10 C 7/2026

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně, zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, bytem Adresa žalovaného, o zaplacení 12 933,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 933,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 419,40 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobce se žalobou, podanou dne 6. 11. 2025, domáhal vydání elektronického platebního rozkazu, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 12 933,95 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o pohledávku ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota uzavřené mezi žalobcem Jméno žalobkyně. a žalovaným Jméno žalovaného dne 30. 7. 2024 distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno Nedílnou součástí smlouvy měly být podle tvrzení žalobce formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek a všeobecné obchodní podmínky žalobce (dále jen „VOP“), s nimiž se měl žalovaný před podpisem smlouvy seznámit, přečíst si je, souhlasit s nimi a výslovně přijmout zejména následky porušení smlouvy a sankce stanovené ve VOP. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 1 300 Kč s možností postupného čerpání, přičemž žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím podle čl. VI a VII smlouvy v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP. První splátka měla být splatná dne 29. 8. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 28. 8. 2026. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný požádal o úvěr prostřednictvím internetové stránky Anonymizováno vyplněním žádosti, v níž uvedl údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti, zejména údaje o domácnosti, příjmech a pravidelných měsíčních výdajích. 1.

1. Žalobce měl úvěruschopnost posoudit podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména podle § 86 odst. 1 a 2, a měl k tomu využít mimo jiné dotazy do Bankovního a Nebankovního registru klientských informací, insolvenčního rejstříku, Centrální evidence exekucí, registru neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR, registru hledaných osob Policie ČR, registru politicky exponovaných osob, sankčních seznamů, katastrálního rejstříku a interních registrů historie klienta. Dotazy do registrů měly proběhnout dne 30. 7. 2024. Žalobce uvádí, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného činil 28 377 Kč a že tento příjem podle žalobce umožňoval bezproblémové splácení poskytnutého úvěru. Žalovaný měl být dále identifikován prostřednictvím služby Kontomatik společnosti Kontomatik UAB, a to zpřístupněním bankovního účtu za účelem získání informací o účtu a jeho majiteli. Smlouva měla být uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do něhož se žalovaný přihlásil pomocí dvoufaktorového ověření; žalovanému měl být zpřístupněn formulář SECCI, následně návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který měl žalovaný odsouhlasit kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“, a smlouva spolu s formulářem SECCI mu měla být automaticky zaslána na jím uvedenou e-mailovou adresu. 1.

2. Žalobce tvrdí, že úvěr byl žalovanému vyplácen bezhotovostně na bankovní účet č. č. účtu, a to v jednotlivých tranších: dne 30. 7. 2024 částky 5 000 Kč a 2 000 Kč, dne 20. 8. 2024 částka 800 Kč, dne 22. 8. 2024 částka 500 Kč, dne 24. 8. 2024 částka 400 Kč, dne 25. 8. 2024 částka 400 Kč, dne 27. 8. 2024 částky 300 Kč a 100 Kč, dne 28. 8. 2024 částka 200 Kč, dne 29. 8. 2024 částka 300 Kč, dne 30. 8. 2024 částka 400 Kč, dne 16. 9. 2024 částka 1 400 Kč a dne 19. 9. 2024 částka 1 202 Kč. 1.

3. Žalovaný měl podle návrhu na jistinu uhradit celkem 7 131,46 Kč, a to dne 6. 8. 2024 částku 2,15 Kč, dne 7. 8. 2024 částku 6 997,85 Kč, dne 10. 9. 2024 částku 2,65 Kč, dne 3. 11. 2024 částku 24,49 Kč, dne 21. 12. 2024 částku 39,76 Kč, dne 6. 1. 2025 částku 18,53 Kč a dne 7. 2. 2025 částku 46,03 Kč. Částky zaplacené žalovaným měly být podle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny; v případě prodlení pak nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobce podle čl. 7 odst. 1 smlouvy smlouvu vypověděl, přičemž o výpovědi měl žalovaného informovat e-mailem ze dne 9. 6. 2025 a k výpovědi mělo dojít téhož dne. Žalovaný se tak měl podle tvrzení žalobce dostat dne 10. 6. 2025 do prodlení s úhradou celého úvěru. 1.

4. Ke dni podání návrhu žalobce eviduje vůči žalovanému nesplacený dluh v celkové výši 12 933,95 Kč, sestávající z jistiny ve výši 5 870,54 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 89,06 Kč, smluvního úroku ve výši 6 514,55 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 459,80 Kč. Žalobce dále uplatňuje zákonný úrok z prodlení z částky 6 419,40 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Poplatek za vyplacení tranší úvěru měl být sjednán podle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Smluvní úrok měl být sjednán podle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. 1.

5. Pro případ, že by soud neshledal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru prokázaným, žalobce navrhuje, aby soud nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému měly být finanční prostředky převedeny na jeho bankovní účet. 1.

6. Předžalobní výzva podle § 142a o. s. ř. měla být žalovanému odeslána dne 17. 10. 2025. V petitu žalobce navrhuje, aby soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci do 15 dnů ode dne doručení elektronického platebního rozkazu částku 12 933,95 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 6 419,40 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně a náhradu nákladů řízení ve výši 7 010 Kč.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z obsahu předložené úvěrové smlouvy, uzavřené dne 30. 7. 2024 mezi žalobcem Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně, a žalovaným Jméno žalovaného, nar. Datum narození žalovaného, vyplývá, že se jednalo o spotřebitelský revolvingový úvěr jiný než na bydlení, sjednaný distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky žalobce, přičemž smlouva uváděla úvěrový rámec 67 700 Kč, denní úrokovou sazbu 1,016 %, RPSN 1 814,58 %, poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky, první denní splátku splatnou dne 29. 8. 2024 a konec doby platnosti kreditního rámce dne 21. 1. 2026. 3.

1. Součástí smluvní dokumentace byly standardní informace o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním osobních údajů a předpis denních splátek. Soud zaznamenal, že formulář standardních informací oproti smlouvě uvádí kreditní rámec 8 000 Kč a že v žalobních tvrzeních byla rekapitulována částka 1 300 Kč; pro posouzení projednávaného nároku však soud vycházel z konkrétně prokázaného čerpání jednotlivých částek na účet žalovaného a z jejich následného vyúčtování, nikoli z maximálního smluvního rámce. 3.

2. Žalovaný byl identifikován kopií občanského průkazu a prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet AISP, přičemž účet č. č. účtu byl ověřen dne 30. 7. 2024 jako účet spojený s osobou Jméno žalovaného. 3.

3. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli vyplývá, že žalovaný skutečně čerpal na účet č. č. účtu částky 2 000 Kč a 5 000 Kč dne 30. 7. 2024, 800 Kč dne 20. 8. 2024, 500 Kč dne 22. 8. 2024, 400 Kč dne 24. 8. 2024, 400 Kč dne 25. 8. 2024, 300 Kč a 100 Kč dne 27. 8. 2024, 200 Kč dne 28. 8. 2024, 300 Kč dne 29. 8. 2024, 400 Kč dne 30. 8. 2024, 1 400 Kč dne 16. 9. 2024 a 1 202 Kč dne 19. 9. 2024, tedy celkem 13 002 Kč. Smlouva a VOP současně stanovily, že každá jednotlivá tranše má činit nejméně 500 Kč. Předpis denních splátek obsahuje splátkový plán od 31. 7. 2024 do 21. 1. 2026 s denní splátkou 51,51 Kč. 3.

4. Žalobce dále předložil výpis o posouzení úvěruschopnosti ze dne 30. 7. 2024, podle něhož měl žalovaný ověřený čistý měsíční příjem 28 377 Kč, deklarovaný čistý měsíční příjem 28 400 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč a disponibilní příjem pouze 400 Kč, přičemž výsledek posouzení byl označen jako úspěšný. 3.

5. Žalovaný podle tvrzení žalobce splatil na jistinu celkem 7 131,46 Kč. Žalobce dále uplatňuje poplatek za vyplacení tranší 89,06 Kč, smluvní úrok 6 514,55 Kč a poplatek za službu „Anonymizováno“ 459,80 Kč. 3.

6. Žalobce e-mailem ze dne 9. 6. 2025 oznámil žalovanému prodlení v délce 93 dní, vypovězení smlouvy s okamžitou platností a splatnost celkové dlužné částky 13 038,95 Kč. Z e-mailu současně vyplývá, že žalobkyně odkazovala na předchozí upozornění žalovaného na prodlení; soud proto při hodnocení zesplatnění vyšel z obsahu tohoto oznámení, z délky prodlení uvedené žalobkyní a z následného neuhrazení dluhu žalovaným.. 3.

7. Předžalobní výzva předložená žalobcem je datována dnem 8. 10. 2025, požaduje částku 13 143,36 Kč a náklady právního zastoupení 4 743 Kč.

4. Z předložených podkladů vyplývá, že žalobkyně dne 30. 7. 2024 před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Výpis o posouzení úvěruschopnosti uvádí ověřený čistý měsíční příjem žalovaného 28 377 Kč, čistý měsíční příjem uvedený spotřebitelem 28 400 Kč, výdaje na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč, ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč, vypočítané minimální výdaje 7 505 Kč a disponibilní příjem 400 Kč, přičemž výsledek posouzení byl označen jako úspěšný. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu byla doložena též samostatným přehledem identifikovaných příjmů na bankovním účtu žalovaného. 4.

1. Soud má za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě údajů o jeho příjmech, výdajích, domácnosti, bankovním účtu a dalších informací, a to v souladu s interní metodikou posouzení úvěruschopnosti. Soud proto vychází z toho, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru dostatečně zjistila a vyhodnotila schopnost žalovaného plnit povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.

5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě; není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele.

7. Soud má za prokázané, že žalobkyně po posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřela se žalovaným dne 30. 7. 2024 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy vzniklo žalovanému právo čerpat finanční prostředky v rámci sjednaného revolvingového úvěru, přičemž čerpání probíhalo postupně formou převodů na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který byl uveden ve smlouvě a ověřen prostřednictvím AISP. Celkem bylo žalovanému podle předloženého přehledu vyplaceno 13 002 Kč.

8. Žalovaný své závazky ze smlouvy řádně a včas neplnil. Podle tvrzení žalobkyně a předloženého vyčíslení žalovaný uhradil na jistinu celkem 7 131,46 Kč. Po započtení těchto úhrad proti celkové vyplacené jistině 13 002 Kč zůstala neuhrazena jistina ve výši 5 870,54 Kč. Žalobkyně dále vyčíslila poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 89,06 Kč, smluvní úrok ve výši 6 514,55 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 459,80 Kč. Celková dlužná částka tak činí 12 933,95 Kč.

9. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou pravidelných denních splátek přistoupila žalobkyně k ukončení smlouvy a zesplatnění dluhu e-mailem ze dne 9. 6. 2025. V něm mu oznámila že vypovídá smlouvu s okamžitou platností. Žalovaný byl současně upozorněn, že celkový dluh je splatný v plné výši.

10. Soud ex officio přezkoumal, zda vyhovění žalobě nebude v rozporu s pravidly ochrany spotřebitele. Z úřední povinnosti proto posoudil přezkoumatelnost smluvních ujednání, zejména ujednání o smluvním úroku, poplatcích, sankcích, způsobu splácení a zesplatnění, a dále přihlédl i k rozdílům mezi údaji o maximálním kreditním rámci uvedenými v jednotlivých listinách. Tyto rozdíly soud nepovažoval za důvod k odepření žalobou uplatněného nároku, neboť předmětem řízení není plnění z celého úvěrového rámce, ale vrácení a úhrada konkrétně čerpaných a vyúčtovaných částek.. 10.

1. Smluvní úrok byl ve smlouvě uveden jako pevná denní úroková sazba 1,016 % z nesplacené části jistiny. Poplatek za vyplacení tranše byl sjednán ve výši 1,99 % z vyplacené částky. Služba „Presto“ byla ve smluvní dokumentaci a VOP vymezena jako volitelná služba expresního vyplacení tranše, zpoplatněná částkou 165 Kč za tranši. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně tuto položku vyúčtovala pouze ve zbývající částce 459,80 Kč a že tato částka byla zahrnuta do předloženého vyčíslení dluhu, které žalovaný v řízení nezpochybnil. Uplatněný nárok na smluvní úrok, poplatek za vyplacení tranší a poplatek za službu „Presto“ tak odpovídá žalobkyní tvrzenému vyčíslení a smluvní dokumentaci.

11. Protože má soud za prokázané, že žalovaný čerpal finanční prostředky poskytnuté žalobkyní, tyto prostředky v plném rozsahu nevrátil a neuhradil ani smluvně sjednané příslušenství, je povinen zaplatit žalobkyni celkovou částku 12 933,95 Kč. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení z částky 6 419,40 Kč od 10. 6. 2025 do zaplacení je důvodný, neboť žalovaný byl po zesplatnění dluhu v prodlení se splněním peněžitého závazku. Soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, nikoli v žalobkyní původně požadované částce 7 010 Kč, neboť odměna právního zástupce byla stanovena podle § 14b advokátního tarifu. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 933,95 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.