10 C 359/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně , se sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená Jméno Zástupce , advokátem se sídlem Adresa žalobkyně , proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované , bytem Adresa žalované , o zaplacení 25 200 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 25 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 200 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 6. 9. 2023 byla mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., a žalovanou uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 28 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen v souladu se smlouvou. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách 4 200 Kč vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná nedodržela splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024. Pohledávku v celkové výši 25 200 Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru postoupil dne 1. 7. 2024 původní věřitel na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 10. 2023 a Předávacího protokolu č. , hodnota, . Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne 10. 7. 2024. Žalobkyně v návaznosti na to požadovala po žalované částku 25 200 Kč představující podle jejích tvrzení smluvní úrok ve výši 15 % měsíčně za období 90 dnů počítaných ode dne 16. 1. 2024, dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 25 200 Kč od 21. 7. 2024 do zaplacení a náhradu nákladů řízení. Odkazovala přitom na rozsudek Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, z , datum, , v němž byla ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyně, společnosti , právnická osoba, ., smlouva o úvěru č. , hodnota, shledána platně a řádně uzavřenou.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.1.

1. Z předložených listin plyne, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 6. 9. 2023 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , kterou se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 28 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského účtu, opatřena autorizační doložkou s uvedením IP adresy, času podpisu, SMS kódu a telefonního čísla, z něhož byl SMS kód potvrzen. Žalovaná téhož dne provedla ve prospěch původního věřitele verifikační platbu ve výši 1 Kč s textem „Tímto souhlasím s návrhem smlouvy č. , hodnota, “ a dne , datum, jí byla na účet č. , č. účtu, vyplacena částka 28 000 Kč. Ze smlouvy a předsmluvních informací dále plyne, že úvěr byl sjednán na dobu 12 měsíců, že úroková sazba byla sjednána ve výši 15 % měsíčně, RPSN činila 435,03 % ročně a že žalovaná měla po dobu trvání úvěru hradit 12 měsíčních splátek po 4 200 Kč, přičemž každá jednotlivá měsíční splátka představovala pouze úhradu úroku a teprve spolu s poslední splátkou úroku byla splatná i jistina 28 000 Kč.1.

2. Z tabulky umoření výslovně plyne, že v prvních jedenácti splátkách činila splátka jistiny 0 Kč a splátka úroku 4 200 Kč, zatímco až dvanáctá splátka zahrnovala jistinu 28 000 Kč.1.

3. Ze smluvní dokumentace, zejména z Přílohy č. , hodnota, smlouvy – Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, vyplývá, že původní věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované, vycházel z jejích příjmů, výdajů, výpisů z účtu a lustrací v registrech SOLUS a REPI, a uzavřel, že finanční situace žalované umožňuje hrazení pravidelných splátek i tvorbu úspor na úhradu jistiny na konci splátkového kalendáře.1.

4. Žalovaná se dostala do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2024. Dne 5. 2. 2024 jí byla zaslána druhá upomínka, v níž byla vyzvána k úhradě dlužné splátky 4 200 Kč a dále k úhradě částek 500 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku, celkem tedy 5 200 Kč, a současně byla upozorněna na možnost zesplatnění úvěru v plné výši.1.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy ze dne 10. 7. 2024 plyne, že žalobkyně po žalované po postoupení pohledávky požadovala úhradu částky 25 200 Kč, označené jako pohledávka v nominální hodnotě odpovídající neuhrazeným pravidelným měsíčním splátkám zesplatněného úvěru, a spolu s náklady právního zastoupení celkovou částku 30 080 Kč.1.

6. Dne 1. 10. 2023 uzavřely společnosti , právnická osoba, . a , Jméno žalobkyně, . rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek. Na jejím základě, podpisem Předávacího protokolu č. , hodnota, ze dne 1. 7. 2024, nabyla žalobkyně do vlastnictví mimo jiné pohledávku za žalovanou. V připojeném elektronickém soupisu pohledávek je pod číslem pohledávky , Anonymizováno, uvedena žalovaná , Jméno žalované, , datum uzavření smlouvy 6. 9. 2023 a částka 25 200 Kč.1.

7. Rozsudkem Okresního soudu v Tachově č. j. , spisová značka, bylo mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., a žalovanou rozhodnuto o nároku z téže smlouvy o úvěru č. , hodnota, tak, že žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 28 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 6. 7. 2024 do zaplacení, dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 1 000 Kč a náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku plyne, že soud v uvedeném řízení posuzoval platnost uzavření smlouvy o úvěru, poskytnutí úvěru, prodlení žalované a důvodnost nároku na vrácení jistiny a na úhradu nákladů za upomínky; samostatným předmětem uvedeného řízení, a tím ani předmětem přezkumu, však nebyl nárok představovaný smluvní úrok ve výši 15 % měsíčně, který je předmětem nynější věci.

3. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 téhož zákona úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty; v téže měně platí i úroky. Dle § 2399 odst. 1 a 2 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán, a úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou; úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.Dle § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě jako postupníkovi. Dle § 1882 odst. 1 o. z. dokud postupitel postoupení pohledávky dlužníku neoznámí nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může dlužník plnit postupiteli s účinky i pro postupníka.Dle § 1810 o. z. ustanovení tohoto oddílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel. Dle § 1813 o. z. zakázána jsou ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech nebo povinnostech stran. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru věřitel posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, anebo z jiných zdrojů.Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nepostupoval-li věřitel podle § 86 odst. 1, je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, dovolá-li se její neplatnosti spotřebitel.Dle § 122 odst. 1 až 3 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč..

4. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi původním věřitelem a žalovanou platně uzavřena, že úvěr byl žalované poskytnut a že žalobkyně nabyla pohledávku z této smlouvy postoupením. V tomto rozsahu je soud vázán i pravomocným rozsudkem Okresního soudu v , Anonymizováno, č. j. , spisová značka, , kterým byla ve vztahu k téže smlouvě a téže žalované posouzena platnost uzavření smlouvy a důvodnost nároku na vrácení jistiny. Tato vázanost se však nevztahuje na ujednání o smluvním úroku ve výši 15 % měsíčně, neboť tím se uvedené pravomocné rozhodnutí nezabývalo a tento nárok nebyl jeho předmětem. Závěr o platnosti uzavření smlouvy jako celku proto nebrání tomu, aby soud v nyní projednávané věci samostatně posoudil platnost a přiměřenost konkrétního ujednání o smluvním úroku a z něj odvozeného nároku. Soud současně neshledal důvod pro závěr, že by smlouva byla neplatná jako celek z důvodu neposouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z provedených listin se naopak podává, že původní věřitel úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy posuzoval. Zjištěná neplatnost se proto netýká celé smlouvy o úvěru, nýbrž pouze samostatně oddělitelného ujednání o smluvním úroku.

5. Soud ex officio přezkoumal, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebiteli ochranu podle práva Evropské unie, a proto posoudil i přezkoumatelnost ujednání o výši úroku a o mechanismu splácení jistiny. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie vyplývá, že soud musí z úřední povinnosti přezkoumat i možnou nepřiměřenost či zneužívající povahu ujednání, která by mohla způsobit významnou nerovnováhu ve vztahu ke spotřebiteli (např. C-415/11 Aziz, C-618/10 Banco Español de Crédito). Součástí této povinnosti je posouzení nejen formální srozumitelnosti, ale i ekonomické pochopitelnosti a transparentnosti skutečných dopadů ujednání na spotřebitele. Ochrana spotřebitele upravená v § 1810 a násl. o. z. je implementací směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Soud je proto povinen zkoumat i taková ujednání, která se formálně týkají ceny či úroku, pokud jejich konstrukce vede ke skryté nebo nepochopitelné ekonomické zátěži, kterou průměrný spotřebitel nemůže předvídat.1.

1. Z předložených listin plyne, že ujednání o úroku ve výši 15 % měsíčně bylo spojeno s mechanismem, podle něhož celá jistina 28 000 Kč byla splatná až v poslední splátce a po celou dobu trvání úvěrového vztahu by žalovaná hradila pouze úroky, aniž by se jistina průběžně jakkoli umořovala. Dle přesvědčení soudu toto ujednání představuje kombinaci, která svou ekonomickou podstatou mnohonásobně překračuje obvyklou úrokovou míru a zároveň znemožňuje spotřebiteli splácet jistinu v průběhu trvání vztahu. Tento model vede k masivnímu úročení stále stejné výše jistiny, což je odklon od standardní konstrukce splátkového úvěru a odpovídá modelu extrémně nákladného úvěrového nástroje. Z obsahu smluvní dokumentace je zřejmé, že měsíční úrok ve výši 15 %, tj. 180 % ročně, několikanásobně převyšuje úrok obvyklý na trhu, který se podle ustálené judikatury krajských soudů a Nejvyššího soudu pohybuje u nezajištěných spotřebitelských úvěrů okolo 15 až 20 % ročně.1.

2. Krajský soud v , Anonymizováno, jako soud odvolací v rozsudku č. j. , spisová značka, dovodil, že úrok šestkrát převyšující obvyklou sazbu je již nemravný; v rozsudku č. j. , spisová značka, pak tentýž soud za nemravnou označil sazbu 138 % ročně, a to i při transparentním sdělení spotřebiteli, neboť za rozhodující považuje materiální zatížení a reálný dopad smlouvy.1.

3. V posuzované věci činí roční ekvivalent úroku 180 %, tedy ještě více než v případech, které krajské soudy již dříve prohlásily za rozporné s dobrými mravy. Nadto byla úroková konstrukce umocněna tím, že jistina se neumořovala vůbec, což podle odvolacího soudu ve věci sp. zn. , spisová značka, fakticky zvyšuje zadlužení spotřebitele a prohlubuje nerovnováhu mezi stranami. Stejný efekt nastává i v této věci: žalovaná po celou dobu trvání úvěrového vztahu má platit pouze úroky a ani o jedinou korunu nesnižovat jistinu, zatímco věřitel inkasuje extrémně vysoké splátky úroků a následně ještě požaduje úplnou úhradu jistiny.1.

4. Z obsahu smlouvy, předsmluvních informací i tabulky umoření přitom jednoznačně plyne, že částka 25 200 Kč, jíž se žalobkyně v tomto řízení domáhá, nepředstavuje jistinu úvěru ani zákonné příslušenství při prodlení, nýbrž výlučně plnění odpovídající smluvnímu úroku sjednanému ve výši 15 % měsíčně. Je-li toto ujednání absolutně neplatné, nemůže obstát ani nárok z něj odvozený.

6. Uplatněný nárok nelze podřadit ani pod § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Nejde totiž o náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované, nejde ani o zákonný úrok z prodlení a nejde ani o smluvní pokutu sjednanou v mezích tohoto ustanovení. Žalobkyně se ve skutečnosti domáhá odměny za poskytnutí úvěru, tedy smluvního úroku, jehož ujednání soud shledal absolutně neplatným.

7. Soud proto po zhodnocení všech okolností dospěl k závěru, že sjednané úrokové ujednání nejen významně a bez spravedlivého důvodu převyšuje úrok obvyklý, ale svým nastavením, tedy kombinací extrémně vysokého úroku a neumořování jistiny, vytváří zjevnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, kterou § 1813 o. z. výslovně zakazuje. Ujednání o smluvním úroku proto odporuje dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a je absolutně neplatné. Soud přitom neshledal, že by nedošlo k posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Zjištěná neplatnost se proto netýká celé smlouvy o úvěru, nýbrž výlučně samostatně oddělitelného ujednání o smluvním úroku. Závěr o neplatnosti části smluvních ujednání o smluvním úroku je tak slučitelný se závěrem o platnosti uzavření smlouvy jako celku.

8. Žalobkyně v tomto řízení neuplatňuje jistinu úvěru ani náklady za upomínky, o nichž již bylo rozhodnuto v předchozím řízení, nýbrž plnění odpovídající smluvnímu úroku. Tento nárok vzniká výlučně z ujednání, které soud shledal neplatným, a nelze jej podřadit ani pod jiný přípustný nárok podle zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně se tedy domáhá plnění, které nemá oporu v platném smluvním ujednání ani v zákonné úpravě příslušenství při prodlení spotřebitele.

9. Soud proto uzavřel, že ačkoli je vázán pravomocným rozhodnutím, kterým byla smlouva o úvěru ve vztahu k jistině shledána platnou a účinnou, neplatí to pro ujednání o smluvním úroku, kterým se toto rozhodnutí nezabývalo. Nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení je nárokem odvozeným právě od tohoto neplatného ujednání a jako takový nemůže obstát. Žalobu proto soud v celém rozsahu, tedy včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení z částky 25 200 Kč, neboť příslušenství sdílí osud hlavního uplatněného peněžitého nároku.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná měla sice ve věci plný úspěch, avšak z obsahu spisu nevyplývá, že by jí v řízení vznikly náklady, jejichž náhradu by bylo možno přiznat.