10 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 134 086 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 134 086,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 084 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 72,3 % ročně z částky 47 068,53 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 148 176 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 134 086 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 110 084 Kč ve výši 8,25 % ročně od datum do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 24 002 Kč a smluvním úrokem ve výši 72,3 % p.a z částky 47 086,53 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 148 176 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo (dále„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne datum, oznámení o schválení úvěru žalobcem je datováno dnem datum. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále„ úvěr“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 101,79 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 430 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně u splátek číslo Celkem tak žádá přiznání práva na úhradu smluvních pokut v celkové výši 2 x 499 Kč. Dále uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 6 600 Kč, tedy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč, konkrétně u splátek číslo Celkem tak žádá přiznání práva na úhradu smluvních pokut v celkové výši 33 x 200 Kč Smluvní pokuta je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru, když byla naplněna podmínka, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů. Dnem splnění podmínky dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 102 486,86 Kč byla žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne datum, až do úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru. Tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši ode dne datum do zaplacení, neboť v souladu s ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb. mu za období od datum do datum právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k datu podání žaloby má klient částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 102 486,86 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 47 086,53 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 55 400,33 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy v celkové výši 7 598 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem datum, tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 102 486,86 Kč od datum do datum, tedy k datu vyhotovení žaloby, ve výši 24 002 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od datum do zaplacení, tj. úrok z částky 47 086,53 Kč od datum do zaplaceni. Žalobce žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,3 % p.a., a pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 148 176 Kč.

2. Žalobce na základě výzvy soudu nesouhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by v omluvě ze dne datum uvedl důvod tohoto postupu. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedených důkazů má soudu za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě mu dne datum poskytla částku 50 000 Kč. Ten se poskytnuté prostředky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 430 Kč, splatných nejpozději ke každému 20. dni v měsíci. První splátku měl dle splátkového kalendáře uhradit datum, poslední dne datum, žalovaný tak však neučinil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 50 000 Kč s celkovým navýšením na 123 480 Kč v důsledku sjednání smluvního úroku ve výši 101,79 % ročně. Dle čl. 2 Smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Této úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích z a poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, o které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé dlužné splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, o které se ocitli v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvy již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto oboru nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které poskytovatel oprávněn takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti klientů k jejich zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru se celá jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu jsou klienti povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v listině s názvem„ Předsmluvní formulář“ kterou dne datum žalovaný podepsal. Předloženy byly i listiny dokládající způsob hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, včetně výpočtu interního skóre. Dle Karty klienta ze dne datum bylo žalovanému poskytnuto 50 000 Kč, splaceno 20 993 Kč, k doplacení zbývá 102 486,86 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal již s druhou splátkou, se 4 splátkou byl v prodlení 317 dní. Smluvní pokuta byla dle přehledu uplatněna datum, první upomínka mu byla zaslána s datem datum. Předžalobní žalobce byla žalovanému zaslána s datem datum.

1. Podle ustanovení Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

4. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl vrátit v 36 měsíčních pravidelných splátkách po 3 430 Kč. Jelikož však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky prokazatelně nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud výrokem I. rozsudkem.

5. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

6. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

7. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

8. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

9. Sjednaný nominální smluvní úrok ve výši 72,3 % ročně z částky aktuální výše jistiny úvěru považuje soud za souladný s ust. § 1813 o. z., neboť byl sjednán se žalovaným jakožto spotřebitelem jasným a srozumitelným způsobem, a tudíž za neodporující ani citované judikatuře. Výše úroku je ze smlouvy jednoznačně patrná, je uvedena srozumitelně, a žalovaný tak od počátku věděl, že se zavazuje k úhradě celkem 123 480 Kč (úvěrované částky 50 000 Kč s úrokem). Žalobě proto i v této části vyhověl.

10. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

11. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná fixní smluvní pokuta za prodlení (200 Kč a 499 Kč) je přiměřená. Soud uvážil i výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti (0,1 % denně), a to, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze do data vyhotovení předmětné žaloby (od datum do datum), a dospěl k závěru, že i tato smluvní pokuta je přiměřená. Protože dospěl k závěru, že všechny smluvní pokuty jsou sjednány v souladu se shora citovanou směrnicí (včetně její přílohy), žalobě i v této části vyhověl.

12. Pokud pak žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení, činí tak ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 161 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 705 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 134 086 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.