost žalovaného při ověřování jeho identity pak byla potvrzena i předložením fotografií dvou různých identifikačních dokladů, vydaných státními orgány. Soud proto považuje námitku o „dodatečné změnitelnosti“ předloženého znění smlouvy za vyvrácenou existencí auditní stopy a hash otisků. Identifikace žalovaného jako jednající osoby byla dále podpořena jednak tím, že smluvní dokumentace výslovně váže účinnost smlouvy na verifikační platbu ve výši 1 Kč, jednak bankovním dokladem, z něhož plyne připsání takové verifikační platby na účet žalobkyně z účtu žalovaného s variabilním symbolem , var. symbol, dne 12. 4. 2025, a navazujícím bankovním dokladem o vyplacení částky 11 000 Kč dne 13. 4. 2025 z účtu žalobkyně na účet žalovaného, opět s variabilním symbolem , var. symbol, a zprávou „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “. Soud proto dospěl k přesvědčení, že byl jednoznačně prokázán jak sjednaný mechanismus verifikace, tak poskytnutí úvěrového plnění.

11. Pokud žalovaný namítal rozpor smlouvy s dobrými mravy, pouze z extrémní RPSN se takový rozpor dovodit nedá. Korektiv dobrých mravů se u úrokových ujednání posuzuje vždy podle okolností daného případu, zejména ve vztahu k obvyklé úrokové míře v době sjednání a k míře excesu, a současně i prizmatem transparentnosti ujednání. V projednávané věci byly klíčové parametry úvěru, včetně informace, že měsíční splátky jistinu neumořují a jistina je splatná až s poslední splátkou, výslovně uvedeny již v předsmluvních informacích i ve smlouvě, tvrzená nesrozumitelnost tohoto mechanismu se tak z obsahu předložených listin nepodává.

12. Pokud jde o námitku porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, ve spise je založena příloha smluvní dokumentace „Posouzení úvěruschopnosti“, která uvádí výsledky lustrací a popisuje způsob výpočtu finanční situace, přičemž výslovně pracuje s údajem o měsíčních závazcích ze SOLUS ve výši 27 970 Kč (sám žalovaný uvedl v žádosti o úvěr výši svých závazků nižší) a s opatrnostním principem (nejnižší příjem, nejvyšší závazky). Předložená strojově čitelná data zachycující transakční historii žalovaného v období před uzavřením smlouvy a agregace kategorií (příjmy, splátky závazků, mikroúvěry, výdaje na sázení a hazard), což umožňuje zpětně ověřit, zda posouzení úvěruschopnosti mělo reálný datový podklad. Soud proto nepřijal tezi žalovaného, že by posouzení bonity bylo toliko formální či nedoložené.

13. Soud se neztotožnil ani s námitkou, že žalobkyně nedoložila prodlení a upomínání. Listiny s názvem „Upomínka č. , hodnota, “ a „Upomínka č. , hodnota, “ jednoznačně prokazují, že žalobkyně žalovaného písemně upomínala po neuhrazení splátky splatné 15. 6. 2025, a to s vyčíslením dlužné částky 2 750 Kč a poplatku 500 Kč v upomínce č. , hodnota, a s vyčíslením dlužné částky 2 750 Kč a poplatků 500 Kč a 500 Kč v upomínce č. , hodnota, . Odeslání druhé upomínky je doloženo i emailem. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 9. 2025 pak plyne, že žalobkyně oznámila zesplatnění jistiny a stanovila lhůtu k úhradě do 5. 10. 2025, a podací lístek současně dokládá odeslání doporučené zásilky adresované žalovanému téhož dne, takže žalobkyní tvrzený počátek prodlení od 6. 10. 2025 má skutkový podklad v předžalobní výzvě.

14. Pokud žalovaný argumentoval alternativním režimem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a bezdůvodným obohacením, soud se s touto námitkou naopak ztotožňuje. Ust. § 87 dopadá na situace, kdy poskytovatel poskytne úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a důsledkem je neplatnost smlouvy a povinnost spotřebitele vrátit pouze jistinu v době přiměřené jeho možnostem. V takovém režimu se, jak dovodil Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, ani vznik nároku na zákonný úrok z prodlení, počátek prodlení nepodává již z pouhé výzvy věřitele, nýbrž až z prodlení s vrácením zbývající jistiny v době odpovídající § 87. V projednávané věci však soud takový skutkový základ pro aplikaci § 87 neshledal, neboť dospěl k závěru, že je již jistina úvěru doposud provedenými platbami (včetně inkasa poplatků za upomínky) uhrazena.

15. V důsledku neplatnosti smlouvy soud posoudil vztah účastníků podle pravidel vypořádání mezi stranami, kdy žalobkyně může požadovat toliko vrácení poskytnuté jistiny, a to v době přiměřené možnostem spotřebitele; v tomto režimu nelze žalobkyni přiznat nárok na smluvní úroky ani další smluvní sankce. Současně platí, že nárok na zákonný úrok z prodlení by mohl vzniknout teprve při prodlení spotřebitele s vrácením zbývající části jistiny v době přiměřené jeho možnostem; samotná výzva věřitele prodlení nezakládá.

16. Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému jistinu 11 000 Kč, přičemž žalovaný následně mezi 18. 5. 2025 a 14. 11. 2025 postupně plnil ve prospěch žalobkyně na její účet částky, které soud hodnotí jako vracení poskytnuté jistiny. Vzhledem k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, absenci jakékoli konkrétní reakce žalobkyně na výhradu žalovaného o úhradách a okolnosti, že žalovaný v rozhodném období neměl vůči žalobkyni zjevně jiný závazkový vztah, soud započetl na vrácení jistiny nejen platby učiněné žalovaným v částkách 2 750 Kč, 1 550 Kč, 1 400 Kč, 750 Kč a 3× 100 Kč, ale i inkasa poplatků za upomínky, v důsledku prohlášení smlouvy za neplatnou nedůvodná.

17. Soud proto dospěl k závěru, že jistina úvěru byla těmito plněními v plném rozsahu uhrazena. Současně má za prokázané, že ke dni podání žaloby dne 12. 10. 2025 byla žaloba důvodná již jen co do částky 3 050 Kč, představované součtem plnění ve výši 1 550 Kč, 100 Kč a 1 400 Kč, které nebyly ke dni podání žaloby uhrazeny. Ty byl uhrazeny žalovaným až po zahájení řízení platbami z 14. 10. 2025 a 14. 11. 2025. Soud má za to, že tato plnění byla provedena ve lhůtě odpovídající poměrům žalovaného a přiměřené jeho možnostem, a proto se žalovaný nedostal do prodlení ani s vrácením zbývající části jistiny.

18. Jelikož dospěl soud k závěru, že v době rozhodování soudu již žalovaný neměl vůči žalobkyni nesplněnou povinnost k vrácení poskytnuté jistiny, a že žalobkyně nemá z důvodu neplatnosti smlouvy právo na smluvní úroky ani na upomínkové a další smluvní sankce, a že jí za této situace nevznikl ani nárok na zákonný úrok z prodlení, soud žalobu výrokem I. jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 150 o. s. ř., neboť dospěl k závěru, že v projednávané věci jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by přiznání náhrady nákladů řízení kterémukoli z účastníků bylo v rozporu se zásadou spravedlivého uspořádání poměrů mezi účastníky.

20. Ačkoli byl žalovaný, v důsledku zamítnutí žaloby, ve věci samé procesně úspěšný, soud přihlédl k tomu, že ke dni podání žaloby (12. 10. 2025) byla žaloba podána důvodně alespoň v rozsahu částky 3 050 Kč, představující zbývající částí poskytnuté jistiny, která v té době dosud nebyla žalovaným uhrazena. Teprve v průběhu řízení, a z části bezprostředně poté, co byl o žalobě zjevně informován doručením platebního rozkazu ze dne 24. 10. 2025 (dne 27. 10. 2025), žalovaný tuto částku, platbami dne 14. 10. 2025 a dne 14. 11. 2025, víceméně dobrovolně uhradil.

21. Soud proto dospěl k přesvědčení, že zahájení řízení nebylo ze strany žalobkyně zcela bezdůvodné ani šikanózní, neboť směřovalo k vymožení alespoň části důvodně vymáhané pohledávky. Ta v okamžiku podání žaloby částečně stále objektivně existovala a nebyla do jejího podání splněna. Na druhé straně soud zohlednil, že žalovaný tuto zbývající část jistiny uhradil v době, kterou soud považuje za přiměřenou jeho osobním a majetkovým poměrům, a že proto žalovaný nebyl shledán v prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

22. Současně soud přihlédl k povaze sporu, v němž žalovaný vystupoval jako spotřebitel, zatímco žalobkyně je profesionálním věřitelem. Významnou okolností je rovněž skutečnost, že k zamítnutí žaloby vedl především závěr soudu o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor s dobrými mravy, tedy závěr založený na ochraně spotřebitele, který soud zkoumal z úřední povinnosti bez ohledu na procesní aktivitu účastníků.

23. Za této situace by přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému, přestože byl ve věci formálně úspěšný, neodpovídalo spravedlivému uspořádání vztahů. Žalovaný splnil část uplatněného nároku až po zahájení řízení, proto k přiznání nároku na náhradu nákladů jemu nejsou splněny předpoklady. Naopak přiznání práva na náhradu nákladů řízení žalobkyni by soud považoval za nepřiměřené s ohledem na výsledek sporu (zamítnutí návrhu v plném rozsahu) a na skutečnost, že převážná část uplatněného nároku se ukázala jako nedůvodná v důsledku neplatnosti smluvního ujednání.

24. Soud proto s přihlédnutím ke všem okolnostem případu, zejména k částečné důvodnosti žaloby v okamžiku jejího podání, k následnému dobrovolnému plnění žalovaného, k povaze spotřebitelského sporu a k zásadě ochrany slabší strany, rozhodl podle § 150 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení..