10 C 81/2022

Plný text

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 134 086 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 134 086,86 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 110 084 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 72,3 % ročně z částky 47 068,53 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok dosáhne částky 148 176 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 23 161 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 134 086 Kč s příslušenstvím, tvořeným zákonným úrokem z prodlení z částky 110 084 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 24 002 Kč a smluvním úrokem ve výši 72,3 % p.a z částky 47 086,53 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 148 176 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále„ smlouva“). Žalovaný tuto smlouvu podepsal dne [datum], oznámení o schválení úvěru žalobcem je datováno dnem [datum]. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč (dále„ úvěr“). Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 101,79 % p.a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 3 430 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. smlouvy v celkové výši 998 Kč. Uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, konkrétně u splátek [číslo] Celkem tak žádá přiznání práva na úhradu smluvních pokut v celkové výši 2 x 499 Kč. Dále uplatňuje právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 6 600 Kč, tedy za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, ve výši 200 Kč, konkrétně u splátek [číslo] Celkem tak žádá přiznání práva na úhradu smluvních pokut v celkové výši 33 x 200 Kč Smluvní pokuta je dle smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta k tomu lhůta alespoň 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo v souladu s bodem 6.3. smlouvy automaticky k zesplatnění celého úvěru, když byla naplněna podmínka, že se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů. Dnem splnění podmínky dochází bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky [číslo] splatné dne [datum]. K datu [datum] tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru, dle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 102 486,86 Kč byla žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den následujícím po dni zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den následující po dni zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, v daném případě ode dne [datum], až do úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru až do data skutečného vrácení této jistiny žalobci. Žalobce požaduje i sjednané úroky za poskytnutí úvěru za dobu po zesplatnění úvěru. Tyto úroky i nadále přirůstají pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru. Žalobce proto požaduje úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši ode dne [datum] do zaplacení, neboť v souladu s ust. § 9 z. č. 177/2020 Sb. mu za období od [datum] do [datum] právo na zaplacení smluvní pokuty nevzniklo. Na základě uzavřené smlouvy tak žalovaná žalobci k datu podání žaloby má klient částku odpovídající aktuální dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 102 486,86 Kč (dlužná původní jistina úvěru ve výši 47 086,53 Kč a úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 55 400,33 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu dle bodu 6.1. a 6.2. smlouvy v celkové výši 7 598 Kč, smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného, a to počínaje dnem [datum], tj. smluvní pokuta ve výši 0,1 % z částky 102 486,86 Kč od [datum] do [datum], tedy k datu vyhotovení žaloby, ve výši 24 002 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky, odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od [datum] do zaplacení, tj. úrok z částky 47 086,53 Kč od [datum] do zaplaceni. Žalobce žalobou požaduje úrok v nominální roční úrokové sazbě 72,3 % p.a., a pouze do limitu 120 % celkové částky, kterou má žalovaná zaplatit dle části A) smlouvy, tedy pouze do částky 148 176 Kč.

2. Žalobce na základě výzvy soudu nesouhlasil s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, k nařízenému jednání se nedostavil, aniž by v omluvě ze dne [datum] uvedl důvod tohoto postupu. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil. Soud proto ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků na základě účastníky předložených listinných důkazů.

3. Na základě provedených důkazů má soudu za prokázané, že žalobkyně s žalovaným dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě mu dne [datum] poskytla částku 50 000 Kč. Ten se poskytnuté prostředky zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 3 430 Kč, splatných nejpozději ke každému 20. dni v měsíci. První splátku měl dle splátkového kalendáře uhradit [datum], poslední dne [datum], žalovaný tak však neučinil. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 50 000 Kč s celkovým navýšením na 123 480 Kč v důsledku sjednání smluvního úroku ve výši 101,79 % ročně. Dle čl. 2 Smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Této úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její plné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích z a poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle čl. 6 smlouvy poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením, výše těchto nákladů činí u každé splátky, o které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou v délce 15 dnů částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé dlužné splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 smlouvy, jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, o které se ocitli v prodlení v délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvy již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto oboru nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které poskytovatel oprávněn takto požadovat činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Pokuty splatné do 10 dnů ode dne vzniku povinnosti klientů k jejich zaplacení. Dle čl. 6 písm. b) smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru se celá jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu jsou klienti povinni zaplatit úvěrujícímu nejpozději v den následující po dni zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy je uvedeno, v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Podstatné informace byly žalovanému poskytnuty v listině s názvem„ Předsmluvní formulář“ kterou dne [datum] žalovaný podepsal. Předloženy byly i listiny dokládající způsob hodnocení úvěruschopnosti žalovaného, včetně výpočtu interního skóre. Dle Karty klienta ze dne [datum] bylo žalovanému poskytnuto 50 000 Kč, splaceno 20 993 Kč, k doplacení zbývá 102 486,86 Kč. Do prodlení se žalovaný dostal již s druhou splátkou, se 4 splátkou byl v prodlení 317 dní. Smluvní pokuta byla dle přehledu uplatněna [datum], první upomínka mu byla zaslána s datem [datum]. Předžalobní žalobce byla žalovanému zaslána s datem [datum].

1. Podle ustanovení Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

4. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč, který měl vrátit v 36 měsíčních pravidelných splátkách po 3 430 Kč. Jelikož však žalovaný poskytnuté peněžní prostředky prokazatelně nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud výrokem I. rozsudkem.

5. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

6. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

7. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z.

8. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

9. Sjednaný nominální smluvní úrok ve výši 72,3 % ročně z částky aktuální výše jistiny úvěru považuje soud za souladný s ust. § 1813 o. z., neboť byl sjednán se žalovaným jakožto spotřebitelem jasným a srozumitelným způsobem, a tudíž za neodporující ani citované judikatuře. Výše úroku je ze smlouvy jednoznačně patrná, je uvedena srozumitelně, a žalovaný tak od počátku věděl, že se zavazuje k úhradě celkem 123 480 Kč (úvěrované částky 50 000 Kč s úrokem). Žalobě proto i v této části vyhověl.

10. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

11. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná fixní smluvní pokuta za prodlení (200 Kč a 499 Kč) je přiměřená. Soud uvážil i výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti (0,1 % denně), a to, že žalobkyně požaduje smluvní pokutu pouze do data vyhotovení předmětné žaloby (od [datum] do [datum]), a dospěl k závěru, že i tato smluvní pokuta je přiměřená. Protože dospěl k závěru, že všechny smluvní pokuty jsou sjednány v souladu se shora citovanou směrnicí (včetně její přílohy), žalobě i v této části vyhověl.

12. Pokud pak žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení, činí tak ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 23 161 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 705 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 134 086 Kč sestávající z částky 6 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč.