10 C 59/2025

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci manželky: Jméno manželky , narozená Datum narození manželky , bytem Adresa manželky , a manžela: Jméno manžela , narozený Datum narození manžela , trvale bytem Adresa manžela , o rozvod manželství

I. Manželství účastníků, uzavřené dne , datum, před Městským úřadem v , adresa, , zapsané v knize manželství ve svazku , Anonymizováno, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se návrhem, podaným dne , datum, , domáhá rozvodu manželství. Návrh odůvodnila tím, že Manželství bylo uzavřeno dne , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , adresa, . Pro navrhovatelku se jedná o páté manželství, pro odpůrce o druhé. Z tohoto manželství nevzešly žádné děti. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese , Adresa manželky, , odkud navrhovatelka odvozuje místní příslušnost soudu.Dle navrhovatelky bylo manželství od počátku problematické. Odpůrce ji měl kontrolovat, izolovat od přátel a rodiny a dopouštět se na ní psychického i fyzického násilí. Tvrdím, že v důsledku těchto událostí se dlouhodobě léčí s generalizovanou úzkostnou poruchou, depresí, panickou poruchou a agorafobií u psychiatričky, a je jí přiznán invalidní důchod III. stupně. Manžel se dle tvrzení manželky v minulosti měl léčit kvůli agresivitě, avšak po vysazení medikace se mělo jeho násilné chování obnovit. Manželka tvrdí, že, z obavy o své zdraví, nebyla schopna podat trestní oznámení, a to ani po fyzickém napadení, kvůli němuž byla ošetřena v nemocnici. V roce 2019 manžel opustil společnou domácnost a od té doby není jeho pobyt navrhovatelce znám. Navrhovatelka je však opakovaně kontaktována inkasními a nebankovními společnostmi kvůli dluhům manžela, které mají vznikat na její adrese. Manžel měl navíc vyživovací povinnost ke dvěma dětem z předchozího manželství, na jejíž plnění mu manželka poskytovala finanční prostředky. Manželka tvrdí, že návrh na rozvod nebyla schopna podat dříve z důvodu psychického stavu, strachu z manžela a studu. Obává se sice osobního setkání s manželem u soudu, ale vzhledem k absenci finančních prostředků na právní zastoupení je nucena řízení absolvovat sama.

2. Navrhovatelka požádala o osvobození od soudního poplatku. Soud posoudil její osobní, majetkové a výdělkové poměry a usnesením č. j. , Anonymizováno, , právnická osoba, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, jí přiznal částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %, tedy ve výši 1 000 Kč z celkového poplatku 2 000 Kč. Poměrnou část soudního poplatku ve výši 1 000 Kč manželka na základě výzvy soudu uhradila dne , datum, .

3. Manžel se k žalobě o rozvod manželství připojil, a proto soud podle § 384 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”) pokládá návrh za návrh společný.Ve vyjádření uvedl, že důrazně nesouhlasí s popisem své osoby v návrhu manželky. Manželka je psychiatrický pacient, což přiznává, o svém zdravotním stavu však má lhát i své psychiatričce. Lékařce tají, že má agresivní sklony. Fyzicky měla napadat jak manžela, tak svou dceru , jméno FO, , a to i několikrát denně. Její agresivita má být důvodem, proč ji nenavštěvuje dcera , Anonymizováno, se svou dcerou. Svůj zdravotní stav si plně uvědomuje, proto k násilí docházelo v soukromí, doma či v autě. Když manžel před ní utekl z domu na zahradu, manželka se zastavila u dveří a častovala jej vulgárními nadávkami. Sám si při odchodu z domu sbalil jednu tašku oděvů, vše ostatní (dokumenty, nářadí, oděvy) tam zanechal, jen aby ji již neviděl a nepřišel s ní do kontaktu.

4. Při jednání manželka v plném rozsahu odkázala na obsah návrhu s tím, že na jeho obsahu trvá. Manžel v plném rozsahu odkázal na obsah svého vyjádření s tím, že i on na jeho obsahu trvá.Manželka při výslechu uvedla, že s tehdejším přítelem začala žít na jaře roku 2013. Vztah zpočátku působil harmonicky – budoucí manžel byl milý, pozorný a galantní. Postupem času se však začal měnit, začal ji izolovat od přátel a známých, což vedlo k postupnému narušení jejích sociálních vazeb. V této době jí dcera , Anonymizováno, sdělila, že pokud vztah neukončí, přeruší s ní kontakt.Manželka popřela, že by sama užívala násilí, a uvedla, že se fyzicky bránila pouze útokům ze strany manžela. První fyzické napadení ze strany manžela nastalo v létě či na podzim roku 2013, kdy jí uštědřil facku. Snažila se porozumět příčinám jeho chování, které hledala v jeho dětství. Po útocích se manžel obvykle omlouval a snažil se usmířit, avšak násilí se opakovalo. Manželka se domnívá, že jeho chování mohlo souviset s tím, že v předchozích vztazích byl podřízen dominantním ženám, což si kompenzoval nevěrou. Sama se snažila o partnerský model založený na rovnosti. V roce 2017 začal manžel docházet k psychiatričce, což vedlo k dočasnému zlepšení jeho chování. Na základě tohoto zlepšení se manželka rozhodla uzavřít s ním sňatek. Do čtrnácti dnů od svatby však došlo k dalšímu fyzickému napadení. Manželka připustila, že v důsledku napětí vyvolaného manželem dala několik facek i dceři , jméno FO, . Násilí ze strany manžela podle ní viděla právě dcera , jméno FO, . Po svatbě se manželovo chování opět zhoršilo, přestal užívat medikaci a vrátil se k původnímu způsobu jednání. V říjnu 2019, po pětihodinovém ponižování, kdy se jí vysmíval kvůli věku a vzhledu, mu manželka sdělila, aby domácnost opustil. V té době již nechodil do práce, půjčoval si peníze, a dokonce i prostředky na výživné mu poskytovala ona. Přesto výživné zřejmě neplatil, neboť je proti ní vedena exekuce ve výši přibližně 400 000 Kč. Manžel často střídal zaměstnání, někdy i dvakrát týdně. Manželka byla v té době invalidní a měla obavy vycházet z domu. V roce 2019 se však přestala bát života bez manžela, což jí umožnilo učinit rozhodný krok k ukončení soužití. Kvůli manželovi se od ní odvrátili přátelé i děti – dcera , Anonymizováno, i syn Jan jí vyčítali, že s manželem zůstává. , Anonymizováno, jí slíbila obnovení kontaktu po jeho odchodu, což manželka nejprve odmítla, ale dcera nakonec slib dodržela. Manžel se v závěru soužití doma zdržoval jen minimálně, přestal přispívat na domácnost a manželka tvrdí, že ji bil a ponižoval. Oba k sobě nyní cítí odpor. Manželka má za to, že si manžel násilím kompenzoval předchozí vztahy s dominantními ženami, a že v žádném z těchto vztahů se neprojevovala jeho agresivita. Vztah s jeho matkou nezná, ví pouze, že nesouhlasila s jejich vztahem a preferovala předchozí partnerku svého syna. Manželské soužití bylo ukončeno v srpnu nebo září 2019, intimní soužití již v létě 2017. Manžel domů docházel pouze kvůli hygieně a čistému prádlu, jinak se zde nezdržoval a finančně nepřispíval. Manželka považuje manželství za neobnovitelně rozvrácené. Dále, jako reakci na tvrzení manžela, uvedla, že v roce 2013 pobírala dávky hmotné nouze, z nichž hradila nájem, a manžel u ní bydlel. Měla také příspěvek na péči o osobu blízkou. Manžel pracoval načerno, nikoliv jako OSVČ. Výživné si platil sám ze svého účtu. V současnosti jsou proti němu vedeny dvě exekuce na výživné ve výši 180 000 Kč a 200 000 Kč, a další dluh za telefon. Dluh na elektřině vznikl pravděpodobně neoprávněným odběrem, reklamaci nebylo možné uplatnit, protože smlouva byla vedena na manžela, který si odmítl vyzvednout potřebný protokol. Změna psychiatra nebyla motivována nespokojeností, ale odchodem lékařky na mateřskou. Ústavní léčba jí nebyla doporučena. Manželka rovněž popřela tvrzení, že by manžel přišel o práci kvůli jejím problémům – kontaktovala ho pouze jednou, jinak si záležitosti řeší sama, neboť vlastní řidičský průkaz.Manžel při výslechu uvedl, že jeho vztah s budoucí manželkou byl v roce 2013 velmi dobrý a vzájemně si rozuměli. V letech 2013 až 2014 pracoval jako správce ubytovny, kde zároveň bydleli. Přestože mu byly přislíbeny vyšší příjmy, dostával pouze základní mzdu dle pracovní smlouvy. V zaměstnání setrvával kvůli opakovaným slibům, že slíbené prostředky budou vypláceny. Manželka podle něj trpěla depresemi již při seznámení, což mělo dopad na jejich finanční situaci. V případě zhoršení jejího stavu mu telefonovala, a on se musel uvolňovat z práce. Tato situace vedla k ukončení jeho tehdejšího pracovního poměru, v němž pracoval v roce 2016. Do zaměstnání nastupoval s vědomím, že podobné situace mohou nastat. Opakované odchody z práce kvůli manželce nakonec vedly k jeho propuštění. Ve volném čase ji doprovázel k lékařům a pomáhal s vyřizováním invalidního důchodu. V období let 2014 až 2016 pracoval ve firmě montující garážová vrata a okna, odkud byl propuštěn z důvodu nedostatečných znalostí elektrotechniky. Od roku 2017 podnikal jako živnostník v oblasti zednických prací a tvrdí, že do domácnosti přinášel finanční prostředky. Výživné na dítě platil přímo matce dítěte, později mu byl zablokován účet a s placením mu pomáhala manželka. Ta výživné nějakou dobu hradila, později však přestala. Domnívá se, že důvodem mohly být výdaje na cigarety a krmení pro domácí zvířata, které společně chovali. Dále uvedl, že pokud měl výhrady k chování manželčiny dcery , jméno FO, , býval za to napadán, a to i fyzicky. V roce 2017 mu manželka údajně v autě důrazně, i fyzicky, zakázala informovat její ošetřující lékařku o těchto incidentech. Sám tvrdí, že manželku nikdy nenapadal, pouze se bránil jejím útokům, které začaly mezi lety 2015 a 2016. Tyto útoky se podle něj opakovaly zhruba každé dva až tři měsíce. Neřešil je, protože se domníval, že facka od ženy není závažná. Popřel, že by manželku izoloval od přátel. Od roku 2018 začal uvažovat o odchodu z domácnosti, neboť mu vadily časté hádky a nepořádek v domě i jeho okolí. Uvádí, že manželka ani její dcera, která nebyla zaměstnána, se o domácnost nestaraly. Když na to upozorňoval, manželka ho žádala, aby dceru nechal být. Tvrdí, že manželka dceru , jméno FO, fackovala opakovaně, a že on musel některé konflikty ukončovat, když překročily únosnou mez. Dodal, že tyto projevy agrese se objevovaly pouze v soukromí, nikoliv na veřejnosti. Má za to, že manželství nikdy skutečně nefungovalo. Oženil se z lásky a z pocitu odpovědnosti, s nadějí na zlepšení situace. Postupně však přestával zvládat, že se musí starat o veškeré praktické záležitosti, jako je zahrada, palivové dříví a další nezbytnosti. Když se ptal, proč mu manželka s dcerou nepomáhají, odpovídaly, že nemají čas. Manželské soužití bylo podle něj ukončeno v roce 2019, kdy v říjnu opustil společnou domácnost. Uvádí, že důvodem nebyla bitka, ale hádka, která trvala přibližně půl hodiny. Intimní soužití podle něj skončilo pravděpodobně v létě 2017, přesně si to nepamatuje. Dodal, že mu na ně nezbýval čas, protože vstával ve čtyři ráno, vracel se v šest večer a často pracoval až do půlnoci, aby nahradil činnosti, které manželka s dcerou nezvládaly. Popřel tvrzení, že by se v roce 2019 v domácnosti prakticky nezdržoval. Manželství považuje za rozvrácené, přičemž za hlavní příčinu označuje stresující prostředí, hádky a fackování. Po odchodu z domácnosti byl zaměstnán a zjistil, že je proti němu vedeno trestní stíhání pro neplacení výživného ve výši 180 000 Kč. Jelikož nebyl schopen dluh uhradit najednou, strávil sedm měsíců ve vězení. Dluh mezitím narostl a nyní jej musí řešit. Manželství považuje za neobnovitelně rozvrácené. Oba manželé navrhli manželství rozvést, právo na náhradu nákladů řízení nežádali.

5. Z oddacího listu vyplynulo, že mezi účastníky bylo dne , datum, v , adresa, uzavřeno výše citované manželství. U obou se jedná o manželství další a mezi manžely jsou nesporná tvrzení o tom, že se z manželství se nenarodily žádné nezletilé nezaopatřené děti.

6. Dle § 755 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 3 o. z. mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

7. V posuzovaném případě ze shodných tvrzení účastníků vyplývá, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, neboť účastníci spolu jako manželé nežijí ve smyslu ustanovení § 758 o. z., jelikož netvoří rodinné společenství, ani jeden z manželů nechce manželské soužití obnovit a v manželství setrvat. Příčinu spatřuje v (i v době ústního jednání zjevné) psychická nestabilitě na straně manželky, manifestující se pravděpodobně v občasných fyzických projevech agrese vůči manželovi a dceři, a rovněž z jejího psychického stavu plynoucí neschopnost zajistit běžný chod domácnosti v rozsahu, který by nevedl k frustraci na straně manžela. Ze strany manžela se na rozvratu manželství podílela neschopnost stabilně zajistit finanční potřeby členů domácnosti, spočívající nejprve v tvrzené nepřiměřené důvěře v sliby tehdejšího zaměstnavatele, následném opakovaném střídání zaměstnání, jejichž příčinou dle jeho tvrzení měla být z části i péče o manželku, z toho plynoucí neplacení výživného, a údajné fyzické násilí, které (dle tvrzní manželky) zkoušel omezit prostřednictvím psychiatrické léčby. Z výpovědí obou manželů vyplývá, že vztah byl zpočátku oběma hodnocen jako harmonický, byť byl již zatížen psychickými obtížemi na straně manželky, což zákonitě mělo vliv na jejich soužití. Manželka uvádí, že první měsíce soužití byly velmi pozitivní, manžel byl pozorný a galantní, i ten potvrzuje, že si v roce 2013 rozuměli. Postupně však zjevně došlo k zásadnímu zhoršení vztahu. Manželka se cítila být izolována od přátel, je přesvědčena, že čelila fyzickému násilí ze strany manžela, které začalo již v roce 2013. Tvrdí, že manžel se od roku 2017 léčil u psychiatra kvůli problémům s agresivitou, což podle manželky vedlo ke zlepšení jeho chování. Manžel tato tvrzení popírá a naopak uvádí, že byl, nejméně od roku 2015, víceméně pravidelně napadán manželkou, Oba manželé se shodují, že k fyzickým konfliktům docházelo, byť každý z nich přisuzuje iniciativu druhému. Soud nemůže vyloučit, že se manželka, pokud se cítila být pod tlakem, mohla v rámci nepřiměřené reakce na tento tlak uchýlit i k fyzickému napadení manžela, který si však v důsledku emočního vypětí nemusela uvědomovat, a jako své napadení naopak vnímat až obranu manžela proti tomuto útoku. Nasvědčuje tomu i rozdílné vnímání doby trvání posledního konfliktu, který dle manželky trval 5 hodin, dle manžela cca 30 minut. Manžel uvádí, že kvůli zhoršení manželčina stavu musel opakovaně opouštět zaměstnání, což vedlo k jeho propuštění, manželka častější potřebu pomoci popírá když tvrdí, že mu volala pouze jednou a že je schopna řešit své záležitosti sama. Z provedeného dokazování soud nemůže v tomto ohledu učinit žádný, ani pravděpodobnostní, závěr o tom, která z verzí výpovědi je důvěryhodnější. Faktickým důsledkem toho však je, že se sice oba manželé podíleli na zajištění domácnosti, avšak výpovědi se rozcházejí v rozsahu a způsobu přispívání. Manžel uvádí, že od roku 2017 podnikal jako zedník a peníze domů nosil, manželka to popírá, odpovídající zápis živnosti v tomto oboru však v Živnostenském rejstříku existuje, tvrzení manžela je tak třeba považovat, pokud se týká existence jeho živnosti, za pravdivé. Manželka tvrdí, že finančně přispíval minimálně, výživné za něj hradila ona, a že kvůli jeho dluhům je proti ní vedena exekuce ve výši cca 400 000 Kč, manžel připouští, že výživné nebyl schopen hradit, což vedlo k trestnímu stíhání a následnému výkonu trestu odnětí svobody. Nepochybným pak je, že po odchodu manžela z domácnosti v roce 2019 se jeho dluhy dále navýšily, pravděpodobným se tak jeví i tvrzení manželky, že, alespoň po určitou dobu, vyživovací povinnost za manžela plnila ona. Manželka uvádí, že kvůli manželovi se od ní odvrátili přátelé i děti, a že dcera , Anonymizováno, jí dala ultimátum ohledně ukončení vztahu, syn Jan jí vyčítal, že od manžela neodešla. Manžel popírá, že by manželku izoloval, a tvrdí, že ji neodrazoval od kontaktu s přáteli. Protože dle tvrzní manželky nedošlo k urovnání vztahů s dcerou , Anonymizováno, ani po odchodu manžela, patrně problém ve vztahu s ní nebyl způsoben výhradně jen chováním manžela. Oba manželé se shodují, že vztahy v domácnosti byly napjaté, zejména ve vztahu k dceři , jméno FO, . Manželka připouští, že jí dala několik facek, údajně kvůli jejímu chování vůči manželovi, ten uvádí, že musel některé konflikty mezi nimi osobně ukončovat. Soud opět není schopen rozlišit, která z výpovědí je pravděpodobnější, zjevně však nasvědčuje oprávněnosti výše učiněného závěru o tom, že ani manželka se řešení konfliktů za použití násilí nevyhýbala. Manželé se shodují, že manželské soužití skončilo v srpnu nebo září 2019, a že manžel domácnost opustil v říjnu 2019 po hádce, dobu jehož trvání každý z nich odhaduje jinak.

8. Soud má za prokázané, že dlouhodobě neřešené a nijak nekonzultované rozdíly v představách o optimálním vedení společného života vedlo k odcizení manželů a ztrátě náhledu na to, kolik a jaké práce každý z nich k zachování obvyklého životního standardu a chodu manželství vynakládá. Přesvědčení každého z manželů, že druhý z nich nevyvíjí dostatečnou snahu o zachování či rozvíjení jejich vztahu proto vedlo k postupnému nárůstu rozporů a rozdílům v názorech na společné soužití, z toho plynoucímu pocitu neporozumění a vzájemnému citovému odcizení, ještě většímu nedostatku vzájemné komunikace, dalšímu opadnutí zájmu o druhého, nerespektování potřeb druhého a jeho názorů. Značným způsobem k rozvratu přispělo neúplné pochopení a nerespektování změněného zdravotního stavu manželky a z toho plynoucích objektivních i subjektivních omezení, projevujících se ve snížené schopnosti manželky přispívat k pokrytí potřeb rodiny materiálními prostředky nebo prací, ze strany manžela, a nelze ani vyloučit pravděpodobnost přesvědčení manželky, že její odlišný, a oproti předchozím manželovým vztahům patrně liberálnější, přístup k vzájemným vztahům mohl vést k zvýšeně dominantnímu a na vlastní zájmy zaměřenému přístupu manžela k těmto vztahům. V souhrnu to patrně vedlo nikoli ke zklidnění a nápravě potíží, nýbrž k dalšímu a ještě hlubšímu odcizení, včetně řešení konfliktů za použití fyzické síly. Rozvrat manželství pak byl dokonán v okamžiku, kdy manžel na výzvu manželky opustil společnou domácnost, tedy porušením povinnosti manželů žít spolu ze strany manželky. Jelikož shledal splněnými všechny podmínky ustanovení § 755 o. z., soud návrhu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.

10. Jak bylo výše uvedeno, manželka v rámci návrhu požádala o osvobození od soudního poplatku (2 000 Kč) a soud jí usnesením č. j. 10 , právnická osoba, /2025-18 ze dne , datum, přiznal částečné osvobození od soudního poplatku ve výši 50 %, tedy co do 1 000 Kč.

11. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že pokud je navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhoví, může být povinnost k úhradě poplatku nebo jeho části uložena žalovanému. Tato povinnost se však výslovně nevztahuje na řízení o rozvod manželství.

12. Protože se v dané věci jedná právě o řízení o rozvod manželství, nelze manželovi uložit povinnost k úhradě zbývající části soudního poplatku, a to bez ohledu na výsledek řízení nebo jeho majetkové poměry, když zákon v tomto typu řízení výslovně vylučuje možnost přenesení poplatkové povinnosti na druhého účastníka. Z těchto důvodů soud manželovi povinnost k úhradě zbývající část soudního poplatku neukládá.